Spotřeba, potřeba a náklady
Pořizujeme si psa vysněného plemene a vlastností
Přiznejme si na rovinu, že ne vždycky nám štěně vysněný ideál naplní, obvykle se od našich představ odchýlí. Každý nemůže být šampionem. Ale pro jeho individuální vlastnosti a vzájemný vztah jsme ochotní mu mnohé odpustit. Že se moc nelíbí rozhodčím? Že mu nenarostl zub nebo kleslo ucho?
Pokud neprovozujeme špičkově sport se psem, nemáme chovnou stanici, kde ideální vzhled a vlastnosti psa jsou podmínkou, nebo pokud nejsme rozmnožovatelé, rýžující výrobci bezpapíráků, tak nás to jen nasměruje k věcem v životě podstatným. Rádi zapomeneme na nesrovnalosti mezi snem a realitou. Radosti a užitek ze soužití měříme jinak: jaký základ pro život a pohyb pejsek má, jaké je jeho zdraví a charakter, jak dlouho tu s námi zůstane. Čím je náš pes starší a my s ním, tím lépe víme, že důležitá je jen kondice a zdraví.
Vzhledem k rozdílné délce života člověka a psa budeme všichni jednou řešit otázku, jak dlouho tu s námi náš pes zůstane, kolik s ním budeme mít starostí a nákladů, s jak čistým svědomím a kdy budeme rozhodovat o rozloučení s ním, až nás k tomu jeho zdravotní stav a stáří přinutí.
Náklady
Uvědomili jste si, že pokud jste zaplatili za nadějné čistokrevné opapírované štěně například dvacet tisíc korun, tak při průměrné délce života kupříkladu deset let vás každý den jeho života stojí jen z titulu nákupu padesátikorunu (20 000 korun děleno 10×365 dnů = 55 Kč)? Je v zájmu vašeho pejska, vaší peněženky i vašich citů, aby tady s vámi pejsek zůstal déle – raději patnáct nebo i více let. A ve zdraví, bez dalších nákladů na léčení, operace, které dovedou nepříjemně vysát rodinný rozpočet. Kromě veterinářů, čekajících na vaše peníze, je trvalým každodenním nákladem krmivo. Potřeba psa, spotřeba psa, kvalita v poměru k ceně – těmto pojmům by se měl intenzivně věnovat každý, kdo musí s rodinným rozpočtem pracovat opatrně a kdo chce mít psa ve formě. Co pro to udělat? Při nákupu i krmení vždy sledovat kvalitu i spotřebu v souvislosti s fyzickou formou psa.
Potřeba a spotřeba není totéž
Historickým vývojem je náš pes naprogramován, že potřebuje docela malé množství potravy, že dokonce může i občas hladovět. Ovšem za podmínky, že to malé množství přijaté potravy obsahuje všechny nezbytně nutné součásti pro stavbu a fungování jeho těla, že je plnohodnotné, koncentrované, kvalitní. Příkladem pro přiblížení problematiky může být vaše auto: negativní dopady nekvality benzinu rozpozná každý. Málo oktanů, metylesterová náhražka z řepky a mnoho příměsí znamenají nejen větší spotřebu a horší výkon a emise, ale také vyšší opotřebení a poruchovost. U psa je to s přijatou potravou velmi podobné.
Kvalitativní hladovění, kvantitativní přežírání
Právě tato kombinace ničí zdraví mnoha našich psů. Mnoho z nich je krmeno nevhodnými „vedlejšími produkty rostlinného a živočišného původu“, jak dnes často výrobci označují blíže neidentifikovatelné suroviny v krmivech. Rostlinné tuky místo živočišných, kostní a péřová moučka místo masové a mnoho jiných hříchů v recepturách způsobí, že psovi v jeho dávce některá z podstatných a nenahraditelných látek chybí. Pes ji podvědomě hledá, a má tak snahu se přežírat. Přebytky energie (z obilovin a rostlinných tuků) ukládá, nezdravě tloustne, přitom mu důležité biologické látky chybí. Kvalitativně hladoví, vyžaduje kvantitu, ke své škodě. Výsledkem překrmování nekvalitním krmivem, tj. překrmování z nedostatku, je obezita a mnoho souvisejících poruch.
Hledejme řešení
Proč se chyb v krmení lidé vůči svému čtyřnohému příteli dopouštějí? Proč ho překrmují energií z nesprávných tuků a obilí a nepodají užitečné drobnosti? Nevím, není to o cenách. Mám s reakcemi a vysvětleními pejskařů třicetileté zkušenosti, teď zrovna i některé docela čerstvé a aktuální. Když k nám do Česka před pár měsíci poprvé přišly nové druhy špičkového kanadského krmiva Nutram bez obilí, tedy druhá generace Nutram Grain Free, okamžitě se vytvořila velká skupina spokojených chovatelů. Úspěch a oblibu u nich jsme poznali podle toho, že nemají potřebu komentovat, jen opakovaně nakupují. Další dvě skupiny majitelů psů mívají (pro mne) humorné komentáře. Jedni říkají „Můj pes má po Nutramu sice mnohem lepší srst, náladu a formu, ale tloustne!“ To jsou ti, kdo si nevšimli, že mají krmit až o třetinu i polovinu méně než s předešlými granulemi. Neměří, nešetří, ale rychle, ještě během hovoru, pochopí a začnou. Druzí jsou ti, kdo dodržují nízké dávkování, jsou překvapení příjemnou cenou denní krmné dávky, ale občas si postěžují: „Pes mi zhubnul!“ Tážu se vždycky: „Jak?“ A dozvídám se, že úbytek nebyl na váze, ale na objemu. Ztratil se špek a volné měkké tkáně, srst se přestala suše ježit, ale je lesklá a přiléhající, vyrýsovaly se a hlavně přibyly svaly, pes je pohyblivější, temperamentnější, veselejší. Už během tohoto hovoru bývá i majitel psa rozesmátý – dochází mu, že to, co v rychlosti považoval za negativum, je ve skutečnosti to nejlepší, k čemu se může se svým psem dopracovat.
Přiznávám, že pak ještě máme ty chovatele, kteří opravdu kvalitní krmiva nezkusili a dále překrmují a prokrmují nižší kvalitou. A nemylme se, někdy to nejsou krmiva levná, kolikrát jsou to i ta nejdražší. Je potřeba nepodléhat reklamám a také nežít ze starých informací. U některých krmiv se kvalita zřítila rychle dolů, pro udržení, nebo dokonce snížení ceny. Buď tato krmiva srovnatelnou třídu kvality nikdy neměla, nebo ji ve všeobecné krizi ekonomické i morální ztratila. Jediná možná rada tak zní: stále prověřovat informace, potřebu, spotřebu, náklady. Číst deklarace na obalech. A pozorovat svého psa – napoví, co mu dělá dobře.
