Papoušci rodu Pyrrhura

Tento rod zahrnuje 18 druhů papoušků menší až střední velikosti, kteří jsou rozšířeni po celé Jižní Americe. Svým chováním a povahou jsou velmi blízcí známým papouškům klínoocasým (Aratinga, dř. Conurus).

Popis

Pyrurové mají dlouhé stupňovité ocasy, široký zobák, Zadní krk s modrými lemy per tvoří límec. Skvrna na středním břichu je hnědavě červená, spodní krovky ocasní jsou zelené s namodralým nádechem. Krovky ruční, vnější letky loketní zelenavě modré, ocasní pera hnědavě červená, na špici modrá. Zobák je šedý, oční duhovka hnědá, běhák tmavě šedý. 

Mláďata se podobají dospělým.

Je známo pět zeměpisných forem - molinae, phoenicura, sordida, restricta a australis.

Rozšíření

Brazílie, Bolívie, Argentina.

Málo informací

O pyrurovi zelnolícím je dosud málo informací. Není pochyb o tom, že byl do Evropy často dovážen, ale druhově býval špatně určován (GRAHL). Do Švýcarska (Burkard) byl dovezen v roce 1973 a úspěšně odchován již v témže roce. V roce 1974 zde hnízdili pyrurové opakově a dosti ojediněle. V zemi si vyhrabali chodby a vůbec je nerušila přítomnost myší (Gefiederte Welt). Kontrola průběhu hnízdění nebyla možná. Mláďata při sebemenším neklidu přelézala z hnízdní kotliny do přístupové chodby. Je jistě zajímavé, co bylo příčinou, že tento pár hnízdil v zemní dutině, když ve své domovině hnízdí výhrandě v dutinách stromových.

Úspěšný odchov pyrurů v Německu

V zahraničních odborném časopise byl dosti podrobně popsán úspěšný odchov pyrurů zelenolících v Německu. Chovatel získal chovný pár a přikoupil si k němu dvě nepříbuzná mláďata a umístil je do vnitřní voliéry velikosti 5x2 m. V jejich společnosti byli ještě australští papoušci ploskoocasí a alexandři. Všichni se dobře snášeli. V zimních měsících byla ve vnitřním prostoru téměř konstantní teplota 9-13 st. C.

V srpnu byl chovný pár přemístěn do klece o rozměrech 200 x 60 x 60 cm. Zvenku byla na klec zavěšena hnízdní budka 25 x 25 x 41 cm s vletovým otvorem o průměru 7 cm. Dno klece bylo vyplněno silnou vrstvou nadrobno nasekané konopné slámy.

V polovině září byla v hnízdě zjištěna dvě vejce, ale krátce nato jedno zmizelo a druhé papoušci z budky vyhodili. Samice se trvale zdržovala v budce. První kontrola budky byla provedena až v polovině října, když byla samice mimo budku. V hnízdě byla 4 vejce. Od tohoto okamžiku byly prováděny opatrné kontroly častěji, což pyrurové tolerovali. Samice se nyní často a důkladně koupala a zcela promočená, téměř letu neschopná, se vracela do hnízda. Skutečnou dobu vysezování nemohl chovatel určit. Odborná literatura uvádí 23 dnů. Od 29. října se v rozmezí dvou dnů vylíhla 3 mláďata, ve čtvrtém vejci zárodek uhynul. Mláďata byla pokrytá bělavým chmýřím, od 10. dne života změnilo chmýří barvu do šeda. Ve stáří 13 dnů bylo možno mláďata kroužkovat kroužky o průměru 5,5 mm. Ve stáří 25 dnů byla mláďata velká jako andulky a vážila přibližně 35 g. Poprvé vylétla mláďata z budky po 49 dnech, ale ihned se zase vracela zpět.

Podruhé zahnízdil pár pyrurů zelenolících v prosinci téhož roku a 23.12. bylo v hnízdě první vejce. Snůška čítala 5 vajec. Zpočátku zůstávala mláďata z prvního hnízdění v kleci u rodičů a dokonce se společně se samicí zdržovala v budce. Dne 16. ledna ale byla odchycena, aby měla samice při vysezování druhé snůšky více klidu.

Jak byli pyrurové krmeni? Dostávali směs skládající se z 32 % kardi, 23 % dari (drobný čirok), 10 % milo (poddruh dari), 10 % rýže Paddy, 10 % oves, 5 % pšenice, 5 % pohanka, 5 % semenec. Normální proso ve směsi nebylo, protože o ně neměli pyrurové zájem.

Dále: vaječná míchanice suchá, vločky pro psy, živočišné krmivo pro ptáky beo, vápenný kámen, písek a grit, ovoce a zelenina podle nabídky (jablka, hrušky, mrkev, papriky, celer, pomeranče, hroznové víno, kukuřice, fíky, datle a další a další). Občas byly přidávány vitamíny, trochu suché i naklíčené slunečnice, sušené garnáty (Gammarus), které jsou velice hodnotné pro svůj vysoký obsah proteinů. Příležitostně byla podávána také kaše pro lorie. Vodu bylo nutno dávat denně čerstvou, někdy i dvakrát za den.

Krmiva doporučoval chovatel podávat na vyvýšeném místě. Je známo, že mnohé druhy jihoamerických papoušků by raději uhynuli hlady, než by pro potravu slétli na zem.