Chov výstavních zebřiček – 4. část Příprava na výstavu
Každého jedince umisťujeme z voliéry do klecí o délce asi 60 cm – postačí i chovné. Jsou-li klece v regálech, máme velkou možnost porovnávat. Samce a samice umístíme do klecí maximálně po čtyřech stejného pohlaví. V klecích necháme maximálně tři bidélka. Do klecí umístíme více ptáků, než máme na výstavu přihlášeno, protože v poslední okamžik se mohou zebřičky zranit, zničit si opeření nebo něco jiného. Zde necháme ptáky maximálně dva týdny. Krmíme zatím suchým krmením, aby se ptáci zbytečně nedráždili a samci se neškubali.
Přípravné klece
Do přípravných klecí dáme ptáčky minimálně 4–5 týdnů před soutěží, to je doba, kdy mohou i dokončit přepeřování a máme dost času na výběr a pozorování. Vybrané jedince umístíme do přípravky (viz foto). Tyto klece jsem si vymyslel a vyrobil sám. Mají rozměr 33×20×15 cm (d×v×h). Klece mají mít podobné rozměry s výstavní klecí. Jejich velká výhoda je krmítko zvenčí, dvířka na koupátko a šuplík. Pokud jsou ptáci na výstavě, sype se jim zrní na zem. To vydrží ty tři nebo čtyři dny, ale pokud zde mají být čtyři až pět týdnů, je to naprosto nevyhovující (do krmení si celou dobu budou kálet). Velmi užitečné je nechat ptáčky co druhý den vykoupat, hlavně světlé mutace. Tyto připravené prostory mají mít konstantní teplotu, vlhkost a délku dne. Osobně tuto možnost nemám. Skladba krmení má být pestrá, podáváme i míchanici.
Po této přípravě jsou ptáčci dostatečně připraveni na výstavu, na několikadenní stres, který prožijí. Již na začátku se nám ukážou jedinci divocí a neklidní, kterým často ze stresu „vyskočí vada“ – například svěšená křídla udělají hrb a jiné vady, často velmi závažné. Musíme dát pozor při chytání a transportu, pták často ztratí opeření a tím je vyřazen z vystavování, než mu doroste nové.
Vzhled vystavované zebřičky
Nyní budu citovat již napsané ze starší Fauny od manželů Justových z Teplic – tyto věci platí stále, jen zde dopíšu několik svých postřehů a doplňujících informací.
U samotných ptáků vybíraných na výstavu hledíme na velikost, vadou je pták menší než 120 mm, malý, nesouměrný v jednotlivých tělesných partiích a proporcích. Taková velikost přináší různá úskalí, nehledě na to, že s velikostí se postupně vytrácí jemnost a ladnost těchto ptáků. Snaha o maximalizaci postavy se zákonitě projevuje prodlužováním nohou, pták začíná být masivní a někdy až nepřirozený.
Postava je silnější, dobře zakulacená, bez větších vyklenutí po celém těle. Všechny tělesné partie musí mezi sebou vzájemně harmonizovat a působit dokonale sladěným dojmem.
Postoj požadujeme typický ve správném úhlu, nesmí být příliš kolmý nebo naopak ležící na bidélku. Nohy pevně obepínají bidélko. Správný postoj můžeme posoudit pouze u ptáků s patřičnou klecovou průpravou a návykem na výstavní klec. Vadou jsou i nohy široce roztažené nebo naopak velice blízko u sebe.
Typ – zde posuzujeme typ a vzhled vystavené zebřičky, vadou je pták hubený, tlustý, s plochým či vystouplým břichem, s propadlými zády s hrbem. Stavba těla je souměrná, bez známé deformace, pevně působící, nohy rovné a ve správném poměru k tělu.
Hlava je přiměřené velikosti, nepatrně vyzvednutá z linie, od kořene zobáku plynule obloukovitě přechází na krk a záda. Při čelním pohledu je v horních partiích širší. Čelo nesmí být příliš strmé nebo naopak ploché. Vadou je hlava úzká, dlouhá, malá, velká s propadlým týlem či vysoká.
Krk je vždy přiměřeně dlouhý, pevný, dobře opeřený, volně a plynule přecházející do zad a na prsa. Chybný krk je zalomený nebo uškrcený, úzký, dlouhý, široký a jakoby zcela neviditelný.
Křídla jsou rovná, širší, plynulá, souměrná a vždy přiměřeně dlouhá, uzavřená v horní části zad. Za vadu považujeme křídla dlouhá nebo krátká, uvolněná, svěšená, roztřepená, křížící se, s chybějícími pery, deformovaná po případné zlomenině.
Záda jsou rovná, širší, plynule navazující na krční partie a pozvolna přecházející do ocasu. Za chybu považujeme záda propadlá nebo tvořící hrb, úzká, dlouhá. Někdy se můžeme setkat s tvz. „kapřím hřbetem“, což silně narušuje celkový dojem a působí velice nepřirozeně.
Ocas je jen mírně a zcela nepatrně vyzvednutý z celkové linie horních partií krk–záda, vždy musí mít požadovanou délku v souladu s velikostí těla. Za vadu považujeme ocas dlouhý, krátký, vykrojený, široký, s chybějícími pery, neuzavřený, roztřepený, vysoký či svěšený nebo vytočený z osy těla. Tvoří vždy pomyslnou oporu pro křídla.
Břicho zapadá do celé linie krk–prsa–ocas. Při klidném postoji se pták nesmí dotýkat dolní částí břicha bidélka. Chybou je břicho příliš vyklenuté, propadlé. Tvoří plynulou křivku s linií hlavy a krku.
Prsa jsou lehce vyklenutá dopředu, ale navazují jemně na přední krk a břicho. Prsní kost je rovná, nevystouplá a neměla by být vidět. Vadou jsou prsa příliš vyklenutá, plochá, propadlá či hluboká.
Oči musí být obě stejně zbarvené a odpovídat požadavku vzorníku. Nesmí být zakalené a zašedlé nebo se zákalem. Někdy oči slzí a peří v okolí je slepeno. Na toto má vliv především prostředí, prašnost, intenzita světla, průvan, slunce a jiné. Za vadu považujeme oko malé, velké, vpadlé, vypouklé či jinak deformované. Velmi často se právě v přípravce projeví tzv. spadlé oko, tohoto ptáka bychom neměli vystavovat. Pokud tak učiníme, musíme počítat s tím, že posuzovatel může udělit nějakou srážku.
Zobák nesmí být přerostlý, prohlédneme si celý povrch obou čelistí, všímáme si, jestli horní čelist dosedá na spodní, zda čelisti nevybočují do strany. Zobák musí být přiměřeně dlouhý, musí mít široce nasazený kořen, bez rýhování a prasklin. Barva odpovídá rázu, musí být korálově červený nebo sytě žlutý. Vadou je zobák úzký, široký, šídlový, hrubý s prasklinami, vybočený z osy hlavy. Velmi často je tato pozice podceňována a chovatelé zanedbají (přehlédnou) náběh na vápenku. Tomuto předejdeme, pokud ptáčkovi podáváme po dobu pobytu v přípravce proužek špeku.
Nohy musí být ve správném poměru k tělu, stehna hladce opeřená a jen málo viditelná. Pokud je povrch nohou šupinatý či drsný, můžeme nohy natírat rostlinným olejem dvakrát až čtyřikrát týdně podobu čtyř týdnů. Musíme si dát pozor i na kroužek na noze, aby nebarvil holeň, byl čistý a čitelný a patřičného průměru 3 mm. Pozor si musíme dát také na otlaky na nohou, které vznikají ze špatných bidélek. Nohy nesmí být jakkoliv deformované, poraněné, hrubé, šupinaté, dlouhé nebo krátké.
Prsty pevně objímají bidélko, tři směřují vpřed a jeden vzad. Střední prst je vždy delší. Za vadu považujeme prsty dlouhé, krátké, nestejnoměrné, slabé, šupinaté či jinak deformované. Chybějící prsty považujeme za vadu, pro kterou se vylučuje z výstav. Též dáváme pozor na otlaky a otoky, které jsou u velkých a těžkých ptáků časté.
Drápky musí být na všech prstech. Za vadu považujeme dlouhé, krátké a deformované. Můžeme je upravit zastřihnutím.
Kondice musí být v náležité a požadované výstavní i zdravotní formě, ptáci navyklí na výstavní klec. Pozorujeme-li, že pták je plachý, divoce poletuje po kleci, je stresovaný nebo se drží na dně či na mřížce, není pro výstavu vhodný. Nesmí být prokazatelně nemocný, načepýřený, pelichající, krvácející nebo sípající. Dbáme na celkový dojem, uhlazenost, čistotu a dobrý vzhled peří.
Barva by měla odpovídat standardu či jednotlivým rázům. Jednotlivé barvy musí být od sebe dobře rozlišitelné, mezibarvy nejsou žádoucí. U všech mutací dáváme pozor na skvrnitost a odstíny barev. Barva nesmí být špinavá, rozmazaná nebo nevýrazná a nesmějí být viditelné znaky štěpitelnosti.
Kresba musí odpovídat popisu jednotlivých mutací a kombinací. Za chybu považujeme kresbu přerušovanou, výjimkou jsou strakatí ptáci. Nevýrazná, slabá a splývající kresba je chybná.
Pernaté ozdoby – chocholka musí být symetrická, kulatá, patřičně bohatá a správně posazená. Přednost dáváme ptákům se správnou chocholkou, a ne takovým, kterým trčí několik per na temeni hlavy.
Chovatel musí podrobně znát standard a připravit ty „správné ptáky“, aby dosáhl dobrých výsledků. Zde jsou na ukázku obrázky.
Doslov autora
Některé malé nedostatky, například nedorostlé opeření nebo špatné držení těla, se v přípravce často vytrénují a pták se naučí správně pohybovat a předvádět v bodovací kleci na výstavě. Proto je třeba zebřičky trénovat. Samozřejmě pokud se po čtrnácti dnech nedostaví zlepšení, je dobré ptáka nahradit jiným. Na tyto věci musí mít chovatel cit a dobré oko, aby dokázal vybrat správného ptáka na výstavu. V dalších pokračováních budu popisovat kresby a mutace zebřiček.
