Koňský domácí lékař 24: Zasekávání zadní nohy
Jaké „zapomínání“ nohy mám na mysli? Například:
— při pohybu ve výběhu nebo pod sedlem kůň jako by zakopne, popřípadě jako by se na jednu zadní nohu nechtěl příliš postavit,
— při pohybu, především ve chvíli, kdy se rozchází, zadní nohu neohne, opíše s ní velmi nízký oblouk, a to na jeden nebo více kroků, pak se „rozejde“,
— při pohybu nechává na krok nebo více kroků zadní nohu chvilku nataženou za sebou, pak teprve ji honem ohne, aby došlápl a neupadl,
— kůň nerad chodí z kopce, jako by si „poskočí“ nebo se snaží místo ohnutí opsat s nataženou nohou oblouk do strany,
— nerad cválá, snaží se příliš nenatahovat zadní nohy, proto jimi nedošlapuje hluboko pod tělo, takže má nepohodlný „hranatý“ cval nebo tendenci křižovat,
— někdy je vidět „divný“ pohyb čéšky v koleni,
— někdy je slyšel jakési „lupání v kloubu“, především v kroku.
Zajímavé a důležité jsou i další údaje, které tento podivný druh kulhání charakterizují:
— výše zmíněné projevy jsou výraznější, když byl kůň nějakou dobu v klidu (například ráno, když se vyvádí z boxu),
— během práce se situace obvykle zlepšuje, ale může přetrvávat,
— kulhání se nezlepší ani poté, co kůň dostane klid, naopak se může zhoršit,
— kulhání se nezlepší ani po podávání protizánětlivých a protibolestivých léků.
Někdy si lze všimnout i dalších příznaků:
— postižená zadní končetina má oteklé koleno, na pohmat teplejší (zánět kolenního kloubu),
— při manipulaci s čéškou ji lze poměrně snadno zvednout nahoru.
Toto všechno jsou příznaky, které můžete u svého koně pozorovat a které je dobré co nejpřesněji sdělit svému veterináři. Pravděpodobně ho jako první napadne diagnóza fixace čéšky, čili její zachytávání. Upozorňuji jen, že je to něco zcela jiného než luxace čéšky, tedy její vykloubení!
Co je to tedy fixace čéšky?
Kolenní kloub se skládá ze tří kostí: dolního konce stehenní kosti, horního konce holenní kosti a čéšky (obr. 1). Na tu se shora upíná důležitý natahovač („narovnávač“) kolene – čtyřhlavý stehenní sval, a s ním dvouhlavý stehenní sval, dole ji s holenní kostí spojují tři distální čéškové vazy: vnitřní, střední a vnější. Při pohybu kolena klouže čéška ve žlábku mezi hřebeny kladky na dolním konci stehenní kosti; při ohnutí sklouzne směrem dolů, při natažení jde zase nahoru. Když koně odpočívají vestoje, mohou kolenní kloub „zablokovat“ v natažené pozici, což jim ušetří energii na svalovou práci (obr. 2). Horní část vnitřního hřebene kladky stehenní kosti vypadá trochu jako hák. Přes tento „hák“ může kůň přehodit vnitřní čéškový vaz, čéška pak nemůže sklouznout dolů a koleno se „zablokuje“ v narovnané poloze. Taková fixace čéšky je u stojícího koně normální. Pokud však k tomu dojde během pohybu, způsobí to problémy: kůň není schopen zablokované koleno ohnout, tudíž nemůže normálně chodit.
Samozřejmě problémů může být více a nejlepší je nechat koně veterinářem vyšetřit. Může se jednat například o:
— špánek, tedy artrózu hlezenního kloubu, kdy kůň také nechce tuto končetinu příliš ohýbat, protože ho to bolí,
— zánět hlezenního nebo kolenní kloubu, kdy každé ohnutí a narovnání koně bolí,
— bolest v kopytě, kdy má kůň problém se na kopyto pořádně postavit a zatížit ho, v extrémních případech skoro poskakuje po třech nohách,
— záněty a/nebo blokády v oblasti kyčlí, pánve nebo beder.
Všechno se vším souvisí…
Zachycení čéšky sice asi není bolestivý proces a samo o sobě neznamená žádnou pohromu, ale pokud se nebude řešit, může časem přejít v jiný problém. Je to nepřirozený stav, který narušuje plynulý a vyvážený pohyb a tělo se ho snaží nějak „vyvážit“ abnormálním používáním jiných svalů a kloubů. Je třeba počítat s tím, že takto postiženého koně bude dříve nebo později bolet hřbet nebo další končetiny. Abnormální pohyb čéšky také dráždí kloub a dříve nebo později způsobí jeho zánět, který často přechází do chronicity.
Proč se noha zasekává, kdy nemá?
Přestože výše popsaným příznakům bude nejvíce odpovídat diagnóza fixace čéšky, podívejme se na nejčastější obecné příčiny jakéhokoli zasekávání zadní nohy koně.
1. Nedostatečná fyzická kondice
Ta je příčinou různých tělesných problémů:
• Nedostatečné napětí stehenního čtyř- a dvojhlavého svalu, takže ty před ohnutím kolena nestihnou dostatečně rychle potáhnout čéšku nahoru a ven a tím ji uvolnit z „háku“ na vnitřním hřebenu kladky stehenní kosti.
• Nedostatečné napětí svalů a vazů zároveň umožňuje čéšce větší rozsah pohybu a zvyšuje riziko zachycení.
• Slabost zádě a neschopnost tlumit nárazy zvyšují síly působící na kolenní a hlezenní kloub a jejich záněty a opotřebování.
• Následkem nedostatečné kondice jsou koně slabí, pokud se pak od nich chce náročnější práce, jejich svaly ztuhnou a nestihají se dostatečně „povolit“, aby umožnily správný pohyb koně.
Klasickým případem jsou koně, kteří náhle přestali trénovat a museli mít klid v boxu. K problémům u nich dojde krátce poté, co se vrátí do tréninku.
2. Postoj končetin, exteriér
Jakékoli odchýlení od korektní osy, a to nejen končetin, ale i páteře, způsobuje, že síly při stání a pohybu neprocházejí nejsilnějšími částmi těla, ale „uhnou“ na části slabší, které pak snadno podlehnou zkáze.
• Koně, kteří mají velký úhel mezi stehenní a holenní kostí (strmé nebo rovné pánevní končetiny), jsou ve větším riziku fixace čéšky, protože kladka stehenní kosti se nakloní dolů k čéšce a to usnadní její zachycení. Zároveň více trpí na poškození hlezna a kolene, protože příliš strmé končetiny neumí tak dobře tlumit nárazy.
• Zadní končetiny do „X“ nebo do „O“ nemají rovnoměrně zatížené kolenní a hlezenní klouby a opět snáze trpí na jejich záněty a poškození.
• Dlouhá, či dokonce odsazená bedra (špatně vázaná na hrudní páteř i na záď) příliš namáhají hřbetní i hýžďové svaly, které se snáze dostanou do stavu ztuhlosti či vzniknou různé blokády.
• Koně, kteří jsou přestavění (záď je výš než kohoutek), mívají „napnutější“ zadní končetiny a opět u nich snáze dojde k fixaci čéšky. To se stává například i koním mladým, kteří teprve rostou a jejich zadní končetiny se vytáhly více než přední.
• Svoji roli hraje i tvar kopyta; ostroúhlé se hůř překlápí přes špičku a to prodlužuje maximálního natažení kolene, v němž pak snáze dojde k fixaci čéšky.
Nesmíme zapomenout na to, že exteriér se do velké míry dědí, na druhou stranu ho hodně dokáže ovlivnit i nesprávná péče o kopýtka malých hříbat nebo nesprávná výživa hříbat, či dokonce ještě jejich matek v době březosti (především překrmování jádrem).
3. Úrazy či přetížení
Příkladem může být násilné natažení pánevní končetiny, příliš velké požadavky kladené na mladé koně, jejichž kolena jsou ještě slabá nebo „nezralá“ (výrazné prodloužení, speciální chody apod.).
Jak jednou dojde k fixaci čéšky, vnitřní čéškový vaz se prodlouží a situace se bude pravděpodobně opakovat.
4. Nervové problémy
Pokud z nějakého důvodu nemohou nervy řídit stahy svalů, může se stát, že kůň není schopen pořádně ovládat svoji končetinu nebo více končetin.
Zaseknutá noha – co teď s tím?
Nejhorší jsou stavy, kdy kůň doslova nemůže nataženou zadní nohu ohnout – s největší pravděpodobností se zachytila čéška. Nejlepší a většinou nejspolehlivější řešení je s koněm couvnout, aby se čéška uvolnila. Lze ho i popohnat ke skoku dopředu nebo mu nohu například vodítkem vytáhnout dopředu. Tento stav se ale většinou bude opakovat a je nutné volat veterináře k náležitému vyšetření a prodiskutování možností léčby, aby nedošlo k výše zmíněným komplikacím.
Pokud je problém mírnější a kůň „jen“ občas ztrácí nohu nebo na zadek různě „kulhá“, lze zvolit následující postup:
— klid v boxu po dobu asi tří dnů,
— chlazení případných hřejících míst a otoků (několikrát denně po dobu asi 20–30 minut, zpočátku zopakovat několikrát s 20–30minutovými intervaly),
— zabandážování a zateplení otoků chladných.
— Pokud se pohyb koně nezlepší, nebo dokonce zhorší, je třeba hned zavolat veterináře.
— Pokud se pohyb zlepší, lze s koněm nejdříve v kroku na ruce, později v kroku pod sedlem začít pracovat, přes opatrný klus se vrátit asi za 10–14 dní k původní práci. Pokud se kulhání či jiný pohybový problém vrátí, je nutné zavolat veterináře.
Co bude veterinář dělat?
Nechá si koně předvést na ruce na rovině v kroku a klusu, popřípadě na malém kruhu či ve svahu. V případě potřeby provede provokační zkoušky postižené končetiny, popřípadě svodné znecitlivění. Končetinu důkladně prohlédne a prohmatá, může s ní různě kroutit, aby zjistil, která část je změněná či citlivá.
Pokud bude mít podezření na onemocnění kopyta, promačká ho diagnostickými kopytními kleštěmi.
Může také udělat rentgenové snímky kostí a kloubů, nejčastěji hlezna a kolene, ale i spěnkového kloubu a prstu s kopytem. Zde může najít například známky artrózy, osteochondrózy, zlomenin, vymknutí či různých vychýlení z optimální osy.
Může také udělat neurologické vyšetření, aby vyloučil nervové problémy (například ataxii).
Na základě výsledků vyšetření určí postiženou část a druh postižení. V případě zánětu například doporučí klid a vhodné léky s postupným návratem k pohybu, u artrózy kromě vhodných léků a přípravků i ortopedické podkování a vhodný pohybový režim, v případě zachytávání čéšky zlepšení fyzické kondice koně, popřípadě změnu podkování nebo chirurgický zásah, v případě neurologického problému práci s koněm na zlepšení jeho koordinace.
Jak předejít problémům se zadníma nohama koně?
Nejlepší je udržovat jezdecké koně v kondici, pracovat s nimi pravidelně a dostatečně. Na druhé straně je nelze přetěžovat. K tomu patří nadměrně rychlá práce, ježdění rychlejšími chody na tvrdém či hrbolatém terénu.
Pokud s koněm nelze z nějakých důvodů pracovat, je vhodné, aby měl co nejvíce volného pohybu ve výběhu nebo na pastvině. Právě tento nenáročný pohyb udržuje jeho svaly v odpovídajícím napětí a „promazává“ klouby a šlachy, podporuje rozvoj kvalitních kopyt.
Mladé koně není vhodné krmit nadměrným množstvím jádra. Měli by být v přiměřeném výživném stavu tak, aby měli sice kulaté zádě a plné krky, ale taky lehce se rýsující nebo aspoň dobře hmatná žebra. Příliš rychle rostoucí hříbata s sebou nesou riziko poškození pohybového aparátu. S mladými koňmi lze fyzicky pracovat velmi opatrně, obsedat by se měli nejdříve ve třech letech a první dva roky ježdění by se měli pohybovat pouze na dostatečně velkých kruzích a obloucích. Je třeba se vyhnout jejich honění v kruhové ohradě či lonžování ve cvalu.
