Ugandský deník Cesta za horskými gorilami
Každý den tady je jiný a každý den přinese tolik vzrušujícího, že se to nedá ani popsat slovy. Tady si dovolím citovat Míru, který to vyjádřil moc hezkým přirovnáním: „Jeden den tady se rovná roku života u mne na klinice.“
Projíždíme savanou s pasoucími se stády slonů. Fotogenické antilopy si snad záměrně vybírají ty nejúžasnější scenerie, ve kterých chtějí zůstat zvěčněny na našich snímcích. A když po chvíli vykřikne jindy tichý Miro, že na stromě zahlédl „velkou mačku“, a my vzápětí spatříme jen pár metrů od našeho auta levharta odpočívajícího na stromě, jsme jako u vytržení. Spatřit tuto nádhernou kočku je i tady velká vzácnost. V podstatě i Patrik je stejně rozrušen jako my a to je domorodec.
Levhart skvrnitý, další člen velké pětky, označovaný také jako panter, leopard či pardál, nemá na rozdíl od lvů vyvinut pohlavní dimorfismus, samci ale bývají mohutnější, dosahují 60 až 80 kg. Žijí velmi skrytým životem; během dne obvykle odpočívají v korunách stromů, kde jsou dokonale maskováni svým zbarvením. Dokonce i zkušeným fotografům přírody unikají z hledáčku fotoaparátu a nezřídka trvá delší dobu, než nějakého zastihnou. Fotografové je právě pro jejich skrytý život označují za „nefotitelná“ zvířata. Jejich potravními konkurenty jsou právě především lvi a hyeny, proto se zřejmě úbytek lvů příznivě odráží v nárůstu počtu levhartů v přírodě. Ten v posledních letech údajně stoupá, v samotné Ugandě je jich stejně jako lvů, tedy něco přes čtyři tisíce. Levhart zatím patří mezi málo ohrožené druhy. Znepokojující je však stanovená roční kvóta pro jejich lov v Ugandě, která činí padesát jedinců, a to se zdá být přece jen hodně. Ale byznys je byznys …
Při jedné z našich dnes tak četných zastávek se k nám seběhne houf dětí. Patrik je hned využije a požádá je, aby nám našly nějakého chameleona. Když vidíme, jak důkladně prohlížejí každé křovíčko, jak obracejí listy keřů, je nám jasné, proč jsme sami žádného chameleona dosud nenašli. Naším letmým pokukováním jsme všem chameleonům byli spíš k smíchu. Děti jsou úspěšné, přinesly nám hned dva exempláře a my si můžeme na našem pomyslném seznamu odškrtnout další splněný úkol.
Postupně mizí savana a začínají kopečky. Míjíme čajovníkové a banánovníkové plantáže. Cestu nám zpříjemní i překrásné guerézy pláštíkové. Živí se zeleným listím na kraji lesa. Jejich vícedílný žaludek zpracuje i ty nejtužší listy. Palec na rukou mají velmi malý nebo jim úplně chybí. V minulosti byly loveny právě pro svůj nádherný černobílý „pláštík“. Tady ve východní Africe jsou vzácné, a tak máme radost, že se nám předvádějí v plné kráse.
(Pokračování příště)
