Hedvábničky
Hedvábničky jsou velmi staré okrasné plemeno, které se může pochlubit řadou zvláštních znaků. Patří k nim především struktura peří; když si je pohladíte, jako byste sáhli do angorské srsti… Mezi drůbeží není běžné ani tmavě modré zbarvení kůže, kostí i vnitřních orgánů, nechybí jim péřové ozdoby – chocholka, rousy a některým také vousy. Mnohdy je chovatelé drží proto, že často kvokají a mají silný mateřský pud.
Zařazení: plemena se zvláštními znaky (ve Vzorníku plemen drůbeže skupina G2).
Původ: východní Asie, zdrobnělé Nizozemsko.
Kroužek: kohout 16 mm, slepice 15 mm, zdrobnělá forma kohout 13 mm, slepice 11 mm.
Vznik plemene
Historie hedvábniček je vpravdě legendární a dlouhá. Plemeno pochází z východní Asie, z Číny, kde se slepice se stejnou strukturou peří vyskytovaly již před více než tisíci lety. Víme, že byly součástí čínských tradic, jejich původ ale zůstává nejasný.
Prvním Evropanem, který kdy hedvábničku viděl, byl zřejmě benátský kupec a cestovatel Marco Polo. Ve svém cestopise napsal: „Kůži má porostlou místo peřím černou srstí, ale klade vejce jako ostatní kurové a k jídlu velmi dobrá jest.“ Ze své cesty po Mongolsku a Číně přivezl v roce 1292 černá kuřata, která označil za kočičí chlupy. V té době měly hedvábničky jednoduchý hřeben a na nohou čtyři prsty. Kupci je nabízeli jako křížence králíka se slepicí.
V šestnáctém století se hedvábničky jako rarita chovaly i v Evropě. Švýcarský přírodovědec a spisovatel Conrad Gesner je ve své knize z roku 1555 popsal jako sněhobílé slepice s černou kůží, které jsou známé v Číně. Další záznam z roku 1793 odkazuje na výskyt hedvábných kuřat v Holandsku, Vestfálsku a Burgundsku.
Rozšířeny jsou nejen v Asii a v Evropě, ale také v Severní Americe, kde byl jejich standard zveřejněn roku 1874. K nám se hedvábničky dostaly až na začátku 20. století.
Zdrobnělé hedvábničky vznikly v Nizozemsku. Cílem bylo vyšlechtit velmi malé plemeno s pomocí hedvábniček a watermalských vousáčů.
Plemenné znaky
Hedvábničky mají hlavních plemenných znaků hned několik. Především je to peří připomínající chlupy, které působí hedvábně a měkce. Jednotlivá pera mají měkké stvoly, paprsky praporu nejsou pevně spojené. Načechraný vzhled ještě umocňuje bohaté prachové peří.
Hedvábničkám nechybí ani péřové ozdoby. Malou a zakulacenou hlavu zdobí nazad směřující chocholka a plný pravidelný vous dobře kryjící laloky. Chocholka je středně velká, kohoutům směřuje více nahoru a vyčnívají z ní jednotlivá pera. U slepic je chocholka plnější, uzavřená. Lebeční výduť se nevyžaduje. Vous se požaduje pravidelný, plný, nerozdělený, dobře kryjící zakrnělé laloky i ušnice.
Hedvábničky se ale chovají i v bezvousé varietě. U těch jsou laloky černomodré, menší až středně velké, kulaté, ušnice se požadují malé, jemné, tyrkysově modré barvy.
Černomodrý hřeben tvaru poloviny vlašského ořechu nemá trn ani perlení, často se na něm vyskytují nepravidelně příčné rýhy. Také krátký silný zobák má modravou barvu, jejíž odstín závisí na zbarvení peří. Černomodrý je i obličej, oči by měly být černohnědé.
Ač jsou hedvábničky malého tělesného rámce, trup je zavalitý, patří ke slepicím těžkého typu. Krk je krátký a silný, bohatě opeřený, u vousatých jedinců vzadu načechraný. Trup by měl být široký, tvaru zaoblené krychle. Široká, krátká záda se dozadu zvedají do bohatě opeřeného sedla. Krátký plný výše nesený ocas má málo vyvinuté srpy a rýdováky. Široká křídla jsou volně nesena. Rýdováky, velké srpy a letky jsou rozvolněné jen v poslední třetině.
Pětiprsté běháky tmavomodré barvy jsou na vnější straně porostlé krátkým hustým opeřením, kterému říkáme punčošky.
Hmotnost zdrobnělých hedvábniček je 600 g, což je přibližně polovina hmotnosti „velké“ hedvábničky.
Nejčastější exteriérové vady
Poměrně často se vyskytují takové vady, jako jsou neúplně rozdělený čtvrtý a pátý prst, četností je následují vady v utváření hřebene. Ať už jde o jinou barvu, prolákliny, nebo přítomnost jednoho nebo častěji více trnů, jedná se o závažné vady.
Další příčinou nízkého hodnocení je malý tělesný rámec či srpovitý ocas. Občas se vyskytnou i vady ve struktuře opeření – to může být tvrdé či s nerozvolněnými prapory v různém rozsahu.
Velmi zřídkavá je jiná barva kůže či ušnic.
Barevné rázy
Nejčastěji můžeme hedvábničky spatřit v bílé, černé, modré, divoce zbarvené, stříbrošedé, žluté, červené či krahujcovité barvě, ale barevných rázů existuje mnohem více. Oproti seznamu evropského svazu chovatelů jsou v našem Vzorníku zařazeny také žluté kolumbijské, červené kolumbijské a zlatě zbarvené.
K nedostatkům některých rázů patří:
V bílé barvě je povolen lehký žlutý nádech, silný žlutý nádech se trestá.
U černých, modrých a šedých je nežádoucí příměs jiné barvy, např. zlaté, červené nebo šedé. Tyto se vyskytují zejména v krčním závěsu a krytech křídel. U šedých je nežádoucí příliš světlé nebo tmavé barvy, pepření. U červených a žlutých nechceme příměs šedého nebo bílého peří. Povolena je příměs černé. U žlutých se objevuje tmavá načervenalá barva v křídelních krovkách nebo nerozvolněné černé peří v ocase. U divokých je vadou světlý odstín. U stříbrných a krahujcovitých příměs různých odstínů zlaté. U červených a žlutých se toleruje hřeben poněkud více tónovaný do červena.
| Tabulka: Výskyt barevných rázů v zemích EE | |||||
| Původ | Česká republika | Německo * | Belgie | Velká Británie | Francie |
| EE | Hedvábničky | Seidenhühner 3) | Zijdehoen 3) | Silkie 3) | Poule soie 3) |
| modré | blau | blauw | blue | bleu | |
| žluté | gelb | buff | gold | fauve | |
| krahujcové | gesperbert | koekoek | coucou *** | ||
| šedé | perlgrau | parelgrijs | gris perle | ||
| červené | rot | rood | rouge*** | ||
| černé | schwarz | zwart | black | noir | |
| stříbrošedé | silber-wildfarbig | meerzomig zilverpatrijs | perdrix argenté *** | ||
| modrobílé strakaté | splash*** | splash | |||
| bílé | weiß | wit | white | blanc | |
| divoké | wildfarbig | meerzomig patrijs | partridge | perdrix doré *** | |
| NL | Zdrobnělé hedvábničky | Zwerg-Seidenhühner 3) | Zijdehoenkriel 3) | Silkie Bantam 3) | Poule soie naine 3) |
| modré | blau | blauw | blue | bleu | |
| žluté | gelb | buff | gold | fauve | |
| šedé | perlgrau | parelgrijs | gris perle | ||
| červené | rot | rouge *** | |||
| černé | schwarz | zwart | black | noir | |
| stříbrošedé | silber-wildfarbig | meerzomig zilverpatrijs | perdrix argenté | ||
| bílé | weiß | wit | white | blanc | |
| divoké | wildfarbig | meerzomig patrijs | partridge | perdrix doré | |
| krahujcové | gesperbert | coucou*** | |||
| Původ | Itálie | Chorvatsko | Nizozemsko | Polsko | Skandinávie |
| EE | Moroseta | Zijdehoenders 3) | Jedwabiste | Silkehons 3) | |
| blu | blauw (ongezoomd) | niebieski | bla | ||
| fulva | buff | żółty | gule | ||
| koekoek | krogulczy | ||||
| grigio perla | parelgrijs | perłowo szary | perlegra*** | ||
| rossa | rood ** | czerwony | rod | ||
| nera | zwart | czarny | sort | ||
| grigio argento | meerzomig zilverpatrijs | srebrno dziki | solvgra | ||
| bianca | wit | biały | hvide | ||
| selvatica | meerzomig patrijs | dziki | vildtfarvet | ||
| NL | Moroseta nana 3) | Patuljasta Svilasta | Zijdehoenkriel 3) | Jedwabiste miniaturowe | Dvaerg-Silkenhons 3) |
| blu | niebieski | bla | |||
| fulva | buff | żółty | gul | ||
| grigio perla | parelgrijs | perłowo szary | perlegra*** | ||
| rossa | czerwony | rode | |||
| nera | zwart | czarny | sort | ||
| grigio argento | srebrno dziki | solvgra | |||
| bianca | bijela | wit | biały | hvid | |
| selvatica | meerzomig patrijs | dziki | vildtfarvet | ||
| Původ | Španělsko | Slovensko | |||
| EE | Sedosa | Hodvábnička 3) | |||
| azul | modrá | ||||
| leonada | žltá | ||||
| krahulcová | |||||
| perlovošedá | |||||
| roja | červená | ||||
| negra | čierna | ||||
| gris plateada | striebrošedá | ||||
| blanca | biela | ||||
| dorada oscura | divokosfarbená | ||||
| NL | zdr. Hodvábnička | ||||
| modrá | |||||
| žltá | |||||
| perlovošedá | |||||
| červená | |||||
| čierna | |||||
| strieborno divosfarbené | |||||
| biela | |||||
| divokosfarbená | |||||
| * Evropský standart platí také pro Lucembursko, Rakousko a Švýcarsko; ** uznány v roce 2010; *** uznány v roce 2011 |
Užitkovost
Ročně snáší hedvábničky 60–80 vajec s nahnědlou skořápkou. Minimální hmotnost násadových vajec je 35 g. U zdrobnělých hedvábniček není snáška určena, minimální hmotnost násadových vajec je 25 g.
Maso hedvábniček chutná více po divočině. Ve srovnání s masem jiných plemen má méně tuku. Barva pečínky z hedvábničky je nezvyklá – tmavě modrá až černá. Avšak přímo maso modré není, jen kůže a blány – svalové fascie a okostice. Jestliže se blána z masa stáhne, maso má bílou barvu.
V Asii je maso hedvábniček vyhledávanou pochoutkou, na tržnicích se kromě těch žlutých prodávají i černá kuřata. Číňané dodnes využívají některé části těla hedvábniček k různým léčebným účelům. Podávají se ženám po porodu pro doplnění energie, z kostí se připravuje prášek se zvláštními léčivými účinky.
Specifika chovu
Hedvábničky vynikají svou klidnou povahou, dají se velmi snadno ochočit. Na chovný prostor nemají téměř žádné zvláštní nároky. Spokojí se i s menším výběhem, postačí nízké oplocení. Peří by se nemělo zašpinit – držíme je tedy v čistotě a suchu, také je dobré je chránit před deštěm a urousáním. V zimě by mělo mít toto plemeno teplejší ustájení. Vzhledem k tomu, že se jedná o nelétavou drůbež, musí být hřady umístěny nízko nad zemí. Nepříliš vhodnou podestýlkou jsou hobliny, mohou se na hedvábné peří „nachytat“. Také ve výbězích by nemělo být mokro a bláto. Slepice dobře využijí popeliště.
Ani co se týče krmení, nemají hedvábničky zvláštní nároky. Podstatná je forma, v jaké se krmivo podává. Při zkrmování sypkých směsí a vlhčených míchanic se často „zakrmují“ chocholy a vousy. Nejvíc se osvědčily granulované směsi. Jsou při nich také nejmenší ztráty rozházením.
Hedvábničky jsou odedávna považovány za dobré kvočny, schopné vysedět vajíčka několikrát do roka. Údajně se osvědčily se i pro inkubaci křepelčích a bažantích kuřátek. Pro hedvábničky je kvokavost typická, ale nemusí to být vždy pravda. U některých barevných rázů byla kvokavost selekcí potlačena.
Většině plemen se kroužek navléká v 10–12 týdnech, hedvábničkám se nasazuje dříve; protože mají pět prstů a rostou jim punčošky, začínáme je kroužkovat již v 8–9 týdnech.
Hedvábničky bychom měli pravidelně kontrolovat, co se týče výskytu cizopasníků.
Mnohdy je problém rozeznat mladé slepičky od kohoutů, vodítkem může být to, že kohoutci jsou mohutnější, s chocholkami směřujícími více nahoru, později jim rostou ostruhy. Slepičky mají drobnější těla a plnější chocholky.
Průměrně se údajně dožívají 8–9 let. My máme doma jednu třináctiletou.
Zahraničí
Informace o klubu v Německu naleznete na stránkách: http://www.sv-silkies-polands.de/.
Speciální výstavy
19.–20. 10. při německé výstavě mladé
drůbeže, Hannover
9.–10. 11. Nordhorn
15.–17. 11. národní Berlína a Braniborska, MAFZ – Brandenburg Hall
6.–8. 12. Lipsko
13.–15. 12. Dortmund
Klub
Informace ke klubu chovatelů chocholatých plemen naleznete na stránkách:
http://kchchp.webnode.cz/. Předsedou klubu je Milan Hradec, e-mail: aupirela@seznam.cz, mobil: 775 605 531.
Ať už mají hedvábničky magické síly nebo ne, mají schopnost okouzlit.
