Ugandský deník Cesta za horskými gorilami

V pozdních odpoledních hodinách přijíždíme do ekolodge Bwindi View Bandas, což je sice levné ubytování, ale velmi dobře strategicky umístěné na okraji parku s nádherným výhledem na neproniknutelný horský les. Zde budeme ubytovaní následující dvě noci. Národní park Bwindi (Bwindi Impenetrable National Park) leží v jihozápadní části Ugandy v oblasti nížinných a horských pralesů. Na hranicích Konga sousedí se známým Národním parkem Virunga. Je znám svojí biodiverzitou a svůj domov zde našly především gorily horské – hlavní cíl naší cesty. Od roku 1994 je park zapsán do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Nechce se mi vůbec věřit, že již jen pár hodin nás dělí od setkání s horskými gorilami. Z bungalovu nás navečer doslova vytáhne temperamentní bubnování. Okamžitě se mi zrychlí tep, protože bubny k mému snu o Africe odjakživa patří. Záhy zjistíme, že původci této magické hudby jsou sirotci místní školy. S jakým zaujetím a elánem dokážou hrát! Svým vystoupením děkují gorilám, že přivádí do jejich chudého kraje turisty, a tak vlastně díky gorilám mají šanci na trochu lepší život. Kupuji si malou panenku vyrobenou dítětem, jehož největším přáním je vlastnit svoji matraci, na které by mohlo spát.

Tato lokalita je i častým cílem pozorovatelů ptáků, a tak i my k večeru fotíme všudypřítomné hbité strdimily, kteří neustále přelétají z květu na květ. V křoví má postavené hnízdo párek amarantů a sehnat pro právě vylíhlá mláďata dostatek potravy je fuška pro oba rodiče. Bulbul zahradní je zde stejně hojný jako u nás kos, a tak ho můžeme vyfotit přímo z jídelny ekolodge.

Rychle se stmívá a já nervozitou nemohu ani usnout. Dobře, přiznám se, mám trochu strach, jak to zítra zvládnu. Podle nasbíraných informací je mi jasné, že půjde o náročný výstup v těžkém strmém terénu za nadměrné teploty a téměř 100 % vlhkosti. Někteří hovoří i o šesti hodinách chůze, než zahlédli první gorilu. To znamená, že stejnou dobu trvalo, než se dostali zase zpět. Jiní přiznávají, že si sáhli na dno svých sil. Kde mám své dno sil, tuším, ale porovnejte své „dno“ se dnem sil někoho jiného! Jeden člen naší výpravy výstup za gorilami již dobrovolně dopředu vzdal. To mi také moc nepomohlo. Opakuji si svou mantru, kterou se povzbuzuji: Za gorilami se dostanu, i kdyby to mělo být po čtyřech. Ale uvidíme je vůbec? Pohladím ugandskou panenku a chvilku před půlnocí konečně usínám.

Ještě jedna informace pro zajímavost. Jak jsem se již zmínila výše, gorily jsou pro místní důležitým obchodním artiklem i v tom smyslu, že jejich návštěva je patřičně zpoplatněna. Možná jsme jedni z posledních turistů, kteří mají možnost gorily spatřit za „pouhých“ 500 dolarů za osobu. Od Nového roku se prý tato částka zvýší na 750 dolarů. Možná se nám to může zdát jako dost vysoká suma, ale faktem je, že tyto peníze slouží především na ochranu goril. Vrácení předem zaplaceného poplatku není tak jednoduché; pokud by snad v průběhu cesty někdo onemocněl, musí si vyžádat lékařský posudek v tamní nemocnici a pak se stejně dočká navrácení pouze poloviny poplatku.

(Pokračování příště)