Chov puštíků vousatých (Strix nebulosa) v Zoo Hodonín
Etologie
Puštík vousatý létá velice tiše a má vynikající sluch. Často loví tak, že létá nad sněhem a naslouchá zvukům pod ním. Když zaslechne kořist, vrhne se prudce celou svou vahou na místo, kde se kořist pohybuje, čímž dokáže prorazit krustu, která by unesla osmdesátikilového člověka. Kořistí jsou zejména malí savci, převážně hlodavci. Schopnost lovit kořist i v hlubokém sněhu, kde jsou ostatní sovy bez šancí na úspěch, ho předurčuje k životu v chladných podmínkách. Dospělý puštík spořádá v zimě za jediný den hlodavce představující třetinu jeho hmotnosti. Severní populace migrují za potravou stovky kilometrů podle výskytu hrabošů, kteří jsou jejich téměř výhradní potravou, naproti tomu jižní jsou usedlejší, mají pestřejší stravu a někdy vytvářejí trvalá lovecká teritoria o průměru až 8 km.
Rozmnožování
Hnízdí na pahýlech starých stromů nebo v hnízdech dravců. Obvyklá snůška se pohybuje okolo 3–4 vajec. Pro puštíky není problém zahnízdit v zimě za hlubokého sněhu. Mláďata se rozlézají z hnízda mnohem dříve, než začnou létat (asi ve 4. týdnu života), rodiče je pak ještě celé léto hlídají a krmí. Jako řada jiných puštíků bez váhání napadnou kohokoliv, kdo by se příliš přiblížil k jejich hnízdu, včetně velkých šelem či člověka. Vzhledem k jejich velikosti a síle jejich útok není nic příjemného a dokážou úspěšně zahnat i velké vetřelce. Přesto hyne až jedna třetina mladých puštíků – příčinou je hlad nebo predátoři, zejména lasice, krkavci a výři virginští.
Rozšíření
Přirozený areál puštíka vousatého zahrnuje Fennoskandinávii, jižní část severní Asie a Severní Ameriku, kde hnízdí mezi Velkými jezery a Hudsonovým zálivem a dál na západ až k pobřeží Aljašky. Na západě jeho areál zasahuje hluboce na jih Ameriky, je známa i malá populace z kalifornské Sierry Nevady. Velikost kanadsko–americké populace se odhaduje na 10 000–20 000 puštíků vousatých.
Chov v zajetí
Do Zoologické zahrady Hodonín byl tento druh poprvé přivezen 17. 9. 2009. Jednalo se o nově sestavený tříletý pár. Jedinci byli dovezeni od soukromého chovatele původem z Nizozemska. Pár byl umístěn ve stinné voliéře o rozměrech 4×8 m. Voliéra je částečně zastřešena, v zadní části je umístěna hnízdní budka (viz. foto). Tento pár hned následující jaro zahnízdil a bez jakýchkoliv problémů odchoval své první mládě. Během hnízdění se tito puštíci chovají velmi agresivně a bez zábran útočí na cokoliv, co se přiblíží k hnízdu s mládětem; kvůli tomu je velmi obtížné kontrolovat průběh hnízdění bez kamerového systému. Během srpna jsme bohužel během jedenácti dnů přišli o celý pár i s mládětem. Zdravotní stav puštíků se vždy velmi rychle zhoršil a během dvou dnů došlo k úhynu. Z patologického vyšetření je závěr – hepatosplenitida sov.
Na podzim roku 2011 jsme přivezli nový pár, který také pocházel z Nizozemska. V následující chovné sezoně 2012 měli puštíci snůšku, která byla bohužel čistá, s největší pravděpodobností kvůli nízkému věku hnízdícího páru (dva roky). V letošním roce bylo hnízdění již úspěšné, samice snesla tři vejce, ze kterých se vylíhla dvě mláďata. Jedno mládě (mladší) bylo chovatelkou nalezeno ve věku asi tří týdnů na zemi voliéry pod budkou mrtvé, bez hlavy. Druhé mládě bylo velmi vitální a velmi dobře rostlo. Během srpna letošního roku se bohužel opět opakoval rok 2010, kdy jsme během několika dnů znovu přišli o celý chovný pár i s již dorostlým mládětem. U všech puštíků byl průběh stejný. Večer jedinec v pořádku přijímal potravu, létal po voliéře a nevykazoval žádné abnormální chování. Druhý den ráno jedinec ležel apatický na zemi a v poledne toho dne došlo k úhynu. Bohužel jsme nebyli schopni na tento rychlý průběh zareagovat a mít výsledky odběrů dřív, než došlo k samotnému úhynu jedince.
I přes tyto chovatelské problémy jsme se rozhodli pokračovat dále v chovu těchto krásných puštíků a během podzimu letošního roku bychom měli získat nové jedince od kolegů ze Zoo Praha.
