Problémy v chovu drůbeže
Nepokoje v hejnu
Zvířata (kohouti i slepice) se „perou“ především kvůli určení hierarchie v hejnu. Ze zkušenosti při společném odchovu kohoutků není s potyčkami problém, ten ale nastane, pokud se do hejna dostane jakékoli cizí zvíře. Kohoutky a slepičky je vhodné odchovávat odděleně – mladí kohoutci slepičky obtěžují a ty pak mají strach jít i ke krmítkům. V krajním případě si můžeme pomoct speciálními brýlemi.
Agresivita
Agresivita zvířete záleží na plemeni, především ale na linii či na jedinci samotném. Agresivitu ovlivňují i podmínky chovu. Důvodem agresivity může být i to, že kohout je v hejnu jediný. Podle některých studií se zvířata vychovaná člověkem chovají tak, že ho považují za příslušníka svého rodu. Útokům lze předejít např. odpoutáním pozornosti na zrní, nevhodné je utíkat, samozřejmě podle situace. Některým kohoutům stačí dát „za vyučenou“, ukázat jim, „kdo je tady pánem“. Jinde pomáhá mít tři a více kohoutů v jednom hejně. Někteří kohouti útočí jen tehdy, pokud cítí ohrožení hejna. Zvláště pokud máme malé děti, je na zváženou, zda takový útočník neskončí v kuchyni.
Přelétávání plotů
Přelétávání je problémem zejména v prvním roce, starší slepice přelétávají zřídka (pokud mají dostatek krmení, „zábavy“ apod.). Pokud přelétávají, je dobré malé výběhy opatřit sítí i shora. U velkých výběhů bývá příčinou přelétávání vyrušení – „poplašení“ hejna. Zamezit přelétávání můžeme také zastřižením ručních letek na jednom křídle, taková zvířata už ale nepatří na výstavu. Existují také křídelní spony, za dob našich babiček se na křídla navlékala zavařovací guma, což je ale poměrně drastické.
Oštipování peří a kanibalismus
Příčinou oštipování peří může být velký počet zvířat na malé ploše, nedostatek „zaměstnání“ kuřat, přítomnost vnějších cizopasníků i nedostatek některých látek ve výživě. Oštipování může přerůst až v kanibalismus, kdy se kuřata „oklovávají do krve“. Často se objevuje kanibalismus ve spojení s kokcidiózou – pokud mají kuřata krvavé výkaly, ozobávají potřísněná místa včetně okolí kloaky.
Nejlepší prevencí je vytvoření vhodných podmínek, a pokud už problém s oštipováním nastal, odstranění příčiny. Někdy stačí se slepicím postarat o zábavu, např. podat jim rozpůlené řepy, zavěsit sušenou píci (kopřiv), jindy potřít postižená místa tinkturou, či odstranit určitého jedince. V případě nutnosti můžeme použít i brýle proti kanibalismu, zvíře s nimi vidí na zem a do stran, ale ne před sebe. Sklony k oštipování a kanibalismu se dědí.
Kuličky na prstech
Při nedostatečné hygieně v chovu se kuřatům na prstech tvoří „kuličky“ z podestýlky a trusu. Vzniklé „kuličky“ nestrháváme, mohli bychom poškodit dráp. Menší kuličky je možné sundat poměrně snadno po odmočení. Problém je častější u rousných plemen, ale dobré je kontrolovat u všech.
Omrzání hřebenů
Zvířata, která mají větší hřebeny a laloky, jsou v zimě ohrožena omrzlinami. Pokud je pouštíme ven i v zimě, je dobré hřebeny a laloky namazat tukem (např. sádlem). Tuk (jedlý olej) můžeme přidat i do vody na napájení, zvířata si při pití laloky namočí a ulpívající olej nedovolí, aby na nich voda zůstávala. Do „tvrdších“ podmínek jsou vhodnější plemena s růžicovým hřebenem.
Přerůstání ostruh, drápů a zobáků
Značně přerostlé ostruhy vadí kohoutům při chůzi a při pojímání zraňují slepice. Proto je potřeba je zkrátit např. kleštěmi štípačkami nebo obrousit. Zákrok je třeba dělat opatrně, aby se nezranila živá část ostruhy. U světlonohých plemen lze živou část odhadnout snáze než u plemen s černými běháky. Podobně mohou přerůstat drápy nebo zobáky. I ty je potřeba opatrně zkrátit.
Zanášení vajec
Problém může vzniknout, pokud mladým kuřicím včas nedáme snášková hnízda nebo pokud jsou hnízda nevhodně umístěná, bez podestýlky či zahmyzená. Slepice budou snášet jinam než chceme i v případě nedostatku snáškových hnízd nebo jejich obsazení např. kvočnou. Prevencí je dodržování vhodných podmínek.
Kvokavost
U mnohých plemen je kvokavost nežádoucí, u jiných si jí naopak ceníme. Kvokavost je dědičná, proto pro chov vybíráme slepice s odpovídající vlastností. Vyvolat kvokavost možné není. Pokud chcete líhnout kuřata přirozeně, pod kvočnou, je dobré si pořídit slepice plemen, která mají zachovanou kvokavost. Vhodné jsou např. hedvábničky nebo kočinky. Dobrými kvočnami jsou i krůty a pižmovky. Žádná slepice ale nezačne kvokat přesně tehdy, když to potřebujete.
Sousedské vztahy
Občas čtu nebo slyším dotazy nebo stížnosti týkající se chovu zvířat. Česká společnost je v tomto případě mnohem méně tolerantní, než v zahraničí. Zatímco u nás se velkochovy umisťují do určené vzdálenosti od obytných zón, v sousedních zemích je možné často vidět farmu přímo uprostřed vesnice. Na vesnici zvířata jistě patří, ale chov by neměl nikoho nadměrně obtěžovat (např. přehnaná koncentrace zvířat). Vždy je to o sousedské domluvě. Než si pořídíte chov, zeptejte se na názor vašich nejbližších sousedů nebo i na obecním úřadu, abyste předešli pozdějším nepříjemnostem. Pokud však domluva není možná, je potřeba se obrátit na příslušný úřad v místě bydliště, který řeší občansko–právní spory.
Predátoři
Kromě nemocí mohou chovy drůbeže ohrožovat také predátoři. Nebezpečí hrozí od těch opeřených stejně jako od savců.
Stálý problém v chovech drůbeže představují myši a potkani. Konzumují a znehodnocují krmiva, ruší chovaná zvířata, mohou přenášet nemoci. Ochranou proti nim mohou být návnady a různé druhy pastí. Je potřeba dát pozor, aby se k nim nedostala domácí zvířata, nebo ještě hůře – děti. Jistou prevencí je udržování čistoty chovu a to, že volně nezůstávají zbytky krmiv. Reprodukční schopnost potkanů je značná, a pokud se přemnoží, účinná je jen plošná deratizace.
Nezvaným návštěvníkem kurníku může být kuna. Kuna skalní žije často v blízkosti lidských staveb. Ve vesnicích a menších městech se občas objeví i kuna lesní. Kuny jsou šelmy, živí se především hlodavci a dalšími drobnými savci, nepohrdnou drůbeží a vajíčky. Uvádí se, že pokud se dostane do kurníku nebo holubníku, zabije vše, co se hýbe. Ptákům trhá hlavy a také je hned požírá. Kuny jsou aktivní v noci, proto se jejímu „řádění“ můžeme vyhnout, pokud drůbež na noc zavřeme do kurníku.
Tchoř tmavý žije u vod, v polích, na okraji lesů i poblíž lidských stavení. Loví hlavně v noci a rád i plave, za kořistí se umí potápět. Ukrývá se v hromadách kamení či větví, žije i v kůlnách, stodolách, případně si vyhrabe noru. Loví ptáky, drobné savce, žáby, ryby, dovede vyloupit kurník, králíkárnu, odvažuje se zabíjet slepice a další domácí drůbež.
Lasice kolčava, hranostaj – tyto malé lavicovité šelmy se zdržují spíše ve volné krajině, než v blízkosti lidských obydlí. Na jejich jídelníčku jsou také vajíčka a ptáci, uloví i bažanta. Loví především za soumraku a v noci, dokážou ale lovit i přes den.
Norek americký je invazivní druh, do naší přírody se dostal díky ochráncům zvířat, kteří jej vypustili z farem. Kromě toho, že ničí některé původní druhy, může se dostat i do našich chovatelských zařízení. Je dobrým plavcem, k „vloupání“ může využít i odpadní kanál.
Další zavlečenou šelmou je mýval severní a i on může být nezvaným hostem kurníku. V ČR se zatím vyskytuje zřídka.
Liška obecná je nejrozšířenější středně velkou šelmou u nás. Hlavní podíl stravy tvoří většinou myši, potkani a hraboši. Na jejím jídelníčku jsou i mláďata zajíců, srnek či další zvěře, nepohrdne ani uloupenou drůbeží (odnáší ji). Uloví většinou volně puštěnou drůbež na okrajích vesnic nebo u lesů. Uvádí se ale i případy, kdy liška přelezla pletivový plot.
Lovcem kuřat může být i kočka domácí.
Nečekaným predátorem je ježek obecný. Potravou tohoto roztomilého tvora z řádu hmyzožravců jsou mimo jiné mladí ptáci nebo vejce. Umí dobře plavat, šplhat, a pokud je k tomu donucen, tak dokáže i poměrně rychle běhat. Vejce žere na místě nebo je jen kousek odkutálí.
Ze vzduchu může hrozit nebezpečí v podobě straky obecné. Straky mají velmi rozmanitý jídelníček. Mimo jiné vybírají z hnízd vejce a mláďata. Kromě toho napadá všechny živé tvory až do velikosti malého zajíčka. Kuřátka v nezasíťovaném výběhu jsou pro ni jak maliny a sama kvočna je těžko ubrání.
Krahujec obecný žije skrytým způsobem života v lesích, zvláště jehličnatých, ale v zimě ho můžeme spatřit i v parcích nebo jiných stromových porostech poblíž lidských sídel. Jeho potravou se většinou stávají drobní ptáci (vrabci, kosi, pěnkavy, sýkory) a jejich mláďata, uloví i kuřata. Převážně loví samice, které jsou podstatně větší než samci a třeba holuba dokáže snadno strhnout na zem. Kořist překvapí náhlým výpadem, požírá ji na místě lovu. Podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. jde v České republice o kriticky ohrožený a tudíž přísně chráněný druh.
Potravou jestřába lesního se stávají obvykle menší druhy ptáků, mohou napadnout i mnohem větší druhy, hrabavou drůbež nebo vodní ptactvo, až do velikosti kachny divoké. Kořist odnáší na klidné místo, kde ji hned oškube. I jestřáb lesní je u nás ohroženým a přísně chráněným druhem.
Potrava káně lesní je tvořena převážně malými savci, ve střední Evropě především hrabošem polním. Požírá ptáky, většinou mladé. Často vyhledává i auty sražená zvířata. V České republice se zdržuje početně po celý rok.
Vzácný je výr velký. V noci může napadnout chovy především vodního ptactva. Kachny a husy, které sedí na vodě i na ostrůvcích chráněné elektrickým ohradníkem, jsou snadnou kořistí. Večerní návštěvy mohou patřit i dalším druhům sov.
Odstřel a odchyt dravých ptáků není ze zákona povolen, proto je jedinou možností ochrana výběhu v podobě sítě nebo pletiva. Další možností je vypouštění drůbeže jen v určitou dobu, kdy dravci podle zkušeností neloví, případně pod dozorem.
Nežádoucí je také, aby se ve výbězích nebo voliérách zdržovali divoce žijící ptáci. Řešením jsou uzavřené voliéry či výběhy, u velkých prostor alespoň neumisťujeme otevřená krmítka, která by tyto nezvané hosty lákala.
Proti šelmám je možná ochrana drůbeže odpovídajícím zabezpečením výběhu či voliéry – zapuštění kostry voliéry do betonové podezdívky, použití pletiva s menšími oky. Další možností prevence je zavírání drůbeže na noc do kurníku. Diskuse se vedou nad zbarvením slepic, nad tím, zda dravci snadněji útočí na některé barevné rázy. Vliv má i to, jak slepice při spatření dravce reagují.
(Ukázka z knihy Drůbež na vašem dvoře, kterou vydalo Nakladatelství Brázda)
