Jací jsou? Již název říká mnohé. Kavkazský pastevecký pes, původní český název kavkazský ovčák

Přejmenování pro potřeby českého kynologa bylo zcela opodstatnělé, původní název ovčák byl zavádějící – tento pes není plemenem ovčáckým, ale pasteveckým. Bohatost českého jazyka umožňuje onu přesnou identifikaci. Jinak je tomu například v ruštině, která zná pro oba typy psů pouze výraz ovčarka – tedy kavkazskaja ovčarka.

Rozdíl

Ovčácký pes – pes pečující o stádo v součinnosti s člověkem.

Pastevecký pes – pes ke střežení stád, samostatně pracující.

Tento rozdíl je třeba pochopit. Je třeba pochopit, že v uvažování a z toho plynoucím projevu chování je mezi ovčákem a psem pasteveckým propastný rozdíl. Není to rozdíl v inteligenci, ale v jejím uplatňování, a tudíž ve výsledném efektu. Ovčák spolupracuje, pastevecký pes pracuje dle svého vlastního uvážení. Jediným kritériem pro uplatnění v chovu v minulosti byla odvaha a ostrost. Z toho dodnes plemeno těží – vrozené povahové vlastnosti jsou velmi ustálené. Ale …

V současnosti celosvětově dochází k odchýlení se cílů některých chovatelských stanic od tradičních směrů, dbajících bezpodmínečně a prvořadě o udržení jedinečných povahových specifik plemene. Dochází tak k vytváření odlišujících se skupin chovů se zaměřeními: výstavní, pracovní a kombinované. Pro psy z chovů čistě výstavního pojetí platí dále uvedené již jen ve velmi omezené míře.

Tedy konkrétně

Projev na veřejnosti je velmi různorodý, zcela a naprosto závislý na dosavadním způsobu života psa a jeho vedení. K cizím je kavkazský pes převážně odmítavý nebo nepřátelský. Z klidu i z případné zdánlivé apatie je schopen bleskurychlého útoku. Většinou budí zdání introverze, při nedostatečném návyku na civilizační ruch se v hlučném cizím prostředí necítí dobře. Při obraně svého území projevuje obrovskou razanci, není-li v této aktivitě záměrně tlumen. Řídí se zcela svou hlavou, jeho vidění je velmi často černobílé – buď jste přítel, nebo nepřítel, nic mezi tím. V kruhu rodiny je při správném vedení milý a přátelský, většinou i velmi mazlivý, ochranitelský a něžný ke slabším, dokonce i s určitým náznakem smyslu pro humor. Přesto je třeba opatrnosti při styku s dětmi – není to pes na hraní, ani s dětmi, ani jinak. Má jinou životní náplň, striktně hlídací, a k tomuto svému životnímu poslání přistupuje s patřičnou vážností (výjimečně lze psa využít i jinak, např. ke canisterapii – čtěte níže). Na svého pána se silně fixuje, ale nevyžaduje neustálý kontakt. V případě chovu ve smečce je na smečku velmi vázaný. Důrazně ctí určená pravidla, změny zaběhlých rituálů jsou mu „proti srsti“. Je mu vlastní výborná paměť a vysoká inteligence i schopnost „vzdělávání“, je-li vhodně motivován. Skvěle se učí příkladem od druhého psa, a to pochopitelně jak ve smyslu kladném, tak záporném. Lze říci, že jako u všech ostatních plemen má fenka ve většině případů jemnější, méně razantní (a také méně stabilní) projev než pes–samec, ale ve vztahu ke stejnému pohlaví projevuje daleko větší hašteřivost než její mužský protějšek.

 

Pozor! Pokud kavkazáček vrtí ocasem, nemusí se rozhodně jednat vždy o projev přízně – pro identifikaci rozpoložení je třeba zároveň sledovat mimiku.

 

 

 

 

Způsob chovu, specifika

Je určen k precizní ostraze čehokoli, jednotlivě, v párech nebo vhodně sestavených menších smečkách. Střežicí aktivita je nejvýraznější po setmění. Zvláště v této době útočí při ochraně „svého“ území střelhbitě, často bez varování a bez řádné rozvahy – tedy pozor při nezvyklých nočních návratech. Při správné fixaci na své teritorium nemá potřebu se toulat, lovecký pud je nevýrazný. Je nepříliš živého temperamentu, ale vytrvalý, velmi odolný proti veškerým povětrnostním vlivům. Co se týče množství krmiva, je nenáročný, ale na druhé straně vyžaduje dokonalé složení krmné dávky v období růstu. Nutný je stabilní kotec s jištěným uzavíráním, pevné ploty u hlídaného prostoru. Nepotřebuje boudu, stačí solidní přístřešek jako ochrana před deštěm a slunečním žárem. Údržba srsti je jednoduchá, srst má skvělou samočisticí schopnost. Je nevhodný do bytu, potřebuje „svůj“ prostor. Může se jevit jako problematický ve vztahu k cizím psům, zvířatům a lidem, proto je nutné seznamování s civilizačním ruchem a rozumné tlumení případných nežádoucích projevů od raného štěněcího věku. Jakýkoli pozdější „zácvik“ je často zdlouhavý a bez stálé obnovy není u většiny jedinců trvalého charakteru.

Tento pes se nehodí pro běžnou sportovní psí „kariéru“ (vyjma speciálních soutěží pořádaných pro toto plemeno). Je sice schopen skvělých stopařských výkonů, výcvik klasické obrany (dle požadavků zkušebních řádů pro pracovní plemena) je však ve většině případů bez solidních výsledků. Poslušnost je pomalá a neprecizní. Tento pes byl zkrátka stvořen k jiným účelům! A ve svém oboru je skvělý!

Nácvik obrany vyžaduje speciálně poučeného figuranta a jinou než běžně používanou výcvikovou metodiku. Cvičit pod odborným vedením můžete například v Czech Caucasian Ovcharka Clubu (www.caucasianovcharka.cz), a to nejen obrany.

Jak vypadá ideální majitel

Ideální majitel kavkazského psa je především psychicky i fyzicky silná osobnost, vyrovnaný, naprosto důsledný, spravedlivý a zodpovědný.

Tohoto psa nelze vychovat bitím a násilím. Tím ho lze jen psychicky zdevastovat, pokořit jeho osobnost a připravit se tak na vlastní velké problémy. S tímto psem je třeba „vyjít“ na základě vzájemného respektu. Dámám lze doporučit psa–samce. Při správném přístupu je jeho chování k ženě doslova gentlemanské, bere v úvahu svou hmotnost, a jeho projev je tak, pochopitelně v rámci jeho možností, velmi decentní.

Canisterapie

Schopnosti být výjimečně galantním a něžně ochranitelským ke slabším (a nemocným) lze ojediněle využít i v canisterapii. Canisterapie předpokládá velmi pečlivý výběr štěněte, ranou a dokonalou (obecnou i speciálně zaměřenou) socializaci, velkou zkušenost psovoda právě s tímto plemenem, vytrvalost, důslednost, fantastickou péči poskytnutou psu a vybudování silné citové vazby psa k cvičiteli–majiteli a naopak. Mimořádně náročné, ovšem s úžasnými výsledky díky nevšedně pozitivnímu působení těchto psů na klienty.

Zamyšlení nad současnou situací v chovu plemene aneb važme si tradic

Kavkazského psa po staletí formovaly tvrdé přírodní podmínky horských i stepních oblastí a vytvořily dílo téměř dokonalé – psa hrdého, zdravého, odvážného, schopného žít a samostatně pracovat v jakémkoli klimatickém pásmu.

Úkolem a povinností člověka, chovatele, je nezničit toto vpravdě přírodní bohatství, dbát na to, aby plemeno neztratilo čarovnou krásu svého unikátního charakteru a svou fyzickou přizpůsobivost. Zachovat vše to, co staví tohoto impozantního psa do pozice nádherně přitažlivé polodivoké šelmy, žijící s člověkem především pro svoji i jeho potěchu a účelnost. Kavkazský pes může být mazlivý, vroucí, plný něhy, ale musí zůstat i houževnatým, nezdolným, přirozeně zdravým a odolným pracovníkem. Oslavujme šampiony, ale nezapomínejme chovatelsky na prosté hlídače domů, farem, podniků a usedlostí, kteří dnes stále naplňují to, k čemu kavkazské psy sama příroda předurčila před dávnými staletími – být člověku neodmyslitelným pomocníkem. Toto plemeno neformovaly výstavní kruhy, toto plemeno vytvářela tvrdá práce, ať se jednalo o střežení stád, majetku, či obydlí lidí. Nezapomínejme na to, mějme úctu k těmto psům, respektujme jejich odvěké potřeby, samu přírodu i práci dávných chovatelů.

Dnešní výstavní trend, snaha o prosazování jednoho „ideálního výstavního typu“, odklon od původních priorit v chovu plemene, dle nichž byl chov těchto psů orientován v minulosti výhradně na výkon, jehož předpokladem je zdraví, je celosvětovým problémem.

V exteriéru dbejme o zachování všech přípustných typů, rozsahu výšky, barev a druhů osrstění. Variabilita vždy patřila ke kavkazským psům – važme si této výsady, kterou se chlubí jen málo plemen. Nepřeceňujme nepodstatné nedostatky, malé odklony od ideálu standardu – vnímejme psa jako celek, vyhýbejme se chovatelskému formalismu. Soustřeďme se více na charakter, inteligenci, skutečné zdraví a dlouhověkost než na výstavní tituly. Vnímejme a oceňujme individuální zvláštnosti jednotlivých psů. Zachovejme si objektivitu, zdravý úsudek a toleranci, nedomnívejme se, že jen náš názor, naše vidění a náš vkus jsou těmi optimálními, a tedy jedině správnými. Ponechme prostor každému k projevení jeho chovatelského umu, k naplnění jeho představ o plemeni v rámci standardu.

A především a hlavně, buďme féroví sami k sobě, jeden k druhému a i féroví k našim psům a jejich skutečným potřebám. Je to naprosté minimum, které pro tyto skvělé psy i pro generaci příštích kynologů můžeme udělat.

Závěrem

Chcete-li „poslušného“ psa v jakémkoli pojetí, nepořizujte si zástupce tohoto plemene. Chcete-li velkou psí osobnost do role téměř rovnocenného partnera, chcete-li samostatně uvažujícího razantního hlídače vašeho domova a majetku či starostlivého ochránce stáda a jste-li člověkem vyzařujícím přirozenou autoritu, vyrovnaným, důsledným a současně empatickým, pak je tento pes pro vás nejspíše ideální volbou.