Gorila horská (nebo také východní) je jedním ze dvou druhů goril. Žije v deštném lese v nadmořské výšce 2 200 až 4 000 m v pohoří Virunga na pomezí Ugandy, Konga a Rwandy. Má hustší srst a nápadně dlouhé chlupy na temeni hlavy na rozdíl od příbuzné gorily nížinné (též západní). Název gorila pochází z řečtiny a doslova znamená „vlasatá žena“. Samec měří kolem 180 cm a váží 150 až 200 kg; samice měří 150 cm a váží od 70 do 110 kg. Samci po 12. roce věku mají stříbrošedý hřbet a přebírají funkci vůdce tlupy až o 30 jedincích. Gorily mají 98–99 % znaků DNA shodných s člověkem, téměř všechny mají krevní skupinu B a stejně jako člověk mají jedinečné otisky prstů. V přírodě se dožívají 30 až 50 let (v zoo v Dallasu se gorila dožila 55 let). Avšak to všechno jsou údaje o gorile nížinné, není totiž známo, že by se gorila horská v současné době chovala někde v zajetí! Všechny předešlé pokusy končily předčasným úhynem těchto nádherných zvířat.
O záchranu goril se nejvíce zasloužila známá Dian Fosseyová, jejíž publikace byly vydány i u nás. Její kniha „Gorily v mlze“ se stala předlohou stejnojmenného filmu. Za svoji lásku ke gorilám a ochranářskou činnost nakonec Fosseyová zaplatila životem.
V poslední době se diskutuje i o tom, že ugandské gorily jsou jedním z poddruhů gorily horské, nazvaným gorila bwindská. Dosud však tento poddruh nebyl vědecky popsán (i když je známý již dlouhou dobu). Rozdíly mezi těmito a ostatními gorilami horskými jsou tak malé, že mnoha zoology jsou všechny gorily horské považovány za jeden druh. Bwindské gorily jsou však menší, mají dlouhé paže i chodidla a menší zuby. Také se zdržují v nižších nadmořských výškách, kde je přece jen teplejší klima.
V parku jsou čtyři skupiny goril zvyklých na přítomnost lidí. Rodiny se jmenují Habinyanja, Mubare, Rushegura a Nkuringo. A za tou první jsme se právě vydali my. A není divu, že jsme na každém kroku jištěni strážci se samopaly. Musíme si uvědomit, že se nacházíme ve značně nestabilní oblasti. V roce 1999 zde došlo k únosu 14 zahraničních turistů i se strážci, kdy asi 100 rwandských partyzánů proniklo na území Ugandy. Turisty odvlekli, část popravili, část mučili. Jediným cílem bylo destabilizovat situaci v Ugandě a zamezit významným ziskům vlády z turistického ruchu. Opravdu se jim to na několik let podařilo. Ale naštěstí od té doby k žádnému incidentu nedošlo …
(Pokračování příště)