Známé jsou tři poddruhy:
Barnard límcový jižní
(Barnardius zonarius zonarius)
(Barnardius zonarius semitorquatus)
barnard límcový západní
(Barnardius zonarius occidentalis)
Pohlavní dimorfismus
V mém chovu jsou již od roku 1996 zastoupeny dva poddruhy, a to barnard límcový jižní a barnard límcový větší. Pohlavní dimorfismus u těchto papoušků není nikterak výrazný, takže bývá problém vizuálně rozeznat samce od samičky. Samci sice mívají silnější zobák a černější hlavu, zatímco samičky jsou subtilnější, zobáček mívají menší a hlavu ne tak tmavou (spíš šedohnědou), ale nemáme-li možnost porovnávat ptáky z jednoho hnízda, jsou i tyto rozpoznávací znaky značně diskutabilní. Ani hlasové projevy nám při určování pohlaví moc nepomůžou, takže pro ty, kdo nechtějí čekat, je nejlepší řešení určení pohlaví pomocí DNA.
Podmínky chovu
Jsou to ptáci velice otužilí a snášejí bez problémů zimní mrazy kolem minus 20 stupňů. Chovám je v celoročních nevytápěných voliérách 4×1×2 metry (výlet) a 1,5×1×2 metry (zálet). Vnitřní boxy jsou řešeny plnými přepážkami, aby měli ptáci při hnízdění maximální klid. Na výběr budek nejsou nikterak nároční – za celou dobu, co je chovám, se mi nestalo, že by samička nabídnutou budku nepřijala, ať už se jednalo o budku prkennou, kmenovou, krátkou, dlouhou, či vyrobenou do „L“. Samička snáší obvykle 4 až 6 vajec, mláďata se začnou klubat po 21 dnech a zhruba po 35 dnech opouštějí hnízdo. Na dně všech budek mám vydlabán větší důlek, neboť některé samičky vyhrabou veškerý troud či hoblovačky stranou a snášejí na holé dno, a vejce by se tím pádem rozkutálela. Vnitřek je ještě kromě boudy vybaven krmným pultem a doutnavkou kvůli noční orientaci. Bidla stačí dvě, umístěná co nejvýše pod stropem, ale v době, kdy očekávám výlet mladých, propojuji bidla tzv. „spojovačkou“, aby měla mláďata možnost se před vylétnutím rozkoukat a nebyla nucena hned letět. Navíc přidávám do každého boxu žebříček od země až k bidlu před krmením. Po něm doposud nemotorná mláďata lehce vylezou a rodiče je mohou lépe a včas nakrmit. Nejkritičtější bývají první dva dny po opuštění budky, kdy jsou mláďata jednak neohrabaná a jednak vyplašená z tolika zvuků a jevů okolo. Je nutné chodit okolo velice pomalu a mluvit, aby se mladí nerozlítli proti zdi a neublížili si. Další dny už se situace rychle lepší a mláďata začínají zkoumat okolí a trénovat let i přistávání na bidla.
Zvláštnosti
U barnardů je ještě jedno specifikum, a to ohledně velice časného hnízdění. Tento papoušek totiž (alespoň u mě) zasedá velice brzo – již na podzim si samičky připravují boudu a během února až března se v boudě objevují vajíčka. Kolikrát jsem měla obavu, že zastydnou, ale vždy se mláďata vyklubala bez problémů a odchov proběhl bez komplikací. Nebývá výjimkou, že chovný pár po vyvedení prvních mláďat zasedá okamžitě ještě jednou. O vylétnuté mladé se po dobu sezení stará pouze sameček a paradoxně jsem byla svědkem toho, že při vylétnutí samičky z hnízda ji krmil nejen chovný samec, ale i její mládě.
Odčervování
Jedné věci je třeba u chovu barnardů věnovat velkou pozornost, a to že jsou velice chytlaví na začervení. Ptáci se totiž velmi rádi pohybují po zemi a hledají tam vše možné, a mohou se tak velice snadno infikovat. Preventivně tedy dávám do krmení i do vody celkem často česnek, ale je třeba být stejně stále „ve střehu“. Výlety mám sice ze tří čtvrtin zastřešené průhledným sklolaminátem, ale opatrnosti nikdy není dost.
Krmení
Ještě bych se chtěla zmínit o krmení. Jelikož začínají hnízdit již tak brzy, je velice důležité dbát na kvalitní plnohodnotné složení krmné dávky. Nemyslím tím dávat kvanta krmení (to ani není dobré, neboť pak si vybírají jen to, co jim chutná), ale krmit tak, aby měli do druhého dne vyžráno a přitom byly v krmení zastoupeny všechny důležité prvky a vitaminy. A opět se potvrzuje, že není pár jako pár. Zatímco jeden pár upřednostňuje kukuřici, druhý zase zelené nebo oves, jeden miluje ořechy, druhý zase piškoty nebo šípky. Snažím se (pokud to počasí dovolí a nemrzne) krmit minimálně z poloviny ovocně–zeleninovou směsí, kterou milují všichni a spořádají ji beze zbytku. Základ směsi tvoří klíčená pšenice, oves a slunečnice s přidáním vařené kukuřice a podle ročního období a dostupnosti surovin obohacuji nakrájeným ovocem a zeleninou (jablka, mrkev, hloh, jeřabiny, bezinky, mléčná kukuřice, rybíz, angrešt, červená řepa, brokolice, hroznové víno, papriky, feferonky, citronová tráva, rozsekané ořechy, květy afrikánů, měsíčků, vratiče, lnu, bylinky atd.).
Agresivita
Poslední odstavec bych chtěla věnovat vzájemným vztahům mezi partnery. Opět musím připustit, že límčáci jsou trochu jiní. Hovořit o agresivitě samců na jaře nemíním (to je víceméně běžné i u ostatních druhů), u tohoto druhu však bývají agresivní i samičky a jsou schopny samce nejen pěkně počechrat, ale i zabít. Samozřejmě to platí i opačně a je to takový fofr, že nestihnete udělat vůbec nic a je vymalováno. Vyvarovat se toho nelze – snad jen prostorné voliéry dávají napadenému šanci uniknout. Toto chování se může projevit nejen u nově sestavovaných párů, ale i u letitého harmonického páru.
Přes všechna tato úskalí jsou barnardi límcoví kouzelní ptáci, kteří jistojistě osvěží každou voliéru jak svým vzhledem a mohutnou postavou, tak melodickými hlasovými projevy, a povede-li se nám jejich odchov, pohled na starostlivé rodiče krmící své ratolesti je odměnou, která vysoce převýší všechny starosti a dá nám zapomenout i na občasné nezdary.