Poklady z přírody 2 Kopřivy

Jednou z prvních bylinek, které se na jaře objeví, je kopřiva, jíž se říká také žahavka, žíhavka, žihlava nebo prhlinka.

Kopřiva (Ulrica) je rod rostlin z čeledi kopřivovitých (Urticaceae). Uvedený rod zahrnuje několik druhů. Na našem území nejčastěji roste kopřiva dvoudomá (Urtica dioica L.), běžná je i kopřiva žahavka (Urtica urens L). Dalším druhem je kopřiva lužní (Urtica radicans Bolla), zaznamenaná v Červeném seznamu jako kriticky ohrožený druh. Od počátku 90. let 20. století byla považována za vyhynulou, roku 2001 však byla nalezena v rezervaci Ranšpurk. V současnosti se vyskytuje na Lanžhotsku a na dolní Svratce. Ojediněle je ze Středomoří zavlečena i kopřiva kulkonosá (Urtica pilulifera L.), dříve pěstovaná pro olejnatá semena.

Pro sběr a využití v našich chovech jsou zajímavé kopřiva dvoudomá a kopřiva žahavka.

Výskyt

Kopřivy rostou hojně po celém území ČR, nalezneme je i v nejvyšších polohách. Jejich nejčastějším místem výskytu bývají rumiště, vlhčí lesní půdy, navážky, křoviny. Rostou podél cest, plotů a zdí, v neudržovaných zahradách.

Na jejich současném masivním rozšíření se velkou měrou podílí nadměrné hnojení polí – jsou indikátorem výskytu dusíku v půdě.

Charakteristika

Kopřiva dvoudomá je vytrvalá bylina dorůstající až do výšky 200 cm. Z oddenku rostoucího v zemi vyrůstá přímá čtyřhranná lodyha s řapíkatými, pilově zubatými listy. Květy jsou jednopohlavní, květenství vyrůstají v paždí listů. Samčí květenství jsou přímá a latovitá, samičí kratší, klasovitá nebo hroznovitá. Květy jsou čtyřčetné, nenápadné, nazelenalé. Kvete od června do října.

Kopřiva žahavka má podobný vzhled jako kopřiva dvoudomá, jde ale o jednoletou jednodomou rostlinu – prašníkové i pestíkové květy společně v jednom květenství. Její vzrůst je menší, jen 10–30 cm. Žahavka je pálivější než kopřiva dvoudomá.

Celé rostliny jsou pokryty žahavými chlupy, trichomy. Jde o výčnělky na pokožce rostlin, které vznikají z pokožkových buněk. Buňky mladých trichomů jsou živé, u starších často odumírají. Končí hrotem, který je zpevněn prosycením oxidem křemičitým. Uvnitř je chloupek vyplněn kyselinou mravenčí a směsí histaminů, acetylcholinu a serotoninu (dříve byla uváděna jako příčina pálení kyselina mravenčí, což se dle novějších výzkumů jeví jako omyl, nicméně i v řadě novějších publikací se mluví o „dosud neznámém kopřivovém jedu“). Při kontaktu s pokožkou na ní hrot způsobí malou ranku a vzápětí se jeho křehká špička odlomí. Látky obsažené v trichomu proniknou do rány a způsobí zarudnutí a svědění. Pomoct si můžeme jinými bylinkami, svědění ustane třením postiženého místa listem rozmarýnu, máty nebo šalvěje.

Trochu historie

V léčivé účinky kopřiv se věřilo už ve starověku. Hippokrates doporučoval šlehat kopřivami bolestivé končetiny, římský lyrik Gaius Valerius Catullus píše, že k jeho uzdravení pomohl klid a kopřiva, básník Quintus Horatius Flaccus doporučoval kopřivu jako prostředek k prodloužení věku. Do Británie ji podle pověsti přinesli Caesarovi vojáci, protože si mysleli, že ji budou potřebovat, aby se s ní mohli šlehat a tak se zahřívat. Později se kopřivy nasbírané před sv. Janem pokládaly za okna a prahy dveří či zavěšovaly ve svazcích ve světnici, aby odehnaly zlé duchy. Hospodáři je přidávali dobytku do píce, aby ho ochránila před působením zlých sil. Za první světové války byly kopřivy textilní surovinou.

V léčitelství se používají i dnes – působí protizánětlivě, podporují krvetvorbu, zmírňují sennou rýmu, podporují činnost střev, snižují obsah cukru v krvi a pomáhají při nachlazení. Používají se i do salátů, nádivek a polévek. Své místo mají i v kosmetice, využít se dají jako hnojivo, barvivo, náhradní syřidlo či jako ochrana proti hmyzu. Nebo jako krmivo pro drůbež …

Za zmínku jistě stojí, že jsou živnou rostlinou larev motýla babočka admirál a dalších druhů.

Co rostlina obsahuje?

Je to především histamin, kyselina mravenčí, acetylcholin, serotonin, četné minerály, např. oxid křemičitý, vápník, draslík, železo a sodík, vitaminy A, B, C i B12, taniny a další účinné látky. Mladé kopřivy jsou bohaté na vitaminy, minerály a bílkoviny. Vysoký obsah vitaminu C pomáhá zajistit, aby železo, které se v kopřivě nachází, organismus řádně absorboval.

Čerstvé, popř. zvadlé kopřivy a seno z nich mají vysokou výživnou hodnotu a jsou obzvlášť lehce stravitelné. Seno z kopřiv má podle doby sklizně obsah hrubé bílkoviny kolem 22 %, obsah vlákniny kolem 15 % a obsahuje okolo 16 % stravitelných bílkovin. Nehring uvádí stravitelnost organických látek v seně z kopřiv číslem 72,5, což je srovnatelné se senem vojtěškovým.

Nelze opomenout ani obsah specifických látek, tzv. fytoncidů, v mladých kopřivách. Ty působí na zdravotní stav, potlačují nežádoucí mikroorganismy v trávicím ústrojí a také podporují dobrý zdravotní stav drůbeže, ale i králíků apod. Podobné látky jsou i v česneku, cibuli, pažitce a dalších rostlinách.

Sběr

Zajímavé jsou především mladší, a tudíž i kratší výhonky, jsou jemnější a bohatší na živiny. Je třeba je sbírat před dobou květu, ale uvádí se jejich sběr až do října. Přestárlé kopřivy ztrácejí živiny a dřevnatí. Výhodné je sklízet na stejném místě několikrát po sobě.

Listy se sbírají od července do září v době květu, nať se sbírá od dubna do května, v době, kdy jsou mladé kopřivy před květem.

Při sběru kopřiv pro krmné účely bychom měli dávat pozor na to, aby rostliny (pokud je sbíráme na okrajích cest) nebyly postříkány přípravky na ochranu rostlin. Kvůli možným škodlivinám by rovněž neměly pocházet z okrajů frekventovaných cest.

Zpracování

Kopřivy můžeme zkrmovat čerstvé – nařezané nebo svázané do svazků – zavadlé, sušené, spařené, popř. silážované.

Kopřivy sušíme ve svazečcích, které zavěsíme do stínu do krytých prostor, pokud možno s co největším pohybem vzduchu. Sušit je můžeme i rozprostřené ve slabších vrstvách na stinných, čistých a dobře větraných místech. (Pokud sušíme uměle, tak by teplota neměla přesáhnout 50 °C). Sušit se musí velmi šetrně, aby nedošlo k vydrolení cenných lístků.

Správně usušená rostlina by měla mít tmavě zelenou barvu, nesmí být černá. Sesychací poměr je 5 : 1. Usušené kopřivy skladujeme v papírových nebo jutových pytlích. Kopřiva patří mezi rostliny, které se snadno zapaří.

Dobře usušené kopřivy je možné zkrmovat přímo ve svazcích a hlavně ekonomičtěji v rozřezaném nebo rozdrceném stavu jako součást různých míchanic. Ve svazcích sušené kopřivy je možné rozemlít na kladívkovém šrotovníku.

Využití u drůbeže

Mladé rostliny jsou vhodným doplňkovým krmivem pro drůbež všech druhů i věkových kategorií.

Drůbeži je vhodné je podávat čerstvé jemně nařezané, mohou se posypat obilným šrotem, sypkou směsí, popř. zapracovat do míchanice. U vlhkých míchanic je třeba podávat jen takové množství, které drůbež spotřebuje v krátké době, aby nezkysly. Platí to zejména v teplých letních dnech. Kopřivy svázané do menších „otýpek“ a připevněné např. na plot do stínu mohou představovat i zajímavý zdroj „zábavy“, zejména pokud máme drůbež na menším prostoru. Stejně poslouží jesle s pletivem s velkými oky. Pro zimní měsíce si můžeme připravit zásobu sušených kopřiv.

Uvádí se příznivé působení přídavku kopřiv do krmiva na oplozenost, líhnivost, růst a životnost zárodků, urychlení začátku snášky a podporu zimní snášky. V krmné dávce nosnic nám zajistí u vajíček krásně žlutooranžové žloutky. V mladých kopřivách je méně vlákniny než v jiných pícninách, proto se uvádí, že jsou vhodným zeleným krmením zejména pro kuřata.

V literatuře se najde i negativní případ zkrmování kopřiv – v souvislosti s intenzitou zbarvení vaječných žloutků chovatel přidával do KD stále více kopřiv. Uvádí: „Domníval jsem se, že výsledky budou tím lepší, čím bude kopřiv v míchanici víc. Bohužel slepice – v mém případě amroksky a vlašky – přestaly žrát a pít a taky nést.“ Chovatel to zkoušel i dalším rokem, poté přestal kopřivy podávat a situace se zlepšila. Podobné zkušenosti jsem slyšela i u dalších chovatelů. Z uvedeného vyplývá, že méně je někdy více.

Udává se, že míchanice pro slepice může obsahovat 1/4–1/5 řezaných kopřiv nebo 5–10 g sušených na kus a den.

Bylo zjištěno, že když krmíme kopřivami (Urtica dioica) kachňata, můžeme zabránit různým typům průjmu. Skupina kachňat, kterým byly podávány kopřivy, byla silnější a zdravější než ta, která kopřivy nedostávala.

U dalších druhů

Zejména sušené kopřivy jsou vhodným doplňkem i pro králíky. Působí velmi dobře na jejich zdravotní stav a podporují tvorbu mléka u kojících králic. Je známý i příznivý vliv kopřiv na kvalitu srsti. Ceněny jsou zejména v zimě.

Význam mají kopřivy i v chovu okrasného ptactva, kde se používají nadrobno rozsekané listy především mladých kopřiv do vaječných míchanic. Využívají se i sušená semena.

Kopřivy jsou vhodné i pro ovce a kozy, zejména v období březosti a laktace, použít se dají i v chovu nutrií. Používány jsou i pro podpoření produkce u mléčného skotu. Podávaly se koním, kteří trpěli zažívacími obtížemi, lze je přidat i prasatům.