Chrtí dostihy
Dostihy jsou vášeň, shodují se chovatelé. Každý víkend nervózně posedávají u závodiště a sledují, jak se jejich bleskurychlý šampion žene za umělou návnadou. Jsou i takoví chovatelé, kteří pro své psy budují luxusní pokoje, v nichž mají zvířata mnohdy větší komfort než lidé.
Historie
Již ve starověkém Egyptě vnikly kolem roku 2200 př. n. l. nástěnné malby, kde jsou vyobrazeni předci moderních chrtů. Malby nalezneme i v arabském světě, Persii. Staroegyptští faraonští chrti se používali při lovu antilop a gazel. Do starověkého Říma se chrti dostali z Egypta a od Keltů. Rychlí lovečtí psi byli nejvzácnějším pokladem faraonů, králů a aristokracie. Římané využívali chrty k coursingům, při kterých testovali rychlost a obratnost svých psů při lovu zajíců. Historické prameny dokládají, že v 5. století před naším letopočtem římský voják Xenofón, žák Sokrata, napsal příručku o lovu se psy.
Flavius Arrianus napsal dílo „Na lovu zajíců“, v němž kolem roku 180 n. l. popisuje coursing jako zábavu, kde není důležité, aby pes zajíce ulovil, ale aby psa lov bavil. Zmínil také coursing, jak jej provozovali Keltové na území dnešní Francie. Lovecké plemeno bylo dokonce uvedeno v Bibli.
Předchůdcem chrtích dostihů byl již zmiňovaný coursing (běhá se v obměněné podobně dodnes), který byl velmi populární ve středověké Evropě po celá staletí. Byl to lov živé kořisti v otevřené krajině. Kořist obvykle tvořila malá zvířata, například zajíci a lišky. Chrty následovali lovci a diváci na koních. Později se coursing konal na vymezeném obdélníkovém prostranství o rozměrech 300×250 metrů, bez křoví a jiných úkrytů. Startující chrti byli vypouštěni po dvou, zajíc před nimi dostával neveliký náskok. Královna Alžběta I. v 16. století stanovila pravidla coursingu, proto se tomuto lovu říká sport královen. Tento sport byl jen výsadou šlechty.
Novodobá historie chrtích dostihů začala v 19. století v Anglii, když někdo přišel s nápadem kruhové závodní dráhy. Tato myšlenka se setkala s velkým ohlasem ze strany veřejnosti, nebylo už totiž třeba následovat chrty na koních. Diváci mohou pohodlně sedět na tribuně a dívat se na psy běžící po závodní dráze za návnadou.
První moderní dostih, jak je známe dnes, se konal v Anglii 24. července 1926; před zraky 1 700 diváků vyběhlo sedm chrtů na dráhu v Belle Vue Greyhound Stadium za elektrickým zajícem. Brzy poté se chrtí dostihy objevily po celém Spojeném království a našly si své pevné místo na sportovní scéně.
Do Spojených států byli chrti dovezeni v roce 1800 za účelem snížení populace králíků, kteří ničili úrodu v jižních státech USA. V roce 1912 vynálezce Owen Patrick Smith zdokonalil mechanickou návnadu tím, že přidal elektrický pohon, díky čemuž se mohla snadno ovládat rychlost návnady.
V roce 1919 byl první Greyhound Track otevřen v Emeryvillu v Kalifornii.
Dnes jsou dostihy chrtů šestým nejpopulárnějším sportem v Americe. Jsou legální ve státech Kalifornie, Alabama, Arizona, Arkansas, Colorado, Connecticut, Florida, Iowa, Kansas, Massachusetts, New Hampshire, New Mexico, New York, Oregon, Rhode Island, Jižní Dakota, Texas, Západní Virginie a Wisconsin. Nyní jsou chrtí dostihy populární nejen v USA a ve Velké Británii, ale i v mnoha evropských zemích, včetně Španělska, Francie, Belgie a Nizozemska.
Dostihové dráhy
Dostihy se běhají na dráze, která má tvar oválu. Délka dráhy bývá pro italské chrtíky a vipety 360 m, pro ostatní plemena 480 m, ale běhají se i dostihy na jiné vzdálenosti, například 280 m. Občas se pořádají i dostihy rovinné. Těch je však minimum a většinou jsou to dostihy propagační. Poloměr zatáček je 40 až 45 m, šířka dráhy na rovině je 6 metrů, v zatáčkách 8 metrů. Povrch dráhy tvoří tráva nebo písek. Dostihová sezona trvá přibližně od března do října, pořádá se okolo 20 dostihů. Způsob tažení návnady je dvojí: lanko s návnadou je buď taženo před psy pomocí kladek, které jsou na zemi, a celé zařízení je poháněno elektromotorem, nebo se používá tzv. „nekonečný zajíc“, kdy je tažné zařízení namontováno na vnitřním okruhu dráhy a běhá stále dokola.
Nejrychlejší na drahách jsou greyhoundi, nekorunovaní králové chrtích dostihů. Běhají zde rychlostí kolem 60 km/h, přičemž rychlost na rovinkách je vyšší, chrti zde dosahují až 70–80 km/h. Vipeti jsou o trochu pomalejší, stejně tak všechna další plemena.
V českých zemích tato chovatelská zábava nemá příliš velkou tradici, první závody se zde začaly pravidelně konat až po druhé světové válce. I přesto, že české chrtí dostihy nemají takovou tradici jako ve Velké Británii nebo v USA, každým rokem jim propadá stále více nadšenců. Dostihy chrtů v České republice jsou provozovány jako hobby. Chrti zůstávají i po skončení dostihového období v rodinách majitelů. Jsou považováni za členy rodiny. Chrty má většinou každý majitel doma a sám je i trénuje, což je časově i fyzicky velmi náročné. V České republice působí několik chovatelských/dostihových klubů začleněných do ČMKU/FCI (Českomoravská kynologická unie / Fédération Cynologique Internationale), které se kromě chovu věnují i dostihům chrtů všech plemen. Česká greyhound dostihová federace (ČGDF; anglicky Czech Greyhound Racing Federation – CGRF) není členem ani FCI, ani Continental Greyhound Racing Confederation (CGRC). Vznikla v roce 2003 a je přímým členem World Greyhound Racing Federation (WGRF). ČGDF sdružuje majitele greyhoundů, je dostihovým spolkem, není chovatelským klubem. Český Klub chovatelů chrtů anglických dostihových plemen má v současné době 150 členů. Každým rokem však přibývají další nadšenci, kteří propadli kráse těchto štíhlých psů a jezdí s chrty i na závody do zahraničí. Do koňských dostihů mají závody chrtů v Česku ještě daleko. Na psy se nesází horentní sumy ani se netěší takové přízni diváků.
Způsob hodnocení
Běhá se ze startovacích boxů, kterých je šest, v běhu může být nejvíce šest chrtů. Psi a feny běhají zvlášť, při malém počtu mohou běžet společně v tzv. mix běhu. Jsou dva způsoby postupu do finále, „dle časů“ a „dle pořadí“. Každý pes běží dvakrát (s výjimkou greyhoundů – pro ně je druhý běh fakultativní), počítá se lepší čas a 6 psů s nejrychlejšími časy postupuje do finále. Tento způsob je výhodnější (rychlejší) při větším počtu startujících. Dle pořadí se do finále postupuje systémem rozběh, opravný běh, semifinále, finále. Tento způsob lze použít do maximálního počtu 36 startujících. Je třeba znát a respektovat současnou výkonnost psů a podle ní sestavit spravedlivě jednotlivé rozběhy.
Na dostih musí být pes vybaven dostihovým košíkem a dečkou. Veškeré bodovací, mistrovské, CACT a CACIL závody může běhat pouze pes s dostihovou licencí, která je mu vystavena na základě licenčních běhů. Pro získání licence je nutné, aby pes bezchybně absolvoval jeden sólo běh a dva běhy společné. Licenční zkoušku může plnit Italský chrtík a Vipet od 12 měsíců, ostatní plemena od 15 měsíců. Od věku 12 měsíců (malá plemena, 15 velká) do věku 15 měsíců (malá plemena, 18 velká) startuje chrt v kategorii mladých a běhá na tréninkovou kartu. S „dospělou“ licencí může chrt startovat na všech dostizích i coursinzích i v cizině podléhajících FCI. Od 6 let věku může chrt startovat na dostizích v kategorii senior. Na coursingu se kategorie senior nevypisuje. Pokud italští chrtíci a vipeti přesahují povolenou kohoutkovou výšku, která je u vipetů 51 cm u psů a 48 cm u fen a u italských chrtíků je 38 cm, startují v kategorii sprinter. Měření v kohoutku u vipetů a italských chrtíků probíhá po dosažení věku nejméně 12 měsíců. Chrt musí být přeměřen před začátkem dostihové / coursingové sezony, která následuje po dovršení dvou let věku psa. Výsledek tohoto měření musí být zapsán do licenční karty. Měření provádí oprávněný rozhodčí.
Chrt může být na závodech diskvalifikován, pokud se pere nebo si chce hrát se soupeři, na dráze si má všímat jen návnady. Za první diskvalifikaci není žádné omezení, za druhou nesmí chrt 4 týdny startovat, za třetí má zákaz na 8 týdnů. Jedná se o diskvalifikace v průběhu jednoho roku. Pokud je chrt ve dvou po sobě jdoucích dostihových sezonách 4× diskvalifikován, je mu licence odebrána, může ji však ještě jednou získat po splnění licenčních zkoušek. Ztratí-li ji ještě jednou za 4 diskvalifikace, není možné licenci znovu získat.
Vybavení na závody
Při každém běhu musí být pes vybaven dostihovou dečkou a košíkem (italáčci nemusí mít košík). Čísla a barvy deček jsou dané: dečka číslo 1 má červenou barvu s bílým číslem, dečka č. 2 je modrá s bílým číslem, dečka č. 3 je bílá s černým číslem, dečka č. 4 je černá s bílým číslem, dečka č. 5 je žlutá s černým číslem a dečka č. 6 je podélně bíločerně pruhovaná s červeným číslem. Startovní pořadí psů se losuje před startem, dle vylosovaného čísla oblékne majitel chrta do správné dečky. Dečky má každý majitel svoje. Jednotlivé barvy mají být i zdálky dobře viditelné. Dečka musí psovi dobře sedět, aby nikde neškrtila nebo naopak neplandala. Novější jsou dečky elastické. I tam je třeba správná velikost. Vše je třeba vyzkoušet na konkrétním psovi. Pohodlí psa je na prvním místě.
Dostihové dráhy v ČR
U nás jsou stálé dostihové dráhy v Kolíně, Lednici na Moravě a Mladé Boleslavi a nová dráha v Praze–Motole. Všechny mají travnatý povrch, jen pražská dráha je celopísková. Dráha v Lednici má klopené zatáčky. V Kolíně a Lednici je klasické tažení návnady, v Mladé Boleslavi a Praze je nekonečný zajíc. Dostihová dráha je i v Praskačce. Příležitostně se dostihy konají i na jiných místech, jde většinou o dostihy propagační, bývají součástí dalších akcí.
Chrtí dostihy jsou opravdový zážitek, vidět psy, jak se ženou za návnadou, jejich rychlost a obratnost, to doslova bere dech. Ani když se návnada zastaví, nechtějí se jí chrti vzdát. Přitom jsou tato plemena nesmírně hodná a mazlivá, jsou to doslova mazlíci. Chrty běhání opravdu baví, jsou nadšení, když mohou běžet, je to jejich přirozenost – po tisíciletí byli šlechtěni pro běh a lov.
