Kočky a lidé aneb na barvě záleží …

Počet domácích koček chovaných v USA se odhaduje na 100 milionů. Toto neuvěřitelné číslo vypovídá o velké oblibě uklidňujících domácích mazlíčků, je ale také příčinou řady problémů. Útulky pro zbloudilá a odchycená zvířata ročně evidují příjem jednoho milionu kusů. Jejich vyhlídky do budoucna nejsou příliš radostné. To, jestli se z útulku ještě někdy dostanou do lidské péče, je ovlivněno především povrchním úsudkem. Barvou jejich srsti.

Informace o tom, že jsou lidé ovládáni vlastními předsudky, nezní nikterak objevně. Ale jak se právě tyto zažité kulturní a historicky tradované odkazy promítají do výsledného procenta zachráněných koček z útulků, je poměrně novou záležitostí. Závěry dlouhodobého výzkumu uveřejněné ve vědeckém žurnálu Anthrozoos napovídají, že lidé mají tendenci přisuzovat větší výpovědní hodnotu barvě srsti než skutečnému kočičímu charakteru.

Na výzkumu se mimo jiné podílelo 189 zaměstnanců amerických útulků, kteří shodně vypovídali o tom, že některé kočky mají jen pramalou šanci někdy útulek opustit, zatímco jiné odcházejí do náruče nových majitelů během několika hodin. Stačí si prý jen vzpomenout, jaké kočky uvidíte v reklamě na krmivo a vitaminové doplňky kočičí stravy. Spokojené, huňaté, mrštné a ohebné … ale především zrzavé. Černou kočku si lidé všeobecně spojují spíše s negativními zážitky, pověrami o neštěstí. Takové si v reklamě nezahrají ani ve vedlejší roli.

Podobné je to i s kočkami světlými (bílými), které sice působí „důstojně“, ale jejich elegance jde na úkor pověsti o jejich namyšlenosti a snobství. Úplně obyčejné „strakaté“ kočky také nemají dobrou pověst. Zvláště pokud mají vícebarevnou hlavu. Působí prý pak na potenciální majitele příliš nedůvěryhodně. Výzkumníci z Kalifornské univerzity v Berkeley provedli důsledný výzkum, přičemž vycházeli z databáze útulků, kde je zaznamenána i barva srsti nalezenců. Hovořili také s lidmi, kteří se rozhodli vzít si kočku z útulku, podle jakých kritérií si vybírali.

Respondenti výzkumu měli možnost v dotazníku hodnotit na stupnici od jedné do sedmi oblíbenost koček podle barvy jejich srsti (černé, bílé, oranžové, žíhané, dvou- i trojbarevné) a následně k jednotlivým fotografiím různobarevných koček přiřazovat „charakterové“ vlastnosti. Jen podle fotky tak mohli adoptivní majitelé označit chlupaté a vrnící mazlíčky za aktivní, rezervované, klidné, odvážné, zvědavé, netolerantní, plaché, tvrdohlavé nebo dobře vychované. To samo prozrazuje hodně o lidské povaze, pokud jsou respondenti schopni soudit jen podle samotné fotografie, aniž by zvíře měli možnost „zažít“.

Kočky s černou srstí vycházejí z takového výzkumu s velice nelichotivými výsledky. Případní adoptující je označují jako nespolečenské, divoké, zákeřné. „Je to velice smutné,“ říká Mikel Delgado, doktorand psychologie, který se na výzkumu podílel. „Černé kočky nejsou o nic horší než ty nejoblíbenější, oranžově vybarvené. Jenže na rozdíl od láskyplné péče adoptivních majitelů na ně s největší pravděpodobností čeká jen smrtící injekce. Není o ně prostě zájem.“

Cathy Mardenová, která se dlouhodobě zajímá o vztahy domácích zvířat a lidí, k tomu dodává: „Snažíme se lidi přesvědčovat, aby v útulcích s kočkami nějaký čas strávili, než se rozhodnou. Jen osobní kontakt vám prozradí, jestli je ta která kočka ta pravá přesně pro vás. I ony mají svou osobnost a nedá se usuzovat jen podle barvy kožichu.“

Použité zdroje:

Don't Be So Fast to Judge a Cat by Its Color, New Study Warns

Prediction of Adoption Versus Euthanasia Among Dogs and Cats in a California Animal Shelter

Judging a Cat (Wrongly) by the Color of its Coat