Poštolka obecná (Falco tinnunculus)

Popis: Poštolka obecná je drobný sokolovitý dravec o něco větší než hrdlička divoká. Hmotnost samce dosahuje v průměru cca 180 g a samice 220 g. Rozpětí křídel se pohybuje mezi 68 a 80 cm. Údaje se však podle různých zdrojů mohou velmi lišit, neboť poštolky mají velkou geografickou proměnlivost nejen ve velikosti, ale i v barvě. Jako všichni sokolovití mají poštolky výrazně zašpičatělá křídla a dlouhý ocas.

Výrazným znakem je červenohnědě zbarvený hřbet u samců s tmavými skvrnami, u samic a mláďat s tmavými příčnými pruhy nebo vlnkami. Ruční letky jsou tmavé. Spodina těla je světlejší s podobnými tmavými skvrnami jako na hřbetě, u mláďat je výrazné podélné skvrnění. Samci mají temeno a týl hlavy šedé a bělavé hrdlo lemuje výrazný černý vous na líci. Šedý mají i ocas, jenž je většinou bez pruhů, jen na konci mají širokou tmavou pásku. Samice a mláďata mají ocas hnědý s tmavým příčným pruhováním.

Hnízdění

Poštolky vlastní hnízdo nestaví, využívají hnízda jiných ptáků (zejména strak a vran) a také různé dutiny, římsy a výklenky budov, kde snášejí vejce, pro která jen vytlačí důlek v původním materiálu, pokud to jde. Později je v hnízdě značné množství zbytků kořisti. V poslední době také velmi často hnízdí na balkonech paneláků na sídlištích. V České republice hnízdí odhadem asi maximálně 13 000 párů se stabilní tendencí.

Samice snáší 3 až 7 vajec. Zbarvení vajec je proměnlivé, vesměs okrově hnědé s tmavšími skvrnami nebo mramorováním. Na vejcích sedí zpravidla samice a samec jí nosí potravu. Inkubace trvá asi 28 až 31 dnů, po vylíhnutí shání potravu jen samec, ale samice se k němu po pár dnech přidává a krmí oba rodiče 23 až 33 dnů na hnízdě a další asi týden i po opuštění hnízda. Zpočátku samice mláďatům potravu trhá, asi po dvou týdnech už ji dostávají vcelku. Protože prodleva mezi prvním a posledním sneseným vejcem je poměrně velká, probíhá líhnutí několik dní (2 až 3, výjimečně až 6). Později vylíhlá mláďata v případě nepříznivých podmínek hynou. Mladí pohlavně dospívají již v následujícím roce.

Rozšíření

Poštolka obecná je rozšířena v celé Evropě, Africe (kromě Sahary) a ve velké části Asie.

Populace žijící na severu jsou tažné a zimu tráví nejčastěji ve Středomoří, případně až v Africe. Směrem na jih jsou spíše stálé nebo částečně tažné. V Evropě je cca 330 000 párů těchto ptáků. Populace v některých oblastech mírně ubývá, ale celkově je poměrně stabilní. Poštolky mají rády otevřenou krajinu a velice dobře se naučily žít v blízkosti člověka.

V České republice patří poštolka obecná mezi nejrozšířenější dravce. Žije v podstatě na celém území republiky. České populace jsou převážně tažné. Ve městech bývá vyšší hnízdní hustota než ve volné krajině, protože je zde více vhodných hnízdních příležitostí. Podle sčítání ptáků v letech 2001 až 2003 byl stav populace v ČR odhadnut na 9 000 až 13 000 párů.

Potrava

Kdo někdy viděl lovící poštolku, jak létá vysoko nad poli, ten si ji už nikdy nesplete s žádným jiným ptákem. Poštolka totiž ovládá zvláštní způsob letu nazývaný třepotavý, který je opravdu nezaměnitelný. Normální veslovací let nebo i plachtění náhle přerušuje, začne mávat celou plochou křídel proti směru letu a současně sklopí ocas k zemi a široce ho roztáhne. Křídla v té chvíli vykonávají velmi rychlý pohyb a výsledkem všeho je, že poštolka zůstává doslova viset na jednom místě jako přišpendlená. Při tomto třepotání sleduje každé hnutí pod sebou. Jakmile objeví na zemi například hraboše, přitáhne křídla k tělu a střemhlav padá dolů. Těsně nad zemí křídla opět rozevře, let přibrzdí, obrátí se do normální polohy a drobné drápky zatne do hrabošího hřbetu. Kořist pak usmrtí prudkým stiskem zobáku. Hlavní složku jejího jídelníčku tvoří drobní hlodavci, loví také hmyz, výjimečně i drobné ptáky, ale hraboši a myši tvoří kolem 86 % její potravy. Denně potřebuje k nasycení až tři drobné obratlovce. Z hospodářského hlediska je proto velice užitečným ptákem, i ve městech ji vidí rádi, protože pomáhá snižovat stavy často přemnožených holubů.

Chov v zajetí

Poštolky chovám od roku 2001, kdy jsem několik jedinců sokolnicky cvičil. Se samotným odchovem jsem začal v roce 2008, kdy jsem sestavil chovný pár a toho roku odchoval mláďata. S tímto párem byla bohužel v chovu spousta problémů a tím hlavním byl fakt, že samec nepářil samici, a bylo tedy nutné provádět umělou inseminaci. Z toho důvodu jsem tento pár dal po jediné hnízdní sezoně od sebe. Další chovný pár poštolek jsem si sestavil až v loňském roce. Oba jedinci byli pořízeni z umělých odchovů od soukromých chovatelů. Obě tyto poštolky jsem v prvním roce cvičil, aby byly následně v chovné voliéře co možná nejklidnější. Na podzim toho roku jsem s oběma ukončil každodenní výcvik a poštolky umístil do společné chovné voliéry. Moje voliéra, kterou používám na poštolky, má rozměry: délka 3 m, šířka 2 m, výška 1,8 m. Tato velikost voliéry je v mém chovu na takto veliké dravce osvědčená a myslím, že plně dostačující. Voliéra je ze tří stran plná z desek, předek má plnou stěnu pouze do výšky asi jednoho metru a zbytek je pletivo. Strop je částečně zastřešen, aby se měly poštolky kde schovat před případnou nepřízní počasí. V zadní části voliéry je umístěna polobudka (viz foto), která má rozměry asi: délka 50 cm, šířka 30 cm, výška 35 cm. Jako podklad do hnízda používám malé oblázky. Jako základ krmiva používám jednodenní kuřátka, která kombinuji s myšmi. Pro zpestření jídelníčku (hlavně v době hnízdění a během léta) krmím také křepelkami a větším hmyzem – např. sarančata nebo kobylky berou poštolky velmi rády. V letošním roce tento pár hnízdil poprvé, samice začátkem června snesla 6 vajec, ze kterých se postupně vylíhla čtyři mláďata. Myslím si, že poštolky jsou velmi vhodným dravcem pro začínající sokolníky nebo chovatele dravců a na jejich chovu se může začínající chovatel ledacos přiučit. Výhodou je také jejich nízká pořizovací cena (asi 2 tisíce). V zajetí jsou poštolky velmi přítulní a vděční dravci.