Moje zkušenosti s chovem kardinálů část 1.
Kardinálové šedí
Ještě téhož roku se mi podařilo sehnat nepříbuzný mladý pár kardinálů šedých od různých chovatelů. Oba ptáky jsem po předchozí dohodě přivezl současně, druhou listopadovou neděli, z burzy v Přerově a umístil je spolu ve venkovní voliéře (všechny ptáky chovám celoročně venku) o rozměrech 1,7×2 m, vysoké rovněž 2 m. Spolu s kardinály jsem ubytoval ve voliéře i pár křepelů horských. Kardinály jsem krmil směsí žlutého, červeného a zeleného prosa, občas jsem přidával trochu lesknice, a netrpělivě čekal na jaro.
Příprava na hnízdění
V dubnu následujícího roku jsem umístil do voliéry na tři různá místa plastová hnízda o průměru 10 cm, do kterých manželka všila plstěnou výstelku. Hnízda jsem maskoval borovicovými větvičkami. Kardinálové se o ně ihned začali zajímat a nakonec si vybrali hnízdo umístěné přímo na pletivové stěně blízko dveří. Hnízda upevněná na pevné stěně ani další v nejvzdálenějším rohu voliéry je zjevně nezaujala. Jako výstelku jsem ptákům předložil kokosová vlákna, ptačí peří a nastříhanou hovězí srst. Samice hnízdo pečlivě vystlala pouze kokosovými vlákny a trochou srsti. Peří, kterým si s oblibou vystýlají hnízda kanáři, nechala bez povšimnutí. V té době jsem již kardinály přikrmoval vaječnou míchanicí obohacenou vitamino–minerálními doplňky, plastinem a roboranem D a podával jsem senegalské proso v klasech. Po celý rok podávám ptákům jedenkrát týdně do vody vitaminy A, D, E a B–komplex, ve formě vitamino–minerálních doplňků do vody, ostatní dny okyseluji vodu kyselinou mravenčí.
Odchov
Brzy se v hnízdě objevila tři šedozelená vajíčka posetá hnědočervenými tečkami, na která samice ihned zasedla. Kdykoli se však někdo ocitl v blízkosti voliéry, samice ihned hnízdo opustila, ale záhy se na hnízdo vrátila. Asi po týdnu jsem vajíčka prosvítil a k velké radosti zjistil, že všechna jsou oplozená. Pak jsem již hnízdo nekontroloval. Velké zklamání mě čekalo jednoho dne, kdy jsem na dně voliéry objevil dvě vylíhlá mláďata. Jedno bylo mrtvé, druhé bylo sice již prochladlé, ale jevilo známky života. Dal sem je prohřát do líhně a poté přidal zpět do hnízda ke třetímu mláděti, které bylo v pořádku. Vzápětí je ale jeden z rodičů opět z hnízda vyhodil. Moje žena se rozhodla, že toto mládě zkusí odchovat uměle. Zpočátku jsme je tedy uložili i s hnízdem do líhně a manželka je zhruba každé dvě hodiny krmila čerstvě svlečenými moučnými červy obalenými v roboranu D. Později přidávala vaječnou míchanici obohacenou nadrobno nakrájenými lístky pampelišky a ještě později přikrmovala i vařenými jáhlami a kukuřicí v mléčné zralosti, kterou jsme měli zamrazenou. To jsme už ale měli Pinďu, jak manželka malému kardinálovi říkala, doma v kleci. Vzrůstem sice za svým sourozencem, kterého vzorně odchovávali rodiče, trochu zaostával, ale měl se čile k světu. Asi po třech týdnech od vylíhnutí jsme ho dali do voliéry sousedící s jeho rodiči a sourozencem. Těm jsme předkládali kromě již zmíněného krmiva ještě moučné červy a zelené krmení, zejména smetánku a ptačinec. Jelikož krmení Pindi se zkomplikovalo nutností již dobře létajícího kardinála před krmením vždy odchytnout, učinil jsem dva pokusy přidat ho k sourozenci a rodičům. Pokusy však byly neúspěšné, rodiče na něj vždy útočili, a tak jsem ho musel zase odebrat. Bohužel ve věku 28 dní mu při krmení zaskočilo sousto do dýchací trubice a Pinďa se udusil. Manželka to pochopitelně oplakala. Rodiče zbývající mládě bez problémů odchovali. Po jeho vylétnutí jsem měl obavy, že mu spolubydlící křepelové horští ublíží, ale ti mu nevěnovali pozornost. Mládě u rodičů jsem kroužkoval v sedmi dnech, ale to jsem mu už nenasadil kroužek o průměru 3,5 mm, jakým se kardinálové mají kroužkovat, a tak jsem dal čtyřku. Pinďu jsem kroužkoval o dva dny později rovněž čtyřkou. Téhož roku zahnízdili kardinálové šedí ještě třikrát, ale pokaždé měli neoplozená vejce.
Rok 2013
Následujícího roku jsem se od tohoto páru mladých nedočkal, proto jsem je v roce 2013 přemístil do voliéry vzdálenější od domu, kde jsem úspěšně odchovával kardinály červené, o rozměrech 2×2,5 m, tedy větší. Tentokrát dali kardinálové přednost hnízdu ve vzdálenějším rohu voliéry za stěnou z borovicových větviček. Samice snesla čtyři vejce, z toho tři byla oplozená. Vyptával jsem se na zkušenosti jiných chovatelů s vyhazováním mláďat z hnízda – a setkal jsem se se dvěma odlišnými názory. Jedni tvrdili, že je vyhazují pro nedostatek živočišné potravy, druzí naopak kvůli přebytku, což provokuje samce k novému páření. Rozhodl jsem se, že vaječnou míchanici začnu podávat jeden den před očekávaným líhnutím a moučné červy obalené v roboranu D ihned po vylíhnutí mláďat. Bohužel jsem asi špatně zaznamenal nasednutí samičky na vejce a mláďata se vylíhla dříve, než jsem očekával. Jednoho dne jsem po příchodu z práce objevil dvě mrtvá mláďata, opět vyhozená z hnízda. Z toho usuzuji, že to mohlo být pro nepřítomnost živočišného krmiva. Zbylé mládě odchovali rodiče bez problémů. V další snůšce byla snesena dvě vejce, z nich však bylo oplozené pouze jedno. Vylíhlé mládě rodiče opět bez problémů odchovali. Další dvě snůšky byly neoplozené.
