Kardinálové červení: Nepříbuzný pár kardinálů červených jsem si po delším shánění po celé republice opatřil v únoru 2011 nakonec od chovatele z vedlejší vesnice, který chov kardinálů rušil. Samec byl mladý, samice jen o rok starší. Umístil jsem je ve venkovní voliéře o rozměrech 2×2,5 m, vysoké 2 metry spolu se satyry temminckovými. Krmil jsem je stejně jako kardinály šedé. V dubnu jsem přidal do voliéry na tři různá místa plastová hnízda o průměru 10 cm, s filcovou výstelkou. Hnízda jsem maskoval rovněž borovicovými větvičkami. Samice o hnízda však nejevila zájem a začátkem června bez příznaků jakéhokoli onemocnění uhynula.
První odchov
V září téhož roku jsem si přivezl mladou samičku od chovatele z Rumburku, který mi dal pro mě cenné rady týkající se zejména krmení, na které jsou kardinálové červení oproti šedým náročnější.
Jelikož jsem u nás originální směs pro kardinály červené nikde neobjevil, požádal jsem kamaráda Josefa Blokeše (tel.: 608 482 382) zabývajícího se obchodem s krmivy, aby mi směs pro kardinály přivezl z Německa, kam pravidelně jezdí. Samici jsem přidal k samci, který ji občas proháněl po voliéře, ale očividně jí neubližoval.
V dubnu jsem opět vybavil voliéru stejně jako v předchozím roce. Samice si brzy vystlala hnízdo, které bylo umístěné nejblíže přední pletivové části voliéry, kokosovými vlákny a záhy snesla čtyři vejce, z nichž bylo jedno neoplozené. To jsem z hnízda odstranil. Samice seděla na hnízdě pevně a neodlétla, ani když jsem se pohyboval ve voliéře. Na radu chovatele z Rumburku, že mám kardinálům předkládat larvy pouze čerstvě svlečené, jsem si koupil jeden litr moučných červů. Po vylíhnutí mláďat se však ukázalo, že toto množství bylo nedostatečné, protože v této době se svlékalo bohužel málo larev. Samice pravděpodobně z nedostatku předložené potravy krmila pouze dvě mláďata, a tak třetí mládě druhý den uhynulo. Mláďata krmila pouze samice, samec předloženými červy (vždy obalenými v Roboranu D) přikrmoval pouze samici. Asi čtvrtý až pátý den začala v misce ubývat i vaječná míchanice, do té doby téměř nepovšimnutá. Mláďata rostla přímo před očima, a tak jsem je pátý den po vylíhnutí okroužkoval kroužkem o průměru 4 mm. Osmý den po vylíhnutí opustila obě mláďata hnízdo, ale ještě asi tři dny se pohybovala, stejně jako mláďata kardinála šedého, pouze po zemi. Spolubydlící satyři si sice vylétnutých mláďat nevšímali, ale pro jistotu jsem je ještě téhož dne přemístil jinam a kardinály červené jsem pak držel ve voliéře samostatně. To už mláďata krmil i samec.
Statečná kardinálka
Několik dní po vylétnutí mladých kardinálů z hnízda samice do téhož hnízda snesla opět čtyři vejce, tentokrát všechna oplozená. Podotýkám, že u všech kardinálů je hnízdo po opuštění mladých čisté, bez jediného trusu, pouze se tam objeví trocha prachu z peří. Po několika dalších dnech začal samec mláďata pronásledovat a zobat do hlavy, a tak jsem jej musel z voliéry odebrat. Samice tedy seděla na vejcích a současně krmila i mladé z prvního hnízda. Po vylíhnutí druhé snášky bylo mladým z prvního hnízda 28 dní a stále ještě sama nežrala. Ale kardinálka statečně krmila – po nakrmení mladšího potomstva i to starší. I když jsem měl v té době již dvojnásobné množství moučných červů, stále to nestačilo a samice krmila v hnízdě opět „jen“ dvě mláďata. Mláďata se líhla bohužel vždy v sobotu, a tak jsem mohl přikoupit vhodnou potravu až v pondělí – a to už bylo pozdě. Starší mláďata jsem ve věku 35 dní viděl, že už sama přijímají potravu, proto jsem je odstavil a samce vrátil zpět k samici.
Dostatek krmení, ale…
Na třetí hnízdo jsem se už vybavil dostatečným množstvím potravy, koupil jsem i larvy masařek, které jsou neustále „v pohotovosti“, protože se nesvlékají, a přebytek svlečených „moučňáků“ jsem si zamrazil. Tentokrát vyletěla z hnízda tři mláďata, čtvrté uhynulo den po vylíhnutí. Bohužel, druhý den po vylétnutí z hnízda samec dvě mláďata ukloval, a tak jsem ho musel opět odebrat. Jelikož ale samice mohla za pár dní opět nanést vejce, každý den jsem samce asi na půl hodiny k samici pustil a on se s ní vždy několikrát spářil. Mláďata jsem zpočátku na tuto půlhodinku z voliéry odebral, ale protože byl sameček vždy velmi intenzivně zaujat samicí, později jsem to omezil na pouhou kontrolu. Po snesení čtvrtého vejce jsem již samce ponechal jinde a k samici ho vrátil až po odstavení čtvrtého hnízda, ze kterého samice již sama odchovala dvě ze čtyř vylíhnutých mláďat.
Tak se mi v prvním úspěšném roce podařilo odchovat bez předchozích zkušeností sedm mladých červených kardinálů od jednoho páru, z toho šest samic a jednoho samce.
Všechno jinak
V následujícím roce jsem kardinály červené přestěhoval do voliéry, kde jsem dva roky choval kardinály šedé spolu s křepely horskými. Důvodem bylo poskytnutí větší a klidnější voliéry kardinálům šedým, jak jsem již uvedl v první části svého příspěvku. Samice si opět vybrala hnízdo nejblíže pletivu, odkud měla nejlepší rozhled nejen po celé voliéře, ale i po prostoru před voliérami. V první snášce snesla čtyři oplozená vejce a všechna čtyři mláďata zdárně vyvedla spolu se samcem, který se v tomto roce choval úplně jinak. Krmil mláďata již v hnízdě a později, když se samici vylíhla další snáška, dochoval mladé sám a samice se mohla plně věnovat nejmladšímu potomstvu. Takto početné rodince jsem po okroužkování vyměnil hnízdo za větší o průměru 12 cm.
Teplotní extrémy
Mláďata z druhého hnízda se však vylíhla začátkem června, kdy venkovní teploty byly nižší než o Vánocích, a protože po vylíhnutí samice na mladých nesedí jako třeba Kanár, ale často odletuje, mláďata prochladla a během tří až čtyř dnů postupně uhynula. Další teplotní extrém nastal při třetí snášce. Tam byla naopak veliká vedra, a i když byla všechna vejce oplozená, zárodky během inkubace uhynuly a žádné mládě se tedy nevylíhlo.
Další překvapení
Ze čtvrté snášky vylétla rovněž čtyři mláďata. V den vylétnutí mláďat mě však nemile překvapili křepelové horští, kteří, jak jsem již psal, si dosud žádných mláďat nevšímali. Tentokrát dva mladé kardinálky zabili. Dal jsem je tedy do jiné voliéry a kardinálové červení zůstali sami.
Koncem srpna vylétla tři mláďata z pátého hnízda. Protože rok předtím kardinálové ukončili chovnou sezonu v polovině srpna, asi týden po vylétnutí mláďat jsem odstranil všechna hnízda. Pár dní nato jsem objevil na zemi pod bývalým obsazeným hnízdem tři rozbitá vejce, která samice snesla pravděpodobně na borové větvičky. Mohl jsem se tak dočkat ještě šestého hnízda, respektive možná čtvrtého úspěšného.
V tomto roce jsem tedy odchoval od stejného páru devět mladých, tentokrát dvě samice a sedm samců.
Odchov mladých kardinálů je v prvních dnech časově náročný pro nutnost častého předkládání živé potravy. Zde mi vydatně pomáhala manželka, která s kardinály strávila během roku několik dní dovolené, a rovněž i náš syn. I když jsem měl již zkušenosti z minulých let, setkal jsem se zase s jinými problémy. A proto je to naše chovatelství tak krásné a zábavné.