Papoušek královský (Alisterus scapularis)
Papoušci královští dosahují pohlavní zralosti ve třech letech (některé samičky však mohou zahnízdit již ve druhém roce věku), a jak uvádí odborná literatura, jsou plodní ještě ve 30 letech stáří. Samička snáší obvykle koncem dubna či začátkem května 4–6 vajíček, ze kterých se mláďata líhnou za 19–23 dnů. Mladí rostou velice rychle, ve stáří asi sedm dnů se kroužkují kroužky o průměru 7,5 mm a většinou po pěti týdnech vyletují z hnízda (bývají velice nemotorní a létání jim zpočátku moc nejde). Rodiče je ještě minimálně 3–4 týdny dokrmují (s odstavem není nutno spěchat, rodiče na ně nebývají agresivní).
To jsou zhruba základní údaje o těchto papoušcích. V článku bych se chtěla s vámi podělit o své zkušenosti získané za dobu 30 let, co se chovu těchto papoušků věnuji.
Hnízdění a výběr budky
Dle mých poznatků jsou samičky Papouška královského výjimečně náročné při výběru budek. Velikost budek se uvádí 35×35 cm (nebo 40×40 cm) základny, výšky 150 cm, vletový otvor 12–14 cm. Ovšem realita bývá kolikrát zcela jiná.
Měla jsem ve svém chovu samičku, které jsem nabídla celou škálu budek – od metrových po dvoumetrové, prkenné či kmenové, sešikmené, pověšené ve výšce či postavené na zem, a vše marné. Uvedená samička snášela vytrvale na zem, a to stále na jedno místo (hned vedle dvířek pod krmnou polici). Nezbylo nic jiného než na místě, které si zvolila, vytvořit něco jako kukaň pro slepice (takovou otevřenou bedýnku se stříškou, aby na ni nepadalo krmení) a spokojená samička se tam uvelebila a pevně zasedla. Při mém vstupu do voliéry a podávání krmení jen vykukovala ven, ale nedala se vyrušit a zanedlouho vyseděla první mládě. Bohužel (jelikož to bylo její první mládě a nebyla ještě zkušená) mu při prvním krmení ukousla půlku vrchního zobáku a mládě to nepřežilo. Následující krmení u dalších mláďat už proběhlo v pořádku a bylo překrásné sledovat, jak mladí králováčci rostou a později (ještě dřív než začali létat) se občas vybatolí z bedýnky, trajdají po vnitřní voliéře, a když se jim něco „nezdá“, okamžitě se vracejí schovat do bedýnky.
Souhra partnerů
Jistě mi dáte za pravdu, že sestavení harmonického páru bývá někdy velice těžký oříšek. Není to sice typické jen pro královské papoušky, ale zcela jistě jsou na partnera vybíravější než třeba penanti.
Opět uvedu příklad z poslední doby. Před sedmi lety se mi „povedlo“ odchovat devět kusů mladých (jako na potvoru to byli všichni kluci) – tak jsem si jednoho nechala pro sebe do chovu a přikoupila k němu mladou samičku. Byli tedy spolu už od pěti měsíců a vše vypadalo velice harmonicky. Oba ptáci byli stále spolu a ani náhodou jsem neviděla žádné známky hašteření či nesouladu. Tak uběhl první, druhý i třetí rok, kdy samička začala navštěvovat boudu a trávila tam značnou část dne. Vejce však nikde. Přišel čtvrtý i pátý rok a situace stále stejná. Ani vejce a navíc mi chybělo i to typické jarní „předvádění“ samce, o krmení ani nemluvě. Chovatelé, kteří mě navštívili a s nimiž jsem situaci probírala, mě přesvědčovali o tom, že bude samička špatná, neboť by už vejce jinak snesla a že ji mám dát endoskopovat, zda má v pořádku pohlavní orgány. Nicméně já jsem stále samici věřila. Na další rok jsem ale už do toho musela zasáhnout a obstarala jsem jí jiného tříletého samečka. Ten začal samičku pěkně prohánět a krmit a dělal na ni různé cukrbliky. Zahlédla jsem i páření a samička brzy snesla šest vajec, z nichž mi odchovala čtyři krásná mláďata. A samečkovi, který mi po ní zůstal sólo, jsem nechala svoji mladou samičku a z nevýrazného samce se najednou zázračně stal pěkný divoch. Mladou samičku přijal okamžitě, začal se jí dvořit, lítal kolem ní po dně voliéry a vyhazoval kamínky – no krása. Sice si bude muset ještě chvíli počkat, neboť samička bude mít letos teprve dva roky, ale vše má svůj čas a tento příběh přímo ukázkově dokládá, že chyba nemusí být vždy v jedinci či prostoru nebo krmení, ale v nesouladu s partnerem.
Krmení
Králováci nejsou na krmení nijak zvlášť nároční – vezmou bez problémů vše nabízené a milují veškeré ovoce a zeleninu.
Jelikož mají sklony k tloustnutí, musíme být opatrní při podávání slunečnice a přimlouvala bych se za to, aby ji dostávali jen symbolicky (samozřejmě v zimním období za tuhých mrazů dávku zvýšíme), a přes léto podáváme spíš slunečnici naklíčenou než suchou. Další věc, kterou bychom neměli opomenout, je dostatečný přísun vápníku, hlavně v době před snůškou a v době hnízdění (samičky královských papoušků snášejí poměrně velká vejce a mohlo by lehce dojít k odvápnění organismu). Rychle rostoucí mláďata zvýšený přísun vápníku též přivítají. Při jeho nedostatku může lehce dojít k rachitidě a špatnému vývoji kostí.
Mutace papoušků královských
Mutací je známo pomálu – nejčastější a taky nejkrásnější je mutace žlutá (dilute), méně známá je modrá (parblue), skořicová a DEC. Vyskytují se občas také papoušci královští straky a oranžoví ptáci, ale nejspíš ještě nebylo ověřeno, zda se jedná o mutaci, nebo pouze modifikaci zbarvení. I já jsem loni podlehla kouzlu žlutých královských a pořídila si jeden párek a již nyní netrpělivě očekávám jaro a možný odchov, který by byl pro mě velikým naplněním chovatelského snu.
Chtěla bych popřát všem chovatelům těchto papoušků spolehlivé samičky, starostlivé samečky a hodně krásných zážitků s jejich chovem. Zároveň připomínám, že tento článek popisuje pouze mé zkušenosti a nelze jej brát jako neortodoxní pravidlo – chov se může u každého z nás ubírat jiným směrem a to, co platí u jednoho, nemusí být pravdou u druhého. Záleží skutečně na mnoha faktorech, které ovlivňují chov, a to nejen u papoušků královských.
Takže hodně zdaru v chovech a taky kus toho „chovatelského štěstíčka“.
