Fjordský hřebčín Stará Paka
Jak jste se k fjordům dostali?
Naše základní stádo pochází z importů nizozemského chovatele pana Jonkera, který je do České republiky přivezl jako první. Po jeho smrti bylo stádo rozprodáváno, a tak jsme se na ně jeli v prosinci roku 2003 podívat. Chtěla jsem plemenné klisny, původně jsme si přijeli pro jednu nebo dvě. Stádo žilo celoročně na Sváravě přirozeným polodivokým způsobem, tj. stádo klisen s hříbaty na velkých pastvinách a v připouštěcím období byl do stáda vpuštěn plemenný hřebec. Když manžel viděl pohromadě tolik fjordů, ponoukl mě, abych si jich vybrala víc. Nakonec jsme koupili hned dvanáct klisen mezi pátým až desátým rokem, všechny narozené v Nizozemsku. Ačkoli šlo o klisny, u kterých bychom očekávali, že budou obsednuté a přiježděné, opak byl pravdou – na Sváravě nebyly na přílišný kontakt s člověkem zvyklé a původně byly určené pouze k chovu. Protože byl leden a my jsme ještě neměli připravené stáje a oplocené pastviny, přezimovalo naše čerstvě získané stádečko u známého na Vrchovině a teprve na jaře v roce 2004 jsme je přivezli do „vlastního“.
Jak vznikl váš jezdecký klub?
Postupně jsme objevovali komunikativnost fjordů, jejich zájem o lidi a všechno nové, a když už jsme měli tolik koní, rozhodli jsme se, že založíme jezdecký oddíl a zkusíme využít jejich dosud skrytý potenciál. Postupně jsme začali s voděním a obsedáním, což proběhalo bez větších problémů v poměrně krátké době, pak jsme pokračovali jízdou na lonži s madly, aby si klisny zvykaly na zátěž a pak již přešly k tradičnímu jízdárenskému výcviku. Fjordi totiž velmi rychle chápou a ochotně přijímají práci. Postupně se tedy náš jezdecký klub rozrostl až na současných 35 dětí, které jsou členy klubu, chodí jezdit pravidelně dvakrát v týdnu, platí si celoroční paušál a samozřejmě u koní pracují, vodí je z pastvy, čistí, učí se sedlat a uzdit. V létě pak vždy 14 dní pomáhají při dětských táborech.
A jak fungují vaše tábory?
Tábory jsou u nás pojímány spíše jako intenzivní výcvikové kurzy, které poskytují dětem jezdecké základy. Jsou určené pro děti od šesti let (kromě fjordů zde máme i dva poníky pro nejmenší), děti jezdí tři čtvrtě hodiny dopoledne a druhou lekci mají odpoledne, a to vždy pod vedením kvalifikovaných cvičitelů. K ruce mají oddílové děti, které jim pomáhají ve stáji při činnostech, jež táborníci nezvládnou sami (například čištění nohou, sedlání, uzdění). Děti z klubu totiž mají ke „svým“ čtyřnohým svěřencům velmi osobní vztah, a tak i dohlédnou na to, aby bylo s koňmi dobře a správně zacházeno. Koně jsou naučení chodit na jízdárně při výcviku spořádaně v zástupu za sebou, aby s nimi začátečníci neměli tolik práce. Většinu času jezdí účastníci kurzů na jízdárně, pouze pokročilí jezdci starší dvanácti let se časem dostanou i na vyjížďku do terénu. Velmi si zakládáme na tom, že naši fjordi jsou velmi spolehliví a bezpeční i pro úplné začátečníky – za deset let provozu táborů jsme ještě neměli žádný úraz.
Je možné vaše koně vidět na některých velkých výstavách?
Účastníme se různých veřejných akcí, lidé nás mohli vidět například v rámci jezdeckých dní v Lomnici nad Popelkou, kde jsme měli ukázku voltiže, pushballu a čtverylky, dále v Pardubicích (výstava Koně v akci), kde zároveň s našimi klisnami vystupoval i náš plemenný hřebec Balony zapůjčený z Nizozemska, a také samozřejmě v Lysé nad Labem. Předloni jsme tam předvedli divákům koňský fotbal s gymnastickým míčem a nutno dodat, že naši fjordi tento „sport“ opravdu milují. Nechyběli jsme tam ani v roce 2013, kde jsme v noční show představovali Vikingy.
Jak je to s chovem fjordů u nás?
ČR nevede pro fjordy plemennou knihu, a navíc většina v současné době u nás chovaných koní ještě pochází z již zmiňovaného chovu pana Jonkera. Proto mají registraci v nizozemské plemenné knize, která má velmi dobře zpracovaný systém chovu. V posledních letech se u nás začal dynamičtěji rozvíjet chov fjordů, v roce 2009 byl založen Svaz chovatelů fjordů (www.Schfjkcr.cz), který sdružuje nejen chovatele, ale i příznivce fjordských koní. V současné době máme 13 chovatelů a přibližně 150 čistokrevných registrovaných koní, takže lze říci, že se jedná o méně početné plemeno. Nicméně se u nás v republice již poněkolikáté uskutečnil svod fjordů a výkonnostní zkoušky, které posuzovali nizozemští inspektoři. Zkoušky se skládají z drezury, malého parkúru a terénní jízdy. Jsme pyšní na to, že naše klisny je složily velmi dobře a některé i s vysokým ohodnocením, a protože současně měly i kvalitní exteriér, získaly od inspektorů prestižní ocenění Model. Máme v republice také zapůjčené tři plemenné fjordské hřebce – k dispozici je „náš“ Balony I–88, dále Reitze a Cikaro. U fjordů totiž dosud není povolená inseminace, takže pokud nechtějí majitelé plemenných klisen „vyrábět“ křížence, mohou vybírat z těchto prověřených hřebců. U nás působící Balony pochází z Francie, předtím působil v Nizozemsku, kde má 160 potomků, a k nám byl zapůjčen nizozemskými chovateli v roce 2009. Jde o velice charakterního hřebce, jemuž byste ani náhodou nehádali vysoký věk (25 let).
V zahraničí jsou fjordi nesmírně populární…
To rozhodně – byli jsme se podívat v Nizozemsku, kde má organizace na 2 000 (!) členů, čili mají obrovskou chovnou základnu. Plemenní hřebci se vybírají velice přísně, fjordy tam poměrně běžně můžete vidět v různých odvětvích jezdeckého sportu – drezuře, parkúrech, vozatajství – a to i v soutěžích vypisovaných jen pro toto plemeno (nazývané fjordsport). Při výběru hřebců (körungu) se posuzuje nejen výkonnost, ale také charakter. Ten se hodnotí nejen během celé zkoušky výkonnosti, ale i v průběhu svodu, a je jedním z důležitých prvků při posouzení.
Kolik koní máte vy a jakým způsobem je chováte?
Kromě hřebce Balonyho máme stádo čítající 30 koní včetně vlastních odchovanců, tudíž jsme v současné době největšími chovateli v ČR. Naše klisny jsou od jara do podzimu na pastvině, dobře se vypořádají jak s nízkými, tak vysokými teplotami. Jsou to sice nenároční koně, kteří potřebují především pastvu, ale dále je potřeba brát v potaz jejich jezdecké vytížení a přizpůsobovat tomu krmné dávky. V zimě naše fjordy nevypouštíme na rozsáhlé pastviny, protože by je ve své přirozenosti zdevastovali vyhrabáváním trávy zpod sněhu. Jde o koně velmi odolné, pokud nechodí v nějakém náročném terénu nebo nesportují, není třeba je ani kovat. Velice dobře se vyrovnávají se stresem, mnoho situací jsou schopni si vyřešit sami, protože ještě neztratili své instinkty. A to pak někdy vyvolává dojem, že jsou tvrdohlaví – ale to si je jen majitelé neumějí vychovat a porozumět jim. Když však k sobě najdou cestu, je to jedinečný kůň do nepohody s obrovským potenciálem.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů!
