Moje zkušenosti s chovem kardinálů část 3.

Kardinálové zelení: Úspěšný odchov kardinálů červených v roce 2012 mne inspiroval k rozšíření chovu kardinálů i o kardinály zelené. Proto jsem na podzim toho roku začal shánět chovný pár. Ten se mi podařilo přivézt až v prosinci z přerovské burzy, kde jsem měl obchod již předem domluvený. Samec byl kroužkovaný, rok 2012, samice měla pouze rozlišovací kroužek a dle prodávajícího chovatele byla 3–4 roky stará.

Čekání na jaro

Kardinály jsem pustil do voliéry o rozměrech 2×2×2 m, kde již byli ubytovaní bažanti paví. Krmil jsem je stejně jako kardinály šedé směsí žlutého, červeného a zeleného prosa, s občasným přidáním lesknice. Ve směsi pro bažanty paví je mimo jiné i slunečnice a tu kardinálové rovněž vybírali. I když, přiznám se, zelené ptáky nemám příliš v oblibě, téměř ihned jsem si kardinály zelené zamiloval a opět jsem netrpělivě čekal na jaro.

V dubnu jsem stejně jako v předešlých případech rozvěsil tři hnízda. S výstavbou hnízda započala samice již po pár dnech. Na rozdíl od svých odlišně zbarvených kolegyň samice Kardinála zeleného použila jako materiál na hnízdo předložená kokosová vlákna jen zčásti, více se jí líbila hovězí srst a hlavně plsť, kterou důkladně rozebrala z výstelky zbylých dvou hnízd. Po snesení třetího vejce ze čtyř snesených zasedla. Deset dní po nasednutí jsem vejce prosvítil, ale bohužel všechna čtyři byla neoplozená. Vejce jsem odstranil a do zbylých hnízd doplnil opět plstěnou výstelku. Asi po týdnu jsem objevil v jednom z původně neobsazených hnízd jedno vejce, ale další k němu nepřibyla a samice se o ně dále nezajímala.

Do třetice

Po dalších dvou týdnech si vybrala třetí z předložených hnízd, znovu je vystlala jako to první a tentokrát se ze čtyř vajec vylíhla tři mláďata. Nevylíhla se však v jeden den, jak jsem byl zvyklý u kardinálů červených, ale nejprve se vylíhlo jedno, teprve dva dny po něm druhé a třetí až další den. Čtvrté vejce bylo neoplozené. Rodiče své potomstvo krmili vaječnou míchanicí a svlečenými moučnými červy, které obzvláště samec ihned po předložení nosil i po čtyřech až pěti kusech do hnízda. Všichni jsme obdivovali, s jakou šikovností si je „naskládal“ do zobáku a s jakou pečlivostí se staral o mláďata i o samici. Ta však po několika dnech začala mít problémy s létáním, do hnízda se dostávala čím dál obtížněji a samec nakonec mláďata dokrmil sám.

Vápník je důležitý

Rozmary počasí v loňském roce zasáhly negativně i do mého chovu kardinálů zelených. Mladí kardinálové opustili hnízdo v chladných červnových dnech, a i když jsem se je snažil dát na noc zpět do hnízda, mláďata odmítala „poslušnost“ a opětovně z hnízda vyskakovala. Dost možná, že to bylo i vlivem nepřítomnosti jejich matky v hnízdě. Nejmenší mládě bylo ráno již mrtvé, prostřední po prochladnutí dostalo průjem a uhynulo následující den. Nejstarší mládě spalo již první noc nahoře ve větvích a mělo se čile k světu. Asi po třech týdnech jsem ale u něj zpozoroval náznak zhoršeného létání jako prvně u samice a druhý den to bylo ještě markantnější. Po poradě s veterinárním lékařem jsem mladému kardinálovi začal dávat každý den do zobáku jednu kapku kalcia. Již na druhý den bylo vidět zlepšení a po třech dnech jsem ho ve voliéře chytil již pouze s pomocí syna. Kalcium jsme mu podávali ještě další tři dny. Z toho usuzuji, že jsem kardinálům nezajistil dostatečný přísun vápníku v potravě, a toho se musím v příštích letech vyvarovat. Ještě chci podotknout, že spolubydlící bažanti paví si mladých kardinálů nevšímali, a tak je nikterak neohrožovali.

Samici jsem kalcium podával po dobu jednoho týdne rovněž, ale dle mého úsudku, pokud došlo k poškození koordinace pohybu nedostatkem vápníku, nastalo u ní již nenávratné poškození zdraví. Samice kromě absence létání nejevila známky jiného strádání, na zemi se pohybovala čile a ani žádná apatie jako projev nějakého onemocnění se neobjevila. Do konce října se její stav ale nezměnil, a tak jsem ji nakonec utratil.

Výměna

Po přepeření vypadal mladý kardinál svým zbarvením stejně jako jeho matka, a tak jsem usoudil, že se jedná o mladou samičku. Domluvil jsem se tedy přes inzerát s jedním chovatelem u Českého Brodu, který měl mladý pár sourozenců na výměně samiček. Zbarvením vypadaly úplně stejně. Po vypuštění do voliéry ji však samec neustále honil, a proto jsem ji raději oddělil. Po čase jsem zpozoroval, že se v bílém pásku nad očima, který je pro samice charakteristický, objevují žlutá peříčka, charakteristické zbarvení pro samce. Neměl jsem naprosto žádné zkušenosti s přepeřováním a vybarvováním kardinálů zelených, a proto jsem si nechal určit pohlaví mladého kardinála pomocí testu DNA. Ten mi potvrdil, že se skutečně jedná o samce. Po těchto zkušenostech usuzuji, že mladí kardinálové zelení přepeřují do dospělého šatu nadvakrát a pohlaví lze bezpečně určit až po druhém přepeření.

Opět mi tedy nastala práce se sháněním tentokrát již dvou samiček. Tak snad to vyjde a budu letos sbírat další zkušenosti s odchovem kardinálů zelených.