Kdo by neznal jeho křehké lístky. Tato listová zelenina se vyskytuje v mnoha odrůdách různých barev i tvarů listů. Při letošní teplé zimě může být i v našich sklenících, fóliovnících a pařeništích velmi brzy. Rádi si na něm pochutnáme nejen my, ale i naši opeřenci.
Salát, resp. lociku setou nebo také lociku salátovou (Lactuca sativa L.) řadíme do řádu hvězdnicotvarých (Asterales), čeledi hvězdnicovité (Asteraceae), podčeledi čekankové (Cichorioideae), rodu Locika (Lactuca).
Nejznámější a rozšířený snad po celém světě je salát hlávkový (Lactuca sativa var. capitata), za zmínku stojí také salát listový (Lactuca sativa var. crispa) a salát římský (Lactuca sativa var. romana).
Konzumují se ale i další druhy lociky, např. Locika indická (Lactuca indica) je pěstovaná v Číně, jižním Japonsku a v Indonésii. Varieta Lactuca indica var. Laciniata se mimoto pěstuje i v Koreji a na Tchaj–wanu.
Výskyt
Vyskytuje se pouze v kultuře.
Charakteristika
Locika je letnička i dvouletka s hladkými i zkadeřenými listy zbarvenými v různých odstínech zelené, někdy i načervenalými či tmavočervenými. Malé žluté květy mohou připomínat pampelišku, jsou však menší.
Kultivary salátu můžeme rozdělit do šesti skupin, které mají různě formované hlávky. Existují stovky různých odrůd lišících se nejen tvary a barvou listů, ale také způsobem pěstování či raností. Odrůdy jsou ozimé, velmi rané, rané, polorané, určené k rychlení i pěstování venku.
Nejčastější jsou:
• Hlávkový salát, který byl pravděpodobně vyšlechtěn z divoce rostoucí lociky kompasové.
• Ledový salát má tuhé, křehké listy, hlávka připomíná zelí.
• Římský salát je charakteristický dlouhými listy svinutými do hlávky. Je náročnější na teplo, daří se mu v humózních vlhkých půdách.
Pěstování
Pěstování zvládnou i úplní začátečníci. Sadba se většinou předpěstuje, semena vyseta mělce do truhlíků rychle klíčí. Při klíčení dbáme na dostatek světla, aby rostlinky byly silné a nepříliš vytáhlé.
Jarní odrůdy vyséváme v únoru do pařeniště, vysazujeme v březnu a sklízíme v červnu, letní odrůdy vysazujeme přímo na záhon v dubnu, sklízíme v září, podzimní odrůdy vyséváme v srpnu na záhon a sklízíme v říjnu, ozimé odrůdy se vysévají v říjnu a sklízejí už v březnu.
V době tvorby pravých listů se rostlinky přesadí do sponu 4×4 cm nebo do malých kořenáčků. Na záhon se vysazuje v době 4–6 pravých listů. Při přesazování se nesmí zahrnout srdéčko rostlinek. Při časných termínech výsadby mladé rostlinky špatně snášejí chladné noci, jako ochranu můžete použít netkanou textilii.
Při rychlení se salát vysazuje do sponu 20×20, 20×25, 25×25 cm, a to podle velikosti hlávek jednotlivých odrůd, u salátu pro pole počítáme u jarního se sponem 25×25 cm, u letního 25×30 cm, nejvíce prostoru potřebuje salát ledový: 30×30 cm.
Při výsevu přímo na záhon vyséváme semena mělce do řádků nebo po špetkách ve sponu 25×25 až 30×30 cm a rostliny po vzejití vyjednotíme.
Salát vyžaduje lehké, písčité, na humus bohaté a vlhké půdy. Vhodné je jej pěstovat ve II. trati, protože je náročný na zásobení živinami v okamžitě přijatelné formě.
Zavlažujeme pravidelně menšími dávkami vody, protože při nedostatku vláhy rád vybíhá do květu. Pokud vysazujeme ve skleníku, často větráme, abychom zabránili šíření plísní.
Pro brzké a pozdní setí vybíráme slunná místa, při letním setí mírně zastíněná.
Trocha historie
Tato listová zelenina pochází pravděpodobně z Asie. Locika byla známa již v starověkém Egyptě, nejstarší zobrazení salátu je v rytinách chrámu Senusreta I. v egyptském Karnaku, Senusret I. zde obětuje mléko bohu Minovi, jemuž byl salát zasvěcen. Lociku znali v Persii i v Řecku a Římě. Do střední Evropy se salát dostal ve středověku ze Středozemí. V Americe ho poprvé ochutnali díky Kryštofu Kolumbovi. Řekové, Římané a Egypťané věřili, že konzumace salátu pomůže při nespavosti.
Dnes je salát oblíbenou listovou zeleninou. Většinou se konzumuje v syrovém stavu v salátech, hamburgerech nebo toustech, přidává se do mnoha dalších pokrmů. Dá se ale použít i do vařených pokrmů, zejména salát římský (na Slovensku dělají výborný salátový prívarok…).
Největší hlávku salátu vypěstoval Colin Bowcock z Willastonu v Anglii v roce 1974. Salát vážil neuvěřitelných 11 kg.
Co rostlina obsahuje?
Je to především voda (95,1 g/100 g), dále malé množství bílkovin, cukrů a vlákniny. Salát má nízkou kalorickou hodnotu, co se týče obsahu významných látek, nenajdeme tu téměř žádné špičkové hodnoty. Výjimkou je vitamin K, který je zastoupen v množství až 200 mikrogramů na 100 gramů. Salát je také významným zdrojem kyseliny listové – ve vodě rozpustného vitaminu ze skupiny B-komplexu. Dále obsahuje vitamin A, beta–karoten (1 153 mg/100 g) a vitamin E.
Z minerálů obsahuje salát draslík (280 mg) a železo (0,8 mg), vápník (43 mg), ale také zinek. Obsah selenu je závislý na tom, jak a kde byl salát pěstovaný. Pro obsah selenu je údajně nejlepší salát pěstovat na záhoncích vyhnojených slepičím trusem.
Šťáva z listů obsahuje malé množství organických kyselin (jablečná, citronová, šťavelová).
Některé saláty (zejména ledový) byly speciálně šlechtěny pro odstranění nahořklé chuti. Tyto saláty mají vysoký obsah vody a menší nutriční hodnotu. Saláty s nahořklou chutí a barevnými listy obsahují více cenných látek. Složení salátu ovlivní také výkyvy teplot a intenzita světla.
Sběr
Pokud možno sklízíme dříve, než začne vybíhat do květu. Drůbež ale vnímá hořkou chuť jinak než my a zkrmovat je možné i vybíhající salát. U listových variet můžeme odtrhávat jednotlivé listy a zpracovávat je postupně.
Pokud u ledového salátu neporušíte listové srdíčko, rostlina znovu obroste novými listy a dá se tak sklízet několikanásobně.
Zpracování
Salát je nejlépe ihned ze záhonku použít. Nedá se skladovat. Trvanlivější je ledový salát.
Využití u drůbeže
Salát je vysoce stravitelný. Ani jeho případně nahořklá chuť drůbeži nevadí, slepice dávají nahořklé chuti přednost před kyselou.
Salát je vhodné podávat drůbeži zejména v době, kdy sbíráme vejce do líhně, je i vhodným doplňkem pro kuřata. Díky svému složení může kladně ovlivnit biologickou kvalitu násadových vajec.
Vitamín K je nezbytný v procesu mineralizace kostí, ukládání vápníku do kostí i v průběhu embryonálního vývoje, ovlivňuje buněčný růst. Obsah selenu má vliv na činnost reprodukčních orgánů. Draslík je důležitý pro produkci enzymů i vaječného bílku. Spolu s jinými minerály udržuje osmotický tlak, působí na činnost srdce i nervů. Zinek podporuje hojení ran a obranyschopnost organismu. Relativně nízký obsah kyseliny šťavelové nebrání využitelnosti minerálů. Při nedostatku železa kuřata přijímají méně krmiva, jsou méně vitální.
I když si z něj mnoho lidí nejvíce cení „srdíčka“, z hlediska obsahu užitečných látek jsou na tom nejlépe zelené listy na povrchu salátu.
Nezkrmujeme větší množství salátu najednou – rychle se kazí a může způsobit průjem.
U dalších druhů
Salát si cení zejména chovatelé exotického ptactva, přidat jej můžeme i morčatům.