(Pokračování povídání o shih-tzu)
Předně je nutné říci, že kvalita srsti je u jednotlivých psů plemene shih-tzu rozdílná. Velký podíl má genetika, síla tzv. „vlasovky“ neboli krycích chlupů, poměr podsady a krycí srsti, ale také prostředí, ve kterém pes žije. Dalším prvkem, jenž určuje kvalitu srsti, je kvalita krmení a používaných kosmetických přípravků, a samozřejmě samotná péče člověka o psí srst. Navíc během hárání fenky obvykle ztrácejí více chlupů než mimo toto období, čímž se i srst stává na udržování v dobrém stavu problematičtější. Pes–samec tak líná zpravidla méně a jeho srst se může udržovat snáz.
Pokud má srst zůstat dlouhá a krásná, potřebuje hodně času člověka, péči a kvalitní přípravky (např. šampony, kondicionéry, oleje, rozčesávače, ale také vitaminové přípravky podporující růst a kvalitu srsti). Každopádně je pravda, že pokud se srst shih-tzu pravidelně neudržuje, poměrně rychle plstnatí. A nezačne-li s tím člověk rychle něco dělat, za pár dní či týdnů nezbude než psa nechat ostříhat celého tzv. dohola.
U některých jedinců může srst plstnatět a zamotávat se velmi rychle. Starost o takovou srst je pak hodně náročná. Jinému psu naopak postačí důkladné pročesání jednou za týden. Některé srsti může chybět lesk, jiná se může snadno lámat. Možností je stejně jako u lidských vlasů hodně. A právě vlasům člověka je struktura chlupů shih-tzu velmi podobná.
Je to pes pro lidi, kterým nevadí časově náročná péče o srst. Předem je nutné dobře zvážit, zda se chcete a můžete o takovou srst několik let starat. Samozřejmě je možné psíka nechat 4–6× ročně ostříhat, ale přece jen už to není ono… Nějakou výhodu to však má. Protože se shih-tzu poměrně často češe, v domě je opravdové minimum chlupů. A ta zanedbatelná troška, co se může přece jen vyskytnout, se snadno odstraní setřením vlhkým hadříkem, ať už z koberce, nebo z nábytku. Úklid je tak daleko snazší než po krátkosrstém plemeni.
Na příchod dlouhosrstého psa do rodiny je potřeba se předem připravit. Je důležité si s dostatečným předstihem opatřit základ: kovový hřeben s řídce i hustě stavěnými zuby, kartáč bez kuliček na konci trnů, nůžky se zakulacenými konci a protiskluzovou podložku na stůl, kde časem budete psa česat. Také kvalitní kosmetické přípravky velmi napomáhají krásné srsti, koneckonců ušetří i spoustu času při péči o ni. Totéž platí o podpůrných přípravcích pro růst srsti a zdravou kůži. Najít však to ideální, v poměru cena – výkon, co svědčí konkrétní srsti a kůži, není snadné. Když se to však podaří, výsledek rozhodně stojí za to. Pak se může stát, že bude stačit pročesání srsti jen jednou za týden a po celou dobu zůstane krásná, dlouhá a kvalitní. Vhodně zvolená kosmetika usnadní česání, zkvalitní srst a hlavně zpříjemní psovi tento poněkud nepříjemný, ale nutný proces. Výběr všech zmíněných prostředků by vám měl poradit chovatel, neboť ten zná kvalitu srsti svých psů i odchovů.
Na česání, manipulaci a různé procedury musíte psa zvykat již od štěněčího věku, třebaže to srst až do osmého měsíce věku asi nebude potřebovat. Má-li být práce s jeho srstí co nejsnadnější a nejrychlejší, musí být u toho pes klidný a se snahou spolupracovat. Zpočátku je dobré štěně pročesávat kartáčem či hřebenem jen malou chvilku, když leží na klíně. Časem dobu prodlužujte a učte ho v klidu stát i ležet na podložce na stole, kde ho budete do budoucna pravidelně česat. Učte ho i v klidu ležet na boku a být v klidu i při převracení z boku na bok. Vhodné je štěněti podkládat pod bradu válec na česání topknotu, máte pak snazší učesání topknotu na výstavě. Nezapomeňte ho zvykat také na zvuk fénu, sprejování a manipulaci s tlapkami. I na malý culík je třeba štěně zvykat hned, jak to srst dovolí. To bývá kolem šestého měsíce věku. Ke psu při česání a manipulaci přistupujte šetrně, aby se nebál. Je velmi dobré ho na konci odměnit pamlskem. Je důležité, aby měl tento čas trávený s vámi rád. Je velmi problematické a nemilé, když se pes při pohledu na hřeben snaží utéct, schovává se nebo je velmi nervózní, až nevyzpytatelný. Přitom je to jen věcí výchovy, přístupu ve štěněčím a mladém věku a dostatečné přípravy na tento typ manipulace, který bude psa čekat po celý jeho dlouhý život.
Není vhodné česat srst nasucho. K jejímu navlhčení a snazšímu rozčesávání je k dostání kosmetika běžně dostupná v e-shopech na internetu a ve větších prodejnách s potřebami pro psy či na výstavách. Ke snadnějšímu pročesávání srsti může pomoci i pár kapek vhodného oleje (např. norkový). Několik kapek si nakapejte na dlaně a následně rovnoměrně vmasírujte do srsti. Rozhodně se doporučuje používat kondicionéry a před česáním i trošku zmiňovaného oleje, což ušetří při péči o srst hodně času. Navíc olej nejen zvyšuje lesk a usnadňuje pročesávání, ale také má blahodárný vliv na suchou srst.
Podle potřeby a typu srsti srst pročesávejte 1–4× týdně, v období línání a hárání i častěji. Každý si časem najde postup, který je mu nejpříjemnější, ale zpravidla se začíná se psem na zádech, tedy rozčesáváním srsti na hrudníku, břiše, pod lokty a na vnitřní straně stehen. Potom psa položte na jeden bok, vyčesejte, potom na druhý a vyčesejte a nakonec psa postavte a opět srst pročesejte. Srst česejte po vrstvách – po částech, kousek po kousku. Co nejvíce plochy vyčesávejte při ležení psa na boku.
Češe se odzadu dopředu a ve směru růstu srsti. Srst se samozřejmě musí kompletně a všude důkladně rozčesat a pročesat, od kůže až po konec chlupů. Velký pozor a cit potřebují zejména velmi citlivá místa, jako je břicho, slabiny, vnitřní strany stehen, místa kolem genitálií a pod lokty. Vyčesávat se musejí všechna místa na těle, i ta, která pes nemá rád. Nic nelze nechat na jindy.
Nejtěžší období na údržbu srsti je 10.–14. měsíc věku. To se mění srst štěněčí na dospěláckou, výrazně líná, výrazně plstnatí. Všechny chuchvalce se opatrně, aby psa netahaly, rozčesávají. Je-li potřeba, použije se větší množství tzv. rozčesávače. Když ani to nepomáhá, musejí přijít na řadu nůžky. Chuchvalec se však nevystříhává celý, ale podle velikosti se podélně jednou či dvakrát rozstřihne a následně se opět rozčeše. Tak se zachrání alespoň nějaká srst a nezůstanou v srsti „zuby“.
Úpravu hlavy si nechte až na konec. Samozřejmě i srst na hlavě velmi opatrně a s citem všude rozčešeme. Zde však s kosmetickými přípravky velmi opatrně nebo vůbec, neboť je nutné mít na paměti, že oči shih-tzu jsou velmi citlivé. Srst kolem uší má velké tendence snadno a rychle plstnatět a je nutné jí věnovat zvýšenou pozornost.
K shih-tzu patří spínání chlupů na hlavě gumičkou nebo sponkou do culíku. Ten se vytváří až na konec úpravy na temeni hlavy a říká se mu topknot. Jeho správné umístění a vytvoření je esteticky důležité a často trvá i měsíce, než se to majitel psa naučí. Gumička nesmí srst nikde tahat, aby pes z jejího špatného umístění neměl dlouhé hodiny špatné pocity a nesnažil se culík sundat. Při dobré úpravě hlavy růst a délka chlupů připomínají (ve spojitosti s shih-tzu často vzpomínaný) tvar chryzantémy.
Na domácí úpravu se někdy dělají culíky dva, jindy se dává do gumičky i knír a vousy. Také je běžné, že jeden culík po své délce má hned několik gumiček. Dělá se to například v době krmení, aby byl pes udržen v co největší čistotě, nebo při pobytu v přírodě.
Především výstavní jedinci se upravují nezřídka i jinak než jen pročesáváním srsti. Je vcelku běžné natáčení srsti na „natáčky“ neboli „balíčkování srsti“. Důvody jsou hned dva. Jedním je zachování kvalitní srsti s podporou jejího růstu a druhým důvodem je zamezení ničení srsti okolními vlivy (např. prachem, polámáním srsti, vytrháním, pošlapáním…). Přesto i mezi špičkovými vystavovateli a chovateli najdeme takové, kteří balíčkování srsti kategoricky odmítají, neboť mají zkušenosti, že krásná srst jde udržet i bez balíčkování.
Zde je postup: Nejdříve se srst důkladně pročeše. Následně se na ni nanesou vhodné kosmetické přípravky, nejběžněji vhodný olej (norkový, lanolinový…) a srst se postupně rozděluje do pramínků, které se vkládají do přichystaných papírků k tomuto určených. K natáčení srsti se používají speciální papírky, které nezpůsobují vysoušení srsti – nesají. Jednotlivé papírky s chlupy se přeloží, a to podle délky srsti, třeba i několikrát, dokud nemá tvar čtverce. Následně se upevní do kříže dvěma gumičkami. Žádný z balíčků nesmí psa tahat ani jakkoli omezovat v pohybu. Srst se totiž nebalíčkuje na krátkou dobu, ale hned na několik dní. V klidu si tak dorůstá a není vnějším prostředím ovlivňována. Je běžné, že po pár dnech se všechny balíčky odbalí, srst se důkladně pročeše a zase se zabalí po jednotlivých pramíncích do balíčků. Balíčky srsti se můžou také odbalovat po jednom; každý jednotlivý pramen se pročeše a znovu zabalí.
Pokud se vystavovatel pro balíčkování srsti rozhodne, je nutné provádět tento proces nepřetržitě, třeba i po celou výstavní kariéru psa, neboť jen při občasném balíčkování je veškerá tato péče bez efektu. U výstavních jedinců je balíčkovací procedura poměrně běžná, ale jak jedinec ukončí výstavní kariéru, dost často se od následného balíčkování srsti upouští.
Aby se zabalíčkovaná srst chránila a zároveň pes mohl do přírody, běžně je oblékán do psího oblečku. Některá místa se namísto balíčků spínají do gumiček, někdo dokonce balíčkování srsti nahrazuje větší množství gumiček v srsti na celém těle, nejen na hlavě. Rozhodně je pak lepší gumičky sundávat jejich rozstříháváním než srolováním ze srsti. Tak se zbytečně nevytrhá hodně chlupů a psovi tato péče pak není nepříjemná.
Poprvé se s procedurou natáčení srsti do balíčků začíná v momentě, kdy je srst natolik dlouhá, že ji je možné alespoň trošku natočit. Nejedná se však ještě o záměr zlepšení kvality srsti, ale navykání psa na papírové kostičky na jeho těle. Střídavě se na různých částech těla umísťuje jeden či dva balíčky a výchovou je pes usměrňován k tomu, aby se zabalíčkovanou srst naučil akceptovat a neměl snahu papírový balíček sundávat zuby, válením nebo škrábáním. Mladý pes si musí na tento typ úpravy srsti zvyknout a nejde to hned. Až mezi 9. a 10. měsícem věku psa začneme se zvyšováním počtu balíčků. Zpočátku se dává jen několik málo, 4–6 balíčků na trup a až po pár týdnech se dobalíčkuje srst na celém těle. Do té doby by si již pes měl zvyknout na větší počet balíčků ve své srsti.
Balíčkování srsti není ani pro výstavní jedince bezpodmínečně nutné. I bez toho lze dosáhnout hezké, dlouhé a kvalitní srsti. Ale je pravda, že balíčkování má vedle nevýhod i řadu výhod. A tak není divu, že se pro ně někteří chovatelé rozhodnou.
Je logické, že srst mastná od oleje na sebe snadno nachytává prach. To znamená, že je třeba ji častěji koupat. Protože častým šamponováním kůže i srst mohou trpět, je nutné dát si záležet při výběru vhodných přípravků. Srst se nesmí zbytečně přesušovat, a proto je dobré použít šampony a balzámy s přídavkem oleje. Ovšem na výstavu pes nesmí mít v srsti žádný náznak oleje. Proto je možné, že budete používat různou kosmetiku pro různé účely.
Doporučené koupání je 1× za měsíc. Výstavní jedinci se koupou běžně i 2× za měsíc. Samozřejmě záleží na konkrétním typu srsti jedince a na situaci, která výjimečně může vyžadovat koupel dříve, respektive častěji (mnoho výstav, nechtěný pobyt ve znečištěném prostředí…). Ke koupání se používají prostředky určené pro dlouhou psí srst. Nejedná se sice o levnou záležitost, ale zainvestovat se vyplatí. Kvalitních značek je hodně, žádnou však nelze s jistotou doporučit pro každého psa. Srst každého z nich se může mírně lišit, a tedy i péče o ni je pak trochu rozdílná.
Po vykoupání psa za pomoci šamponu a následném důkladném osprchování se zpravidla nanáší kondicionér, který usnadňuje rozčesávání srsti a dodá chlupům příjemnou strukturu. Po následném osprchování kondicionéru srst vysušte ručníkem – není dobré ji třít, ale do ručníku nechat vsát (vymačkat). Třením se srst lehce zašmodrchá a rozčesávání je pak o poznání náročnější.
Následuje vysoušení srsti fénem. Nepoužívá se příliš teplý vzduch, srst se prsty protřepává a následně se přidá kartáčování. Po celou dobu psa fénujte a nezapomínejte na žádnou část těla. Při fénování se srst „natahuje“, aby se nestáhla do vln. Na závěr má být rovná a hladká. Důkladné pročesání srsti se doporučuje až po kompletním vyfénováním.
Po vykoupání a vyčesání by měla následovat další pravidelná procedura, a to úprava nůžkami, případně holicím strojkem. Ta spočívá v úpravě tlapek. Chlupy mezi jednotlivými polštářky se vystříhají nakrátko, aby přílišné množství srsti a nalepené nečistoty psa netlačily. Srst na tlapkách a dlouhá srst na končetinách dosahující až na zem se zastřihuje do rovna a zároveň dokulata, aby vypadala úhledně, ale zároveň mohutně. Srst tak má zabírat co největší prostor. Také je vhodné lehce upravovat srst kolem konečníku a genitálií.
Dlouho se dlouhá srst sahající až na zem zastřihávala do rovna podle podložky, aby se těsně dotýkala země. Zastřihnutí délky má své opodstatnění. Pes si srst nepřišlapuje, nenalepí se na ni tolik nečistot, je stejně kvalitní po celé své délce a vypadá harmonicky a upraveně. Poslední dobou se však u výstavních jedinců nechává srst delší, přičemž její konce se vyfoukávají dokulata směrem nahoru. Následuje očista uší, očí a dle potřeby zastřihnutí drápků.
Na výstavách psi zejména díky srsti a osobitému výrazu budí velký obdiv. Ovšem srst hodná obdivu musí mít dostatečnou a výraznou péči. Příprava psa na konkrétní výstavu běžně trvá 2–3 hodiny. Nejvíc času zabere fénování a rozčesávání srsti po koupeli, kterou je nutné provést jeden den před výstavou. Pak je nutné zvážit, kam jít se psem na procházku, aby se srst před vstupem do kruhu neumazala či jinak nepoškodila. Před vstupem do kruhu se používá (občas) antistatický sprej, aby srst nepoletovala, jak nemá. Vystavovatelé i během předvádění psa v kruhu používají kartáč na dokonalou doúpravu v každém možném okamžiku. Většina shih-tzu se ve výstavním kruhu ráda a s noblesou předvádí a pozorovat je je opravdovým zážitkem.
Kromě úpravy srsti na tlapkách a zastřihnutí délky, která je psem tahána po zemi, není na výstavy povolena žádná jiná úprava srsti střihem. Ovšem když se shih-tzu s dlouhou srstí dostane do lesa, do přírody, na pole, na louky a všude běhá po svých, vymete každé houští, pak ho vyčesat je opravdu nadlidský výkon.
Že je udržování dlouhé srsti finančně, a především časově náročné, jistě dříve nebo později zjistí každý jeho majitel. Proto se mnozí majitelé těchto báječných malých psů nezřídka rozhodnou pro krátký sestřih srsti. Nemůžou pak sice již na výstavu a oslnivá dlouhá srst zmizí, ale pořád je shih-tzu tím výborným přítelem a roztomilým stvořením. Méně efektivní střihem zkrácená srst má však mnoho praktických výhod. Není tolik omezující pří výběru procházek, pes se lépe udržuje v čistotě a člověk česáním neztratí tolik času. Přesto pravidlo česání přibližně 2–3× týdně zůstává, třebaže je srst zkrácena. Je to však práce jen na pár minut. Shih-tzu již běžně upravují všechny psí střihačské salony a existuje mnoho slušivých střihů. Záleží jen na vkusu majitele, případně střihače. Často se stříhá dle vzoru některých plemen, a aby opravdu vypadal stále hezky, je potřeba počítat s návštěvou salonu každé 2–3 měsíce.
Američané toto plemeno označují jako „face breed“. Takže něco jako „plemeno s tváří“. A opravdu. Zahledíte-li se pozorně na obličej shih-tzu, jeho výraz je jakéhosi tajuplného vzezření podobajícího se člověku.
Mezi fenou a psem by měl být na první pohled rozdíl. Každopádně je poměrně hodně rozdílů mezi anglickým a americkým standardem. Ať už jde o zuby, či končetiny.
Shih-tzu si lidé často pletou s lhasa apso, havanským psíkem a výjimečně i s tibetským teriérem. Důležité je vyzdvihnout, že shih-tzu je opravdu malé plemeno, měl by k tomuto směřovat i chov a pak by záměna s tibetským teriérem nepřipadala v úvahu, neboť tibetský teriér je podstatně větší. Od všech zmiňovaných plemen se shih-tzu liší především délkou nosu – má jej rozhodně nejkratší. Rozdíl je také v umístění a tvaru očí a v dalších maličkostech. Rozhodně je nerozlišuje jen culík, jak si mnozí neznalí lidé myslí, i když na výstavě jediný shih-tzu z výše uvedených plemen má ofinu sepnutou úhledně do culíku. Přesto v domácím prostředí nezřídka všechna plemena s dlouhou srstí na hlavě mívají chlupy uchycené gumičkami v jeden či více culíků.
Shih-tzu rodí poměrně velká štěňata, ale problémy s porodem nebývají časté. Průměrný počet štěňat v jednom vrhu je čtyři. Problém může činit to, že některé feny nejsou schopné dostat štěně bezprostředně po porodu z plodového obalu, což může způsobit úhyn štěněte. Před porodem se okolí struků matky – břicho a část hrudníku – vystříhává, aby se štěňata mohla bez problémů dostat k mléku a nezamotávala se do dlouhé srsti. Někdy se ve vrhu mohou objevit štěňata s paspárky na končetinách. Ty se běžně chvíli po narození odstraňují, ale i pokud by byly ponechány, nemají na posuzování na výstavě žádný vliv. Toto malé tibetské plemeno se běžně dožívá krásných 14–16 let.
Genetika zbarvení srsti je u shih-tzu velmi složitá, a tak se chovatelé drží jen určitých zásad nebo zbarvení srsti chovných jedinců věnují minimální pozornost. Přesto se ve výstavních liniích nedoporučuje vzájemně křížit barvy srsti. U dvoubarevných psů je vysoce žádoucí bílá lysinka „bílý plamen“ a bílá špička ocasu. Není to však povinné. Zbarvení srsti je povolené jakékoli. Statistika ale ukazuje, že podvědomě i mezi rozhodčími vítězí dvoubarevní psi s bílou lysinkou. Nelze opomenout, že se vyskytuje také zbarvení, které je doprovázeno hnědým pigmentem, a tedy i hnědou nosní houbou. Také můžete objevit celočerné jedince. Ti však nejsou zcela černí, ale mají tu a tam nějaký bílý chlup. Pro toto zbarvení existuje označení „extrémní černobílá strakatost“. Další zajímavostí je, že některým jedincům tmavé zbarvení srsti věkem světlá a jiným naopak tmavne. Zbarvení srsti tak pár týdnů po narození rozhodně není konečné. Dlouhé chlupy proto mohou jevit známky melírování. A už jen pro zajímavost: čínský chov má velmi zvláštní a zajímavé pojmenování jednotlivých barev srsti shih-tzu. V kolonce s definicí barvy srsti tak můžeme najít: „stojící ve sněhu“, „černá tuž“, „házení vyšívaných míčků“…
Zřejmě nejčastější problémy způsobují oči. Lehce vystouplé oči jsou snadno zasaženy prachem, mohou se lehce o cokoli poranit a někdy mohou dělat problémy i chlupy kolem očí, což může mít za následek vřed na rohovce. Nezřídka se může objevit i zánět spojivek. Pro tyto všechny důvody je nutná každodenní kontrola očí a občasné pročištění očními kapkami. Nezřídka se také objevují různě silné výtoky slz z očí. Oči shih-tzu jsou celkově dosti citlivé, přičemž u něj existuje větší náchylnost k dislokaci oční koule. Očí se týká i další, spíše výjimečněji se objevující problém – nadbytečný růst řas. Respektive existence druhé řady řas. Ta může dráždit oko, zejména při výskytu entropia.
Dále je nutné kontrolovat a udržovat v čistotě zvukovod, aby se včas zabránilo možnému zánětu. Shih-tzu má sklony k větší tvorbě zubního kamene, který může způsobovat paradentózu. Proto je doporučováno preventivní čištění zubů a případné občasné odstranění vytvářejícího se zubního kamene. Je také náchylnější na nesprávný vývoj zubů a jejich následnou křivost, což se částečně dá ovlivnit včasným odstraněním některých problematických mléčných zubů. Proto se doporučuje vývoj stálých (druhých) zubů během výměny pozorně sledovat a dle potřeby povolit drobný zásah veterinárního lékaře.
Především v horkých letních dnech může mít shih-tzu problémy s dýcháním. O to větší, má-li špatně utvářené nosní dírky – nozdry. Předpokládá se, že se jedná o problém genetického založení. Chybně utvářené nozdry jsou rozpoznatelné ještě ve věku, kdy jsou štěňata u chovatele. Stejně jako u všech plemen s kratším nosem (plemen brachycefalických), i u shih-tzu se může čas od času objevit určitý druh frkání či chroptění, které připomíná dušení psa. Ten strne a jeví příznaky s problémem se nadechnout. Ovšem nejedná se o nic nebezpečného, stačí na chvíli podržet prsty na jeho nosních dírkách, aby byl nucen se nadechnout tlamou. U malých plemen specifický možný problém s luxací pately se nevyhýbá ani shih-tzu, třebaže v malé míře, stejně tak občasná pupeční kýla u štěňat. S čím však toto malé plemeno nemá až takové problémy oproti jiným malým psům, je neuzavřená fontanela (Fontanellen persistenz).
Za ojedinělejší problémy je pak považována neurogenní dermatitida (olizování kůže, nejčastěji na končetinách), problémy se srážlivostí krve, onemocnění ledvin a problémy s páteří v pokročilém věku. I proto je důležité psíka nepřekrmovat, udržovat ho v dobré kondici a krmit jen kvalitní stravou. Rozhodně shih-tzu nepatří mezi nejčastější návštěvníky veterinárních ordinací.