Než si pořídíme psa
K zamyšlení
Při neformálních rozhovorech s takovými majiteli psů zjišťuji, že dotyčný pes mnohdy nemá na růžích ustláno. Naštěstí se nejedná o typické případy zanedbání základní péče, či dokonce týrání zvířete, ale ukazují se většinou následující problémy:
— Psa si pořídili, protože ho chtělo některé z dětí, dítě přestal pes bavit, a to z různých důvodů, stěží jej vyvenčí, o nějaké výchově, či dokonce základech výcviku nemůže být ani řeč.
— Líbilo se jim konkrétní plemeno, mysleli si, že to bude hodné zvíře, ale ten jejich pes je moc divoký, což nečekali.
— Majitelé (rodiče dítěte) jsou hrozně zaneprázdněni, mají málo času, pes jim ničí věci a zařízení, nemohou přece lítat celé hodiny venku se psem.
Kromě uváděných problémů občas vyslechnu nářky, kolik ten pes stojí – krmení, veterina, poplatek za psa MěÚ (OÚ), případně za úpravu srsti. Někteří kajícně přiznávají, že se mýlili ve výběru plemene, ale i pohlaví (těch bývá podstatně méně). Další si sice stěžují, ale přímo svoji nerozvážnost nepřiznají.
Nad čím bychom se tedy měli před vlastním pořízením psa zamyslet?
• Proč vůbec chci psa, k jakému účelu – sport, výcvik, výstavy, pouze kamarád či domácí mazlíček, agility, lovecké vedení, hlídač.
• Správná volba plemene vzhledem k časovým, finančním a prostorovým možnostem majitele.
• Fyzické předpoklady majitele, důležité pro zvládnutí středních a velkých plemen psů.
• Nepodlehnutí módní vlně.
Příklady
Uvedu pár příkladů z reality. Jaký psí život může mít maďarský ohař držený v činžovním bytě 2+1, když si majitel naivně představuje, že psa stačí vyvenčit jen třikrát denně? Pes nemá žádnou jinou činnost, nudí se, ničí zařízení bytu, pořád štěká. Vysvobozením pro tohoto ohaře bylo, že jej ještě v období dorůstání odkoupil myslivec. Pes je lovecky veden a nový majitel je s ním spokojen.
Jak může být šťastný malý Jack Russel teriér v bytě, kde je zavřen dvanáct hodin a veškerý pohyb venku se odehraje v jedné hodině v rámci celého dne?
A jako všude výjimky potvrzují pravidlo, ne vždy musí platit, že pes držený v bytě je chudák. Mám několik kamarádů kynologů, kteří mají v bytě například dobrmany, boxery apod. Jenže v těchto případech se jedná o sportovní kynology, kteří se svými psy denně cvičí, takže tito psi nemají čas ani chuť k nějakým nekalým činnostem.
Možná, že si některý čtenář řekne, co to plácám, mám s tím vůbec nějaké zkušenosti? Kynologii dělám přes 40 let, měl jsem různá plemena – Německého ovčáka, boxera, Malinoise, dva malé knírače, nyní mám na starosti Jack Russel teriéra. Je to třetí pes v pořadí, kterého mám v bytě. S tímto ani s dříve drženými knírači jsem neměl problém. Všichni měli nějakou činnost, oba knírači měli zkoušky, jezdili jsme po závodech, oba měli několik výstav a bonitaci. Nynější jack má zatím tři zkoušky, cvičíme na další, denně strávíme venku, samozřejmě po částech, asi čtyři hodiny – venčení a výcvik. Pes je šťastný, že může vybít svoji energii, já se raduji z dílčích úspěchů. Jak známo, teriéři mají specifickou povahu, začít cvičit sport s jackem byla hozená rukavice. Je samozřejmé, že své dělá správná výchova, nutná u každého plemene.
Informace
Zastávám názor, že když se po zvážení všech kritérií rozhodnu pro konkrétní plemeno, měl bych o něm vědět co nejvíce:
— typické povahové rysy,
— požadavky na ustájení (z hlediska velikosti psa a prostorových možností majitele),
— požadavky na krmení,
— specifické požadavky – např. nutná úprava srsti, náchylnost k některým onemocněním, atd.
Naskýtá se otázka, kde všechny tyto informace získat. Nabízí se celá škála možností:
— návštěva kynologického cvičiště,
— návštěva výstavy psů,
— využití internetu,
— konzultace se zkušeným pejskařem, nejlépe majitelem plemene, o které mám zájem,
— studium odborné literatury – knihy, časopisy.
Zodpovědnost
Po skončení prázdnin mnohde přibudou psí miláčci. Bohužel, za nějakou dobu se to odrazí i v naplněnosti útulků pro psy, kdy najednou budou prázdninoví miláčci na obtíž. Jak potvrzují například pracovníci pražských útulků, po prázdninách narůstá počet přijatých psů, kdy zde končí zástupci všech plemen, štěňata i dospělí psi. Je to důsledek nešťastných dárků. Mnozí hafani naštěstí najdou nový domov, hůř na tom jsou ti, kteří jsou někdy vyhozeni z auta v neznámém prostředí či někde uvázáni … Ano, bohužel, i takové případy se stávají v dnešní době!
Jak vyplývá z celého mého příspěvku, být majitelem psa je zodpovědnost. Je nutné si uvědomit, že s pořízením psa nás čekají povinnosti v průměru na období nejméně deseti let, záleží na plemeni, zdravotním stavu jedince i na dalších okolnostech.
Pes je nejlepší přítel člověka, je naším kamarádem v časech dobrých i zlých. Psí život je hrozně krátký. Snažme se proto, aby co nejvíce čtyřnohých kamarádů prožilo tento svůj krátký život co nejlépe. Určitě si to zaslouží, ať se jedná o psa ve sportovním výcviku, výstavního šampiona, domácího mazlíčka, s rodokmenem či bez.
