Domov pro koně Díl 2: Koně v lidských podmínkách
Koně ke svému zdraví a spokojenosti potřebují prostor, v němž se mohou volně pohybovat a budou mít dostatek podnětů, čistý vzduch a pevnou půdu pod nohama, dále potřebují stádo či další koně kolem sebe a samozřejmě potravu v podobě trávy. Člověk to ale nevidí až tak „volně“! No, uznejte sami:
Pokud by měli koně žít přirozeně, potřebovali by desítky až stovky hektarů neomezeného a dostatečně členitého prostoru se zdrojem vody a trávy. Tak to mají jejich divoce žijící příbuzní. Nejenže to není v podmínkách střední Evropy možné – jen málokdo může své koně vypustit na pastvinu velkou více než několik hektarů – ale je to i značně nepraktické. Pokud máte jezdeckého nebo jinak pracovně využívaného koně, je třeba, abyste s ním pracovali pravidelně, ideálně denně či aspoň obden. Málokdo má tolik volného času a chuti, že je ochoten hledat svého koně na pastvině o rozloze desítek hektarů, jít pro něj a zase si ho přivést k místu, kde jej bude možné vyčistit a nasedlat – nebo se bude tahat s čištěním a sedlem v ruce? Člověku se proto líbí mít koně hned po ruce, především tehdy, když nemá kvůli pracovní době a dalším domácím povinnostem příliš času nazbyt. Ale není to jen o jezdeckých či pracovních koních, i mladá nebo již nevyužívaná zvířata je třeba pravidelně kontrolovat, individuálně přikrmovat, ošetřovat či s nimi průběžně manipulovat. I proto je dobré mít je doslova „na dohled“. Člověk, který má v péči vlastní nebo svěřené zvíře, se o ně musí náležitě postarat se vším všudy, protože za ně převzal odpovědnost – to nařizuje nejen etika, ale i zákon.
Další potřeba koní je žít pod širým nebem, být vystaveni nejen čistému vzduchu, ale také rozmarům počasí, před nimiž se můžou ukrýt v závětří například korun stromů nebo přírodní zástěny. Jenže, ruku na srdce: připravujte si svého oře na ježdění v prudkém dešti a větru… Sedlejte mokrou srst… Kontrolujte zdravotní či výživný stav v černočerné tmě… Střecha nad hlavou, možnost schovat koně a taky sebe před nepřízní matky Přírody, přisvítit si k práci i manipulaci, to jsou požadavky člověka, a zcela oprávněné! Nemluvě o tom, že člověk se především v zimě rád po práci s koněm zahřeje a vysuší v nějaké vytopené místnosti, popřípadě převlékne z pěkného „civilního“ oblečení do „koňských hader“ a zpět. Stejně tak se chce řádně postarat o výstroj koní a své oblečení, což většinou znamená mít je v suché a teplotně stálé místnosti.
Dalším bodem, který člověk nemůže koni vždy dostatečně „přirozeně“ zajistit, je odpovídající složení stáda. Jen málokdo může své čtyřnohé klisny chovat ve skupinkách s plemenným hřebcem a čekat od nich rok co rok hříbata. Je proto zcela běžné, že jsou koně drženi odděleně podle pohlaví, v „nepřirozeně“ složených stádech: klisny zvlášť, hřebci zvlášť, jen ti valaši mohou kamkoli… I když ani to není tak jednoduché! Ne každá dvojice koní se snese. Tak jak jsou mezi nimi sympatie, existují i antipatie a stává se, že člověk vlastní dva jedince, kteří prostě spolu být nemohou. Občas se ve stádě vyskytne i šikana a některý z koní má problém se nasytit, napít či si odpočinout. V mnoha nájemních stájích se složení koňského osazenstva příliš často mění a vytvořit stálé skupiny, které by svorně trávily čas po celé roky, je téměř utopie. Majitelé hříbat zase mnohdy nemají možnost nechat své mládě vyrůstat ve věkově různorodém stádě a uchýlí ho do hříbáren mezi téměř samé vrstevníky. Pokud máte zvíře drahé nebo ho potřebujete opravdu systematicky využívat (například sportovní či pracovní koně), nemůžete kolikrát riskovat rozmíšky mezi dalšími koňmi a zranění, které může vašeho svěřence vyřadit nadlouho – nebo dokonce natrvalo – z práce. Lidé proto většinou sami třídí koně do uměle vytvořených skupin podle jejich využití nebo podle toho, jak to zrovna nejlépe jde. Nejraději by pak často měli svého miláčka pěkně odděleného od cizích zubů a kopyt, aby snížili riziko zranění na minimum.
Další bod, který většinou člověk není koním v našich podmínkách schopen zajistit v plné „přirozené“ míře, je kvalitní pastva s kompletní nabídkou živin a minerálních látek. Jednak je to pro poměrně omezenou plochu, již naši koně mohou obývat, ale také pro omezené složení půdy, a tedy i rostlin, které z ní vyrostou. Spousta koní dokonce nemá k pastvě přístup vůbec. Bylo by krásné, kdybychom se o výživu koně nemuseli starat a on by vše potřebné získal sám z trávy rostoucí v jeho výběhu, ale… prostě to nejde. Tento způsob obživy bohužel nebude stačit v případech, kdy s koněm intenzivně pracujeme; ani kvalitní tráva mu nedodá vše, co potřebuje především pro náročnější sportovní nebo pracovní výkony. Další výživově náročnou skupinou koní jsou laktující klisny a rostoucí hříbata, především pak zástupci plemen dosahujících větší kohoutkové výšky. Divocí koně jsou vždy menšího tělesného vzrůstu a pro své relativně méně náročné pohybové projevy je tráva nasytí; lidmi vyšlechtění „mastodonti“, vykonávající navíc v rámci práce, tréninku či soutěží nepřirozené a do extrémů dotažené pohyby, potřebují energii i živiny navíc. Člověk je prostě musí individuálně přikrmovat. Trávu nahrazovat. Minerální látky doplňovat. Z hlediska člověka by bylo ideální nasypat do koně vše potřebné najednou, jedenkrát denně, a víc se o to nestarat, jak často krmívá své psy, ale bohužel to nejde. Koně jsou zvířata, která potřebují žrát často a po trochách a v případě individuálních příkrmů to znamená další časové a pracovní výdaje. A jsme opět u toho, že chceme mít koně „po ruce“… Vytváříme si krmné systémy, kdy koním dávkujeme jednotlivá krmiva a další doplňky dle jejich věku, hmotnosti, plemene, využívání. A často je sestavujeme i s ohledem na svůj vlastní čas, nejen na skutečné potřeby koní.
Protože koním nemůžeme poskytnout dostatečný prostor, nahoře otevřený do nebe a dole pevný díky kvalitnímu travnímu drnu, protože jim nemůžeme zajistit ideální složení stáda, musíme se potýkat s různými komplikacemi. Jednou je rozšlapaná zem, bahno, v zimě zmrzlý tankodrom, v létě vyprahlá „betonová“ hlína. Koně šlapající ve vlastním trusu a moči, hromady sena smíchané s blátem a špínou, pastva mezi rozházenými koblížky, zamoření parazity, bakteriemi, plísní… Ano – koně, přírodou stvořeni k životu na velmi rozsáhlých pláních, neřeší to, kde se vyprázdní, ani to, kde budou žrát nebo jak budou trávou plýtvat. Pokud udělají hromádku či loužičku, poodejdou o pár kroků dál, kde je tráva čistá a nezamořená. Tento problém si člověk uvědomí ještě více v prostoru pod střechou. Koně nenapadne, že vysoce nastlaný přístřešek je určen ke spaní, ale považuje ho za výborný záchod. Pachy, dráždivé plyny, bakterie… to vše se pak v uzavřeném vzduchu zdržuje, stejně jako vodní páry a oxid uhličitý stoupající z koňských těl. Tak jako jsou koně dokonalými ničiteli trávy a hlíny, jsou i dokonalými zamořovateli vzduchu a naprostými nepořádníky, co se týče hospodaření s potravou a vodou. Pro nedostatek místa a nevhodné složení skupin se také nezřídka stává, že koně, kteří by se navzájem v přírodě vyhnuli, se dostanou do přímého konfliktu. Podřízený jedinec nemůže od nadřízeného odejít do potřebné vzdálenosti a utrží ránu kopytem nebo zuby, stejně tak bude strádat, když ho jeho nadřízený vyžene od hromádky sena nebo jádra, přestože v přírodě by to nebyl problém díky štědré nabídce rozsáhlé pastvy.
Je vidět, že potřeby či možnosti lidí jsou bohužel trochu jinde než potřeby koní. Není ale třeba věšet hlavu! Tam, kde není možné chovat koně opravdu přirozeně, nastoupí chytrý lidský mozek a technické vymoženosti a systém ustájení se vypracuje tak, že zajistí oběma stranám uspokojivý kompromis:
– i malý prostor lze rozčlenit tak, aby se koně pohybovali co nejvíce, měli dostatek míst ke krmení, ale i ke kálení a odpočinku;
– i malou plochu lze upravit tak, aby ji koně nerozšlapali;
– i uzavřený prostor lze větrat tak, že v něm bude vzduch čistý téměř jako venku;
– i nepříliš vhodné skupiny koní lze rozmístit do prostoru tak, aby si nepřekážely;
– i nedostatek pastvy lze nahradit krmivy upravenými lidmi;
– i přikrmování lze zorganizovat tak, že bude individuální;
– i potřebu téměř stálého přísunu vlákniny lze vymyslet tak, že není nutné být u koní nonstop;
– i očistu koňských prostor lze provádět tak, že nebudou semeništěm parazitů, obtížného hmyzu, infekčních nemocí a dráždivého zápachu.
Stačí jen trochu chtít a znát současné možnosti. Výsledkem budou koně spokojení, zdraví, ochotní a plni vyrovnaného elánu do práce.
