Odchov pyrur červenobřichých v panelovém bytě
Začátky
V té době jsem o tomto druhu nevěděla vůbec nic. Začala jsem hledat informace o těchto krásně vybarvených papoušcích. Časem jsem udělala test DNA a zjistila jsem, že máme samce, což jsme tušili. Napadal manžela, štípal ho do krve, ale mě a děti šetřil. Po nějaké době, co jsem ho měla doma, se začal dost hlasitě projevovat, a to hlavně v noci, kdy křičel a začal likvidovat dřevěnou konstrukci klece. V té době zřejmě dospěl a domáhal se samičky, a tak jsme mu ji začali shánět. Podařilo se to na jaře 2010. Do této doby samec krásně mluvil, ale poté, co dostal samici, se více věnoval jí a mluví jen občas. Samička byla tříměsíční, nevybarvená. Dala jsem ji zvlášť do klece, kde jen seděla, bylo vidět, že je vystrašená, a hlavně nechtěla vůbec přijímat krmení.
Láska na první pohled
Po dohodě s bývalým majitelem jsem k ní do klece pustila našeho samce a čekala, co bude. Samec ji hned začal krmit a čistit. Takže to byla láska na první pohled. Nechala jsem je tam do druhého dne a pak je oba přendala do voliéry 1,5×1,5×0,6 m, kde mají budku 40×40×60 cm. Tyto pyrury jsou hodně opatrné, co se týká změn v kleci, dlouho jim trvá, než přijmou nová bidla, nebo když jim opravíme budku, kterou devastují. Oba dva pouštím prolétnout ven, kde si volnost užívají, jsou to velmi dobří letci, jen se jim potom nechce moc zpátky. Stále spolu sedí na bidýlku a probírají si peří, je vidět, že samec je opravdu dominantní – občas samičku zažene do budky, i když jí se nechce. Když jim přes pletivo dávám nějakou dobrotu, první si bere samec a samička si bere od něj ze zobáčku, teprve potom si jde vzít taky. Pyrury se hrozně rády koupou, v létě i dvakrát za den, kdy se namočí tak, že nemůžou létat. Občas jsou hlučnější, ale není to nijak hrozné, jakmile se setmí, zalezou do budky a ráno vylezou, až když je světlo.
Krmení
Pyrurky krmím směsí zrní s chilli papričkami, které mají rády, dostávají červené senegalské proso v klasech, misku ovoce, kde základ je jablko, jinak milují jakékoli ovoce a zeleninu kromě banánu – ten jen ukusují a vyhazují. Mají rády jeřabiny, květy afrikánu, větvičky, které okusuje hlavně samička. Odmítají vaječnou směs, občas si vezmou naklíčené zrní, ale to moc nemusejí. Dávám jim červenou papriku i se semínky. Každý den dostávají dva piškoty – samička si ho namáčí, samec ne. Samice si chodí namáčet i kousky ovoce. Ve voliéře mají sépiovou kost, které si však vůbec nevšímají, misku s holubím gritem (tu vyhledává hlavně samice). Občas jim dávám vařenou rybu, kterou mají oba moc rádi.
Páření
První pokusy páření byly zahájeny už v lednu 2011. Samec začal samičku velmi intenzivně krmit a začali se pářit. Tyto pyrury jsou u páření úplně potichu, a když je zahlédneme, okamžitě přestanou. Páří se z boku – samec se jednou nohou opře o samičku. Samička, když se páří, začne ve velkém konzumovat mrkev, kterou si chodí obalit do holubího gritu, myslím si, že v této době nejí nic jiného než mrkev. Těsně před snesením vajíčka začne jakoby zvracet, a vyvrhuje právě mrkev. V době páření a snůšky oba intenzivně „upravují“ budku, provádějí to hlavně v noci a není pro ně problém prokousat 2,5 cm tlustá prkna. Už se mi stalo, že jsme přišli domů a oba seděli na sedačce, protože se prokousali ven. Když snese první vajíčko, samička začne většinu času trávit v budce, ale pevně zasedne, až když snese třetí, samec ji krmí a sedí většinu času před budkou. Na radu chovatelů a díky informacím na internetu jsem začala budku vlhčit. Samička snáší vajíčka jednou za dva dny, vždy po třetím vajíčku je na ní vidět vyčerpání, sedí před budkou načepýřená a samec hlídá vejce. Většinou tento stav trvá celý den – třetí vejce pokaždé snese až večer, jinak snáší ráno. V této době přidávám do vody Amavit a vápník, další snášení je už bez problémů a samička začne na vajíčkách pevně sedět. Mají pokaždé pět vajec.
Kvída
Při první snůšce jsme nečekali žádné mladé kvůli věku samičky. O to hezčí bylo překvapení, když se 7. 3. 2011 začalo ozývat pípání. Vylíhlo se nám z pěti vajec jen jedno mládě, ostatní vejce byla prázdná. I tak to byl úspěch, který trval 14 dní, potom samice i samec přestali mít o mládě zájem. Mládě nechali v budce bez povšimnutí několik hodin, intenzivně pípalo hlady. Odebrala jsem jim ho a začala dokrmovat. V té době jsem neměla líheň, a tak malá Kvída nocovala zabalená v ručníku na topení. Krmila jsem ji NutriBirdem lžičkou, což bylo zdlouhavé a spousta kaše skončila mimo, ale i tak mládě krásně prospívalo. Krmit se muselo i v noci, protože se hlasitě domáhalo své porce kaše. Na radu jednoho chovatele jsem mu nasadila kroužek č. 5, dnes vím, že je to špatně, lepší je 5,5. Kroužek jsem dávala při váze 20 gramů. Krmila jsem osmkrát za den. Mládě denně přibývalo na váze. Holátko se začalo měnit v šedou kuličku, později v zeleného ptáčka. Kolem 40. dne začalo okusovat proso v klasu a začalo odmítat kaši. Začala jsem zkoušet podávat jablko, banán, piškot a ještě stále čtyřikrát za den kaši. Když mu bylo 46 dní, začínalo zkoušet létat, a tak jsme ho dali do klece. Odstav pyrur probíhá bez problémů, protože jsou zvědavé, a tak velmi rády zkoušejí nové chutě. V té době jsme věděli, že už u nás zůstane. Mysleli jsme, že je to holčička, nechtělo se jí mluvit, jediné, co umí říct, je její jméno. Podle DNA je to však kluk a velký mazel.
Druhá snůška
Další pokus o páření začal v říjnu 2011. Kdy se opět objevily problémy se zvracením mrkve i se snesením třetího vajíčka, zase jsem začala budku vlhčit, což dnes už nedělám, jelikož si myslím, že velká vlhkost zapříčinila uhynutí zárodků ve vajíčku; v této snůšce byla tři vajíčka plná, ale jen jedno mládě se vylíhlo, zbytek uhynul před vylíhnutím. Samice se o mládě starala prvních 10 dní velmi dobře. Pak ho přestala krmit v noci, kdy se ale mládě dost hlasitě dožadovalo krmení. Nastalo noční vstávání a přikrmování, které trvalo asi týden. Naštěstí jsou samice i samec velmi tolerantní a vůbec jim nevadí, když jim sahám na mládě nebo koukám do budky. Musela jsem opět mládě odebrat a ručně dokrmit. Toto mládě už dostalo kroužek 5,5 při váze kolem 30 g, taky jsem už krmila stříkačkou, a ne lžičkou. Podle DNA to byla samička a brzy našla nové majitele.
Do třetice…
Další páření začalo hned po Novém roce 2012, kdy samička snesla zase pět vajíček, z toho tři plná, tentokrát jsem vlhčila, vylíhlo se jedno mládě, druhý den druhé – to však samice odnesla na druhou stranu budky, nechala ho tam a krmila pouze jedno. Dala jsem mu kaši a přidala zpátky k druhému, samice ho opět odstrčila a mládě po dvou dnech uhynulo. Nevím, jestli věděla, že je nemocné, nebo ho jen nechtěla. Tentokrát samice mládě celou dobu krmila, jen v noci jsem ho přikrmovala, přes den ho krmili sami – bohužel mu vyštípali první peříčka na břiše, takže když vylezlo z budky, mělo bříško červené, a ne zelené. Jinak se starali bez problémů. Podle DNA to byl kluk.
Další hnízdění
Hned na jaře roku 2013 odchovali dvě mláďata, budku jsem již nevlhčila; z pěti vajec byla dvě plná a dvě mláďata se bez problémů vylíhla. Jen je opět rodiče vyštípali na břiše i na krku, takže byla jako vždy plně vybarvená. Podle DNA to byl samec a samice.
Při dalším hnízdění opět sami odchovali jedno mládě, které bylo zase červené, a ne zelené. Podle DNA to byl samec. Tentokrát bylo zase pět vajíček, z toho dvě plná, ale jedno plné vejce těsně před vylíhnutím samice odstrčila a nechtěla na něm sedět. Dala jsem ho do líhně, ale mládě ve vajíčku bylo již mrtvé. Nevím, proč mláďata ve vajíčku uhynula, nejdříve jsem myslela, že je to velkou vlhkostí. I tak mě těší těch pár mláďat, která se vylíhla. Je vidět, jak se pár zlepšuje, že samička dospívá a péče o mladé je pokaždé lepší. Myslím, že ještě pár pokusů a bude z ní dokonalá samička. Počet oplozených vajec je nízký zřejmě proto, že samec je asi starší, protože nemá kroužek, těžko to zjistím. Ale i tak jsem ráda, protože hnízdí v obýváku, kde je přece jenom větší ruch, a oba, jakmile se něco děje, vylezou. Pyrury červenobřiché jsou krásně vybarvení papoušci a je radost je pozorovat.
