Psi a jejich strach z bouřek
Sally je fenka, která měla celý život ze střelby, silvestrovského veselí a letních bouřek provázených burácením hromů pro strach uděláno. Každoročně s námi trávila dovolenou v kempu v jižních Čechách, kde bouřilo velmi často.
Jednou jsem si všimla jejího nezvyklého chování. Byla velmi nervózní, zalézala pod auto. Když jsem ji k sobě zavolala, poslušně přišla, ale jakmile jsem jí přestala věnovat pozornost, zmizela do bezpečí karavanu pod postel. Dělali jsme si z ní legraci, vzali jsme ji nahoru na postel a přikryli peřinou. Sally neprotestovala a jen vykukovala zpod kanafasu. Zatímco my jsme se dobře bavili jejím nezvyklým chováním, zvedl se vítr, který přihnal hrozivě vypadající černé mraky, déšť bičoval oblohu a začala bouřka. Postupně se bouřka změnila v něco, co jsme nikdy v životě nezažili. Kolem šlehaly blesky, hřměly hromy a karavan se celý třásl. Seděla jsem na posteli, chlácholila třesoucí se Sallynku a doufala, že se karavan nepřevrátí spolu s námi. Celé to trvalo vcelku krátkou dobu, vítr slábl a bouřka se začala vzdalovat. Když přestalo pršet a my vyšli z karavanu, uviděli jsme spoušť, kterou bouřka natropila. Všude kolem rozházené židle, převrácené stoly, potrhané a pobořené stany, polámané a vyvrácené staré mohutné stromy. Hodně rekreantů ztratilo střechu, spíše plachtu nad hlavou, a jejich majeteček byl vodou promáčený. Bohužel se toto bouřkové běsnění neobešlo bez lidské oběti, kdy pod spadeným stromem vyhasl mladý lidský život. Byla to hrůza. Lidé se v této složité situaci semkli a vzájemně si pomáhali v odstraňování škod. A protože byly cesty zatarasené vyvrácenými stromy a nedalo se odjet, bylo naprostou samozřejmostí, že jsme si rekreanty rozdělili na noc, aby měli kde spát, a poskytli jim suché oblečení. Byl to nepříjemný zážitek a od té doby sílu bouřky nepodceňujeme.
Celé nás to vedlo k zamyšlení nad chováním naší goldenky, která musela instinktivně cítit, co se na nás žene, a svým chováním nás na nebezpečí upozorňovala. Jen mi lidé jsme tomu tehdy neporozuměli. Pes je schopen vnímat blížící se bouřku mnohem dříve než člověk a svým chováním nás na ni upozorní, než bouřka opravu udeří. Od té doby se ale Sally změnila. Jakmile se blížila bouřka, o které jsme my dvounožci neměli ani tušení, začala hledat nějaký bezpečný úkryt, kde by se mohla schovat. Čím byla bouřka blíže, tím byla fenka nervóznější, zrychleně dýchala a doslova vibrovala. Pokud jsem se pod stůl, pod schody, za skříň či pohovku za ní vešla, posadila jsem se k ní a utěšovala ji. S přibývající zkušeností jsem zjistila, že nemá význam fenku hladit a konejšit, protože pak začala vibrovat ještě více. A tak jsme se před bouřkou jen tak schovávaly a v bezpečí ji přečkávaly. A aby nám spolu bylo v úkrytu dobře, vzala jsem s sebou nějaký ten pamlsek v šustivém sáčku a oblíbenou hračku na odvedení pozornosti. Ukázalo se, že to docela funguje. Sally se strachu z bouřky téměř zbavila. Už nemívá zrychlený dech ani se netřese, ale pro jistotu vždy vyhledá bezpečný úkryt, kde v klidu bouřku přečká.
Strach z bouřky, zejména z hromu, může být u psů skutečnou fobií, stejně jako u lidí. Intenzita projevu bázně je odlišná pes od psa. Důvodem úzkosti psů je vysoká míra světelných záblesků, ale především hluku. Sluch patří mezi nejrozvinutější smysly psa, a zatímco člověk vnímá zvukové vlnění o frekvenci 12 000–20 000 hertzů, pes slyší zvuky o frekvenci 30 000–40 000 hertzů. Další příčinou strachu je změna atmosférického tlaku, která působí na jeho smysly a vyvolává nepříjemné pocity v uších psa. Psi s vadami pohybového aparátu mohou reagovat na blížící se změnu počasí vyšší mírou bolestivosti stejně jako lidé.
Symptomy způsobené strachem z bouřky
• Nervozita, třes, neklid a panika
• Zrychlený dech a slinění
• Stažené uši a ocas
• Zmatené pobíhání a snaha utéct
• Ničení nábytku a dveří za účelem útěku
• Štěkání, vrčení, kňučení a vytí
• Nežádoucí vyprazdňování a močení
• Kousání a agrese pod vlivem strachu
• Lízání se, sebepoškozování a kousání sama sebe
Jak můžeme pomoci našemu psovi vyrovnat se s bouřkou?
Pokud nebudeme v klidu sami nebo půjdeme-li na psa po zlém, nebude nám věřit. Proto je v první řadě nutné navodit klidnou pohodovou atmosféru, která poskytne psovi pocit bezpečí. Pro zvládnutí této fobie je důležité netrestat, ale také nechlácholit. Pokud na psa budete křičet nebo ho potrestáte, bude ještě vystrašenější a bouřku si spojí se strachem a stresem. Přílišné chlácholení a utěšování je také nevhodné, protože tím psu můžeme dát pocítit, že se děje něco mimořádného, co je důvodem ke strachu. Proto je nutné strach psa z bouřky ignorovat a tvářit se, že se nic neděje. Pes si za bouřky často hledá bezpečné místo, úkryt, kde se cítí být chráněný. Takovým místem může být přepravka, místo pod stolem, pod postelí i jinde. Setkala jsem se s názorem, že se psovi nesmí dovolit, aby zalezl do úkrytu a pokud se to stane, je nezbytné ho dostat ven k sobě. Opatrně ho přivázat na vodítko a za klidného pobízení ho přinutit, aby opustil úkryt. Já se z vlastní zkušenosti přikláním k bezpečnému útočišti, kam se může pes před bouřkou schovat a jež může pomoci ztlumit některé známky neklidného chování.
Zmírnit strach z bouřky je záležitost velmi zdlouhavá, obtížná a vyžaduje velikou trpělivost. Pes může negativně reagovat na doprovodné jevy spojené s bouřkou, jako je hluk, intenzita světla, vítr, déšť a atmosférický tlak. V lehčích případech můžeme začít postupně snižovat citlivost tím, že zkusíme psa na zvuky bouřky přivykat. Nahrané zvuky bouřky psovi v krátkých nepravidelných intervalech potichu pouštíme a postupně přidáváme na hlasitosti. Během pouštění bouřkových zvuků se snažíme zabavit psa oblíbenou činností, abychom odvedli od zvuků jeho pozornost a aby si na zvuky bouřky přivykl jako na běžnou věc.
Dalším řešením je pustit nahlas rádio nebo televizi tak, aby se přehlušily zvuky bouřky, a psa zabavit oblíbenou činností. Z vlastní zkušenosti vím, že se moje fenka tímto způsobem „oblbnout“ nedala. Domnívám se, že s ohledem na vynikající sluch bouřku vnímala, hluk rádia jí byl velmi nepříjemný a její paniku ještě umocnil. Výsledkem byla ještě větší hysterie. Zabavit ji bylo nemožné a uplatit pamlsky se také nedala.
Obecně tedy lze říci, že neexistuje žádný zaručený recept na to, jak zvládnout fobii z bouřky. Nepomůže-li trpělivý a vlídný přístup majitele psa, je lépe poradit se s veterinárním lékařem. Zahájí vhodnou léčbu medikamenty – buď krátkodobě působícími léky ke zklidnění na bázi diazepamu, nebo v těžších případech podáváním antidepresiv.
