Ranč Radana
Jmenuješ se Petra, ale ranč nese název Radana. Jak to?
Název jsem mu dala podle své první klisny ČT jménem Radka, ale já jsem jí neřekla jinak než Radana. Několik let jsem se o ni starala původnímu majiteli panu Ingrišovi a díky svým známým, kteří mi na ni půjčili, jsem si ji koupila. Nejprve jsem ji měla na rodinné farmě v Chotovicích u Nového Boru, ale když jsme objevili chalupu ve Veselém, přestěhovali jsme se a začali s budováním ranče. S Radanou jsem prožila překrásných dvanáct let, postupem času bohužel oslepla na obě oči a nakonec umřela v nedožitých třiceti letech.
Kdy a jak ses od českého teplokrevníka dostala k paintům?
American Paint Horse (dále jen painty) jsem poznala v roce 2000, moc se mi líbili nejen stavbou těla, ale samozřejmě originální barevností. Jenže nebyli vůbec levní, a navíc jsem ani neuvažovala o chovu, jen o dalším koni na ježdění. Nakonec jsem koupila Maryllin Breeze – jednobarevnou klisnu plemene paint se zbarvením black, kterou jsem si sama obsedla a po čase ji nechala připustit hřebcem Mr. Expresso. Z tohoto spojení se narodila další klisna zbarvení black Mystery Black Jewell. Obě jsou dodnes na ranči a jsou považovány za zakladatelky chovu. Stále jsem však toužila po barevném paintovi, tudíž jsem hledala dalšího hřebce na připouštění. Volba padla na Blue Eye Jene Valley a ze spojení s Maryllin Breeze se narodila nádherná – tentokrát strakatá – klisnička Lady of Blue Dreams zbarvení bay/tovero s modrýma očima. S ní jsem získala i své první úspěchy na výstavách a závodech. A jak šel čas, došlo mi, že se chci věnovat chovu APH naplno!
Vlastníš i plemenného hřebce, můžeš ho představit?
Původně jsem o hřebci ani neuvažovala, chtěla jsem se věnovat chovu, ale časem jsem usoudila, že vlastní hřebec mi usnadní chovatelské plány. Vlastně ho máme jen díky kamarádce Gabriele Horáčkové, která objevila na internetu homozygotního black–tobiano hřebečka jménem Emphys Dancing King – a bylo rozhodnuto. Zaujala nás nejen jeho barva a původ, který byl pro český chov přínosem nové krve, ale především jeho homozygotnost (tj. každé hříbě po něm se narodí strakaté). Jeho otec Dancing Snowboy je black–tobiano hřebec, testovaný a v chovu ověřený nositel homozygotního genu, je to držitel APHA bodů z Trailu, držitel ocenění ROM za Team Penning, v roce 2003 APHA evropský šampion v Team Penningu, Grand Champion v Halteru a má mnoho dalších ocenění. Matka Emphys Mitzy je dcerou black–tobiano výjimečného reingového hřebce Emphasise. Byla dovezena v lednu 1994 z Oklahomy z ranče Goting Cliff. V Německu je využívána jako úspěšná chovná klisna. Kinga mám od šesti měsíců, takže ho znám opravdu dobře. Tráví čas na své pastvině, kde má na dohled stádo klisen s hříbaty. Je spokojený, protože má o všem přehled, a velmi vyrovnaný, ačkoli to tak ze začátku nebylo, to byl hodně citlivý a nedůvěřivý. Dnes klidně ráno připouští a odpoledne jede na vyjížďku s klisnami, aniž by cokoli řešil. Troufám si říct, že to je výjimečný hřebec, velmi vyrovnaný, spolehlivý, což dokazuje nejenom na závodech.
Zmínila jsi závodění s Kingem. Jak vám to jde?
V začátcích mi s Kingem nejvíce pomohla Petra Novotná a Emil Šiška a pod vedením trenéra a sedláře Toma Zajace získal King v roce 2011 ocenění Champion of champions 2011 a v roce 2012 na Czech Paint Show obsadil 1. místo v disciplíně Trail Open All Bred, dále 1. místo v Horsemanshipu Amateur Regular. V roce 2013 získal na Czech Paint show 1. místo: Halter stallion regular AmateurAll Ages + Grand shampion, 1. místo: Halter stallion regular Open 4years old aged + Grand shampion, 1. místo: Trail amateur regular, 1. místo: Trail open All-Breed, 1. místo: Horsemanship open All-Breed a řadu dalších předních umístění.
Takže nyní připouštíš své klisny jen Kingem?
Většinou ano, mým cílem je chov především černobílých paintů a moc se mi líbí modré oči. Mám velikou radost, když se narodí zdravé hříbě a ještě krásně zbarvené, což je vždycky velké překvapení. Prvních pět hříbat se po Kingovi narodilo v roce 2010. K letošku je to už více než třicet hříbat, King samozřejmě připouští i chovné klisny dalších majitelů, ale jen povolená plemena (APH, Quarter Horse a anglický plnokrevník.) Nabízíme připouštění naživo i inseminací (chlazené sperma).
Jakým způsobem odchováváš hříbata?
Naše hříbata tráví čas s matkami na velkých pastvinách, jsou však zvyklá na vodění, uvazování, zvedání nohou a běžnou manipulaci. Na pastvinách mají přístřešky, takže jsou od jara do podzimu co nejvíc venku, když přijde jejich první zima, jsou na noc voděna do boxu. Následující rok už tráví život v režimu 24/7 spolu s ostatními odstávčaty. Co se týká obsedání, začínám velmi zlehka s dvouletky na podzim, a to jen se zvykáním na sedlo a uzdečku a práci ze země. Přes zimu jim dám čas, aby všechno vstřebali, a na jaře začnu s další prací, tentokrát již ze sedla. Za velmi důležité však považuji předchozí kontakt s člověkem, protože takto vychovaní koně pak nemají sebemenší problém s obsedáním. Snažím se potenciálním kupcům nabídnout koně původově čistokrevné, charakterní a všestranné. Mohou úspěšně startovat jak ve sportovních soutěžích, tak mohou dělat radost při rekreačním ježdění. Samozřejmě, že u paintů hraje hlavní roli barva a původ, ale kůň by si také měl s jezdcem „sednout“, aby byli oba spokojení.
Tolik koní tě omezuje, ne?
V současné době mám na ranči sedmnáct koní a to už znamená, že se opravdu jen tak někam s přítelem Michalem nemůžeme vydat. Koním se teď věnuji naplno, takže když jedu na závody, nejvíce mi pomáhá přítel Michal, a když chceme jet spolu, spoléhám na Káťu Švihovskou, oběma patří můj velký dík. Navíc je stále potřeba budovat či vylepšovat další zázemí, dosud jsme zvládli postavit kruhovou jízdárnu o průměru 17 m a venkovní jízdárnu o rozměrech 60×20 m, kde pořádáme i různé akce a výcvikové kurzy. Momentálně sním o kryté hale, abych nebyla závislá na počasí a mohla kdykoli trénovat. Dále nabízíme ustájení koní, výcvik koní a jezdců, vyjížďky do terénu, víkendové kurzy, akce pro děti a letní soustředění pro děti. Pro hosty jsme nově vybavili apartmán se dvěma dvoulůžkovými pokoji, takže mohou zažít každodenní chod ranče na vlastní kůži.
Jaká je podle tebe budoucnost paintů?
Myslím si, že se vždycky najdou lidé, které okouzlí jejich barevnost a výborná povaha – to však mluvím o čistých paintech. Bohužel spousta českých chovatelů vytvořila různé křížence a cena čistých paintů tím klesá. Dneska už si dobrý chovatel hodně vybírá hřebce na připuštění své klisny. I z tohoto důvodu prezentuji Kinga na závodech, aby lidé viděli, jak skvělou povahu painti mají. Snaží se vám ve všem vyhovět, jsou komunikativní a rádi se učí, ovšem za předpokladu korektního přístupu člověka. Jejich budoucnost vidím nejen na závodních kolbištích a výstavách – především jsou to všestranní, krásně zbarvení rodinní koně, na kterých mohou jezdit dospělí i děti.
Děkuji za rozhovor a hodně úspěchů!
