Tak kdo je doma pánem?!

Když jsem po letech potkala svou nejlepší kamarádku ze školních lavic, a ta mě pozvala na návštěvu, ráda jsem pozvání přijala. Jaké bylo mé překvapení, když se na mě ze dveří bytu vyřítily tři labradoří slečny a radostně mě začaly vítat. A protože jsem velikým milovníkem psů, nějaký ten hudlánek a olíznutí mi není proto srsti.

Jsi hodný pes…

Hned jak jsem vstoupila do obývacího pokoje, všimla jsem si, že na křeslech a na sedací soupravě jsou shrnuté deky. Když jsem chtěla deku z jednoho křesla odsunout, abych se mohla posadit, vyskočila do křesla jedna fenka a zavrčela na mě. Stáhla jsem se a pomyslela si: „Dobře ti tak, máš počkat na paní domu, až tě někam usadí.“

Raději jsem šla do kuchyně, kde kamarádka připravovala kávu. Všechny tři labradorky šly se mnou a chtěly se mazlit. Kuchyňka byla malá a nebylo v ní se smečkou za patami k hnutí. Proto jsem ustoupila bokem. V tom se za mnou ozvalo výhrůžné zavrčení. Jedna z fen stála rozčapená a vrčela. Když jsem na to kamarádku upozornila, mávla nad tím rukou s vysvětlením, že nevrčí, že jen tak brblá, protože stojím hned vedle misky, do které dostávají krmení.

V obývacím pokoji mi byl k sezení nabídnut taburet a kamarádka se usadila na druhý. Zatímco jsem si rovnala hřbet na taburetu, holky labradorky si hověly na sedačce a v křesle. Když jsme si prohlédly album plné fotek čtyřnohých holčiček z vycházek, dovolených, Vánoc a dalších akcí, pochopila jsem, že v této domácnosti vládnou labradorky. Všude kolem se povalovaly psí hračky, kousadla, a plyšové příšerky. V průběhu rozhovoru mi kamarádka několikrát řekla větu: „Jsi hodný pes!“ Nechápala jsem, proč to říká v souvislosti s naším rozhovorem, a tak jsem si myslela, že chválí ležící fenky, jen tak mimoděk. Když jsem jí však pomáhala odnést hrníčky do kuchyně, byla jsem pochválena slovy: „Jsi hodný pes!“ Tentokrát nebylo pochyb o tom, že tato pochvala patřila mně. Nedalo mi to a zeptala jsem se, co má tato věta znamenat. Odpověď mě po tom, co jsem tu viděla, nepřekvapila. Tato věta totiž vyjadřovala tu největší možnou pochvalu, kterou může paní chovatelka vyjádřit. Je to nejvyšší vyznamenání. Psy mám velmi ráda a chovám je celý život, ale osobně se mi nezamlouvalo, že bych měla být hodným psem, a tak jsem se brzy rozloučila.

Dominantní postavení

Někteří lidé psa neberou jenom jako kamaráda a společníka, ale polidšťují ho a připisují mu lidské potřeby a lidské vlastnosti. Proč ne, nakonec i já na své psy mluvím, mazlím se s nimi a s láskou je pozoruji při různých činnostech. Ale vše má své meze.

Mnozí pejskaři považují problémové chování svých svěřenců za normální a nepřikládají mu žádný hlubší význam. Takže když pes vrčí, přiblíží-li se majitel k misce s krmením, když ho chce vyhnat z pohovky, chce-li ho potrestat za to, že vytahá odpadky z koše nebo něco zničí, je nutné tomuto chování udělat přítrž. Někteří majitelé o tom s pýchou vyprávějí, aby zdůraznili, jaká osobnost je jejich psí mazlíček, a přitom si neuvědomují, že pes začíná získávat dominantní postavení. Takovéto drobné incidenty, kdy pes svému pánovi ukazuje svoji dominanci, se mohou velmi rychle obrátit proti majiteli psa a vyvrcholit až napadením vlastního pána s velmi vážnými následky.

Pořídíte-li si štěňátko, je vaše rodina jeho smečka a dříve nebo později si v ní začne hledat své místo. Většina psů respektuje nadřazenost člověka a zařadí se do smečky na jemu určené místo. Poslouchají a plní příkazy, nejsou s nimi problémy a člověka uznávají jako autoritu.

Někteří jedinci však nechtějí přijmout danou hierarchii, jsou rození vůdci a snaží se získat dominantní postavení. Tito alfa psi budou vždy zkoušet narušit nadřazené postavení člověka. Někteří psí jedinci jsou oportunisté, vždy jsou ve střehu, a naskytne-li se možnost posunout vlastní postavení v hierarchii výše, využijí toho. Alfa psi a oportunisté mohou působit problémy, pokud jejich majitel nezná přirozené instinktivní chování psů ve smečce. Někteří majitelé své psy stavějí na sobě rovnou úroveň. Jejich mazlíčci požívají různá privilegia jako spaní v posteli, místo na gauči v obýváku, dostávají jídlo jako první. Někteří, obzvlášť ti menší pejsci baští na klíně spolu s pánem u stolu. Znám dokonce takový případ, kdy majitel psu u stolu potravu předkousával a pak ho na klíně z ruky krmil. Jiná majitelka svoji fenku hýčká tak, že když si fenka přeje jít na klín, vezme ji a chová ji, aby mohla v klidu a bezpečí spinkat v jejím náručí, přestože ji berou křeče do zad a všechno ji ze strnulé polohy bolí.

Alfa pes

Pojem alfa pes nemá nic společného s velikostí psa. Dominantní agresivita není porucha chování v pravém slova smyslu, jedná se o přirozené chování alfa jedince ve volné přírodě. S dominantní agresivitou se setkáváme spíše u psů menších plemen. Je to zapříčiněno tím, že žijí se svými páníčky v bytě, jsou považováni za dětičky, jsou rozmazlováni, hýčkáni a dostává se jim dalších privilegií. Lidé k nim mají velkou citovou vazbu a poslušnost se od nich zpravidla nevyžaduje. Tím se však upevňuje jejich dominantní postavení a postupně se z nich mohou stát pěkní tyrani. Nezvládnutá dominance u malého plemene je zpravidla problém obtěžující majitele psa, členy jeho rodiny a nejbližší okolí. Nohavice natržená vzteklým krysaříkem, srnčím ratlíkem nebo jezevčíkem je sice problém, ale zpravidla se obejde bez závažnějšího zranění.

Nezvládnutá dominance velkého plemene však může být velmi závažným a nebezpečným problémem. Vyceněné zuby, nakrabacený čumák a výhrůžně se třepající pysky např. vlčáka, rotvajlera či staforda jsou velmi vážný problém, kterému je nutné předejít, protože následky by byly daleko závažnější. Většina chovatelů velkých plemen si je toho plně vědoma. Své psy vedou a vychovávají tak, aby jim jejich psí partner nepřerostl přes hlavu a nebyl nebezpečný svému okolí.

Abychom předešli problémům plynoucím z dominance některých jedinců bez ohledu na velikost, musíme jim od útlého mládí ukázat, že podřízení jsou oni nám a pánem, autoritou a vůdcem smečky tady byl, je a vždy bude člověk.

Psi mají instinktivní potřebu patřit do smečky. Chtějí mít vůdce, potřebují dostávat a plnit příkazy. Jako malé štěně mají místo ve smečce sourozenců, hrají si a svádějí drobné boje mezi sebou. V té době je máma alfa osobnost, kterou respektují. Jak štěně roste, snaží se uplatnit dominanci mezi sourozenci a vznikají drobné i závažnější šarvátky, alfa pes si sjedná patřičný pořádek, přestupky ostatních vůči sobě trestá a ostatní ho respektují.

Pes není hračka ani vaše dítě. Pes je smečkové zvíře a potřebuje pevná pravidla. I když je to nejlepší přítel člověka, musí se mu stanovit pevné mantinely chování a z nich nikdy neustupovat V lidské rodině musíte psovi hned od příchodu ukázat, že alfa postavení zaujímáte vy, jinak se dominantního postavení ujme sám – a to může být nebezpečné. Alfa jedinci jsou velmi citliví, chytří, sebevědomí a zpravidla velmi dobří psi. Mají dobrý vztah ke své lidské rodině, mohou mít dobrý vztah k dětem i k cizím lidem. Přesto se může stát, že dojde k něčemu, co se vymyká jejich běžné reakci. Pes zavrčí, zaútočí nebo kousne. Spouštěcím mechanismem je něco, co jsme udělali a co se psovi nelíbilo.

Proto je nutné při pořízení štěněte důkladně zvážit, jaké plemeno zvolit, co mu můžeme poskytnout a na co stačíme. Určitě je vhodné přečíst si odbornou knihu o chovu psů, jejich chování a povaze jednotlivých plemen. Je důležité si zvolené plemeno důkladně prostudovat, poznat jeho vlastnosti, potřeby a možné využití. Pokud nemáme tolik času, abychom psovi dopřáli dostatek pohybu, nemůžeme si pořídit plemeno, které to vyžaduje. Nevybitý a nevyběhaný pes může svoji energii obrátit proti člověku.

Můj názor je, že s výchovou štěněte je to podobné jako s výchovou dětí. To znamená věnovat jim dostatek času, být přísný a důsledný, ale vychovávat je s velkou dávkou laskavosti a klidu. To, co do našich psích dětiček vložíme v prvním roce jejich života, se nám zúročí, ať již v dobrém, nebo zlém v budoucnu. Pokud nemáte žádné zkušenosti s chovem a výcvikem psů a svého psa nezvládáte, svěřte se do rukou odborníka. Neočekávejte však, že za vás psa vycvičí. Výcvikář má za úkol naučit majitele, jak se psem pracovat a jak se k němu chovat. Ostatní závisí na majiteli, jak předané poznatky a rady dodržuje. Je také možnost dát štěně od raného věku na výchovu zkušenému cvičiteli. Osobně to neschvaluji, protože pes si hned po příchodu do nové rodiny vytváří pouto s jejími členy a naopak a toto období by nemělo chybět na žádné straně.

Výchova k poslušnosti

Štěňátko si domů přivezete zpravidla kolem osmého týdne věku. Již v této době je můžete začít učit základní jednoduché povely. Při výcviku používejte krátké, jednoslovné povely jako: sedni, lehni, k noze, ke mně, zůstaň, místo, nesmíš, fuj, pusť apod. Pro splnění určitého příkazu používejte vždy stejný povel. Pokud štěně povel splní, vždy je pochvalte a odměňte. Štěně za nesplnění povelu netrestejte, ale můžete ho pokárat slovně tak, aby pochopilo, že se zlobíte. Pokud se do výcviku zapojí více členů rodiny, je nutné, aby používali všichni stejné povely.

Pes je velmi vnímavé zvíře, které vás pozoruje a pozná, když jste nespokojeni, když jste rozzlobeni nebo když vás něco trápí. Také velmi přesně vycítí, jste-li nejistí, nedokážete-li si sjednat respekt, nejste-li autoritativní a nedokážete-li si vynutit splnění povelu.

Většina jedinců na to reaguje nejistě, ale rozený alfa jedinec reaguje snahou o převzetí vůdčího postavení. Proto je nutné již na počátku ukázat psovi, kde je jeho místo.

Několik rad, jak si získat a udržet vůdčí postavení

• Používejte různé intonace hlasu (hluboký a rázný, vyšší a radostnější). Pes musí přesně poznat, kdy ho chválíte, kdy se zlobíte a kdy dáváte povel. Příkaz musí být pevně vysloven – psa nežádáte, nařizujete mu.

• Pokud se pes tlačí do dveří před vás a chce jít jako první, dejte ho na vodítko, posaďte ho, nechte ho čekat, vejděte a pak ho přivolejte.

• Při krmení položte misku na zem, psovi dejte povel k sednutí, a pokud ho splní, dovolte mu jít k misce, pokud ne, misku seberte.

• Jestliže si pes soustavně vynucuje vaši pozornost, dejte mu jakýkoli povel. Uposlechne-li, pochvalte a pohlaďte ho. Pak se vraťte k činnosti, kterou jste dělali, a psa ignorujte. Pokud je pes neodbytný, dejte mu rázný povel: „nesmíš“ – a pošlete ho na jeho místo.

• Hlaďte ho a mazlete se s ním, když chcete vy, ne když si to vynucuje. Pokud se s ním mazlíte, buďte vždy v pozici tak, abyste byli výše než on. Tzn. neklekat k němu, nesklánět se ani si nelehat na zem.

• Veškeré aktivity musí mít majitel psa pod kontrolou. Máte-li alfa jedince, zvolte hry, ve kterých vám fyzickou silou nemůže ukázat svoji převahu. Nepřetahujte se s ním, nepoužívejte žádná kousadla, uzly a podobné hračky, nemáte-li na psa dostatek síly. Nedovolte svému psovi, aby do vás narážel a strkal, chňapal po vás nebo okusoval. Nehrajte s ním hry, při kterých by vám dokázal, že je rychlejší a silnější, abyste ho neutvrzovali v jeho dominanci. Alfa pes to brzy zjistí, a to je přesně to, co nemůžete potřebovat. Zvolte jiné hry a dbejte na to, abyste je vždy zahajovali i ukončovali vy. Ukončete každou hru dříve, než vašeho psa přestane bavit, začne se nudit. Předejdete tak neuposlechnutí např. k přinesení aportu, k neuposlechnutí povelu „ke mně“ aj.

• Pes musí mít své stabilní místo, kde spí, odpočívá a kam se uchyluje, když chce mít klid. Povel „na místo“ nesmí pes chápat jako trest. Musí ho mít spojeno s příjemnými věcmi. Když ho učíme na místo, odvedeme ho tam, pomazlíme se s ním, pohrajeme si tam s ním, dáme mu tam krmení. Zvládnutí povelu „na místo“ nám usnadní situace, kdy potřebujeme psa „uklidit“. Pokud vás pes jakkoli obtěžuje, loudí, vyžaduje krmení, vynucuje si procházku, motá se vám pod nohama a dožaduje se pozornosti, pošlete ho tam a trvejte na tom, aby tam zůstal.

• Nedovolte psovi, aby spal v ložnici, a už vůbec ne v posteli. Mohlo by se vám lehce stát, že vás pak alfa jedinec do postele nebude chtít pustit a bude si vynucovat převahu vrčením.

• To se týká také povalování se na sedací soupravě v obýváku. Umožníte-li alfa psovi, aby okupoval vaši sedačku, bude si své místo bránit a jeho reakce mohou být nevyzpytatelné.

• Pokud vám dominantní jedinec leží v cestě, nepřekračujte ho, donuťte ho, aby se zvedl a uhnul. Pošlete ho na místo a pak projděte. Překračujte ho nebo obcházejte jen výjimečně.

• Pes by měl mít také své hračky, které musí bez problémů odevzdat vám i všem členům rodiny. To se týká i misky s krmením. Dělejte to od útlého věku. Odebranou věc nebo misku mu po chvilce vraťte, aby se pes nezačal o žrádlo a hračky bát a nezačal si je bránit. Po každém odebrání i vrácení věci psa pochvalte.

•  Nerespektuje-li pes všechny členy rodiny, je nezbytné, aby se do výchovy zapojili také. Výchova a povely musejí být jednotné, jinak pes nebude vědět, čí je. Na požadování splnění daného povelu musí všichni členové rodiny důsledně trvat. Cvičit psa by měl pouze jeden člen rodiny, všichni ostatní členové by s ním měli naučené povely procvičovat. Je nepřípustné, aby pes, který neposlechne, našel zastání u jiného člena rodiny.

• Pokud na vás nebo na jiného člena rodiny pes zavrčí nebo vycení zuby, a to v jakékoli situaci, okamžitě toto chování řešte. Každým zavrčením, které přejdete bez povšimnutí, se pes stává dominantnějším. Psa nikdy netrestejte rukou. Při každém pohybu ruky by pes byl ve střehu a mohl by se ohnat. Ruka je na hlazení a mazlení.

• Od štěněcího věku vkládejte ruce psovi do mordy tak, abyste jí mohli volně v tlamě pohybovat. Nenechte ruku okusovat nebo mačkat.

• Naučte psa lehnout na záda a odkrýt břicho. Odkryté břicho je známka podřízenosti. Na břichu ho podrbejte, aby mu to bylo příjemné.

Tyto výchovné metody jsou základním krokem k uspořádání hierarchie ve vaší „smečce“. Jsou prostředkem, jak získat respekt psa v podřízeném postavení, ale především alfa jedince, který se vás snaží opakovaně ovládat.

Některý alfa pes se s tímto postavením nebude chtít smířit a bude to na vás zkoušet dál. Důležité je ze svých požadavků neslevovat a psovi nepovolit. I tento jedinec se zpravidla se svým postavením smíří, začne vás respektovat.

Některý pes toto postavení přijme hned. Nebude usilovat o změnu a posun v hierarchii smečky směrem k vůdčímu postavení. Potom můžete z určitých pravidel slevit. Já se s našimi psy mazlím, snížím se na jejich úroveň, pohladím je, když se chtějí pomazlit nebo pohladit. Pochopili však, že vůdce a autorita jsem já, respektují to a nic na mě nezkoušejí. Našim veteránům toleruji drobné neposlušnosti s úsměvem. S láskou sleduji čtrnáctiletou fenku a jejího jedenáctiletého syna, jak začichaní dělají, že mě neslyší. Odpustím jim cokoli a omlouvám je tím, že v jejich věku již hůře slyší. Opak je však pravdou. Stačí tichounce zašeptat: „kočička“. Okamžitě nastraží uši, začnou běhat a hledat, kde kočka je. Vždycky mi to zbaští a mě tím pobaví.

Výcvik probíhá po celý jeho život a věřte, že pes se učí velmi rád. Jen je nutné vhodně zvolit aktivitu pro dané plemeno. Těší ho, když mu věnujete svůj čas. Dokáže být velmi vděčný, pracuje radostně, spolehlivě, aby si zasloužil pochvalu a aby vám udělal radost. Čas, který svému psovi věnujete, se vám vrátí v podobě souznění a vzájemného porozumění. Dobře vychovaný pes je šťastný a můžete ho s sebou vzít kamkoli. Protože vzájemný vztah je založen na oboustranné důvěře, je váš psí kamarád svobodný.