Přivezla jsem si tříměsíčního kocourka neznámé rasy (kočka domácí – lev – mýval …). Byl částečně zanedbaný a s nemocnými oušky (roztoči). Protože byl poslední měsíc zavřený v garáži (před odvozem, aby neutekl), po příjezdu do nového domova byl jako v „ráji“. Od začátku byl mazlivý, zvědavý, ale pořád strašně kousal a drápal ruce. Neměl problémy s cestováním ke mně ani k doktorům (očkování, ouška) a tam také nedělal neplechu. Relativně v klidu si nechal i doma čistit a léčit ouška, nechal se vykoupat a i si sám „řekne“ o postroj s vodítkem (pořád chce ven). V bytě má svoji místnost s oknem do vnitrobloku, kompletně vybavenou pro něj. První měsíc jsem jej tam nechávala jak přes den (pracovní doba asi od 6 do17 hod.), tak přes noc. Když se dostatečně seznámil s bytem, je v celém bytě, pokud nejsem v práci. Pokud jdu jen na hodinu dvě, také jej nechávám v bytě. Postupem času mu zůstaly tyto vlastnosti a rozvinuly se i ty špatné. Má dvě polohy: Buď je mazlivý, hravý, společenský a zvědavý, nevadí mu, tedy na první pohled, návštěvy doma (otírá se a nechá se pohladit a je s námi v „kolektivu“) ani pobyty u mojí matky (má s sebou i pelíšek), nebo začne jako otočením knoflíku kousat, škrábat, útočí na hlavu a skáče na ruce i do výšky dospělého člověka. Nic moc ho pak nezaujme (ani hra, jídlo …). Jen mňouká a zlobí. Ruce mám až po lokty samý šrám a modřiny od zoubků a drápků. V současné době léčíme problémy s plícemi. Všimla jsem si po několika týdnech, jak rychle dýchá a při velké hře (honění či lovení myšáka na klíč) se zastaví a musí „se dodýchat“ a bělala mu tlamička s čumákem. Určitě se pár těch útoků dá přičíst tomuto zdravotnímu problému, ale ne vše. Dostala jsem od lékaře feromonový obojek, trochu pomáhá od mňoukání u dveří a už nechce tolik ven. Ale mívá pak (jakoby naschvál) záchvat agresivního výpadu a kousání do lýtek a kotníků. A pak zase leží a nechá se pohladit nebo sám přijde a lehne si u mě, vrní a je jako vyměněný … Teď mám i dost problém ráno, když odcházím – už ví, že bude sám. Sice jde do pokojíčku, neutíká a neschovává se, ale při snaze ho pohladit (jako na rozloučenou) kousne. Přiznám se, že jsem strašně unavená a nevím, jak reagovat. Trestání u kočky je problém – nefunguje tlesknutí ani razantní pohyb rukou a ani opakování „povelu“. Několikrát jsem jej zavřela do pokojíku na pár minut po útoku, pak po pištění byl klidnější a šel si třeba hned lehnout. Jen to zavírání nechci mít spojené s tím pokojem a pak vlastně odchodem do práce – že je to také za trest. Na druhou stranu je naučen (opakovala jsem „místo“ a chválila), že při nandávání jídla do misky nesmí na linku. Sedí na snížené poličce, otírá si tlamičku o roh nebo má na lince jen tlapky, kouká a je zlatý … Není ještě kastrovaný – pan doktor chce provést kastraci až po roce či později …
Ranní a večerní aktivita je u koček normální, zvlášť u kocourka, který žil tři měsíce venku. To je doba, kdy je aktivní i přirozená kořist – myšky, ptáci, a kdy jsou kočky chráněné šerem, a tím pádem nenápadné. A je to i doba, kdy jste aktivní Vy – před odchodem do práce a po příchodu z ní. Jinak kocour den proklimbá a „profláká“. Zkuste ho trochu zabavit během dne: do obvyklé misky dejte jen část granulí a zbytek nejprve rozneste po bytě nebo jeho pokojíčku (nahoru na pozorovatelny, něco na zem, na okno atd.), a když uvidíte, že granulky našel, udělejte mu to ještě těžší. Některé granulky přiklopte kelímkem od jogurtu, jiné dejte do přepravky na vajíčka a tu přilepte lepicí páskou k těžšímu prkénku, aby ji nemohl zvrhnout a vysypat, ale musel tlapkou lovit. V krabici od bot vyřízněte díry na tlapky v bocích i ve víku (také přilepit páskou) a ukažte mu, jaké dobrůtky dáváte dovnitř. Podobně lze udělat pyramidu z roliček od toaletního papíru – slepit je dohromady a ještě k podložce nebo ke svislé stěně skříňky, aby zase musel granulky a jiné dobroty tlapkou vytahovat. Jídlo se dá také schovat pod starý ubrus nebo prostírání, pod list papíru apod. Tyhle schovávačky pozměňujte, střídejte a dávejte je na různá místa, ať se chlapec nenudí a maká. Také voda kočky velice baví. Váš kocourek sice nesmí na linku, ale v umyvadle nebo ve vaně by se mohl vyřádit s kapajícím kohoutkem. Dobrá je rovněž kočičí fontánka. Ve vaně si kočky také rády hrají s malými míčky, protože se jim po stěně vracejí, a tak se vlastně samy pohybují. Ještě se ke hře hodí velké krabice – otevřené i zavřené, s dírou i bez, se závěsem přes díru jako s oponou, se starým svetrem navlečeným na krabici nebo mezi dvěma krabicemi jako tunel atd. Krabice mu po jenom až dvou dnech zevšední, tak ji vyhoďte a přineste novou. Myšku na setrvačník nebo plyšovou na provázku zkuste schovat pod starý ubrus. Budete-li kocoura chtít podpořit v aktivitách, berte vždy do ruky nějaké mávátko, tyčku. Nikdy na tyhle věci nesahejte holou rukou. Ruka je totiž teplá a reaguje na zatnutí drápků a zubů, což jen podpoří kocourovo lovecké nadšení. S mírou (s ohledem na zdravotní stav kocourka) lze využít i laserové ukazovátko, po kterém kočky šílí. Tak to bychom měli vylepšené prostředí. A teď jak kocoura odradit od útoků: Ideální je sprej Pet Corrector, který napodobuje syčení hada, husy, labutě a kočky z něj mají pořádný respekt. Ten byste měla mít vždy při sobě. Jakmile vidíte, že Vás kocour zaměřuje a chystá se k útoku, zasyčte – ale nedívejte se přitom na kocoura, nemiřte na něj. Jen vezměte lahvičku viditelně do ruky a udělejte kravál. A dál si ho nevšímejte, nemluvte na něj. Uvidíte, že po pár zasyčeních už si dá kocour pozor. Musíte být důsledná a brzy bude stačit jen vzít lahvičku do ruky nebo syknout ostře mezi zuby. To zavírání kocoura za dveře je také v pořádku, ale nemusíte ho nosit do jeho pokoje – prostě ho vyšoupněte (v klidu, něžně, bez plácání a křiku) za první dveře a pár minut počkejte, až vychladne, a zatím si najděte corrector, pro jistotu … Kocourka nikdy nehlaďte dlouho a vždy pozorujte (poočku, kočky nesnášejí upřený pohled) ocas – před útokem se začne špička pohybovat, oči – panenky se rozšíří, pohled je upřený, a uši – ztuhnou a jdou trochu do stran. Při prvních známkách (raději ještě dřív) kocoura z klína klidně sundejte a připravte se zasáhnout zasyčením, ať už sprejem, nebo jen pusou. Čím méně často k útokům dojde, tím dříve toto chování „vyhasne“. Kastraci příliš neodkládejte, a jakmile to zdravotní stav dovolí, zbavte kocourka testosteronu, než se z jeho útoků stanou pravidelné naučené rituály. Ty už se potom těžko odbourávají. Doufám, že alespoň něco z mých doporučení bude mít úspěch a u Vašeho kocourka převládnou ty kladné vlastnosti a projevy.
Už tři roky mám ruskou modrou kočku (bude jí 6 let). Nedávno jsem se sestěhovala se svým přítelem a pořídili jsme jí parťačku z útulku (britská modrá, asi 3 roky). Kočky se moc neskamarádily (ruská napadá britskou), tak jsem je nechala obě vykastrovat. Poslední měsíc jsme se navíc drželi s přítelem rady, ať tu ruskou co nejvíce rozmazlujeme, ale pokud na tu britskou zaútočí, tak ať ji nějakou dobu ignorujeme. Jejich vztah se začal citelně zlepšovat až do včerejška, kdy ji zase prohnala. Přítel ji chytil a hodil na postel (asi z metru, tak aby si neublížila) v ložnici, a když chtěla za námi, tak ji ještě několikrát vrátil zpět do ložnice. Když si pak večer lehl do postele, kočka na něj zaútočila (přímo na obličej) a nešla uklidnit. Přítel tak spal v obýváku. Ráno se jím nechala hladit, ale při očním kontaktu zaútočila a i na hlas reaguje vrčením. Pak ale, když seděl u televize, tak mu vlezla na klín a nechala se hladit, když se mu ale zase podívala na obličej, zaútočila. Byli jsme s ní na veterině, tam nám doporučili, aby si jí přítel nevšímal, dali nám tabletky Zylkéne a kontakt na Vás. I teď, když píšu tento mail, tak na přítele, který si jí vůbec nevšímal, zaútočila. Do včerejška s ní ale žádné problémy nebyly, byla velice mazlivá a spíše preferovala muže, takže tíhla k příteli, teď na něj ale útočí. Ke mně se chová stále stejně. Momentálně si tedy nevíme rady, jak dále postupovat. Co byste nám doporučila?
To je opravdu velký problém. Kočky mají paměť jako sloni a nepříjemnosti navíc asociují s určitým prostředím nebo osobou. Když přítel zasáhl do šarvátky osobně a udělal kočce něco, co ji hodně vykolejilo (odhození na postel a zavření v ložnici), má teď na hodně dlouho spojenou s vyděšením a nepříjemností jak ložnici, tak osobu přítele (a to hlavně jeho obličej, protože se asi tvářil rozhořčeně, když proti ní zasahoval, a díval se na ni). A samozřejmě za všechno prvotně může druhá číča, takže se dá agrese očekávat i vůči ní … Ideální by bylo dát kočku načas z domu. Radikální změna prostředí, kdy se kočka musí začít starat, kde má krmení, kde má nějaký pelíšek a skrýš, před kým má být ve střehu a komu může věřit atd., jí vyžene z hlavy agresivní náladu. Takže kdyby si ji mohli vzít na pár dnů rodiče nebo jiní příbuzní, bylo by to fajn. Jestli to nejde, držte ji v jedné místnosti (samozřejmě se záchůdkem a miskami a také bezpečnou skrýší) a dbejte, ať nepřijde do kontaktu s přítelem ani s druhou kočkou. Ale berte ji ven – aspoň na chodbu, na balkon nebo večer na procházku – třeba v tašce, jestli není zvyklá na vodítko, ale ať vidí ven. Potřebujeme, aby měla co nejvíc nových podnětů. Vy ale zůstávejte nezúčastněná, moc ji venku nehlaďte, nechte ji prostě koukat. Když bude vyděšená, ať se schová v tašce. Vy jste ten dobrák, co ji vždycky zachrání a přinese domů. Doma jí nachystejte nějaké schovávačky na jídlo – přepravku na vajíčka přilepenou k prkýnku, těžké hrníčky (aby je nepřevrátila, ale musela z nich granulky vytahovat tlapkou po jedné), kelímky od jogurtu přiklopené na granulkách, aby je musela odstrčit, granulky pod starý ubrus nebo pod kus papíru či novin atd., pokaždé trochu jinak. V misce nechte jen „záchovnou dávku“, ať má číča hodně práce. Nikdy na ni nesahejte, nemluvte ani nekoukejte, když je někde nahoře (na skříni, na lednici apod.) nebo uvnitř nějaké skrýše (dřez, lavor, krabice, botník, skříň apod.) – musí mít pocit, že je dobře schovaná a v bezpečí. To platí i pro dobu příští, až bude moci zase chodit po celém bytě. Zkuste takovéto oddělení a „cvičení“ na pár dnů. Jestli bude kočička klidná a mazlivá, zpřístupněte jí postupně další části bytu. Pozor na setkání s druhou kočkou – ideální by bylo oddělit je nějakou mříží či pletivem ve dveřích, aby se viděly, ale nemohly se napadnout. Až když budou vůči sobě docela v pohodě, je možné je obě vypustit. Ruské modré kočky jsou ale velmi špatně snášenlivé a většinou není možné je trvale skamarádit s jinou kočkou. Proto bych doporučovala jedné z koček najít nový domov. Je totiž možné, že při jakékoli nahodilé šarvátce mezi kočkami může opět dojít k asociaci a kočka se rozpomene na to strašné „příkoří“, které si přítel vůči ní dovolil, a agrese se vrátí. Pro jistotu bych to pojistila pořízením Pet Correctoru. Vydává velmi nepříjemný syčivý zvuk, kterého se kočka „zdravě“ lekne. Když při šplíchnutí zůstanete nezúčastnění, nekoukáte na kočku a nic neříkáte, nebude tohoto strašáka spojovat s vámi, ale jen s lahvičkou samotnou. Přípravek Zylkene podávejte, je dobrý jako podpůrný prostředek k rychlejšímu uklidnění.
Chtěl bych poradit ohledně našeho zlobivého kocoura. Máme ho od koťátka, i s průkazem původu a odmalička chodil na záchod bez problémů. Nyní se chová velmi zvláštně. Většinu času a veškerou péči mu věnuje panička, která na něj nešťastnou náhodou upadla. V tu chvíli kocour začal hrozně mňoukat. Vydával zvuky skoro jako dítě a vystartoval po paničce. Po této nehodě byl pár dní klid, ale pak začal vykonávat potřebu různě po baráku. Když panička odjede na víkend, kocour to za celý víkend neudělá. Jakmile přijede, do půl hodiny najdeme někde jeho výkaly. A to dokonce i pár centimetrů vedle záchodu. Jednou ho potom panička zavřela na chvíli na záchodě jako trest za to, co udělal. Od té doby, když kolem něj projde, tak na ni syčí, skrývá se před ní apod. Kocour je velmi osobitý, nenechá se moc pohladit. Nevíme si s ním rady.
Za tyto projevy nelze kocourka trestat – on to dělá ze strachu. Prostě si paničku spojil s hrůzostrašným zážitkem, a když ji vidí, má o sebe strach. Kocouři nechávají volně ležet výkaly jako značku, kterou si „pojišťují“ nedotknutelnost svého území. Kocour tedy říká asi toto: „Paničko, ve tvé přítomnosti se bojím o svou bezpečnost. Ten bobek je tu proto, abys věděla, že tu žiju, a raději se mi vyhnula.“ Takže paničce doporučuji kocourkovi se nyní vyhýbat, nemluvit na něj (ale sama pro sebe klidným laskavým hlasem mluvit může, jen se při tom nesmí na kocoura koukat), nesahat a už vůbec ne ho jakkoli trestat. Pokud je bobek pravidlem, omezila bych kocourovi prostor na místnosti, kde nenadělá tolik škody, a přidala bych jeden či dva záchody. Ideální by bylo dát do dveří jen nějakou mřížku, aby kocour mohl paničku pozorovat, jak v klidu vaří, vyndává masíčko z ledničky, lije si smetánku do kávy, připravuje mu granulky do mističky atd. a přitom dělá, že tam žádný kocour není. To by bylo, aby neprojevil trochu chuti ke kontaktu. Dobrým pomocníkem pro takovéto stavy je feromonový odpařovač do zásuvky Feliway, popřípadě obojek napuštěný kočičími tvářovými feromony. Ty přesvědčí kocourka o tom, že by si měl začít zase otírat tvářičky a uvolnit se. Pokud by ani feromonky nezabraly, užitečné jsou i doplňky stravy s alfa kasozepinem a tryptofanem, popřípadě kompletní krmivo obsahující tyto látky. Mírní strach a stres.