Kadidlo pochází ze stromu z čeledi březulovitých (Burseraceae), který se jmenuje kadidlovník (rod Boswellia). Roste v teplých, suchých a hornatých oblastech na severu Afriky, v Somálsku, Etiopii, na Madagaskaru, na jihu Arabského poloostrova, v Indii, Íránu, Pákistánu, Malajsii a na Srí Lance. První zmínky o využívání kadidla pocházejí ze 7. století př. n. l. Již od počátku bylo kadidlo považované za posvátné a využívalo se zejména v Egyptě, Řecku a Římě při náboženských obřadech. Ve 3. století n. l. se pro kadidlo začal používat církevní pojem incensum (z lat. inscendere – hořet).
Kadidlovník dorůstá velikosti až 8 m, má lehce opadavou, papírovou světle hnědou kůru a složené lichozpeřené listy. V Ománu se setkáme s druhem kadidlovník pravý (Boswellia sacra). Najdeme ho volně růst v Dhofarských horách a ve vádí Dawkah, které jsou díky němu součástí Světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO – Land of Frankincense (od roku 2000) společně s významnými archeologickými nalezišti. Kadidlovník v Ománu dorůstá většinou maximálně kolem 5 m, má spíše keřovitý vzhled a je tvořený více kmeny. Obecně prý strom, který je zasazený v kamenitější a sušší půdě, sice pomaleji roste a dává méně kadidla, ale o to prý je kadidlo kvalitnější. Podle odborníků je právě kadidlo z Ománu to nejkvalitnější na světě.
Strom začíná produkovat pryskyřici až v době, kdy je 8–10 let starý. Kmen a větve stromu se naříznou a čeká se, až pryskyřice kadidlovníku vyteče ven. Mléčně bílá tekutina na vzduchu ztuhne a poté se ručně sbírá. Kadidlo má různou kvalitu a od toho se také odvíjí jeho cena. Nejcennější je čistě bílé Silver a Hojari (např. z oblasti Nejd v Dhofaru) – čím světlejší, tím lepší. Žlutavě zbarvené kadidlo je méně cenné a úplně nejnižší kvalitou je kadidlo hnědé až černé. Tato kadidla často pocházejí ze Somálska ze stromu B. frereana a nazývají se maydi. Pryskyřice získaná z kadidlovníku pak bývá míchána s uhlím a společně zapálena ve speciální nádobě k tomu určené.
Obecně se kadidlo používá zejména v aromaterapii, jako parfémy a další vonné prostředky. Nicméně své využití má kadidlo i v medicíně – obsahuje tzv. boswellové kyseliny s protizánětlivým účinkem, od dávnověku se využívalo v arabské medicíně, dnes se zkoumá jeho využití např. v léčbě artritidy.
Populace kadidlovníků celosvětově klesá kvůli nadměrnému využívání lidmi, hodně nařezávané stromy totiž produkují mnohem méně semen, pomaleji se rozmnožují a rostou. Dalším ohrožením je ztráta jejich přirozených stanovišť a tlak herbivorů, kteří je ožírají. Kadidlovníky proto bohužel najdeme na červeném seznamu ohrožených druhů.
Příště – Pevnosti v Ománu