Odchov sojkovců nádherných

Sojkovci bývali u evropských chovatelů oblíbenými a relativně i často chovanými ptáky. Přestože je známo více než tři sta druhů těchto hmyzožravých ptáků, ve voliérách zoologických zahrad, ptačích parků i soukromých chovatelů se častěji objevovali jen zástupci několika nejpestřeji zbarvených druhů. Jedním z nich je sojkovec nádherný.

Popis druhu

Sojkovec nádherný (Trochalopteron formosum, J. Verreaux, 1869, západní S–čchuan, Čína) je robustní, až 28 cm velký pták patřící společně s dalšími 308 druhy sojkovců, timálií, sibií a juhin do čeledi timáliovití (Timaliidae). Sojkovec nádherný je jedním z nejkrásněji zbarvených druhů z celé této čeledi. Zbarvení jeho těla je rezavohnědé, na hlavě šedostříbrné s černými pírky. Svrchní strana křídel je hnědočerná s červenou a zřetelným lemováním. Okrajové peří křídel a peří ocasu je výrazně temně červené – karmínové. Tváře, spodní část krku a hruď jsou matně černé s více či méně výraznou šupinkatou kresbou. Kostrč je olivová. Ozobí je černé, duhovka hnědá. Kromě nominátního Trochalopteron formosum formosum je popsán ještě velmi podobně zbarvený poddruh Trochalopteron formosum greenwayi (Delacour, Jaboile, 1930). Liší se pouze výraznějším olivovým nádechem hnědé barvy na těle a více šupinkově stříbřitě zbarvenou hrudí. Pohlaví je morfologicky nerozlišitelné.

Životní prostředí a výskyt

Sojkovci nádherní se nejčastěji vyskytují ve smíšených stálezelených lesích severního a západního S–čchuanu, severovýchodního Jün-nanu, severní Kuan-si a v jižní Číně. Žijí v nadmořských výškách od 900 do 3 100 m. T. f. greenway se vyskytuje na jihu Číny a v severním Vietnamu, zde jen ve výškách nad 2 400 m n. m. Jsou to stálí ptáci a malé přesuny uskutečňují jen v období hustého sněžení v dané oblasti.

Potrava

Sojkovci nádherní patří mezi „měkkožravé“ ptáky, a tak jejich potravu tvoří hlavně hmyz, ovoce a bobule různých druhů rostlin. Potravu sbírají nejčastěji na zemi, kde kromě brouků, kobylek, housenek, larev a spadaného ovoce nacházejí také například šneky. Potravu vyhledávají buď v párech, nebo ve skupinkách do pěti či šesti kusů. Většinu dne se zdržují na zemi nebo v nízkém porostu. Žijí skrytě a jsou velmi plaší. O pozorování a způsobu života ve volné přírodě nejsou v literatuře téměř žádné informace.

Hnízdění

O hnízdění sojkovců nádherných v přirozených podmínkách nejsou dostupné v podstatě žádné informace. Je známo, že hnízdění probíhá v červnu a červenci a mláďata krmí oba rodiče.

Chov a odchov

Sojkovce nádherné chováme šest let. Pár jsme sestavili náhodně, přičemž samec byl z odchytu a samička z odchovu. Oba ptáci byli získáni od obchodníka v Nizozemsku. Ptáci jsou drženi v celoroční voliéře bez možnosti záletu. Voliéra je nepravidelného tvaru o rozměrech asi 6×4 m a výšce 2,5 m. Je velmi hustě zarostlá jehličnany, listnatými keři a bambusy. Zem je pokryta vrstvou hrabanky a mechu. Tři strany voliéry tvoří umělá skála a strop je celý pokrytý polykarbonátem. Vláha musí být tedy zajišťována zálivkou.

Tento druh sojkovců patří dle našich zkušeností k druhům nejvíce snášenlivým k ostatním ptákům. Po celý rok, tedy i v době hnízdění, je zcela bez problémů chováme ve společnosti timálií čínských, drozdů černoprsých, hýlů sibiřských a satyrů Cabotových. Sojkovci nádherní v našich podmínkách hnízdí od dubna až do září, kdy mají tři i čtyři snůšky. Úhledné miskovité hnízdo z větviček, trávy a kokosových vláken postaví pár společně vždy během jediného dne v hustém větvoví jehličnanu v nejvyšší výšce, jakou jim konstrukce voliéry umožní, tedy ve výšce asi 2,5 m.

Do hnízda snáší samička vždy tři až čtyři modrá vajíčka. Inkubace trvá 17 dní a podílejí se na ní oba rodiče. Vajíčka v první jarní snůšce jsou vždy neoplozená. Pak většinou následují další dvě hnízdění, která končí téměř vždy nezdarem v jejich konečné fázi. Mláďata uhynou těsně předtím, než opustí hnízdo, nebo několik dní po jeho opuštění. Takto jsme v průběhu čtyř let přišli o jedenáct mláďat. Důvod úhynu se nám nepodařilo zcela prokázat. Rodiče se o mláďata do poslední chvíle velmi pečlivě starali a v tělech uhynulých mláďat nebyly při pitvě a následném bakteriologickém a parazitologickém vyšetření prokázány žádné patogeny. Úspěšné bývá zpravidla až pozdně letní hnízdění. Po něm ještě někdy následuje podzimní snůška neoplozených vajec. Pár tedy vyvede za rok jen jedno nebo dvě mláďata z jediného úspěšného hnízdění.

Sojkovce nádherné krmíme stejně jako všechny ostatní druhy sojkovců, které chováme. V průběhu roku dostávají komerčně vyráběnou vaječnou míchanici s přídavkem hmyzu, granule pro měkkožravé, ovoce a příležitostně moučné červy. V době hnízdění pak přidáváme hmyz (cvrčky, muší larvy, moučné červy, zavíječe voskové, smýkaný hmyz).

Mláďata sojkovců nádherných opouštějí hnízdo pravidelně velmi brzy, zpravidla dvanáctý nebo třináctý den po vylíhnutí. Jsou ještě poměrně dlouhou dobu (10 až 12 dní) nesamostatná a náchylná na podchlazení. Zejména v prvních dvou dnech po opuštění hnízda, kdy se zdržují na zemi. Dle našich pozorování je největším problémem tato mláďata naučit samostatně přijímat potravu. Pokud je to rodiče do několika dní nenaučí, opouštějí je, začínají znovu hnízdit a mláďata hynou na dehydrataci a vyčerpání. Toto byl také jediný nález v pitevních zprávách. Jak tomu zabránit, je otázkou. Odebrání a dokrmování mláďat pár dní před jejich opuštěním hnízda končí nezdarem. Odebírání a dokrmování mláďat brzy po vylíhnutí možné je, ale vhodnost uměle odchovaných sojkovců (obecně) pro další chov je minimální, ne-li nulová. Tito ptáci nejsou schopni úspěšně hnízdit a odchovat mláďata. Pokud takto sestavený pár vůbec zahnízdí, velmi často rozbíjí vejce a vylíhlá mláďata nekrmí a vyhazuje z hnízda. Některé páry ani hnízdo nestaví a samička „trousí“ vajíčka po voliéře. U párů sestavených z obou uměle odchovaných jedinců často neproběhne ani náznak hnízdní aktivity. Tyto vlastnosti se prohlubují s každou další uměle odchovanou generací. S některým z výše uvedených problémů se můžeme samozřejmě někdy setkat i u sojkovců odchovaných přirozenou cestou, u sojkovců odchovaných uměle je to však téměř pravidlem.

Tato naše pozorování zcela jasně korespondují i s trvale klesajícím počtem v Evropě odchovávaných mláďat, a to i přes dokonalou péči, jaká je nyní sojkovcům věnována v několika zoologických zahradách i u soukromých chovatelů. Pokles je způsoben zejména úhyny pro chov nejcennějších, avšak dnes již přestárlých sojkovců z odchytu, čím dál užší příbuzenskou plemenitbou a zařazováním stále většího množství „nepoužitelných“ ptáků do chovu. Sojkovci nádherní patřili dříve, podobně jako podobně pestře zbarvení sojkovci jihočínští (Garrulax milnei), mezi nejčastěji chované druhy sojkovců. Dnes jsou chovatelskou raritou.