O dvoubarvých stračkách jsem nenašel ve starších ani současných časopisech (Exota, Chovatel, Fauna) dosud žádný článek a tak jsem se rozhodl popsat své dosavadní zkušenosti s tímto druhem ptáčků i když jsem odchoval zatím jedno mládě.
Rozlišujeme tyto zeměpisné formy: stračka dvoubarvá západní - Spermestes bicolor bicolor - což je nominátní forma, stračka dvoubarvá mřížkovaná - Spermestes bicolor poensis, stračka dvoubarvá hnědohřbetá - Spermestes bicolor nigriceps. Všechny tyto formy se u nás v současné době chovají - v menším množství. Existují ještě formy Spermestes bicolor rufodorsalis a Spermestes bicolor minor - nejmenší forma, ale ty se pravděpodobně dovážejí. Nejčastěji se od r. 1990 do r. 2000 vyskytovala v našich chovech stračka dvoubarvá západní. Vím, že tato forma byla odchována v Havířově asi v r. 1995... O dalších úspěšných odchovech nevím. Obě pohlaví jsou stejně zbarvena a to u všech forem. Samečci se ve skupině většinou neprojevují (netokají) a ptáci nocují všichni v jednom hnízdě. Proto je obtížné sestavit pár.
Stračka dvoubarvá hnědohřbetá obývá východní Afriku. Zakoupil jsem si šest kusů z dovozu v listopadu 99. Nejprve jsem je umístil do metrové klece samostatně, později mezi pásovníky a zvonohlíky. Vážnější konflikty jsem mezi ptáky nepozoroval. Začátkem dubna letošního roku jsem všech šest kusů umístil do dvou vzájemně propojených klecí, čímž vznikl poměrně velký prostor 270 x 80 x 60 cm - šířka. Stračky rychle postavily hnízdo a všechny v něm nocovaly. Asi po čtrnácti dnech se dva kusy oddělily a začaly stavět vlastní hnízdo. Proháněly ostatní a vše nasvědčovalo tomu, že se vytvořil pár. Přesto jsem tokání samce stále neviděl a neslyšel. Pouze z hnízda se ozývaly zvláštní zvuky. Jelikož se vzájemná agresivita mezi všemi šesti kusy zvyšovala, rozhodl jsem se vytvořený pár odchytit do samostatné klece 130 x 80 x 60 cm. Zde jsem ponechal borové větve i s hnízdem po astrildech bělolících. Další stračky jsem také od sebe oddělil a prozatím je umístil po jednom kusu mezi pásovníky, další mezi astrildy, amady tříbarvé a zvonohlíky. Vybraná dvojice straček ihned obsadila hnízdo po astrildech bělolících, které bylo celé postavené ze sisálu. Pouze vletový otvor si stračky upravily menším množstvím jemného sena.
Páření jsem neviděl (asi probíhá v hnízdě), ale už pátý den začala samička snášet. Teprve nyní jsem zjistil, který z dvojice ptáků je samička. Snesla čtyři vejce a nasedla. I samec se často zdržoval v hnízdě. Jakmile jsem se trochu přiblížil ke kleci, ihned se v něm schoval. Samička po celou dobu sezení seděla velmi pevně a hnízdo opouštěla minimálně. Podle mých poznámek se asi po čtrnácti dnech vylíhla dvě mláďata. (Dathe uvádí dobu sezení 13 dní). Po dvou dnech jsem našel jedno mládě na zemi mrtvé. Důvod neznám. Do hnízda bylo částečně vidět a tak jsem brzy věděl, že zůstalo jediné mládě. Dvě vajíčka nebyla oplozená. Krmení v době odchovu jsem předkládal v tomto složení: směs prosa - šedé, bílé, žluté, trochu lesknice, vymlácený červený senegal, směs travních semen, mohár, směs Prestige pro drobné exoty, naklíčený klas červeného senegalu, dozrávající klásky lipnice roční i luční. Několikrát denně moučné červy v malém množství, které stračky vždy důkladně vymačkaly. O vaječnou míchanici, kukly lučních mravenců a octomilky neprojevovaly zájem. Později stále více vyhledávaly naklíčený senegal a pokud nedostaly dozrávající lipnici, spokojily se s náhradou - s klásky jílku. Mládě se poměrně hlasitě ozývalo a samička je zahřívala až do věku čtrnácti dnů a i potom se do hnízda často a velice rychle vracela. Mládě vylétlo ve věku 22 dní (Dathe uvádí 16 až 21 dní). Nyní přecházeli rodiče více na krmení suchými semeny. Brali i naklíčenou lesknici a nedozrálé klasy pšenice, kterými již začátkem června bylo možno nabídku obohatit. Mladou stračku jsem bez problémů po vylétnutí okroužkoval kroužkem č. I (vnitřní průměr 2,5 mm). Zbarvení mláděte jsem porovnal s vyobrazeným mládětem stračky dvoubarvé západní na barevných tabulích a mohu konstatovat, že je shodné. Hlava, krk, záda hnědá, břicho šedobílé. Zobáček malý, kuželovitý.
Zajímavé bylo, že ani nyní jsem ještě nezpozoroval tok chovného samečka. „Zpět“ má být krátký a tichý s pootevřeným zobákem a vysunutým jazykem. Náznak toku jsem zpozoroval u jiné stračky - krátký tichý zpěv s pootevřeným zobákem, ale bez vysunutého jazyka. Tuto stračku mám nyní ve společnosti amady tříbarvé a zebřiček a označil jsem si ji jako samce. U zbylých tří kusů dosud pohlaví neznám. To je zatím vše, co mohu sdělit o tomto zajímavém a krásném druhu straček. Doufám, že později získám nové zkušenosti především z odchovu, přepeřování a určení pohlaví a budu o nich moci případné zájemce informovat.