Ochočení krkavcovití Kavka, straka či sojka jako společník člověka
Proč právě krkavcovití?
Vezměme to od Adama… Krkavcovití patří do třídy ptáků a řádu pěvců. Tato čeleď je v naší volné přírodě reprezentována především krkavcem velkým, havranem polním, vránou černou, vránou šedou, kavkou obecnou, strakou obecnou a sojkou obecnou – těchto druhů se bude týkat následující text. Souhrnně se jedná o univerzální všežravce středního vzrůstu, velmi přizpůsobivé vůči prostředí i klimatu, obdařené inteligencí mezi ptáky nadprůměrnou – a nakonec to nejpodstatnější: jsou to ptáci žijící ve skupinách s vysokou mírou spolupráce a komunikace mezi jedinci.
Díky jejich všežravosti můžeme potravu pro krkavcovité vybírat ze skutečně široké palety dostupných složek, často obsažených i v našem jídelníčku. Vzhledem k faktu, že tito ptáci přirozeně obývají mírný pás v celé jeho šíři (mnohdy dokonce osidlují i subtropy či tajgu), můžeme je chovat jak v bytovém prostoru, tak celoročně venku. Můžeme si dokonce dovolit něco speciálního, a to tzv. chov na volno, kdy pták není nikterak v pohybu omezován a k nám se vrací pro potravu, zázemí nebo za naší společností. Ač se jedná o ptáky přímo z volné přírody, jejich schopnost adaptace jim usnadňuje přizpůsobit se omezením spojeným s chovem v umělém prostředí, a tak (při řádném zacházení) ve voliéře či jiném příbytku nikterak netrpí.
Krkavcovití jsou velice společenští ptáci. Havrani tvoří mnohočetná hejna, často promíšená s hejny kavek, vrány se shlukují do skupin o několika desítkách kusů, krkavci, sojky a straky tvoří malé, většinou rodinné skupiny. Ať tak, či tak, základem je vždy rodičovský pár, tohoroční mláďata, případně odrostlejší mláďata či několik sousedních rodin – v rámci tohoto souboru dochází ke komunikaci, která přesahuje úroveň komunikace v běžném hejnu. Každý jedinec zde zaujímá pevnou pozici, dochází ke vzájemné spolupráci při lovu nebo obraně území, v rámci které ptáci využívají řadu signálů a gest. A právě tato schopnost vytvářet sociální vazby a jejich komunikativnost dělá z krkavcovitých dobré společníky, které lze snadno ochočit a navázat s nimi poměrně hluboký vztah. Inteligenci pak vděčíme za to, že jsou zvědaví a hraví a lze je naučit zajímavým kouskům či napodobovat zvuky i lidský hlas.
Povaha a charakter
Předchozí text představuje krkavcovité coby dobré společníky, kteří se svou družností a bystrostí mohou rovnat papouškům. V porovnání s nimi jsou však méně nároční na potravu a prostředí. Krkavcovití mají svéráznou povahu a specifické vlastnosti, z nichž některé mohou být při držení a chovu problematické – o tom je dobré něco vědět.
Sociální inteligence, soudržnost a komunikativnost patří jednoznačně mezi pozitivní vlastnosti a tvoří základní kameny vztahu člověk – pták. Vztah, který zpravidla vzniká mezi chovatelem a ochočeným jedincem, bývá překvapivě pevný. Nejde jen o pouhé ochočení (ztrátu plachosti) – u ptáka dochází k fixaci na konkrétní osoby a potřebě s nimi sdílet čas a vstupovat s nimi do komunikace. Straky, kavky a ostatní dovedou neomylně rozpoznávat konkrétní osoby (vizuálně i podle hlasu), a to i v případě změny oblečení či sestřihu. Při delším odloučení lze pozorovat posmutnělost a při následném setkání zpravidla projevují radost (obdobně jako třeba psi). Dovedou také rozlišovat základní projevy lidských emocí (radost, zloba) podle změny hlasu či obličejové mimiky. Na oplátku lze také u nich pozorovat širokou škálu emocí vyjadřovaných gesty, postoji těla či jemnou mimikou pomocí per hlavy a obličeje.
Dalším obecným charakterem krkavcovitých je jejich temperament. Jakožto neúnavní pátrači po čemkoli k snědku, vyhlášení provokatéři a příležitostní lovci drobných obratlovců jsou docela jiné povahy než převážně býložraví a intelektuálně vyhlížející papoušci. Jsou všeobecně živější, jejich pohyby jsou razantnější a prudší, mají větší nutkání prohledávat všelijaké prostory a za tím účelem odkrývat a rozebírat různé prvky ve svém okolí. V návaznosti ukořistěnou potravu nebo pro ně zajímavý a ceněný předmět schovávají ve svém okolí na pozdější časy. Důsledkem toho nacházíme poschovávané věci a potravu pod koberci, v oblečení a podobně.
Na jednu stranu je jejich agilita velice zábavná a dovádějící straka či kavka vám okamžitě vlije do žil radost a chuť do života. Na druhé straně působí jejich aktivita dost destruktivně, což se negativně projevuje především při chovu na volno, kdy návštěva v sousedově garáži může vyvolat doslova nevraživost.
Krkavcovití se ve volné přírodě zpravidla ozývají hlasitými skřeky, krákáním či řehtáním, které našim uším zrovna nelahodí. Ve skutečnosti však je jejich potenciál mnohem větší. Dovedou napodobovat různé zvuky včetně velice jemných tónů a není výjimkou, když se naučí několik lidských slov. Opravdovým překvapením jsou však jejich zpěvy, ve kterých střídají mnohé melodie a prvky ze svého repertoáru.
Na tomto místě je ještě nutné pohovořit o možné a občasné agresivitě. Tito ptáci rozhodně nepatří mezi mírumilovné. Jejich silný dobývací zobák umí zasadit bolestivé rány – v případě lovu či obrany je to jistě pochopitelné, ale není výjimkou ani agrese vůči ostatním členům společnosti. Stejně jako u řady jiných pospolitých zvířat se můžeme setkat s potyčkami upravujícími vzájemné vztahy, či dokonce s terorizováním slabších členů skupiny. Zvláště pak u strak je občas možné pozorovat ryze provokativní chování, kdy straka fyzicky napadá jinou straku, psa, kočku nebo člověka za cílem vyvolat rozruch a dobře se pobavit. Většinou se jedná o neškodnou zábavu, někdy však může dojít k velice bolestivým zásahům, protože tito ptáci neomylně útočí na citlivá místa těla, jako jsou oči, rty či nehtová lůžka na lidské ruce.
Mezidruhové rozdíly
V předchozím textu jsem popisoval vybrané krkavcovité souhrnně. Tvoří jednu čeleď, a tak skutečně mají více než tři čtvrtě vlastností společných. Představme si ale nyní vybrané zástupce a pojďme se podívat právě na vlastnosti rozdílné…
Sojka obecná
Je menšího vzrůstu s hmotností výjimečně přesahující 250 g. Obývá jak lesy či kulturní krajinu, tak města. Z chovatelského hlediska se pyšní slušivým a na naše ptactvo velice pestrým šatem. Z uvedených druhů je nejvíce býložravá, protože v jejím jídelníčku zaujímají významnou roli žaludy a ořechy. Jsou pověstné svou vysokou schopností imitovat různé zvuky – snad každá sojka má ve svém repertoáru teritoriální volání káně lesní, některé mečí či mňoukají.
Sojky jsou značně temperamentní a nadprůměrně často se u nich projevuje agresivita. Vzhledem k své velikosti však nejsou přímo nebezpečné. Jejich míra ochočitelnosti je mezi zde probíranými druhy spíše nižší.
O něco větší než sojka (hmotnost výjimečně přes 300 g). V přírodě se vyhýbá zalesněné krajině a vyšším nadmořským výškám. V poslední době intenzivně osidluje lidská sídliště včetně center velkých měst. Její šat je převážně černobílý s kovovým leskem na loketních letkách a rovněž na dlouhém, stupňovitém ocasu.
Straky jsou proslulé krádežemi lesklých předmětů. Toto bych rád uvedl na pravou míru. Kradou všichni krkavcovití, ale straky skutečně nejvíce – ani nemohou jinak, když spojíme jejich vlastnosti jako zvědavost, drzost a závistivost. Ovšem rozhodně se neomezují jen na zlato a šperky. Z vlastní zkušenosti vím, že do varu je dovedou dostat především měkčené plasty jako pěnový polystyren, silikon či těsnění oken a dveří. Ke krádeži je můžete velmi snadno vyprovokovat. Vezmete-li jakýkoli drobný předmět a sehrajete-li strace divadlo, že to je ta nejcennější věc na světě, začnou vám okamžitě závidět a budou se snažit předmět dostat za každou cenu.
Ze všech našich krkavcovitých jsou obdařeny největším temperamentem a jejich družnost je značná. Umíme-li si poradit s její agilitou, najdeme v ní báječného společníka.
Kavka obecná
Černošedý pták velikosti sojky, často obývající lidská sídliště. Na první pohled vás na kavce zaujmou její krásné oči. Jako jediné mají tmavou panenku a světle modrou duhovku a rovněž jako jediné dovedou poznat, kam se díváte, pouze podle pohledu vašich očí (nikoli podle natočení hlavy).
Přestože jsou docela temperamentní, jsou spíše mírnější povahy a méně agresivní. Dále jsou velmi dobře ochočitelné, což z nich dělá asi nejvíce pohodového zástupce této rodiny.
Vrána černá, vrána šedá
Na našem území se převážně setkáváme s vránou šedou (černošedý šat). Pouze v západních Čechách je zastoupena vrána černá. Vyhledávají polootevřené plochy a kulturní krajiny, vyhýbají se hustým lesům či centrům měst. Hmotností zpravidla přesahující 500 g se řadí mezi větší druhy.
S vránami nemám prakticky žádné zkušenosti (přímé ani zprostředkované), takže se raději nebudu více rozepisovat – jen poznamenám, že zde se dostáváme již do vyšší hmotnostní kategorie, čímž roste riziko vážnějších zranění po úderu zobákem.
Havran polní
Statný pták s hmotností okolo půl kilogramu, nosící velice důstojný, černý šat s kovovým leskem. U dospělých jedinců dominuje bílá lysina u kořene zobáku. Životní prostředí si volí podobné jako vrány. Jsou tažní a jejich hejna se po desetiletí vracejí na stejné místo. Často obývají okraje měst.
Havrani působí rozvážným dojmem, ale jsou to docela živí ptáci. Přestože nejsou výrazně agresivní, jedná se již o větší druh, a tak v případě napadení dovedou silně udeřit. Jsou dost inteligentní a rovněž družní. Tato kombinace z nich dělá velice zajímavé společníky.
Krkavec velký
Jednoznačně největší druh ze zde uvedených – jedná se o opravdu velkého ptáka. Jeho hmotnost přesahuje i 1,5 kilogramu, a tak se častěji uchyluje k lovu či sběru mršin. Preferuje rozsáhlé lesy a horskou krajinu, ale místy zasahuje i do lidských sídlišť. Má černý, kovově lesklý šat a nápadný klínovitý ocas.
Je to těžkopádný, ale na svou velikost docela agilní pták obdařený vysokou inteligencí – mezi uvedenými druhy asi největší. Tyto vlastnosti z něho dělají opravdu mimořádného společníka, ovšem vzhledem k rozměrům náročného na prostředí a při nezvládnuté výchově velmi nebezpečného.
Krátce k legislativě
Krkavcovití se skutečně jeví jako výborní společníci, málo nároční na potravu a zázemí, a koneckonců – je jich všude kolem nás plno! Mohlo by se tak zdát, že další jejich předností je i výborná dostupnost – stačí vylézt na strom a mládě si vzít. Z pohledu zákona to ale tak jednoduché není.
Podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, jsou všichni uvedení krkavcovití na území ČR volně žijícími druhy, které nelze lovit, odchytávat, držet či prodávat bez povolení orgánu ochrany přírody. Aby toho nebylo málo, zákon o myslivosti, č. 449/2001 Sb., považuje všechny zde uvedené druhy jako za „zvěř“, kterou lze držet a chovat pouze se souhlasem orgánu státní správy myslivosti. Jednoduše řečeno, aby bylo vyhověno liteře zákona, musíme mít na každého drženého jedince „papír“.
Opatření jedince v souladu se zákonem je téma ožehavé, proto mu bude věnován větší prostor v třetím, závěrečném článku této série. V tom následujícím si rozebereme potravu, prostředí, péči a další pravidla při držení krkavcovitých – těchto nenápadných, ale vskutku pozoruhodných ptáků.
