Amada fidžijská Erythrura pealii (Hartlaub, 1852)
Velikost
délka – 105 až 107 mm
křídlo – 57 až 63 mm
ocas – 31 až 35 mm
Rozšíření
Fidži – Kandavu, Viti Levu, Vanua Levu, Taveuni
Zbarvení
Samec má líce, čelo, temeno a týl jasně červené, orámované černým proužkem, který pod zobákem přechází v černou bradu. Uzdička je černá nebo šedočerná. Kostřec, svrchní krovky ocasní a ocas červené. Hrdlo a prsa tyrkysově modré, ale rozsah i intenzita barvy jsou velmi individuálně variabilní. Je tomu tak i ve volné přírodě (podobně jako u amad krátkoocasých a královských). Záda, boky, břicho a spodní krovky ocasní jsou zelené podobně jako křídla. Zobák je černý, někdy může mít i šedočernou nebo hnědočernou spodní čelist (Ing. Svoboda – Fauna). Oko tmavé, nohy tmavě rohovinové barvy.
Samice má menší rozsah červené barvy na hlavě, týl je již zelený. Má také menší rozsah černé brady a modré náprsenky.
Vzhledem k uvedené variabilitě modré barvy u samců může být někdy rozdíl ve zbarvení mezi samcem a samicí velmi malý. Navíc v evropských chovech, bez většího přísunu importů lze počítat s určitým oslabením intenzity barev, které se projevuje u většiny druhů takto variabilně barevných ptáků po delším chovu.
Mláďata jsou celkově zelená. Mají červený kostřec a ocas, namodralou masku. Zobák je žlutý s černou špičkou. Horní zobák může být i tmavší s černou skvrnou uprostřed (Svoboda).
V přírodě se vyskytují (a objevují se i v chovech) ptáci modrohlaví, kde červená maska je nahrazena modrou. Zatím není známo, zda se jedná o mutaci nebo barevnou modifikaci jako např. u Amadiny Gouldové (Chloebia gouldiae).
Prostředí, potrava, hnízdění
Amada fidžijská je obyvatelkou lesů, jejich světlin a okrajů, ale nacházíme ji i v zemědělsky kultivované krajině, v zahradách, parcích. Osidluje také nepříliš hustou buš, s řídce rostoucími stromy, kde se ptáci ukrývají v případě nebezpečí. Za potravou zalétají i na travnaté plochy. Tyto amady nejsou plaché a krátce po vyrušení se opět z krytu vracejí. Jsou sociální, tvoří skupiny o 20, méně často i 30 jedincích. Tato hejnka pak společně hledají potravu – semena trav a bylin, ale zalétají i na rýžová pole. Potravu sbírají jak na zemi, nízko nad ní, tak ve vyšších rostlinných patrech, kde vyhledávají fíky. Vyskytují se v nadmořské výšce okolo 1 000 m. Zde se živí travinami. Hnízdí ve větvích stromů a keřů. Hnízdo si postaví i pod střechou nebo na sloupech elektrického vedení. Má kulatý tvar s vletovým otvorem na spodní straně. Snáší 3-4 vajíčka o velikosti 12×16 mm, inkubační doba 13–15 dnů a mladí vyletují z hnízda po 21–26 dnech.
Podle Russe (1901) byl tento druh dovezen do Evropy (Francie) v roce 1898. Jiné údaje hovoří o prvním dovozu do Halle (Neunzing, 1921). O dalších importech jsou informace z roku 1960, kdy dovezl větší množství Bregulla do Švýcarska a Německa. Ptáci z tohoto dovozu byli připraveni na chov v zajetí již ve své domovině.
Můj chov
K chovu tohoto druhu amad jsem se dostal pouze shodou náhod. Byl jsem si vědom, že moje chovatelské zařízení má pro tento druh nevyhovující rozměry – je malé. Také jejich potravní nároky byly, z časového pohledu jinde. Své ptáky krmím jednou za den, vždy ráno, před odchodem do práce. Pokud hnízdím druh, který potřebuje živou potravu, žena nebo děti v průběhu dne přihodí něco zmrazeného hmyzu. U tohoto druhu by to bylo málo. Nicméně kamarád-důchodce mi nabídl několik klecí i s možností podání krmiva několikrát denně. Neváhal jsem a opatřil si pět párů amad fidžijských (mimo jiné druhy).
Ptáky jsem vypustil pohromadě s tím, že se vytvoří páry samostatně. Ptáci se vybrali tak, že jsem měl čtyři páry samostatně sesazené a jeden zbytkový. Protože kapacita „pronajatého prostoru“ je také omezena, rozhodl jsem se ponechat tři páry. Koncem srpna 2013 došlo k jejich oddělení a umístění do hnízdních boxů o velikosti asi 80×45×45 cm (dך×v). Budky standardní 14×14×14 cm s půlkulatým vletovým otvorem. Ptáci si velmi rychle zvykli a po krátké době se chovali naprosto nenuceně. Amady jsou velice aktivní, jsou v neustálém pohybu, stále něco zkoumají, tahají apod.
U všech tří párů došlo k zasednutí a následnému odchovu – dva páry čtyři mláďata, třetí pár dvě mláďata. Bohužel trochu jsem podcenil krmnou dávku, která byla příliš bohatá a krátce po vylétnutí došlo k agresivnímu napadání vylétlých mláďat i samice samcem. V podstatě u všech párů, v jednom případě se ale samec začal takto chovat až těsně před odstavem mláďat. Po odchycení samců a jejich umístění samostatně, k jiným druhům astrildovitých, se situace uklidnila a všech 10 kusů bylo odstaveno bez nejmenších problémů.
Následovala měsíční pauza, ve které samci dostávali pouze „proso a vodu“. Tím jejich rozmnožovací pud poněkud zeslábl a bylo možné je znovu napárovat. Další hnízda – dva páry po čtyřech mladých, třetí pár zasedl, měl i oplozenou snůšku, ale mladí ptáci se nevylíhli. Ptáky jsem odchytil a napadlo mě pro jistotu zkontrolovat kroužky a ejhle – vybral se pár sourozenců. Ten v prvním hnízdě odchoval bez problémů čtyři mláďata, následující hnízdo nic. Pár jsem roztrhl, k samici zařadil jednoho z mladých samců a tím vlastně pro ni ukončil chovnou sezonu.
U druhých hnízd jsem již redukoval krmnou dávku. To vedlo k nápravě situace a mláďata byla až do odstavu krmena oběma rodiči. Třetí hnízda – oba páry po třech mláďatech v klidu. Bohužel jsem jeden pár neuhlídal, a než vylétla mláďata, samice snesla znovu tři vajíčka. Nechtěl jsem je odebírat, ale nevěřil jsem, že by ještě došlo k odchovu. Myslel jsem, že pokud samice bude „polosedět“, nebude mít tendenci k další snůšce a nebude se tak znovu vysilovat. K mému překvapení se vylíhla dvě mláďata. Vznikla tak kuriózní situace, kdy samec v boxu krmil tři vylétlá mláďata a samice krmila v budce dvě později vylíhlá (vlastně 4. hnízdo). Po agresivitě samce nebylo ani stopy, a tak jsem čekal, jak to dopadne. Konec byl dobrý, postupně jsem odstavil všech pět mláďat. Velice zajímavé bylo sledovat průběh krmení po zavěšení nedozrálých lat – jejich nejoblíbenější potravy v době krmení mláďat. Samec a tři starší mláďata se ihned vrhli na laty, ale během několika vteřin je samice odehnala a až po svém nasycení je nechala dobrat zbytek.
Shrnutí – od tří párů amad fidžijských odchov 26 kusů mláďat, zatím bez úhynu, posledních asi 8 kusů dopeřuje. Když odečtu 4 mláďata od páru sourozenců, zbývá na dva páry 22 odchovaných mláďat. Byla to výjimečně dobrá sezona pro tento druh.
Důvod úspěchu (subjektivní názor)
O výsledku sezony myslím rozhodly tři faktory – umístění, krmení a příprava. Jak jsem napsal, ptáci byli chováni v bednových klecích výše uvedených rozměrů. Tato část chovu je umístěna v chodbě činžovního domu, kde není vysoká intenzita světla. I když v každé kleci je světelný zdroj (LED žárovka), byl relativně slabý. Myslím si, že ptáci tohoto druhu hnízdí v lesním porostu, kde také není vysoká intenzita světla, a tak jim uvedené prostředí celkem vyhovovalo.
Druhým faktorem bylo krmení. Základem suchého krmiva byla směs semen – klasická Prestige breed doplněná o japonské proso a travní semena (srha). Pravidelně třikrát až pětkrát denně byly podávány laty prosa v mléčné zralosti, které mám zamrazené, a při prvním hnízdění i zamrazená pšenice. Dále máčený klas senegalu, předklíčená lesknice, vaječná míchanice a ve stejných intervalech jako laty dostávali ptáci také zmrazenou živou potravu – kukly, larvy plesnivců a pinky (larvy masařky bzučivky). Preferovaným krmivem jsou laty prosa a klasy pšenice v mléčné zralosti. Dále pak u dvou párů máčená lesknice (třetí pár ji nebral téměř vůbec). Vaječnou míchanici ptáci brali zprvu okrajově, později o poznání lépe. Mláďata ji přijímají dobře, myslím po odstavu. Živou složku dávky berou ptáci intenzivně v prvním týdnu krmení mláďat, pozvolna její potřeba klesá. Je lépe ji již třetí týden krmení výrazně snížit nebo zcela vyřadit. Nedochází pak k výše uvedenému agresivnímu chování samců.
Třetím faktorem je příprava ptáků na hnízdění, především samic. Ta začala zhruba šest týdnů před párováním, kdy se zvyšují dávky vitaminů, aminokyselin a hlavně vápníku. Za celou sezonu nebyl problém se snůškou, i když jeden pár absolvoval čtyři hnízdní cykly. Myslím, že je také důležité dobré zásobení antioxidanty (např. vitamin E a selen). Tím se zvyšuje především líhnivost a životaschopnost mláďat.
Mikroklima v chovu
Jak jsem uvedl, chov probíhal v „bytovce“, kde je stálá teplota 23–25 °C, vlhkost okolo 55–60 %. Délka světelného dne 13 hodin.
Stateční zvědavci
Amada fidžijská je, z pohledu chovu, velice zajímavým druhem. Ptáci jsou velmi živí, temperamentní. Námluvy probíhají dosti hlučně, i když ne u všech párů. Amady jsou také mimořádně zvědavé a na některé podněty reagují až legračním způsobem. V místnosti, kde byl chov umístěn, se pravidelně (někdy až dvakrát denně) luxovalo. Bylo nádherné vidět, jak po spuštění vysavače „visí“ ze tří budek šest hlaviček amad, které se zájmem sledují, co že se to děje. Později jich z budky takto „viselo“ i víc, protože nesmírně zvědavá jsou především mláďata. Velmi rychle přivyknou prostředí a celkem jim nevadí ani běžný provoz domácnosti.
Navíc, protože amady fidžijské jsou velkými „vepříky“ mezi astrildy, svoji klec dokážou zaneřádit ve velmi krátké době a je důležité udržovat elementární čistotu, probíhalo mytí klece také dosti často. Pochopitelně za přítomnosti ptáků, kteří tuto akci sledovali z budek, ať již při sezení, nebo krmení mláďat, s náležitou pozorností, protože po úklidu následoval přísun nového krmení. Nedošlo k žádnému bezhlavému poletování chovných ptáků a i mláďata po vylétnutí se velmi rychle naučila „nevšímat“ si ruchu okolo klecí.
Závěr
Pokud má chovatel možnost podat krmivo potřebné k odchovu alespoň třikrát denně a je schopen zabezpečit mikroklima, které jim vyhovuje, nejedná se z pohledu technologie odchovu o nikterak složitý druh. Bylo by dobré, kdyby se našli chovatelé, kteří o chov tohoto druhu budou mít zájem, protože pouze širší chovatelská základna umožní jeho udržení v evropských chovech.
