Poklady z přírody 12 Slunečnice roční

Blíží se čas výstav. Pokud se na některé z nich rozhodnete svá zvířata předvést, čas na přípravu začíná i několik týdnů před plánovanou akcí. V dosažení výstavní kondice mohou pomoct i semena slunečnice. Peří po nich bude mít požadovaný, krásně zelený lesk.

Vědecké pojmenování slunečnice roční (Helianthus annuus) se skládá z řeckých slov helois, anthos a annus (slunce, květ a rok). Řadíme ji do řádu hvězdnicotvaré (Asterales), čeledi hvězdnicovité (Asteraceae), rodu slunečnice (Helianthus), který zahrnuje 55–67 druhů. Nejznámější z nich jsou slunečnice roční a slunečnice topinambur. U nás se můžeme setkat s pěti druhy, hovoří se i o jednom kříženci.

I v dalších jazycích se pojmenování slunečnice odvozuje od slunce, např. slovenské slnečnica, anglické sunflower, německé Sonnenblume, francouzské soleil nebo polské słonecznik.

Výskyt

Většina druhů rodu Asteraceae pochází ze Severní Ameriky, především z USA, ale i z Kanady, uvádí se také Mexiko a Peru. Dnes se slunečnice pěstuje téměř po celém světě, v některých zemích je dokonce invazivním druhem (např. Střední Asie, Izrael, Turecko).

Ve své americké domovině roste v prériích, na loukách, ale také podél silnic a cest až do nadmořské výšky kolem 3 000 m. U nás zplaňuje kolem cest i v zahradách, a to především v teplejších oblastech.

Pěstování

Slunečnice vyžadují slunná stanoviště orientovaná na jih nebo jihozápad. Mají rády kvalitní, dobře vyhnojené půdy. Kvalita půdy se projeví na velikosti květů. Jsou poměrně náročné na vodu, ale nesnášejí vysokou hladinu spodní vody.

Semena vyséváme koncem dubna až začátkem května přímo do půdy do hloubky asi 2,5 cm. Při polním pěstování jsou rostliny vysévány 45 cm od sebe. Semena mají klíčivost až 7 let.

Sazenice si můžeme i předpěstovat, předpěstované rostliny v létě dříve vykvétají. Slunečnice obvykle kvete v době letních prázdnin. U vyšších odrůd je vhodné poskytnout stonku oporu. Nízké rostliny můžeme pěstovat i jako hrnkové.

Charakteristika

Slunečnice jsou jednoleté, plytce kořenící rostliny s oválnými až srdčitými střídavými listy a hrubě chlupatým stonkem. Původní divoké slunečnice mají široce rozvětvené stonky s mnoha květy. Slunečnice dnešních kulturních odrůd se od sebe značně liší – známe slunečnice dosahující až čtyř metrů, ale i nízké, sotva 30 cm vysoké. Nejvyšší slunečnice dosáhly údajně neuvěřitelných 8,23 m.

Stonek kulturních rostlin je většinou nerozvětvený, rovný, ale jsou i odrůdy se silně rozvětvenými stonky s množstvím květů. Okouzlujícím květenstvím je úbor, žádanými plody nažky. Květenství mívají v průměru 10–40 cm, skládají se z koncových, jazykovitých květů a trubkovitých květů, které jsou před rozkvětem černé, později žluté. Trubkovité květy jsou uspořádány do propojených levo– i pravotočivých spirál. Obvykle bývá 34 spirál v jednom směru a 55 ve druhém, velké slunečnice mohou ale mít až 89 a 144 spirál. Vzor uspořádání květů slunečnice navrhl v roce 1979 H. Vogel.

Vyšlechtěny jsou jednoduché, ale i plnokvěté odrůdy. Pestrá je i paleta barev: „okvětní lístky“ – vnější sterilní asymetrické květy, které slouží jako lákadlo pro hmyz – jsou nejčastěji žluté, ale vyšlechtěny jsou i slunečnice smetanové, oranžové, nahnědlé či červené barvy. Většina slunečnic produkuje mnoho pylu, ale jsou vyšlechtěny odrůdy, které tvoří pylu minimální množství.

Mladé rostliny, resp. poupata a nerozvinutá květenství jsou heliotropní – květ míří vzhůru a otáčí se za sluncem z východu na západ a v noci zase zpět. Pohyb zajišťují motorické buňky, které se různě rychle prodlužují a tím působí ohýbání stonku. Později, jak květ díky dorůstajícím nažkám těžkne, stonek ztuhne, přestane se otáčet a postupně se naklání k zemi. Ke slunci se natáčejí i listy. Plně rozkvetlá květenství zpravidla míří celý den na východ a plochy listů obvykle na jih.

Doporučuje se kupovat každým rokem nová semena, protože kvůli opylování dochází ke křížení odrůd.

Plody slunečnice obsahují po jednom semeni a mají různou barvu – nejznámější jsou černá, ale nažky mohou být také bíločerně pruhované nebo čistě bílé. Různé jsou tvary nažek – některé jsou oválnější, jiné více protáhlé.

Trocha historie

Slunečnice pochází z Ameriky, kde je již před několika tisíci lety pěstovali indiáni. Semena pro ně byla zdrojem energie v zimních měsících. Mnoho domorodých amerických národů včetně Aztéků a Otomi v Mexiku a Inků v Jižní Americe používalo slunečnice především jako symbol svého slunečního božstva. Americký kmen Zuni používá čerstvé nebo sušené kořeny slunečnice před vysátím jedu po uštknutí chřestýšem. Šaman zhotoví obklad rozžvýkáním kořenů. První plně domestikované slunečnice roční byly nalezeny v Tennessee, nález pocházel z období 2 300 let př. n. l.

Z Ameriky do Evropy přivezli slunečnice v 16. století Španělé, a to jako okrasnou rostlinu. Zřejmě to nebyl původní druh, ale již americkým obyvatelstvem zušlechtěné rostliny. Slunečnice se pak v zahradách stala oblíbenou a během krátké doby se rozšířila po celé Evropě. Už v roce 1596 Huber z Riesenpachu o „slunečném květu indiánském velikém“ napsal, že „tato rostlina již téměř všudy v zahradách a za okny u nás obyčejná jest“.

Během 18. století se stalo použití slunečnicového oleje velmi populární v Rusku, zejména mezi příslušníky ruské pravoslavné církve. Slunečnicový olej byl jeden z mála olejů, které byly povoleny i v postní době. Od 18. století se ze slunečnicových semen začal lisovat olej také v jiných zemích, zralá semena se stala vyhledávanou pochoutkou.

Slunečnice je symbolem amerického Kansasu i národní květinou Ukrajiny. Inspirovala van Gogha i mnohé církve a hnutí.

Dnes jsou v léčitelství využívaná semena i okvětní lístky. Okvětní lístky se přidávají do čajových směsí určených ke snížení horečky, tlumí pocení, podporují trávení a stimulují činnost jater. Zevně léčí hnisavé kožní záněty a zapaření. Z květů se připravuje také tinktura – ta se užívá při malárii, tuberkulóze a při žilních chorobách.

Semena jsou v našem jídelníčku pochutina, konzumují se syrová nebo jako součást tepelně upravovaných jídel. Přidáváme je do chleba, pečiva, salátů, ale můžeme je jíst samotné např. pražená nebo pečená. Mohou být zpracována i jako alternativa arašídového másla. V Německu se mísí s žitnou moukou pro přípravu oblíbeného chleba (Sonnenblumenkernbrot).

Slunečnicový olej používáme nejvíce za studena do salátů, má protisklerotické účinky. Je vynikající surovinou pro přípravu léčivých mastí. Používá se také v kosmetickém průmyslu. Osvědčil se také v malířské technice olejomalby, dnes se používá do temperových barev. Využívá se rovněž jako nosný olej k výrobě margarínu nebo i bionafty.

I dnes slunečnice krášlí naše zahrádky, do vazeb ji používají také floristé. Použít se dají k výrobě papíru, v některých oblastech rostliny slouží dokonce jako palivo. Slunečnice produkují latex a jsou předmětem experimentů s cílem vyrobit hypoalergenní gumy.

Slunečnice je schopna extrahovat toxické složky, jako je např. olovo, arzen a uran z půdy. Této její vlastnosti bylo využito při černobylské a fukušimské jaderné katastrofě.

Co rostlina obsahuje?

Semena obsahují až 45 % oleje, dále bílkoviny, glyceridy, steroly, fosfolipidy, karotenoidy, organické kyseliny (citronová, vinná, chlorogenová), lecitin a provitamin A. V květech i v listech je obsažen flavonoid quercimeritrin, kumarinové glykosidy, triterpenové saponiny, karotenoidy, antokyany, třísloviny, cholin, xantofyly, solantová kyselina, betain, helianthin a minerální látky.

Slunečnicový olej lisovaný ze semen obsahuje vysoký podíl nenasycených mastných kyselin, zejména kyselinu linoleovou a olejovou. Zastoupení nenasycených kyselin se u jednotlivých odrůd liší. Některé „high olejové“ typy obsahují více mononenasycených tuků než olivový olej.

Sběr

Zralá semena je potřeba včas oddělit od květního úboru a sušit na vzduchu. Úbory slunečnice snadno napadají plísně, zejména plíseň šedá a hlízenka obecná.

Využití pro drůbež

Slunečnice je pro drůbež oblíbenou olejninou. Přidává se zejména před obdobím výstav pro získání intenzivního lesku peří. V zimních měsících může posloužit jako zdroj energie. Vhodný je její přídavek do krmné dávky v období pelichání.

Pravidelné podávání ve větším množství není vhodné, protože hrozí ztučnění zvířat.

Pro další druhy

Slunečnice je využívána jako pícnina pro krmení dobytka. Zelená hmota se používá k přímému zkrmování nebo silážování. Krmnou hodnotu mají i pokrutiny a šrot ze slunečnicových semen.

Semena se přidávají do směsí hlodavcům i okrasným ptákům. V zimě jsou slunečnice vítanou pochoutkou pro ptáky na krmítku. Květy slunečnice jsou podstatným zdrojem medovice a nektaru pro výrobu medu.