Domov pro koně Díl 8: Základy přirozeného větrání stájí
Říká se, že stáj má vonět po senu a čistých koních, nikoli po hnoji či čpavku. Přesto je příliš častým jevem, že člověk vejde do stáje, a doslova dostane facku od agresivního zápachu nebo nadměrné vlhkosti – především pak po noci, kdy je stáj zavřená a koně v ní. Co to udělá s jejich plícemi, to dnes už kdekdo ví. Zajímavé je, že i přesto se stále budují stáje, které mají naprosto nevyhovující, nebo dokonce žádný systém větrání! Přitom dnes není problém konstruovat stavbu tak, aby zajistila kvalitní přirozené větrání – pro lidi i pro zvířata.
Dovolila jsem si použít velmi podnětné informace, rady a návrhy z publikace pensylvánské univerzity „Horse stable ventilation“ z roku 2003, kterou najdete mezi spoustou dalších zajímavých článků na stránce http://extension.psu.edu/animals/equine, a z publikace ontarijského ministerstva zemědělství a potravinářství „Horse Barn Ventilation“ z roku 2010, viz http://www.omafra.gov.on.ca/english/engineer/facts/10-059.htm.
Díry – ty větrají
Aby se ve stáji mohl vyměňovat vzduch, musí mít stáj díry; nesmí být utěsněná jako termoska. Tyto díry však musejí být na správných místech, aby:
1. zajistily dostatečnou výměnu vzduchu (čistý venkovní má proudit dovnitř, špinavý vnitřní zase unikat ven);
2. rozvedly čistý venkovní vzduch po celém prostoru stáje bez vzniku průvanu.
Těmto dvěma zásadním podmínkám nevyhovují dva nejběžnější systémy „větrání“ koňských stájí:
• Máme-li charakteristickou stáj podélného tvaru, kde je uprostřed ulička s vraty na obou stranách a z uličky se chodí po obou stranách do individuálních boxů, pak otevření obou vrat, kdy jedněmi proudí do stáje čerstvý vzduch a druhými má unikat ven, je zcela nedostačující: sice se vymění vzduch v uličce, ale nikoli v boxech, kde to koně potřebují nejvíce. Je zde nedostatečný rozvod vzduchu.
• Pokud do stáje umístíme větráky, které rozhýbou vnitřní vzduch, ničemu to nepomůže, jestliže stáj zůstane se zavřenými okny a dveřmi – přestože bude vzduch cirkulovat v celém prostoru, není zde dostatečný přívod venkovního vzduchu. Jen tím rozvíříme prach a patogeny, vzduch však neobměníme ani nevyčistíme.
Při budování účinného systému větrání se využívá dvou vlastností vzduchu:
1. Schopnosti vzduchu udržovat vlhkost v podobě vodních par. Ta roste s teplotou vzduchu, tedy teplejší vzduch v sobě dokáže udržet více vodních par než vzduch chladný. Zvýšení teploty vzduchu o 10 °C dokáže zajistit až dvojnásobek zadržené vlhkosti. Převedeno do praxe to říká, že pokud do uzavřeného prostoru přijde chladný vzduch a odejde teplý vzduch, odnese s sebou nadbytečnou vlhkost. Je to jeden ze způsobů, jak vysušovat nadměrné vlhké prostory – topit a větrat…
2. Teplý vzduch je lehčí než chladný vzduch, protože je řidší, a proto stoupá vzhůru. Čím je rozdíl teplot větší, tím rychleji teplý vzduch stoupá. Uvolní tím místo chladnějšímu vzduchu. Teplejší vzduch s sebou zároveň odnáší vlhkost, plyny, prach a další nečistoty. Na tomto principu spočívá tzv. přirozené větrání stájí, které však může fungovat pouze tehdy, když je uvnitř stáje tepleji než venku.
Přirozené větrání stáje
Tento systém využívá výše zmíněných vlastností chladného a teplého vzduchu a spočívá ve vhodném umístění větracích otvorů, aby jedním proudil dovnitř chladnější čistý venkovní vzduch, prošel celou stájí, zahřál se a druhým otvorem unikl ven, přičemž s sebou odnese vzduch „nečistý“. Tento systém nevyužívá žádné ventilátory, je levnější, ale na druhou stranu je třeba ho více hlídat, aby zůstala zachována jednotná teplota uvnitř stáje.
U přirozeného větrání využíváme tři druhy otvorů:
– Otvory hřebenové (v podobě komínů, střešních oken či otevřených hřebenů střechy apod.), kterými odchází stájový vzduch, tedy vzduch teplejší a plný nečistot. Tyto otvory musejí být umístěné nejvýš a jejich velikost se mění podle venkovní teploty, čímž se mění i rychlost proudění vzduchu ve stáji.
– Otvory na úrovni okapů jsou přívodné otvory, tudy proniká do stáje čerstvý venkovní vzduch. Mají se nechávat vždy otevřené, i v zimě, a musí jich být tolik, aby zajistily přívod vzduchu do celé stáje, tedy do každého boxu. Nacházejí se nad úrovní těla koně, aby i v zimě zajistily větrání, ale zabránily průvanu, který by koně postihl.
– Otvory v bočních stěnách mají být největší a otevírají se především v teplých obdobích, aby zajistily skutečně dostatečný přívod čerstvého vzduchu. Mohou být umístěné i proti sobě a měly by mít možnost zavření nebo částečného zavření v případě nepříznivého počasí.
Také je třeba, aby otvory byly vhodně prostorově orientovány: podélná osa stavby má být kolmá na převládající větry. Okolo stáje nesmějí být žádné překážky proudění vzduchu (jiné budovy, velké stromy apod.), a to do vzdálenosti desetinásobku výšky únikového (hřebenového) otvoru. Okolí únikových otvorů (stropy) musí být izolováno, aby se vyšší vlhkost unikajícího vzduchu na nich nesrážela a nekapala zpět na zem. Kromě toho musí být přirozeně větraná stáj dostatečně vysoká a její vnitřní prostory co nejméně členěné stěnami a jinými přepážkami.
Přirozené větrání neizolovaných, otevřených stájí
Jedná se o stáje, které nejsou izolované, či dokonce vytápěné, popřípadě o otevřené stáje (přístřešky), kterým chybí jedna nebo více stěn či jejich části. U nich bývá problém dobře je vyvětrat, aby přitom nevznikal průvan.
Tyto stáje by měly mít:
– hřebenový otvor neustále otevřený, aby jím unikal teplejší vlhký vzduch;
– malé otvoru u okapů, které přivedou do stáje vzduch na úrovni horního okraje stěn, tedy nad koňmi; tím se zabrání vzniku průvanu, který by koně postihl;
– velké větrací otvory, které jsou v této stáji (okna, vrata, neúplné nebo chybějící stěny), by měly být opatřené naklápějícími se žaluziemi, roztažitelnými závěsy, posuvnými panely nebo stahovatelnými protivětrnými sítěmi, které se budou zavírat v chladném či příliš větrném počasí a otevírat v teplých, bezvětrných dnech.
Kromě toho se přesto doporučuje izolovat strop stáje, popřípadě i boční stěny, aby se na nich nesrážela v chladném počasí vlhkost.
Přirozené větrání izolovaných stájí
Moderní stáje jsou často dobře izolované, takže dokážou udržet i bez vytápění uvnitř teplotu vyšší o 5–10 °C, než je teplota venkovní. Samozřejmě v zimě i zde hrozí zamrznutí; tomu lze čelit dodatečným vytápěním nebo zahříváním ohrožených míst (vodovodní potrubí) – určitě ne omezením větrání!
Otvory v bočních stěnách mají být velké a lze je opatřit izolujícími panely nebo okny s tabulkami z dvojitého skla. Pokud je stáj opatřená půdou, mají být hřebenové otvory v podobě komínů, které je dobré také tepelně zaizolovat, aby se v nich nesrážela vlhkost. Velikost těchto otvorů by měla být 60×60 cm a odpovídat mají 0,5–1 % plochy stáje. V těchto větracích komínech je dobré mít klapku, která zakryje až 90 % otvoru. Ta se bude ručně přivírat v hodně chladném počasí, aby se zabránilo klesání ledového vzduchu komínem dolů do stáje.
Pro letní období je třeba počítat s dostatečně velkými přiváděcími otvory v bočních zdech stáje, měly by odpovídat 5–10 % plochy stáje a měly by být umístěné na protilehlých stěnách, aby se zintenzivnila výměna vzduchu a využily se teplé letní vánky. Tyto otvory by měly mít šikmé klapky, sítě či jiné zábrany, které bude možné zavřít například během bouře či silného větru.
Závěrem
Koňská stáj musí být dobře větraná. To znamená, že se dovnitř musí dostat potřebné množství venkovního vzduchu a stáj se musí zbavit vzduchu „znečištěného“. To se děje na základě proudění vzduchu; jedním otvorem, umístěným výš, uniká ze stáje vzduch vnitřní, druhým otvorem, umístěným níž, se díky tomu dostává do stáje vzduch čerstvý, venkovní.
K této výměně vzduchu musí docházet nepřetržitě, proto by měla být stáj opatřená neustále otevřenými otvory na úrovni okapů, které budou přivádět venkovní vzduch ke každému koni. Dále by měla mít neustále otevřené otvory v hřebeni střechy, kterými bude unikat teplý, vlhký a znečištěný vzduch. Na bočních stěnách by měly být další otvory (okna, dveře…), které budou přivádět vzduch především v teplejším počasí a jež bude možné přivřít či zavřít při silném větru, bouři nebo v zimě.
Stáj je třeba orientovat podle směru převládajících větrů a měla by mít co nejméně dělení vnitřního prostoru, aby se mohl vyměnit skutečně celý vzduch – aby zde nebyly překážky, které dají vzniknout zákoutím, kde zůstane vzduch doslova bez hnutí.
