Plemeno je ceněno pro obrovskou sílu a vytrvalost, poslušnost, inteligenci a lovecké schopnosti. Patří k nejstarším plemenům severských psů. Jeho domovem je Aljaška, kde byl až do konce 19. století jediným chovaným plemenem.
Inuitské kmeny žily kočovným životem a využívaly psy k tahu, aby mohly na velké vzdálenosti přemísťovat svůj majetek. Kromě tahu byla pro přežití člověka v drsných podmínkách důležitá poslušnost psů, ale také odvaha a neohroženost při lovu a obraně jejich pána. Za své jméno vděčí malamuti inuitskému kmeni Mahlemutů. Ti vychovávali své psy ke spolupráci s člověkem, čímž v nich posilovali smečkové vazby, ale i samostatnost (pokud kmen trpěl nedostatkem potravy, byli psi do určité míry odkázáni na své lovecké schopnosti), oceňovali a rozvíjeli jejich inteligenci zděděnou po vlčích předcích. Malamuti byli používáni nejen k tahu, ale také k lovu ledních medvědů, tuleňů a jiné zvěře. Byla to neohrožená zvířata plně přizpůsobená výjimečně tvrdým podmínkám Aljašky. Za předka aljašského malamuta je považován Canis familiaris Anutschin (pes Inostrancevův) – Kříženec psa rašelinného (Canis palustris Rütim) a severoevropského vlka.
V období zlaté horečky, v roce 1896, zaplavil Aljašku a Kanadu příliv zlatokopů, kteří brzy zjistili, že se bez psích spřežení neobejdou. Tento příliv bílých osadníků málem zapříčinil zánik plemene. V letech 1909–1918 byly mezi zlatokopy velmi populární závody psích spřežení, malamuti byli těžcí, silní a vytrvalí psi, vhodní k tahu těžkých saní, ale pro rychlostní závody příliš pomalí. Křížením s jinými plemeny pro závody psích spřežení se osadníci snažili vyšlechtit rychlejšího psa. I v dnešní době jsou tyto tendence a někteří závodníci opět kříží plemena tak, aby psi byli co nejlepší pro sprinty. Situace se zlepšila až v roce 1926, kdy malamuti začali být rozmnožováni čistokrevným chovem. Napomohl tomu i R. S. Byrd, který při své poslední expedici na jižní pól popsal aljašské malamuty jako nejschopnější plemeno saňových psů.
Manželé Seeleyovi založili slavnou linii Kotzebue, plného uznání se dočkali až v roce 1935 a toto psí plemeno bylo zaregistrováno pod názvem Alaskan Malamute. Chovatelská stanice Kotzebue dala světu první malamuty moderního typu. Standard plemene byl registrován v AKC v roce 1936. První klubová výstava AMCA se uskutečnila v roce 1952.
Do Čech dovezla první dva malamuty Ing. Hana Petrusová v roce 1980, fenky Alekka of Nome, Parka Vom Mount Kinley z Německa. Vznikla první chovatelská stanice Del Monte. Prvním klubem, který zastřešoval plemeno Aljašský malamut a stejně tak i ostatní severská plemena u nás, byl Klub severských psů a jezdců se psím spřežením, jenž vznikl roku 1984 (později Klub severských psů). V roce 1997 vznikl samostatný klub pro aljašské malamuty Alaskan Malamute klub Česká republika (AMKČR), www.amkcr.eu. Klub sdružuje nejen chovatele, ale i příznivce a obdivovatele tohoto krásného, pradávného a nevšedního plemene.
Dnes se toto plemeno využívá pro sportovní účely, např. mushing, závody psích spřežení. Nejdelší závod, který se u nás jezdí, je Šediváčkův long měřící 240 km. A každoročně se jede po hřebenech Orlických hor. Kromě mushingu na sněhu se jezdí závody na suchu na kárách.
Skijöring patří k individuálním disciplínám mushingu (lyžař na běžkách je tažen 1 nebo 2 psy.
Bikejöring či scooter je též individuální disciplína mushingu. Jedná se o jezdce na kole či koloběžce taženého jedním nebo dvěma psy.
Dogtrekking je oblíbený vytrvalostní pochod se psem (na 80–100 km a více), canicross běh s jedním nebo dvěma psy.
Pulling jsou soutěže o to, kdo utáhne větší zátěž. Konají se na sněhu, kdy je náklad uložen na saních, nebo na suchu, kdy je náklad na vozíku nebo na vozíku taženém po kolejích.
Michaela Purnochová
Chovu malamutů se věnuje Michaela Purnochová od roku 1987, kdy si pořídili s manželem první fenku Aruma ozvěna severu (Etukishook del Monte + Haia del Monte). Dalším psem byl Navaho Del Monte (Heritage KB Tribut of hinook + Jouka Jouwiniak of Kewatin), který byl typickým představitelem linie Chinook – Kotzebue. Jeho perfektní povaha nás přesvědčila, že jdeme správnou cestou. Nebyl to typický show–pes, ale chovu v České republice přiřkl jinou dimenzi. Společně s Armou dali základní jméno našemu chovu. Po Navaho, který byl importován z Belgie, se narodily dva vrhy A+B ve spojení s Armou. Proto jsme se v chovu dále orientovali na belgické linie Cold Valley a Keemas Wolf Pak, ve kterých se objevovali léty prověřené linie USA, Storm Klouds a Chinook. Třetím přírůstkem chovné stanice byla jedna z nejlepších fen československého chovu, česká šampionka Aira lokomotiva severu (Xefalu Ipuk di Latina + Enjy od Půlnočního slunce) chovatele Ing. Punčocháře. Aira byla výjimečná svou povahou a dobrotou. Na výstavách získala ocenění Český šampion a Několikanásobná klubová šampionka. Aira dala ve spojení s Navahem vrh C+D a posléze s naším dalším importovaným psem Rex Cold Valley of Keemas Wolf Pak (Ccyrus Rex Valae of Storm Klouds + Mackenzie Keemas Wof Pak) chovatelky A. Muspach vrh E+G. A následovaly další přírůstky. Více o chovu najdete na stránce www.navarama.cz. Je krásné se potkávat s lidmi, jako je Michaela, která dělá chov s láskou. Její psi jsou vždy na prvním místě.
Čím tě plemeno zaujalo?
Plemeno aljašský malamut mě zaujalo svým vzhledem a povahou. Je to přírodní plemeno, které je takové, jak ho vytvořila příroda a tak trochu Eva Seeley (Chinook kennel). Je to pes oddaný člověku také a také rodinný pes, je stvořen pro práci.
Pro nás je nejdůležitější, aby psi byli zdraví, naši pejskové mají veškerá zdravotní osvědčení ČR a USA, jsou kontrolováni DNA testy.
Výstavy bereme jako bonus, mají-li pes či fena skvělý exteriér, povahu a pohyb. Pokud na výstavu jedeme, jedeme tam, kde posuzuje odborník a znalec plemene. Nepropadli jsme dnešním výstavním extrémům, kde mnohdy nejde vůbec o psa, ale o člověka, který psa vodí, a rozhodčí o plemenu jen četl v rychlíku… Pro nás jen náš pes hlavně přítelem a kamarádem na celý jeho život. Naši malamuti mají sice tituly interšampionů a šampionů mnoha zemí, ale myslím, že je jim nejlépe s námi v lese či na loukách, při akcích, kde se můžou vyřádit, stejně tak jako my.
Do jakých zemí se prodávají štěňátka?
Naše štěňata se vždy snažíme umístit do rodin, kde už zkušenosti s malamuty mají, do všech evropských zemích, USA, Ruska, Izraele atd., ale nejšťastnější jsem, když zůstanou v České republice nebo na Slovensku. Upřednostňujeme sportovní rodiny, které mají vztah k přírodě. Pes do bytu to není, i když na pohovce mu to taky sluší. My to s vrhy nikdy nepřeháníme, dnes jsme teprve u písmene „ T“, za ta léta mnozí abecedu obrátí dvakrát.
Pokud plánuji štěňata, snažím se najít vhodné rodiče, nejen krásné, ale hlavně zdravé. I když někdy se nám to také vymklo, ale to je občas chovatelská detektivka, komedie nebo horor.
Čím se liší psi na výstavu a pro sport?
Ve standardu AM se nikdy nerozděluje pes na sport či výstavu. Standard je jen jeden. Naštěstí extrémy, kdy závodní malamut vypadal zcela jinak, než popisoval standard, jsou pryč. Ale tyto trendy tu byly. Naštěstí se dnes AM používá k disciplínám saňového sportu, ke kterým je určen (mnohadenní závody psích spřežení, pulling, caniscross atd.), kde je zapotřebí síla, a ne rychlost.
Jak by měl vypadat závodní pes?
Závodní malamut by měl být hlavně zdravý a ve výborné kondici, trénovaný, vyrovnaný a pohodový. Dnes s malamuty závodí opravdu skalní příznivci. Trend závodů psích spřežení je dnes v rychlosti, a k tomu AM opravdu určen není. To je jako srovnávat chladnokrevníka s plnokrevníkem – a to opravdu nejde.
Kolik máš psů?
V současné době máme čtyři. Nedávno nám zemřela ve věku 14 let naše seniorka… Ve spolumajitelství máme jednu fenku. Je těžké psát o každém zvlášť. Naši malamuti, ti, co jsou s námi nyní, i ti, co jsou už zapsaní v historii naší chovatelské stanice, v historii chovu AM v České republice – každý z nich byl individualita. Každý z nich je zapsán v našich srdcích.
Vyzdvihla bych zde opravdu všechny. Máme v naší smečce všechny důležité linie, Evropy, USA, Kanady. Byli jsme první v ČR, kdo dovezl a provedl inseminaci feny zmrazeným spermatem od plemeníka z USA. Z tohoto spojení se narodilo nádherných 6 štěňat, kterým by bylo dnes 16 let. V naší rodině žil do svých 15 let pes dovezený z Belgie (USA + Evropa), který byl významný pro chov v celé Evropě. Byl skvělý nejen exteriérem, ale i povahou. Nemůžu také zapomenout na všechny naše fenky, které daly život mnoha skvělým štěňátkům. Na fenku, která sice nebyla chovná, ale byla to obrovská přítelkyně, která nikdy nepoznala, co je to vodítko… nikdy neublížila ani mouše, a byla skvělá teta. A na štěňata, pro která jsme si jeli do Švédska a která se narodila v rekordním počtu 13. Temperamentní stvoření, kterým je dnes 9 let a mají elánu jako zamlada. A musím zmínit i současné štěně, fenku, která se jeví jako nejúžasnější mazel. Atd. Opravdu nemůžu vyzdvihnout jen jednoho, když mám v srdci všechny…
Jakou má toto plemeno povahu?
Aljašský malamut má být vyrovnaný, klidný a temperamentní. U psů, ale i u některých fen je znát velká dávka dominance, která by měla mít svá pravidla. Nikdy by AM neměl být agresivní vůči člověku.
AM je plemeno, které se má vychovávat už od šesti týdnů, má ohromný vtiskávací reflex. Velmi dobře se učí do věku jednoho roku. Pak už jenom opakujete…
Výchova AM není výchova Německého ovčáka. AM vás musí uznávat a ctít. Pokud si s ním nebudete vědět rady, on to velmi rychle vycítí a bude se vychovávat po svém. Člověk by měl být vždy ten vedoucí smečky. Nikdy to nesmí být opačně. Malamut má velmi silně vyvinutý lovecký pud, který se však dá dobře ovládnout výcvikem a důsledností.
Jaký má toto plemeno standard? Co se nejvíce cení?
Standard AM, dle FCI, skupina 5. Primitivní a špicovitá plemena. Severské saňové plemeno, které bylo vyšlechtěno v USA.
Je to laskavý a přátelský pes, silný a mohutně stavěný. Jeho hlava je vždy vyvážená, široká s dobře postaveným malým uchem, dobře osrstěným. Měl by mít hluboký hrudník a osvalené tělo, bez známek slabosti či nekorektního úhlení předních i zadních končetin. Musí mít pevný a vytrvalý pohyb. Pevný hřbet. Ocas je vždy nesen při pohybu nad hřbetem. Jeho srst je dvojitá s pesíky a hustou podsadou. Vadou je srst dlouhá a vlnitá či jemná jako vata. Tlapy by měly být kulaté a silné. Barva srsti je od celosněhobílé přes černou až ke všem odstínům šedé a červené. Bílá musí být vždy na spodní straně trupu, hlavy a končetin. Bílé skvrny jsou nežádoucí.
Váha psa je ideální 38–42 kg, u fen 34–36 kg, výška 58–65 cm optimální, plus minus 2 cm.
AM musí mít vždy hnědou barvu očí.
Pohyb AM je vždy prioritou! Temperamentní, vyvážený. Tlapy v klusu jdou vždy v jedné stopě.
Cení se povaha, tmavé mandlové oko, bezchybná srst. Dobře uložený ocas.
Jak náročné je toto plemeno na péči? Jak je aktivní? Jakou péči vyžaduje srst? Má speciální nároky na stravu?
AM je velmi citlivý na stravu, měl by mít vždy stravu složenou z masa a minerálních doplňků. Má větší nároky na zinek, který přidáváme do krmné dávky. Maso preferujeme hovězí, rybí, kuřecí, jehněčí plus příkrm rýže. Pokud krmíme granulemi, měly by být vždy kvalitní, masové.
Péče o srst je vždy náročná v období línání, na jaře. Jinak srst náročná není. Naopak. Je to pes jako každý jiný, potřebuje člověka, pohyb a dobrou stravu. A také zábavu.
V období léta, vysokých teplot omezujeme přes den pohyb na minimum. Chodíme na procházky brzy ráno nebo pozdě večer. Nejezdíme na kole dlouhé trasy.
Je tento pes náročný na výcvik?
Ano, je náročný na naši trpělivost, důslednost a lásku.
Čím ti udělají hafani největší radost?
Radost mi dělají, když mají radost oni, milují nás a my milujeme je. I s jejich chybami. Ale oni to mají také tak.
Co bys poradila lidem, kteří by si chtěli toto plemeno pořídit?
Pokud někdo přemýšlí o pořízení AM, měl by si uvědomit, že už nikdy, nejméně 15 let, nebude sám. Že nevyjde z domu, aniž by na sobě neměl nějaký ten chloupek, nebude nikdy jíst sám, a nebude mít vzorně uklizený byt či upravenou zahrádku. Bude však mít skvělého psího přítele, který ho bude doprovázet všude na jeho toulkách přírodou, při sportu i lenošení.
Samozřejmě doporučuji kontaktovat Alaskan Malamute klub Česká republika, který čeká na svoje nové členy a přátele.