Domov pro koně Díl 10: Další typy podlah do stájí a přilehlých prostor
Pevná podlaha ve stájích
V současné době je většina koňských stájí vybavena nepropustnou podlahou, a to i v boxech. Výhody těchto materiálů očividně převažují a nevýhody se dají do jisté míry zmírnit podestýlkou nebo specifickou úpravou podlahy.
Beton
S betonem ve stáji se setkáme v našich končinách asi nejčastěji. Dlouho vydrží a je snadný na údržbu, dobře se zametá i čistí „namokro“, není problém ho dezinfikovat. Navíc se na něm nedrží hlodavci ani ho nijak neničí. Jeho další výhodou je snadné srovnání a bezproblémové vytvoření spádu, rýh, kanálků apod.
Do stájí se samozřejmě nepoužívá hladký beton; i když se velmi dobře čistí, příliš klouže. Tato varianta se proto dává do prostor, kam koně nechodí, například do skladu krmiv, sedlovny apod. Do stájí se volí drsnější povrchové úpravy betonu, ať už je to zdrsnění rýhami, která navíc odvádějí tekutiny na určené místo, nebo zdrsnění „zametení“ metlou. Je třeba počítat ale i s tím, že čím je beton drsnější, tím nebezpečnější je pro kopyta a končetiny koní, snadno dojde k otlakům a odřeninám, rohovina kopyta se může příliš opotřebovávat.
Protože beton je tvrdý, mohou koně odmítat na něm trávit větší část svého času. Navíc je chladný a snadno vlhne a koně si na něj neradi lehají. Do boxů se proto na beton stele poměrně hluboká podestýlka nebo se pokládají gumové rohože. Další nevýhodou je poměrně vyšší cena, kterou ale vyváží životnost a snadná údržba.
Asfalt
Alternativa betonu, která se také snadno čistí a dlouho vydrží, je asfalt. Jedná se o směs kameniva, které je stmeleno térem. Díky tomu je trochu měkčí a poddajnější pod kopyty koní, neklouže a podobně jako beton se i asfalt snadno čistí. Zároveň je trochu „teplejší“ a levnější.
Vrstva asfaltu však musí být dostatečně tlustá (aspoň 5 cm na rovném podloží pro boxy, pro uličky ještě více), aby se nelámal a nepraskal. Je možné, že pokud je silně zatěžován, bude nutné ho za několik let vyměnit. Odolnost a čistitelnost závisí i na poměru kameniva a téru: pokud obsahuje hodně kameniva, může být příliš drsný, špatně se čistit a stát se příliš porézním, tedy vsakovat tekutiny. Naopak příliš velký podíl téru může zvýšit klouzavost asfaltu a zkrátit trvanlivost.
Plné gumové / plastové rohože
Tato varianta gumových / plastových rohoží je určená do stájí, tedy do zastřešených prostor, a nemá v sobě otvory, kudy by tekutina stékala do spodnějších vrstev. Existuje celá řada velikostí, tvarů a tlouštěk těchto rohoží, což se odráží i na jejich ceně, která není ani trochu nízká. Rohože mají často tzv. „zámky“ čili mechanismy, kterými do sebe zapadají a drží pohromadě, aby se nerozjížděly. Měly by zaplnit celý prostor nebo být po okrajích ohraničené. Z toho důvodu se doporučuje použít rohože velké a těžké. Rohože se pokládají na rovný, pevný povrch, většinou beton, hlínu, jíl, jsou-li dostatečně silné, tak i na štěrk či písek.
Jejich úkolem je zpříjemnit pobyt koní na nepropustné podlaze stájí. Jsou totiž výrazně měkčí a teplejší než beton či asfalt, dlouho vydrží, a pokud nejsou hladké, ale s profilem, pak nekloužou. Dobře se zametají, čistí a dezinfikují, a dokonce se dají rozebrat, přeskládat, důkladně vyčistit apod. I na ně se často dává podestýlka, ale není nutná tak velká vrstva jako na betonové podlaze.
Je třeba si jen dávat pozor, aby je koně nezničili zuby nebo ošetřovatelé vidlemi. Pokud jsou z poréznějšího materiálu, mohou v sobě zadržovat moč a časem zapáchat. Jejich poměrně vysoká cena je však často přebitá výhodami, které koním i lidem skýtají.
Kam dát jakou podlahu
Máme na výběr z různých materiálů, které lze různě kombinovat a povrchově upravovat. Protože ale ne každé místo ve stáji má stejné požadavky na povrch, často se stává, že nebude mít celá stáj stejnou podlahu.
Podlaha do boxů a do míst, kde se koně zdržují, kde postávají či si lehají
Podlaha v těchto místech musí být
– přiměřeně pružná/měkká, aby se tolik nenamáhaly šlachy a kopyta a koně zde rádi odpočívali;
– suchá, ať už proto, že tekutiny vstřebá a odvede do spodních vrstev, nebo po ní stečou pryč;
– bez zápachu, protože koně rádi rejdí nosem u země;
– neklouzavá, aby měli koně odvahu si na ni lehnout a aby při vstávání nedošlo ke zranění; toto platí dvojnásob u koní starých, nemocných a u malých hříbat;
– odolná před kopyty, musí zůstat rovná, nesmí ji poškodit hrabání;
– snadno čistitelná.
Všude, kde budou koně ve stáji odpočívat, by měla být podestýlka. Přestože se dnes stále častěji objevují speciální stájové matrace, nemusí to být do individuálních boxů ideální řešení. Jsou příliš měkké, špatně se čistí a snáze se poškodí kopyty. Matrace se zatím osvědčují ve volných stájích či přístřešcích venkovního ustájení a slouží výhradně k lehání koní, nikoli ke stání a pohybu.
Dále je dobré vědět, že koně obecně rádi močí do měkkého. Pokud tedy nechcete mít ve stáji velký nepořádek, je dobré nechat část boxu měkkou a část tvrdší. Koně budou obvykle stát na tvrdším, močit do měkkého, takže bude snadnější box uklízet. Pozor jen na to, že do měkkého si budou chtít i lehat!
V každém případě by použitý materiál měl být zdravotně nezávadný a ideálně určený pro použití ve stájích v místech, kde se zvířata zdržují!
Pozor:
Roštové podlahy rozhodně nepatří do koňských stájí a už vůbec ne do boxů!
Ať už si vyberete jakýkoli typ podlahy, pro koně je třeba dostatek podestýlky, která bude absorbovat nadbytečné tekutiny, aby ze stáje neodtékalo příliš mnoho tekutin do prostředí (kromě vymývání stáje).
Pamatujte:
Prostor na prvním místě! Koně, mají-li dostatek prostoru, udržují své prostředí v poměrné čistotě – kálejí i močí na oblíbená místa, zbytek podlahy zůstává čistý!
Podlaha do stájových uliček a do míst, kde se koně pohybují
Na této podlaze se koně nezdržují dlouho, ale často je více namáhaná než podlaha v boxech. Má být:
– suchá,
– odolná před poškozením kopyty,
– snadno čistitelná / zametatelná,
– neklouzavá,
– nehořlavá.
Podlaha uliček by neměla absorbovat tekutiny, ale odvádět je, protože jinak hrozí tvorba bláta a jeho rozšlapání. Pevná podlaha uliček se má svažovat do stran, kde budou kanálky na odvod tekutin. V uličce počítáme spíš s vodou než s močí.
Z výše uvedených důvodů není příliš vhodný jíl nebo hlína, protože nejsou odolné a vychodí se v nich stopy. Použít se dají do stájí, kde je nízký provoz. Beton a asfalt jsou sice odolné, ale hlučné a mohou klouzat, především když se trochu ošlapou. Řešením je zdrsnělý beton či asfalt s větším podílem kameniva. Podobně nebezpečná může být dlažba: často příliš klouže. Pokud se rozhodne někdo vydláždit uličku stáje, musí použít drsné dlaždice. Zároveň je třeba počítat s tím, že mezery mezi dlaždicemi mohou zadržovat nečistoty a vlhko (z toho důvodu také není dlažba vhodná do boxů). Existují i dřevěné „dlaždice“ – kostky, které sice tolik nekloužou, ale špatně se čistí a dezinfikují. Použít lze i gumové nebo plastové rohože či dlaždice, jen pozor na jejich poréznost a odolnost, především ve stájích, kde se pohybuje více okovaných koní.
Stejné požadavky má i podlaha v mycích boxech: je třeba, aby neklouzala a byla odolná vůči kopytům i vodě. Ideální jsou nepropustné materiály, které tvoří mírný svah do drenážního kanálku. Vhodný je velmi drsný beton, gumové rohože s výrazným profilem, popřípadě asfalt s výrazným kamenivem. Drenáž má být na kraji mycího boxu a zakrytá, aby na ní koně nestáli, protože může klouzat.
Podlaha do skladu krmiv a jiných prostor, kam chodí lidé, a ne koně
V těchto prostorách se mohou vyskytovat hlodavci a různí škůdci, je proto potřeba, aby podlaha skladu krmiv či postrojů a podobných prostor byla snadno čistitelná, dala se zametat, dezinfikovat. K tomu se hodí hladký beton nebo asfalt, popřípadě dlažba.
Příště si řekneme něco k tomu, jak vlastně podlahu do stájí vybudovat.
Doporučené čtení a zdroj informací:
http://pubs.cas.psu.edu/freepubs/pdfs/ub036.pdf
