Krmení
Sám jsem si první pár pořídil z Německa od velkého specialisty na drobné exoty. Ptáci byli poměrně drazí. Předtím jsem měl zkušenost s chovem různých druhů panenek a amadin Gouldové. U těchto druhů pro úspěšný odchov stačilo držet vzorec dvou období. První je na potravu chudé a druhé naopak rozmanité s velkým podílem klíčeného nebo polozralého krmiva. U ptáků ze subtropického a tropického pásma délka dne nemá takový význam. Nejdelší a nejkratší den v severní Austrálii je rozdílný asi o jednu hodinu. Co je však naprosto rozdílné, je nabídka a složení potravy v suchém období a v období dešťů.
Amadinám běloprsým vyhovuje jako hlavní složka potravy směs pro drobné exoty. Sám používám stejnou i pro guldy. Základem je směs pros a lesknice. Bílé nebo stříbrné, trochu zeleného prosa a poměrně velkou část tvoří proso senegalské. Zbytek, asi 40 %, je lesknice. Jako velmi žádaný doplněk dostávají běloprsky klasy červeného senegalu. Žluté klasy jim moc nejedou. Zelené laty polozralého stříbrného prosa taky celkem ignorují. V období, které má simulovat hojnost, dostávají klasy klíčené a poměrně často, ale v malém množství, vaječnou míchanici. Asi tak půl lžičky každý druhý den. V době krmení mladých dostávají i larvy plesnivce obilného. Ty pojídají celé. Vyzkoušel jsem i muší larvy a moučné červy. Moje běloprsky dávají přednost plesnivcům. Veškerý hmyz je z mrazáku. Nehrozí tak situace, že se něco rozuteče. Ze zeleného krmiva dávají přednost žabinci, ale není to až takový hit. Zvlášť mají k dispozici grit s dřevěným uhlím. Pokud zrovna krmíte červy, je potřeba zvýšeně dotovat ptáky vápníkem.
Chování
V období klidu jsou ptáci rozděleni podle pohlaví v proletovačkách. Pro nezasvěceného pozorovatele se zdají tito ptáci celkem nečinní. Poměrně značnou část dne vysedávají na dně klece. Pamatuji si, jak mne vždy dovedly vystrašit, když jsem je ráno našel nehybně sedící na dně. Během dne častokrát dochází k jedinečnému jevu. Pět samců se postaví proti sobě do kruhu hlavami proti sobě. Stojí celkem nehnutě. Jako by si vyříkávali svoje úmysly a postavení. Občas některý z nich klovne do země. Až na výjimky jsou celkem snášenliví a nenapadají se. Když jsem měl větší proletovačky (240×60×60 cm), měl jsem pohromadě i 10 samců. To se tvořily vždy dvě skupiny. Lze tam, podle mne, vypozorovat dominantního samce.
Unikátní se mi zdá i jejich let. Pokud jsou vyplašeni, lítají jako vrtulník kolmo vzhůru. Umím si představit, jak v přírodě takhle vylítávají z trávy. Velkou část dne budou v přírodě asi trávit právě na zemi. V tom je trochu potíž, že jejich nohy, prsty, na tvrdém povrchu dna klece trochu trpí. Jistě lze použít na dno písek nebo bukové štěpky. U štěpek pozor, ačkoliv se zdají být celkem čisté, je pod nimi po čase vrstva prachu. Veškerou potravu mají nejraději ze země, takže po nákupu uděláte nejlépe, když jim vše dáte do misek na dno klece. Totéž platí, chcete-li je přesvědčit na nějakou novou maškrtu.
Hnízdění
Ptáci jsou, v hnízdní době, v páru v bednových klecích. Klece jsou dlouhé 100 a vysoké 50 cm. Začátek a bohužel i průběh každé chovné sezony je vždy trochu jiný. Jeden rok všichni velmi rychle zahnízdí a další je k tomu musím motivovat zvýšeným přísunem červů. Pokud se vše daří, samec velmi rychle postaví hnízdo, které mu samice schválí. U drobotě, kterou jsem choval, obecně platilo, že jsou stavitelé, kteří vystavějí poměrně složité hnízda, a pak jsou ti druzí, co jenom tu a tam prohodí stéblo. Protože si nepamatuji, který z nich jak dobře staví, udělám všem základ hnízda. Do budek (14×10×10 cm), které mají v přední straně kulatý otvor nebo jsou z jedné třetiny otevřené, dám na dno dřevěné štěpky a nasypu trochu drceného oregana. To oregano hezky voní. Asi další význam nebude mít. Viděl jsem, jak jakýsi Jihoafričan sype na dno budek koupelovou sůl, asi pro odpuzení parazitů, tak mne tohle napadlo. Následně z koksového vlákna nebo jemných stébel trávy vytvaruji základ. Na barvě nezáleží, nebo alespoň jsem opak nevypozoroval. Základ musí být pevný, aby budoucí snůška nebyla roztahána po všech koutech a následně zastlána.
Jejich klid střídá v době toku svatební tanec, který je naprosto úžasný. Samec vezme do zobáku stéblo a začne poskakovat, následně začne samici obíhat a dochází k páření. Za pět let jsem neviděl tyto ptáky se pářit jinde než na zemi. Možná ještě v budce, ale na bidle ne.
Samice snese poměrně velkou snůšku. Nezřídka i 8 vajec. Vejce nijak neodebírám. Během dne se střídá samec i samice na zahřívání. Přes noc je samec obvykle venku, ale to také není pravidlem. Ptáci se líhnou asi po 14 dnech. Někdy i během dvou dnů.
Odchov
První dva dny po vylíhnutí vidím největší úskalí v chovu. Poměrně velká část rodičů nenakrmí mladé. Vůbec to nedává logiku. Ptáci sedí poměrně pevně. Tentýž pár jeden rok vyvede 6 mladých a druhý rok za stejných podmínek, ve stejné kleci, se stejným krmením je nenakrmí. Dalším kritickým obdobím bývá asi 8. den. Dobře krmící rodiče přestanou krmit. Asi 21. den poprvé mladí opouštějí hnízdo. Rodiče je pak ještě 14 dnů krmí. Mladí ptáci jsou poměrně agresivní při vyžadování potravy. V tomto období ještě nelze rozeznat pohlaví. To se ukáže, až začnou přepeřovat, když samci mají na prsou větší bílá pírka. Později lze pohlaví na rozdíl od jiných „panenek“ poznat bezpečně právě podle vybarvení prsou. Samci mají prsa výrazně bílá, kde jenom místy prosvítá černá barva. U samic černá barva dělá „řádkování“ (viz obrázek). To je vždy jasný důkaz pohlaví. Ostatní rozdíly jsou proti uvedeným marginální a není třeba je popisovat.
Zkoušet jiný ptačí druh jako chůvy pro běloprsky jistě lze, ale i tady to není jednoduché. Slyšel jsem o zebrách a chůvičkách. Problém je podle mne v tom, že mladí nekroutí hlavami ze strany na stranu, ale pouze jazykem. Hlavu dají na stranu, otevřou zobák, kroutí jazykem a čekají. Ten pohybující se jazyk připomíná chřestýšův ocas. Jen co jim začnou růst letky, mladé běloprsky používají křídla jako prostředek pro zastínění sourozence při krmení. Neznají bratra ani sestru. To ustává těsně před vylítnutím z hnízda.
Sám jsem ale vyzkoušel běloprsky jako chůvy, když mi u amadin Gouldové padl samec a samice přestala krmit právě vylíhlé mladé. Podložil jsem je starému páru běloprsek, co měl prázdné vejce. Čekal jsem, že je budou jenom zahřívat. To by mne celkem uspokojilo. Byl jsem připraven je ručně dokrmit. K mému údivu však mladé začaly krmit a dovedli je až do osamostatnění. Pravdou je, že občas jsem jim trochu vypomohl, hlavně po vylítnutí z hnízda, kdy tři guldy pronásledovaly své náhradní rodiče jako divou zvěř, jenom aby se domohly nakrmení.
Zajímavosti
Taky jsem minulý rok dokrmil od 8. dne do odstavení dvě mladé běloprsky. Je zajímavé, že když vylítly ven z hnízda, jejich vlastní rodiče je opět začali krmit. Moje stříkačka však neměla konkurenci. Nemohl jsem v klidu projít kolem klece. Mladí doráželi do drátů a velmi hlasitě se dožadovali krmení. Ptáky jsem hned, jak to šlo, umístil do hejna běloprsek. Podle nedávných zpráv tito ptáci odchovávají spolehlivě. Pokud už dojde k umělému dokrmování nebo odchovem pomoci chův, považuji za velmi potřebné po odstavení ihned začlenit mladé k jejich druhu, a to bezprostředně po osamostatnění. Sám chůvičky nemám, a pokud bych měl, tak určitě výstavní, které asi už nebudou tak dobré chůvy jako ty „kolínské“.
Další zajímavostí je, že běloprsky jako jedny z mála nosí absorbenty vlhkosti do hnízda. Viděl jsem to ještě u Astrilda rudokrkého. Kousky dřevěného uhlí, bukovou štěpku nebo taky jenom suchý trus.
Na kontrolu hnízda jsou moje běloprsky tolerantní. Dělám to celkem pravidelně a občas i vyměním výstelku. Je to vždy věcí návyku. Ptáci by si měli podle mne zvykat na nějaký provoz. Jedinci, kteří byli drženi v maximálním klidu, jsou pak při jakékoliv změně vyplašení a stresování. Stres je pak spouštěč onemocnění. Občas u běloprsek jsou nějaké drobné potíže zažívacího ústrojí. Na prskavku se zdají být odolné. Zvláštní péči vyžadují drápky. Pokaždé když mám jakoukoliv „panenku“ v ruce, hned kontroluji a podle potřeby zastřihávám drápky. Důležitá je možnost pravidelné koupele. Ptáci se vykoupou i několikrát denně, dokonce i mladé, které ještě nejsou samostatné, se i dvakrát denně koupou.
Období přepeřování dospělých je poměrně zdlouhavé a není tak razantní jako u ostatní drobotě. Vleče se i několik měsíců.
Změna je život
K úspěšnému odchovu je zapotřebí pevných nervů a trochu toho štěstíčka, jak říkají naši sportovci. Sám jsem zakoupil nebo vyměnil dost ptáků, kteří u jiných chovatelů nehnízdili. Všichni v tomtéž roce zahnízdili, i když s krmením byla potíž. Myslím si, že pokud se něco nedaří, je potřeba udělat změnu. Kolikrát pomůže jenom změnit klec, složení stravy nebo partnera. Nebát se ptáky vyměnit klidně i za takové, co v chovu již selhali. Jak už jsem psal, každý rok je trochu jiný. V neposlední řadě se držet chovatelského úsloví „Jeden pár – žádný pár“. Jinak jsou to celkem nenároční, tolerantní ptáci, kteří mohou hnízdit i v menších bednových klecích. Teplota by měla být stabilní, alespoň kolem 20 °C.