Původním domovem tohoto poníka jsou Shetlandské ostrovy, což je patrné i z jeho názvu. Ostrovy jsou pusté a větrné, nerostou tam stromy, kolem skal je jen tenká vrstvička kyselé půdy na níž je schopna růst jen tvrdá tráva a vřes. Tato potrava a k tomu ještě mořské chaluhy bohaté na minerální látky jsou jediným zdrojem krmiva shetlandského poníka a společně s nehostinným prostředím určují jeho charakter a malou postavu.
Na Shetlandy se poník pravděpodobně dostal před mnoha a mnoha staletími ze Skandinávie, ještě dříve než moře přerušilo veškeré spojení mezi kontinenty.
Shetlandští poníci jsou velmi otužilí a mají silnou konstituci - stavbu těla. Dodnes má tento poník zvláštně uzavřené nosní dutiny, které brání studený vzduch vdechovat rovnou do plic a vlastně jej zahřívají.
Já sama chovám kobylku shetlandského ponyho již několik let v dřevěné boudě, která je postavena z pěti centimetrů širokých hranolů, rozměry stání pro poničku jsou 3x3 metry. Šikmá střecha je zhotovena z prken, přes něž je položen thérový papír. V závětrné straně je okénko a dveře šíře 90 cm. Výška boudy vpředu je 220 cm, vzadu 200 cm. U boudy je prostorný výběh, vystlaný hoblinami. Přes zimu a v mrazech poničce podestýlám větší vrstvou slámy na hoblinách v boudě. Na podzim ponička obroste hustou zimní srstí a brzy z jara přelíná do tvrdé krátké srsti.
Pohyb Shetlanda je rychlý, uvolněný. Při běhu zvedá nohy v karpu (zákolení) i hleznech. Hlava ponyho je pěkně tvarovaná, uši jsou malé a široké čelo naznačuje inteligenci. Krk je silný, svalnatý a odpovídá velikosti poníka. U hřebců má krk na horní linii výrazný hřeben. Prsa musí být široká, nikdy úzká. Plece jsou silné, dobře utvořené a šikmé, ne strmé. Hrudník je hluboký. Pro tohoto poníka je typický krátký hřbet se svalnatými bedry. Má podsadité tělo, které budí dojem síly. Ocas je dobře nasazen na široké zádi, která je skloněná ke svalnatému stehnu i bérci. Nohy jsou krátké a dobře rozestavené. Mají velké klouby a silné ploché kosti. Shetland má kopyta z tvrdé rohoviny a velikostně odpovídající. Spěnky mají normální sklon, nejsou strmé. Hříva i ohon jsou hodně bohaté a slouží jako ochrana před nepřízní počasí. Kohoutková výška shetlandského poníka je 100 cm. Nejlépe stavění jsou většinou poníci o 5 cm menší.
V současné době je u nás k plemenitbě používáno minimum plemenných licentovaných hřebců tohoto plemene. Jsou většinou nahrazováni licentovanými velšskými poníky. Zbarvení shetlandského poníka je velice proměnlivé. Základní barva je černá, ale běžní jsou hnědáci, ryzáci, bělouši, dokonce i oba typy strakáčů černobílý i hnědobílý.
Daleko od svého domova se stal shetlandský pony opravdovým miláčkem dětí i dospělých. Vede si dobře v zápřeží, pod sedlem, ale i v cirkusové manéži a u nás i na oblíbených poutích, kde na jeho vytrvalosti majitelé někdy nezaslouženě vydělávají.
Sama jsem byla svědkem, kdy kojící klisny musely se svými hříbaty chodit v kruhu. Pouze chvilku při výměně jezdců a placení bylo hříbatům umožněno se napít od klisen. Po té byla bičíkem odehnána a pokračovalo se dál. Klisny chodily několik hodin bez vody i potravy, která je nezbytná pro tvorbu kvalitního mléka. Byla na nich vidět únava, některé při chůzi zavíraly oči, jiné netečně bez zájmu o cokoli chodily jako ovce pořád do nekonečna kolo za kolem. Snad přes noc měly klid na futrování a sbíraly síly na další den.
Nepatřím mezi žádné ochránce, kteří „blbnou“ na Pardubické ani Zelené, ale tohle mi nesedí. Kůň má rád práci, těší se na ní, má radost z pohybu, tak mu dopřejme pohyb trochu důstojnější.