Nebezpečné druhy zvířat

•pokračování z FAUNY č. 14

Želva vs. krokodýl

Želvy z čeledi kajmankovitých dorůstají značné velikosti a hmotnosti několika desítek kilogramů. Ostrý rohovitý okraj jejich čelistí byl dokázal hravě uštípnout prst. U krokodýlů se nelze obávat pouze pokousání prostého, byť koušou již docela malá mláďata. Při uchopení většího objektu se krokodýlové mohou začít otáčet kolem podélné osy těla a rovněž citelně uhodí ocasem.

Zuby i ocas jsou hlavními zbraněmi ještěrů větších než 1 metr, z nichž je třeba se mít na pozoru zvláště před varany. Ti se při fixaci brání ještě hrabavými pohyby zadních končetin, opatřených dlouhými drápy. Člověka pochopitelně může bolestivě kousnout i ještěrka daleko menší.

Hadi

Nejedovatí hadi delší tří metrů, to jsou téměř bez výjimky hadi čeledi hroznýšovitých. Do své oběti se nejprve zakousnou a pak se ji snaží rychle obtočit tělem. Při kousnutí sebou postižený reflexivně trhe, křehké hadí zuby se vylomí a zůstanou zabodnuté v ráně. Podceňovat nelze ani hmotnost těchto hadů, která roste rychleji než zvětšující se délka těla (dvojnásobně dlouhý had váží čtyřikrát tolik).

Ptáci

Největší žijící ptáci, nelétaví pštrosi, klovou jen ze zvědavosti. Jejich hlavní zbraní jsou silné nohy a kopání směrem dopředu.

Nejznámějšími zástupci veslonohých jsou pelikáni a kormoráni. Oba mají na konci zobáku háček, sloužící k udržení ryb. O to snáze proštípnou méně pevnou a kluzkou lidskou kůži.

Brodiví ptáci (zvláště čápi a volavky) jsou vlastníky špičatých dlouhých zobáků, kterými dovedou bleskurychle zasáhnout. Při obraně míří do obličeje vůbec a do očí zvlášť. Kolpíci, vyjmutí se seznamu, nemají zobák špičatý, ale ploše ukončený.

Kromě zobáku nelze u dravců a sov podceňovat ani silné pařáty, zakončené ostrými drápy. U sov nesmíme zapomenout ani na neobvyklou pohyblivost krku. Velcí jeřábi především klovou, i když při fixaci mohou člověka rovněž poranit drápy dlouhých končetin. Zobákům největších druhů papoušků neodolají ani nejtvrdší ořechy, bylo by proto bláhové považovat lidské prsty za pevnější.

Primáti

Z řádu primátů jsou vyjmuty jen nejmenší opičky. Při eventuálním konfliktu s většími druhy nutno vzít v úvahu, že opice jsou mimořádně pohyblivé, mají čtyři ruce a samci bez výjimky ostré dlouhé špičáky, které si u paviánů nezadají se zuby šelem. Všichni lidoopi jsou navíc nesmírně silní.

Šelmy, ploutvonožci, chobotnaci

O možnostech velkých šelem způsobit značné škody zřejmě nikdo nepochybuje. Co se však může podceňovat, jsou bleskurychlé reakce těchto zvířat včetně druhů zdánlivě neohrabaných (medvědi). Díky své obratnosti však mohou člověka zranit i malé, druhy zvláště během péče o mláďata.

Ploutvonožci jsou vlastně šelmy, adaptované pro život ve vodě.

Chobotnatci disponují obrovskou silou, sloní samci i náladovostí.

Lichokopytníci

Kromě koňovitých patří mezi lichokopytníky tapíři a nosorožci. Koně a zebry koušou a kopou, tapíři koušou a nosorožcům stačí jejich velikost. Podstatně různorodější je řád sudokopytníků od druhů miniaturních až po zvířata opravdu veliká. Nebezpečná mohou být pouhou hmotností, rohy či parohy nebo kopnutím (žirafa). Zvláště samci jelenovitých dovedou být v zajetí velice protivní včetně našeho srnce.

Zoologické zvláštnosti

Vyhlášku zakončují zoologické zvláštnosti. Samcům ptakořitných (ptakopyska a ježury) vyrůstá na patě zadních nohou ostruha s vývodem jedovaté žlázy. Ďábel medvědovitý má pověst popudlivého zvířete vyzbrojeného silným chrupem. Velké druhy klokanů především kopou oběma zadníma nohama dopředu opřeni o ocas. Dikobrazi na nepřítele nacouvají, urzoni se ho ještě snaží udeřit ostnitým ocasem. Mravenečník velký dokáže rozhrabat nejtvrdší termitiště svými dlouhými drápy, lenochodi se snaží nepřítele drápy spíše přitáhnout do blízkosti překvapivě ostrých zubů.

Dá se očekávat, že zákon na ochranu zvířat proti týrání bude doplněn přílohou, určující minimální rozměry chovatelských prostor včetně nezbytného vybavení. Vlastník nedostačujícího zařízení bude muset urychleně přestavovat nebo se svých zvířátek vzdát. Je v zájmu budoucích chovatelů stavět co nejvelkoryseji s přihlédnutím ke konečné velikosti chovanců, zakoupených jako malá mláďata (hadi, krokodýlové).

Úmysl chovat nebezpečná zvířata je třeba avizovat na Okresní či Městské veterinární správě, která stanoví podmínky chovu. Po jejich splnění a prověření odbornosti chovatele vydá povolení. Tento úkon je spojen se zaplacením správního poplatku. Inspektor uvedeného úřadu pak má právo chov kontrolovat.