Pyrura modravý hnědokrký Moje začátky chovu Pyrrhura lepida coerulescens
Pořízení prvního pyrury
Nic jsem o tomto druhu papoušků dříve nevěděla, jelikož pochází z Ameriky, konkrétněji ze severovýchodní Brazílie, a já jsem byla znalá pouze v chovu australských papoušků. Při návštěvě známé, kdy jsem si přijela pro pyruru, jsem byla tímto papouškem na první pohled okouzlená. Na fotografiích tento druh papouška vypadá velký a přitom jsou to drobní roztomilí papoušci, velcí zhruba 24 cm. Bertík byl už v té době zcela ochočený, chodil na prst, jedl z ruky a volal na nás „Bertíku“. Jako mládě nebyl Bertík uměle (ručně) dokrmován, přesto jeho ochočení bylo velmi rychlé. Měl přistřižená křidélka, aby neulétl, a tak mohl chodit i na jarní procházky na zahradu, kde měl možnost okusovat čerstvé větvičky jabloní. Tento druh papoušků je velice učenlivý a inteligentní, a tak již po čtrnácti dnech, kdy jsem ho zařadila do svého chovu, uměl vypískávat jména ostatních papoušků z okolních voliér. U tohoto druhu papoušků není nutno ptáčky ručně dokrmovat, stačí intenzivní péče a kontakt s nimi a ptáček se vám zanedlouho odmění svou láskou a učenlivostí.
Rozšíření chovu
Bertík mě natolik okouzlil svou povahou, že jsem byla nucena usednout k počítači a začít pro něj hledat nevěstu, abych tak mohla zahájit chov i těchto nenáročných amerických papoušků. Po dlouhém hledání nevěsty jsem narazila na jediný inzerát, kde byl nabízen chovný pár pyrurů modravých hnědokrkých. Jelikož jsem samotnou samičku k prodeji nemohla v širokém okolí najít, koupila jsem si již zmiňovaný inzerovaný chovný pár z Chrudimi. Byl v dobu koupě čtyři roky starý a úspěšně vyvedl za svůj život celkem 12 mladých. V mém chovu začal tento pár hnízdit již po dvou měsících zabydlení, kdy se vylíhla tři mláďata. Již po měsíci soužití s párečkem pyrurů jsem si s nimi dokázala vytvořit přátelské pouto. Ptáčci jsou hodní a milí, a to bez jakékoliv snahy o ochočení.
V současné době plánuji rozšířit chov přidělením samičky Bertíkovi a mít tak dva nepříbuzné páry Pyrrhura lepida coerulescens.
Krmení
Pyrurové jsou vášnivými jedlíky a mlsouny. Poté, co mě pyrurové spatří u voliér, přiletí k pletivu a začnou žadonit o něco dobrého. Nejvíce milují piškot, který si vezmou s sebou k misce s vodou a namáčejí si ho. Piškot drží v pařátku sameček a nabízí ho i své samičce k okusování. Při podávání krmení se nemohou dočkat, kdy jim konečně položíte misku do voliéry, a jsou zvědaví, co dobrého jste jim připravili. Složení stravy těchto papoušků neodlišuji od potravy, které podávám svým australským papouškům (korela, rosela, kakariki). Denně mají dostatečný přísun čerstvé pitné vody spolu se suchou i naklíčenou směsí zrnin pro střední papoušky (slunečnice bílá, slunečnice žíhaná, kardi, loupaný oves, kukuřice, proso, lesknice, pohanka, lněné semeno, pšenice, buráky apod.). Často do krmení přidávám vaječnou míchanici s medem, mrkví a hrozinkami, a to obzvláště v období hnízdění. Základem je pestrá strava, ze zeleného milují nejvíce listy pampelišek, okurky, zelenou papriku, listy hlávkového salátu, nastrouhanou kedlubnu a v sezoně dávám čerstvou malou kukuřici. Z ovoce podávám nejčastěji jablko či hrušku a meruňky. V létě na osvěžení dopřávám ptáčkům kousky melounu. Zrní, které papoušci vyházejí na dno voliéry, pečlivě uklízejí křepelky čínské. Pro zkrocení nudy dávám papouškům usušený klas kukuřice nebo sušený banán či burák na louskání. Nesmíme však zapomínat na hygienu misek a krmítek, proto je nutno každý den krmítka umývat.
Vzhled
U těchto papoušků nenajdeme vizuální rozdíl mezi samcem a samicí, proto lze určit pohlaví jen pomocí testů DNA nebo endoskopií. Pyrura modravý je převážně zelený. Čelo a krk jsou hnědošedé, přičemž čelo je zbarvené výrazně dotmava, spodní část krku lemuje modravý nádech, líčka jsou zelená s nádechem domodra. Okolo ušního otvoru je výrazná světlá skvrna. Letky jsou výrazně sytě modré a spodní část těla je taktéž zbarvena domodra. Ramena a křídla jsou ze spodní strany červená a na bříšku jsou nepatrně vidět červené tzv. „kšandy“. Ocasní pera jsou červenohnědá. Zobák má stejnou barvu jako nohy, a to tmavě šedou. Tyto zmiňované barvy jsou nejkrásnější při odrazu slunečních paprsků, kdy vynikne každá barva na každičkém peříčku.
Hnízdění
Tento druh papoušků je nenáročný na velikost voliéry, a tak jim postačí i menší voliéra, musí v ní však být možnost letu. Samci jsou nesnášenliví ke stejnému druhu papoušků v jednom teritoriu. Lze je chovat spolu s mírumilovnými typy papoušků, jako jsou například andulky či korely. Teplota v chovném zařízení by v zimě neměla klesnout pod 10 °C.
Hnízdní budku pro pyrury jsem si přivezla společně s ptáčky přímo od chovatelky z Chrudimi. V této budce byli v předešlých letech zvyklí a úspěšně z ní vyvedli mladé, a tak neměli problém v ní brzy zahnízdit i v mém chovu. Budka je vyrobena z masivu o rozměrech 35×32×24 cm (vך×h), vletový otvor má průměr 6 cm. Dno budky pro tyto papoušky nastavuji tmavým molitanem vysokým zhruba 3 cm a na něj stelu vrstvu pilin asi 2 cm vysokou. Při hnízdění si již zmiňovaný molitan natrhají na kousíčky a tento způsob hnízdění jim, dle mého názoru, vyhovuje. Na fotografiích můžete vidět v budce také dřevěné třísky. Ty dělá samec, v době hnízdění, z dřevěných latěk, které jsou přidělané ze spodní strany na víku. Po každém vyvedení mladých se tyto laťky musí zcela obměňovat. Jak jsem již výše zmiňovala, během dvou měsíců čtyřletý zkušený pár zahnízdil a sameček většinu času strávil se samičkou v budce. Ve snůšce bylo šest vajíček a po 24 dnech se začala líhnout mláďátka. Po čtrnácti dnech jsem mladé ptáčky okroužkovala kroužkem o velikosti 5,5 a po 7 až 8 týdnech opustili budku, což je asi o tři týdny později než například u Korely chocholaté. Až při kroužkování jsem si uvědomila, jaké mají pyrurové nožky. Jejich nožky jsou mohutné, prstíky spíše krátké a silné – v porovnání s australskými druhy papoušků (korela, neoféma, kakariki), kteří mají prsty spíše úzké a dlouhé.
Hnízdní budku těmto ptákům nechávám celoročně, jelikož v budce rádi nocují. Bertík, který budku ve své kleci nemá, chodí nocovat pod noviny položené na dně voliéry.
Závěr
Tento druh pyrury není u nás příliš rozšířený, a tak nastávají chovatelům problémy s pořízením ptáčka do páru. Věřím však, že se chov této mutace brzy rozšíří mezi více chovatelů, jelikož jeho barvy a povaha jsou více než okouzlující. Dále bych závěrem tento druh papouška ráda doporučila všem, co shánějí věrného společníka, se kterým si vytvoří velice rychle silné pouto pro dalších asi 15˙let soužití.
