Africký trpasličí ježek 4 (Atelerix albiventris / Atelerix algirus)
Zdraví
Všeobecně zdravý ježek:
• jasné oči
• čistá kůže, brka i zadeček
• bez strupů a zranění
• čilost
• hmotnost (ani příliš tlustý, ani moc hubený)
• zdravé nožky, bez přerostlých drápků
• neškrábe se
Občas překontrolujte ježkům drápky, může se stát, že je bude třeba trošku zastřihnout. Chce to však docela velkou trpělivost. Lepší je, když jeden ježka drží, fixuje mu nožičku a druhý stříhá.
Malé doporučení, kdy navštívit zvěrolékaře a obrátit se na odborníka:
• ježek má neobvyklé chování (např. je pasivní)
• bezvládně leží (zjistěte, zda je dostatečně teplý, ale ne přehřátý)
• více než den (24 hodin) nepřijímá potravu, vodu či dlouhodobě nebo výrazně ubývá na váze
• při procházce po domě sežral či olízal, co neměl (např. čisticí prostředky)
• ježek má záchvaty (může jít o cukrovku)
• nereaguje a je chladný na dotek (okamžitě se ho pokusím zahřát – dám jej pod košili, na termofor, který obalím dekou, ručníkem)
• strnule chodí (může se jednat o poraněnou končetinu, artritidu, nedostatek vápníku, ale i o tzv. WHS – rozviklaný ježčí syndrom)
• ježek má suchou, šupinatou kůži, škrábe se a ztrácí bodlinky (zřejmě se jedná o roztoče)
• vypadá, že má zlomenou nohu
• ježek má výtok z očí či nosu (může jít o infekci horních cest dýchacích)
• výtok z uší, šupiny v uších (může jít o plísňovou infekci, kvasinky, roztoče)
• má vrostlou bodlinu, která se jeví infikovaná (okolí je zanícené)
• ježek má neobvyklé výrůstky, bouličky (ježek je náchylný k rakovině, může jít i o cysty)
• má zelené bobečky (může se jednat od banalit až po závažné věci, popřemýšlejte, co ježek poslední den žral)
Co se týče dosti diskutovaného tématu ohledně koupání a plavání ježků, já nejsem zastáncem této procedury. Snad jen v případě většího znečištění ježka opatrně omyjeme v malém množství vlažné vody (bez mýdla), důkladně osušíme a umístíme zpět do boxu. V místnosti udržujeme vyšší teplotu a dáváme pozor na průvan. Fénování nedoporučuji. K čištění bodlin můžete použít jemný zubní kartáček. Žádné plné vany ani umyvadla vody s pěnou a ježek plavající „prsa“ či „znak“ mezi nafukovacími hračkami! To je opravdu týrání zvířat. V případě suché pokožky můžete do vody kápnout pár kapek olivového či dětského (neparfemovaného) oleje.
Nejčastější zdravotní problémy ježků
Co se týče veterinárních lékařů v ČR, bohužel dost velká část jich živého afrického trpasličího ježka nikdy neviděla. V odborných knihách je velmi málo informací. Ve většině případů je tedy lepší před návštěvou veterináře zkonzultovat zdravotní stav ježka s chovateli, kteří se jeho chovem zabývají již delší dobu, pravděpodobně se již s některými onemocněními setkali, a budou tedy vědět, jak vašemu ježkovi alespoň částečně pomoci. Na druhou stranu na území naší republiky začínají působit opravdu dobré kliniky, které mají s léčbou ježků poměrně velké zkušenosti. Jednou takovou je i ta „naše“, kde jsou již veterináři díky mému velkému chovnému stádu značně vyškoleni. A mohu říct, že opravdu velmi dobře, patří jim můj dík! Následující odkazy připojuji pro ty méně zkušené, aby měli alespoň hrubou představu o zdraví a nemocech ježků. Moc dobře vím, že je tu v republice ještě hodně velká znalostní mezera, která může způsobit i zbytečnou smrt ježka. Já sama však nemám vystudovanou žádnou veterinární školu a jsem pouze laik.
1. Ztráta ostnů – cizím slovem quilling, probíhá ve 4., 6., 9. a 12. týdnu věku ježka. Výměna bodlin trvá od několika dní do několika týdnů. Během této doby mládě vymění jemné dětské bodliny za pevnější, které mu zůstanou do stáří. Po tuto dobu jsou ježčata nevrlá, není jim příjemný dotyk od lidí, může se jim změnit charakter, občas onemocní strupovitostí. I tak je však třeba s ježkem každý den opatrně manipulovat. Pokud v pozdější době ježkovi nápadně moc padají bodliny a objeví se holá místa, navštívíme veterináře.
2. Hibernace – pokud teplota v místnosti klesne pod 18–20 °C, může ježek začít upadat do „zimního spánku“. Přestane se takřka pohybovat, bude mít studené nohy a břicho, nevyleze z domečku, nebude žrát, někdy se třepe. Tento stav po nějaké době vede až k ježkově smrti. Ježka okamžitě zahřejeme (nahřátý gelový sáček z lékárny, pet lahev s teplou vodou, strčíme jej pod své tričko) a rozpohybujeme. Občas se stane, že se ježek snaží zhibernovat i při doporučených teplotách, potom musíme teplotu ještě víc zvýšit.
3. Přehřátí – může být způsobeno, když je ježek po delší čas vystaven teplotě nad 28 °C. Stane se málo aktivním, přestane žrát. Okamžitě snížíme okolní teplotu a ježka opatrně zchladíme (gelový polštářek).
4. Stres – velmi často ježkům způsobí průjem, někdy zvracení. Objevuje se po přechodu do nového domova, taktéž po delší jízdě autem. Mírnější forma je pak ježkovo stočení se do klubíčka, či urychlený útěk do bezpečí.
5. Nohy – kontrolujeme délku drápků, zda nejsou přerostlé a nepotřebují zastřihnout. V případě krvácení drápků (přílišné zastřihnutí) použijeme spolu s dezinfekcí Betadine i prostředky na zastavení krvácení např. Blood stop (dá se běžně sehnat na internetu). Pozor na zaškrcení nožičky od lidských vlasů, dlouhého sena, nití… V krajním případě mohou tyto úrazy končit amputací.
6. Šupinatá kůže – může se jednat pouze o suchou kůži, nebo napadení roztoči. Pokud jde o první možnost, ježkovi může pomoci panenský olivový olej (neochucený), dětský neparfemovaný olej, či koupel z nevařených ovesných vloček (po koupeli jej opláchneme). Při napadení roztoči (ježek je často poškrábán do krve) je velmi účinná léčba Strongholdem pro koťata a štěňata. Dávkování se odvíjí od váhy ježka, aplikuje se na suchou kůži mezi bodliny. (Nepodává se ústně, ani se nepíchá.) Přípravek Stronghold funguje na vnější i vnitřní parazity, je pouze na předpis veterinárního lékaře.
7. Potrhané uši – když vyloučíme mechanické poškození, častou příčinou jsou roztoči nebo plísňové infekce. Někdy je onemocnění uší spojeno s výtokem. Navštívíme veterináře, který seškrabem z kůže zjistí, co je příčinou a nasadí adekvátní léčbu. Často stačí pouhá mast.
8. Odčervení – před odčervením by se měl nejdříve udělat rozbor trusu, zda je odčervení nutné. A až na základě potvrzených parazitů odčervení provést. Použijeme přípravek Stronghold pro koťata a štěňata. Dávka se odvíjí od váhy zvířete.
9. Strupovitost – projevuje se bulkami na kůži, které později zarudnou a přemění se v uhříky, jež praskají a zasychají ve stroupky. Jde o zanícení chlupových folikulů, které se u ježka projevuje samozřejmě i v bodlinách. Postižena jsou mláďata ve věku 6–8 týdnů, kdy probíhá výměna bodlin. Vše se zhojí většinou do pár dnů samo. Jen v případě většího rozsahu je třeba léčba antibiotiky.
10. Oči – léčba očí náleží do rukou odborníka, ten předepíše ve většině případů příslušné kapky či mast. Může se jednat o zánět spojivek s hnisavým výtokem, vystouplou spojivku, šedý zákal, poraněnou rohovku, zánět či nádor za okem, ektropium… Vážnější oční vady léčíme u specialistů. U ježků taktéž poměrně často řešíme mechanické poranění očí (rohovky) od bodlin. Jsou to celkem vážné úrazy, ježek může přijít nejen o zrak, ale i o celé oko. To se často stává u mláďat či ježků, kteří jsou společně chováni a spí vtěsnáni v jednom domečku. Poranění oka je velmi bolestivé, použijeme taktéž léky na tlumení bolesti. Některé „vady oka“ jsou pouze estetického rázu a léčbu nepotřebují.
11. Rýma, nachlazení, zánět horních cest dýchacích, zápal plic – taktéž závažnost toho onemocnění záleží na posouzení odborníkem. Léčí se od podpůrných vitaminů, přírodních prostředků a zvýšené teploty v místnosti až po antibiotika.
12. Průjem – může se jednat o banalitu ze stresu, ale taktéž o vážnější zažívací potíže způsobené stravou nebo i o salmonelózu. Ježka určitě dopravíme do 24 hodin k veterináři na potřebné vyšetření. Velmi rychle by mohlo dojít k jeho dehydrataci.
13. Zuby – zuby mohou být věkem čím dál víc obroušené od tvrdé stravy – kočičích granulí. Taktéž může dojít k mechanickému ulomení či vylomení zubu z kovové napáječky. Můžeme se setkat se zubním kazem, zubním kamenem či zánětem dásní. Zubní kámen lze odstranit ultrazvukem. V závažných případech se zuby trhají.
14. Civilizační choroby – ani ježkovi se nevyhnuly. Může onemocnět rakovinou, na kterou poměrně velká část ježků také umírá. Evidována je i cukrovka. Následkem špatného krmení vzniká také obezita, která způsobuje lipidózu (ztučnění jater). Nově se objevily kožní alergie, zatím bohužel neznámého původu.
15. Poranění končetin/úrazy – pouze drobná poranění (oděrky) léčíme podomácku. Jinak vždy a neprodleně jdeme na veterinu. Pro potvrzení zlomeniny je proveden rentgen. Bohužel i tyto úrazy někdy končí amputací.
16. WHS – co vlastně obávaný strašák jménem Wobbly Hedgehog Syndrome je? Česky znamená syndrom chvějícího se/rozviklaného ježka. Ježek se zřetelně třese, ačkoliv se snaží stát na místě. Postupně úplně ztratí kontrolu nad svými svaly, onemocnění postupuje od zadní části těla k přední. V současnosti není na WHS známý žádný lék. Lze jen tlumit příznaky. Onemocnění je dědičné, proto se při prokázání WHS musí vyřadit celá příbuzenská linie konkrétního ježka z chovu. Pozor, občas toto onemocnění bývá zaměněno s odvápněním u březích a kojících samiček či malých mláďat. Od věci taktéž není kontrola poranění nohou či vyloučení artritidy. Konečný verdikt s určením WHS určitě necháme na veterináři.
17. Po porodu byly taktéž u samiček pozorovány problémy, které by šlo označit jako poporodní lipidóza jater a poporodní odvápnění (eklampsie). Tyto stavy jsou velmi závažné a je třeba vyhledat okamžitou pomoc veterináře.
Ježkovi určitě nepodávejte léky s účinnou látkou fipronil (např. Frontline) a s ivermectinem (např. Biomectin) – jsou pro něj toxické!
Taktéž podotýkám, že pro ježka neexistují žádná preventivní očkování. Ani dobrovolná, ani povinná.
Cestování
Ježky vozíme nejčastěji v přepravce pro morčata. Na dno dáme kožíšek (dečku, podložku, hobliny, Asan) a ježka opatrně přeneseme. Když jsme na místě, ježka jen opatrně přendáme nebo počkáme, až se sám probudí. Další možností je dát ježka do papírové krabice (nezapomeneme na přiměřeně velké větrací otvory). Do krabice samozřejmě dáme podestýlku, např. nasypeme opravdu velké množství hoblin, takže pokud ježek chce (a udělá to docela často), celý se do hoblin zahrabe a v klidu tak přečká cestu. Upozorňuji, že ne všichni ježci snášejí cestování stejně dobře a že jim to činí potěšení. Rozhodně nedoporučuji cestovat s březí samičkou či maličkými mláďaty!
Pokud chcete převážet ježka v zimě, je to možné, ale záleží na tom, jakým způsobem – jestli s ním budete někde „volně“ chodit po ulici, cestovat hromadnou dopravou, nebo autem. Velkou roli hraje samozřejmě aktuální počasí a délka cesty. Všeobecně doporučuji ježka pořádně izolovat. Použijte hobliny, fleecové kulichy, izolujte raději i papírové krabice či přepravky – obalte je do deček či „umělohmotné izolace“ (např. tzv. bublinková fólie). Dobré je také vše umístit do nepromokavé a neprofouknutelné tašky. Ale pozor, vše musí větrat, aby se ježek neudusil! Při pohybu venku počítejte čas jen opravdu na minuty. Při cestě hromadnou dopravou není jisté, jak budou zrovna topit. To bych zvážila použít i gelový zahřívací sáček (prodává se v lékárně). Nahřát se musí jen tak, aby se ježek nepopálil, a obalit jej do něčeho, aby ho popř. neprokousl. Sáček dát na dno krabice či přepravky. Nevydrží hřát donekonečna – záleží na zimě. Kamarádka ježky převáží v kapsičce–kulichu, který má zavěšený na krku pod bundou. Ježka samozřejmě musíte kontrolovat, aby nevypadl, a počítat s tím, že se může po cestě vykakat a vyčurat. A proto jako nejlepší se mi na přepravu jeví auto. Topte, a pak by neměl být problém. Samozřejmě přepravku neumístíme k topení.
V létě při cestování zase hlídejte, aby se ježek nepřehřál a na přepravku po cestě nesvítilo přímé sluníčko, také pozor na klimatizaci. Používejte ji jen opatrně a na přiměřenou teplotu. K přepravě jsou vhodnější večerní hodiny. I cestování v tropických teplotách může ježkovi způsobit velké zdravotní komplikace – přehřátí organismu či nachlazení z klimatizace.
Ve všech ročních obdobích je samozřejmé, že nenecháte ježka zavřeného bez dozoru někde ve svém automobilu, který následně opustíte!
