Arassari řasnatý je jedním z nejkrásnějších arassariů. Patří celosvětově mezi nejvzácněji chované druhy z celé čeledi tukanů a jeho odchovy jsou dosud i v nejprestižnějších chovatelských institucích zcela výjimečné. Do České republiky byli tito arassariové poprvé importováni v roce 1994 a v roce 1996 se zde uskutečnil jejich světový prvoodchov.
Arassari řasnatý je spolu s dalšími devíti druhy systematicky řazen do rodu Pteroglossus, čeledi Ramphastidae (tukanovití) a řádu Piciformes (šplhavci). Je to velmi pestře a nezaměnitelně zbarvený druh dosahující velikosti až 46 cm a váhy 280 g. Oproti ostatním druhům čeledi má relativně krátký zobák a dlouhý ocas. Výrazným a zcela nezaměnitelným znakem arassariů řasnatých je černé lesklé kudrnaté rohovité peří na čele a temeni hlavy (v Brazílii je nazývají arassari mulato). Peří na zádech až po kořen ocasu má barvu temně červenou, zbytek svrchní strany je tmavě zelený. Hrdlo je zbarveno žlutobíle s lesklými černými skvrnami na špičce. Hruď a břicho a spodní ocasní pera jsou žluté, proužek pod hrudí je červený s trochou černě. Zobák je hnědooranžový, spodní čelist je v barvě slonoviny, přechází v oranžovou špičku. Horní čelist je s hnědo–červenými pruhy zužujícími se do zelených až namodralých „zubů“. Končetiny mají barvu světle žlutou a barva holé kůže v okolí očí je modrá. Pohlavní dimorfismus je nevýrazný. V dospělosti mají samičky zpravidla jemnější konstituci a užší kořen zobáku.
Biotopem arassariů řasnatých je nížinný mlžný prales a nízkohorské mlžné lesy do nadmořské výšky 500 metrů. Výjimečně byli pozorováni v Andách ve výšce 900 metrů nad mořem. Vyskytují se v jihozápadní části Amazonie – jižně od řeky Amazonky na území Peru, Bolívie a Brazílie. Ptáci se ponejvíce zdržují v hustém listoví v korunách nejvyšších stromů, kde sbírají potravu i hnízdí. Občas slétají na zem, kde sbírají grit a částečně i potravu. Jejich let je těžkopádný a vlnitý, podobný letu datlů. Ve větvích se však pohybují poskoky velmi obratně. Často slétávají k pomalým vodním tokům, ve kterých se rádi koupou. Nocují v malých dutinách na vysokých stromech. Kromě období hnízdění, kdy žijí v párech, se zdržují v malých hejnech nejčastěji v počtu čtyř až deseti kusů. Arassari řasnatý není ohroženým druhem. Jeho výskyt a životní návyky však dosud nejsou dostatečně zdokumentovány tak, aby toto zařazení mohlo být správně posouzeno.
Převážnou část jídelníčku tohoto fruktivorního druhu tvoří ovoce a různé bobule. Hejna čítající 3–12 kusů byla nejčastěji pozorována při konzumaci různých druhů zralých fíků. Dle jejich dozrávání se ptáci za nimi i na kratší vzdálenost stěhují. Nedílnou součástí jejich jídelníčku, zejména pak v období hnízdění, je i složka živočišná. Tu tvoří nejen bezobratlí, ale i drobní obratlovci jako ještěrky a žáby. Část potravy včetně minerálů sbírají na zemi. Napadají i hnízda jiných druhů ptáků, ze kterých vybírají vejce i mláďata. Byla opakovaně pozorována hejnka arassariů řasnatých, která se v době hnízdění zuřivě vrhala do hnízd vlhovců žlutohřbetých a uloupená mláďata pak trhala na kousky a podávala svým mláďatům.
O hnízdění v přírodě není mnoho informací. Hnízdí v květnu až srpnu, příležitostně i v listopadu nebo v únoru. Vyhledávají dutiny na nejvyšších stromech. V hnízdech nemají žádnou výstelku. Dle některých pozorování bylo zjištěno, že tento druh hnízdí i ve skupinách a ptáci z jednotlivých párů se k sobě nechovají agresivně, což není u jiných druhů arassariů obvyklé.
Arassari řasnatý byl poprvé držen v zajetí až v roce 1959, kdy byl jeden exemplář dán do expozice v Zoo Bronx. První pokus o hnízdění byl zaznamenán v Zoo Los Angeles v roce 1974. Vejce ve snůšce však byla neoplozená. Také další pokusy o hnízdění v zoologických zahradách USA i Evropy byly neúspěšné. V roce 1994, kdy se tento druh poprvé a v podstatě jen zcela náhodou dostal na naše území, byl držen pouze v Zoo San Diego v Kalifornii a Zoo Cambron v Belgii. Čtyři kusy těchto vzácných arassariů spatřil majitel Farmy Aves Zbyněk Laube v obchodě se zvířaty v Antverpách. Ptáky do Belgie přivezl náhodně otec majitele obchodu ze své turistické cesty po Jižní Americe. Po dohodě s tehdejším ředitelem Zoo Hluboká nad Vltavou RNDr. Holasem byli ptáci zakoupeni a dovezeni do České republiky. Endoskopií bylo zjištěno, že se jedná o jednu samici a tři samce. Pár byl přenechán Zoo Hluboká nad Vltavou a samci zůstali ve voliéře Farmy Aves. Naděje na dopárování tohoto druhu byla téměř nulová. Ale odvážnému štěstí přeje. V roce 1995 byli mezi objednanými importovanými ptáky z Jižní Ameriky navíc i dva „tukani“. Oba jedinci byli ve velmi zuboženém stavu, téměř bez peří a nebylo tak možné hned určit, o jaký druh se jedná. Ptáci tak zůstali v karanténě Farmy Aves. Zanedlouho se jejich zdravotní stav zlepšil a na hlavě jim začala vyrůstat typická nezaměnitelná černá kudrnatá pírka. Endoskopií bylo zjištěno, že se jedná o dvě samičky arassariů řasnatých! Byly tedy sestaveny další dva páry. Jeden z nich byl opět přenechán Zoo Hluboká nad Vltavou a druhý zůstal ještě rok ve voliéře Farmy Aves. V roce 1996 byl i tento pár přenechán Zoo Hluboká. Žádný z těchto tří párů nebyl vystaven v expozici zahrady. První dva páry byly umístěny v zázemí v zimovišti a poslední pár pro nedostatek místa v provizorních prostorách v suterénu domku určeného pro personál zahrady. A právě tento pár v tomto stísněném tmavém prostředí, ve voliéře o rozměrech dva krát tři metry a bez možnosti výletu, zahnízdil a dvakrát vyvedl mladé přirozeným způsobem. V roce 1996 se zde podařilo odchovat jedno mládě (první na světě) a v roce 1997 mláďata dvě. Zbylé dva páry nehnízdily a zoo se potýkala s nedostatkem vhodného místa. Jeden pár byl proto v roce 1998 deponován do Zoo Dvůr Králové nad Labem. Také tato zoo pak zaznamenala velký úspěch v chovu arassariů řasnatých. Odchov se zde podařil dokonce třikrát. V letech 1999, 2001 a 2002 pár odchoval přirozeným způsobem vždy jedno mládě. V průběhu dalších let se bohužel v těchto zařízeních již žádné odchovy nedařily, někteří ptáci uhynuli a zbylí byli přenecháni jiným institucím v zahraničí.
V současné době není arassari řasnatý chován v žádné naší zoologické zahradě. Stále se jedná o jeden ze vzácně chovaných druhů. V Evropě jej kromě dvou nebo tří soukromých chovatelů drží jen dvě instituce – Ptačí park Villars des Dombes ve Francii a švédské národní vědecké centrum Universum v Göteborgu. O jejich odchovech, s výjimkou jednoho soukromého chovatelského zařízení v Nizozemsku, ve kterém jsou odchováváni uměle, nejsou však žádné informace. V roce 2014 se arassariové řasnatí opět dostali do České republiky. Z importu z farmy v USA byly dva endoskopované páry zakoupeny do soukromého chovatelského zařízení v Českém Rudolci. Doufejme, že se jim v Jižních Čechách bude dařit alespoň tak jako jejich předchůdcům před již dvaceti lety. Ostatně v tomto kraji měli tito arassariové kromě světového prvoodchovu i jinou premiéru. To si ale v roce 2008 pravděpodobně uvědomil jen málokterý z návštěvníků výstavy exotického ptactva v Plané u Českých Budějovic, kde byl arassari řasnatý, zapůjčený v Zoo Hluboká nad Vltavou, vystaven v sále místní hospody.