Srí Lanka aneb Letíme za zvířaty

Náhorní plošina, nedotčená příroda, ticho. Výlet na místo, které nese název „Worlds end“ – Konec světa, evokuje představu pustého místa bez lidí. Jsme na Srí Lance šestý den, ale něco takového jsme ještě neviděli. Našemu průvodci sice vždy při hledání ubytování zdůrazňujeme, že chceme bydlet v přírodě, ne ve městě u silnice, ale zatím to mělo výsledek jen jednou. Dost komický.

Hotel u řeky

To jsme tak jezdili kolem města Kandy a hledali vhodný hotýlek. Z centra jsme řidiče vyhnali. Dožraný průvodce Nalin opakoval, že našim požadavkům nelze vyhovět, ale my se nedali. I začal žhavit mobil a v sinhálštině nás nejspíš proklínal… Ale když se setmělo, zastavil autobus ve svahu u ubytování, kam se muselo po strmých schodech. Stály tam ve stráni nalepené bungalovy, dole řeka. Zajásali jsme, ráno se probudíme, vylezeme k vodě. Usnuli jsme s idylickou představou.

Obsazeno

Probudili jsme se do krásného dne. A nejen my. U řeky běhalo několik psů, pak se přišlo napít stádo krav, mezitím děti vykonaly ranní hygienu a nakonec nastoupily ženy a začaly prát. Náš hotel sice byl ve svahu kousek od řeky, ale od té nás dělila nevábná plocha plná odpadků. A všude kolem vylepená obydlí jako vlaštovčí hnízda. To je zkrátka srílanská příroda.

Hortonské pláně

Jedeme pryč. Přespali jsme ve městě Nuvara Elija, které je od Hortonských plání vzdáleno 40 kilometrů. Jízda je to dlouhá, po rozbitých silnicích kroutících se až do dvou tisíc metrů nad mořem, kde se otevírá pláň. Jediný park na ostrově, kde si po vyznačených cestách může chodit každý, jak chce. Žádný džíp, žádný povinný doprovod.

Konec světa

Krásný, tichý, zvláštní svět, píše se v průvodci. Kdepak, je to spíš jako túra někde v Jizerkách za letních prázdnin. Jsou tu dvě místa s názvy Konec světa – Worlds end. Malý konec a Velký konec. Podstata je v tom, že se nacházejí na kraji skoro kilometrového kolmého srázu z plošiny dolů, a ta díra je většinu dne zalita mlhou. Kouknete nahoru – obloha. Kouknete dolů a před sebe – mlha. Ten název celkem sedí a dobře funguje, je tu plno lidí.

Školní výlet

Dojem při zpáteční cestě umocnil školní výlet. Dětičky v uniformách kráčejí v botách, mnohdy o pár čísel větších, než by bylo vhodné, proti nám. Křičí anglické fráze a s každým bělochem si chtějí plácnout rukou. „Hi, do you have money? – Ahoj, máš peníze?“ ptají se někteří. Ale na odpověď ani nečekají, zkrátka se tím baví. Holčička nám rozdává bonbony… A všichni nadšeně mávají. Do toho se spouští liják, do autobusu přicházíme promočení. Jak asi dopadly děti v bílých košilkách, které jsou ještě v terénu? Myslím, že ani sprcha je o úsměvy nepřipravila. Jsou prostě takové.