a) Barva podsady
Zbarvení podsady je u jednotlivých barevných rázů definováno příslušným standardem. Podsada v králíkářském pojetí začíná těsně u kůže a pokračuje směrem nahoru. Na podsadě obecně hodnotíme tyto znaky:
• Barva, intenzita barvy
Barva má vždy odpovídat danému standardu. Má být sytá s dobrou intenzitou. Jako vadu hodnotíme většinou barevně výrazně odlišnou barvu podsady (tzv. jiná barva podsady).
• Ucelenost
Uceleností myslíme celistvou barvu podsady v celém jejím rozsahu, tedy od kůže až po krycí chlup, případně po mezibarvu. Jako poměrně častou vadu na výstavách u králíků nacházíme celkově světlejší anebo naopak celkově tmavší podsadu (záleží na výchozím požadavku standardu). Jedná se o přípustné vady. Druhým častým nedostatkem je, že podsada je odstínově neucelená ve svém průběhu. Většinou se jedná o tzv. světlejší podsadu u kůže, která je přípustnou vadou. Jako málo častá nepřípustná vada figuruje extrém – tedy bílá podsada (bílý proužek) u kůže.
Tmavě modrá barva podsady
Dá se říct, že modrá barva podsady je nejrozšířenější barvou u plemen králíků. Standardem je definována tmavě modrá barva podsady, přičemž pro širokou veřejnost tato barva připomíná spíše modrošedé až modročerné zbarvení. Vyskytuje se zejména u plemen s těmito barvami krycího chlupu: černá (např. aljaška, vídeňský černý – foto č. 1 a 2), havanovitá (např. havana – foto č. 3), modrá (např. vídeňský modrý – foto č. 4), dále pak u králíků divoce zbarvených (např. belgický obr divoce zbarvený, vídeňský šedý), divoce ohnivě zbarvených (= zaječitých, např. dailenár, kastorex), divoce modře zbarvených (= perlových, např. perlový, vídeňský modrošedý), divoce havanovitě zbarvených (např. holandský divoce havanovitý), činčilových (např. činčila velká), modře činčilových (např. činčila velká modrá), železitých (např. zakrslý železitý). Intenzita má být sytá a tmavá, avšak v praxi je skutečnost mnohdy odlišná. U plemene rys (= divoce veveří barva krycího chlupu) je podsada na břiše taktéž modrá.
Světle modrá barva podsady
Světle modrou barvu podsady nalézáme zejména u tří plemen, a to u moravského modrého, holíčského modrého a marburského králíka (foto č. 5). Mimoto, u stříbřitých světlých (např. velký světlý stříbřitý) je podsada břidlicovitě modrá (foto č. 6), tedy spíše světlejšího tónu, zatímco načernalá podsada je vadou.
Žlutá barva podsady
Žlutá barva podsady je předepsána u např. belgického obra žlutého, burgundského králíka či stříbřitého malého žlutého králíka (foto č. 7). Jedná se o oranžovo–žlutou barvu, většinou o poněkud slabší výraznosti, než je barva krycího chlupu. Intenzita žluté v praxi kolísá, předně v závislosti na celkové ohnivosti barvy krycího chlupu konkrétního zvířete. Mimoto, u králíka durynského v místech mimo kamzičí znaky podsada výrazně žlutočervená (foto č. 8).
Červená barva podsady
Červené zbarvení podsady odpovídá červené barvě krycího chlupu, avšak bývá poněkud matnější (foto č. 9). Na první pohled se pro laika jedná o tmavě oranžovou až mahagonově ohnivou barvu. Je vyžadována u několika málo plemen, např. u novozélandského červeného, českého červeného. Červenou barvu podsady na břiše nalézáme u králíka tříslového či dailenára.
Bílá barva podsady
Čistě bílá barva podsady (foto č. 10) je poplatná u obecně albinotických a leucistických plemen králíků (např. belgický obr albín, vídeňský bílý, hermelín modrooký, saténový slonovinový červenooký). Dále to jsou králíci bílí hnědoocí, černopesíkatí anebo ideálně i siamští (foto č. 11). U králíka rysa (= divoce veveří zbarvení) je barva podsady na svrchní straně těla taktéž svítivě bílá.
Jiné barvy – pastelové
U kuních králíků je barva podsady předepsána v barvě krycího chlupu, s přihlédnutím k matnému pastelovému odstínu. U kuních hnědých králíků je tak barva podsady přibližně nahnědle šedá (foto č. 12), zatímco u kuních modrých králíků je podsada namodrale šedá, celkově spíše světlejšího odstínu. K jiným, dalším barvám patří barva podsady zemplínského králíka, která je pastelově hnědá, anebo barva podsady českého luštiče, která je pískově béžová.
b) Mezibarva
Mezibarva je lokalizována zhruba mezi podsadou a krycím chlupem. Jedná se o barevný proužek nad podsadou. Její vývin je podmíněn přítomností alely G v genotypu králíka (tzv. divoký či aguti faktor). Na mezibarvě se hodnotí tři základní ukazatele.
• Barva, intenzita barvy
Zbarvení mezibarvy je poměrně zásadním znakem, který předepisuje příslušný standard. Spíše než problémy v barvě samotné se v praxi výstav můžeme setkat s odchylkami v intenzitě barvy, tedy v obecně světlejší (méně výrazné), případně tmavší mezibarvě. Jedná se o přípustné vady.
• Šířka
Šířka mezibarvy je sice většinou předepsána i ve standardu, avšak v praxi se hodnotí hlavně v rámci zkušeností posuzovatele, protože šířku nemůžeme brát dogmaticky. Jsou linie v rámci plemen králíků s celkově delší srstí či větším tělesným rámcem, kde tito králíci by se nemuseli vejít svojí šířkou mezibarvy „do tabulek“. Proto je vždy doporučitelné to hodnotit s chovatelským citem a zkušenostmi. Přípustnou vadou je užší nebo širší mezibarva. V tomto ohledu jako (už) nepřípustnou vadu hodnotíme absenci mezibarvy. Většinou se jedná o extrém vzniklý z linií králíků s úzkou mezibarvou.
• Přesnost ohraničení
Mezibarvu dělá mezibarvou především její ostrost ohraničení. Krásně ostře ohraničená mezibarva je vždy žádaným fenoménem a svému nositeli propůjčuje obdiv návštěvníků výstav, když králíkovi fouknou do srsti. Mezibarva má být rovně a přesně barevně ohraničena od podsady a také od krycího chlupu. Někdy se lze na výstavě setkat s méně ostře ohraničenou mezibarvou, kdy linie ohraničení není přesná, ale nepravidelně „klikatá“. Většinou se zároveň jedná o širší a světlejší mezibarvu.
Žlutohnědá až rezavě hnědočervená mezibarva
Tento typ mezibarvy je nejrozšířenější, protože je vlastní divoce zbarvenému barevnému rázu (např. belgický obr divoce zbarvený, vídeňský šedý, zakrslý divoce zbarvený). Mezibarva je rovně a ostře ohraničena od barvy podsady i barvy krycího chlupu a má žlutohnědou až rezavě hnědočervenou barvu, v závislosti na celkovém projevu ohnivosti (foto č. 13 a 14). U tmavého odstínu divoce zbarveného barevného rázu je mezibarva přirozeně pouze naznačena a je celkově užší a méně kontrastní. U železitého barevného rázu mezibarva téměř nemá být zřetelná (foto č. 15).
Méně výrazná červenohnědá mezibarva
U divoce modré (= perlové, modrošedé) barvy krycího chlupu je předepisována sice také červenohnědá mezibarva, avšak přirozeně poněkud méně kontrastní a lesklá. Ohraničení vůči barvě podsady i barvě krycího chlupu je méně zřetelné. Zcela stejně je tomu také u divoce havanovité barvy krycího chlupu (plemeno holandský divoce havanovitý).
Výrazně hnědočervená mezibarva
Výrazně hnědočervená mezibarva o vysokém stupni oranžové ohnivosti je typická pro plemeno dailenár (foto č. 16) anebo kastorex, případně pro další z nich odvozené situace u plemen králíků. Dále je to plemeno rys (foto č. 17). Mezibarva je rovně a ostře ohraničená od barvy podsady i barvy krycího chlupu.
Šedobílá až bílá mezibarva
Šedobílou či ještě lépe bílou barvu mezibarvy nalézáme u činčilového zbarvení (foto č. 18). Čím více bílá mezibarva, tím je konkrétní králík cennější. U činčilového modrého zbarvení je mezibarva přirozeně spíše šedobílá.