Ranč Hacienda
Jak jste se dostala na Ranč Hacienda?
Ranč založil Jindřich Švihnos, který měl koně na Šumavě a sháněl něco poblíž Děčína. Našel na prodej starý statek s pozemky v Markvarticích, hned vedle bytovky, kde jsem bydlela s rodiči. Během deseti let spolu s Bohoušem Měkotou vybudoval vysněný ranč, kde bylo zpočátku místo jen pro pět koní. Bohouš se staral o chod ranče a zároveň tu trénoval problémové a mladé koně. V této době jsem na ranč za koňmi začala chodit i já a ustájila jsem si sem i svého prvního koně. Bohoušovi jsem pomáhala s každodenní prací a tvrdě jsme trénovali na show. Práce s koňmi ze země mě natolik uchvátila, že se Bohouš brzy stal mým vzorem. Bohužel ale pohádku po několika letech ukončila Bohoušova tragická autonehoda. Léta plynula a po deseti letech jsem si v roce 2012 vzala ranč do nájmu. V současné době tu máme kolem 23 koní, z toho osm našich, několik koní původního majitele a zbytek jsou koně na ustájení a výcvik, věnuji se především práci s mladými nebo problémovými koňmi.
Proč se věnujete problémovým koním?
Za to může můj druhý vlastní kůň, což byl sedmiletý hřebec Alf, kříženec araba. Krásný kůň, ovšem dlouhodobě žijící v podstatě divoce, takže bylo velmi těžké s ním ze začátku pracovat. Samozřejmě nejdřív „školil“ on mě, takže došlo na kastraci a systematickou práci. Pracovala jsem s ním tak, jak jsem se to naučila od B. Měkoty, často to bylo i metodou pokus – omyl. Ale veškerá trpělivost a práce se nakonec zúročila. Alf byl posléze tak hodný, že jsem na něj mohla posadit na vyjížďku maminku, která jezdí jen rekreačně. Alf přesně rozlišoval, co si může a nemůže dovolit. Postupem času jsme se po okolí stali známou dvojicí a mezi lidmi se rozkřiklo, že jsem si poradila s koněm, který měl jít kvůli nezvladatelnosti na jatka. Asi proto se na mě začali obracet lidi s problémovými koňmi a já se snažila jim pomoct najít společnou řeč. Dnes je to má práce a mými klienty jsou i lidé z Německa, své zákazníky už většinou beru jen na doporučení známých.
Jakým způsobem s koňmi pracujete?
Přicházejí ke mně koně s různými problémy – kousaví, kopaví i tzv. nezvladatelní. Osmdesát procent práce dělám ze země, pak teprve začnu pracovat ze sedla. Výcvik trvá v průměru měsíc až dva, pracujeme pětkrát týdně. Nejprve jsem to já, později se zapojuje i majitel, který se může nejprve na můj systém práce dívat a poté se učí pod mým dohledem odbourat zlozvyky. Problém většinou není v koních, ale v lidech a je potřeba najít společnou řeč, aby byl jak kůň, tak člověk spokojený. Snažím se, aby kůň respektoval svého majitele, a pokud potřebují další lekce, mohou se vracet, abychom společně odbourali vznikající problém hned v počátku.
Věnujete se také chovu amerických plemen. Proč zrovna jim?
Těmto plemenům dávám jednoznačně přednost pro jejich úžasnou povahu. Je s nimi také podstatně méně práce než například s českými teplokrevníky. American Paint Horse (dále jen APH) nebo Quarter Horse (QH) rychleji chápou, snadno se učí a po delší pauze mohu klidně navázat tam, kde jsem třeba před měsícem přestala. Na chov zde máme tři klisny, protože nechci zřizovat žádný „velkochov“, tudíž ročně mívám dvě až tři hříbata. První chovnou klisnou je Mersie D Sanbars (APH), velmi mohutná a krásná klisna black tobiano, ověnčená mnoha tituly z Czech a Slovak Paint Horse Show, dále sedmiletá palomino klisna QH Peppy Daisy Jo, kterou jsem koupila v Německu speciálně kvůli atraktivní barvě, jež v ČR nebyla moc často k vidění. Zaujala mě její krásná hlava i pěkná stavba těla. Navíc se ukázalo, že to je skvělá matka, která hříbatům předává svoji úžasnou povahu. Do třetice je to osmiletá QH klisna Harts Super Chick atraktivního zbarvení blue roan. Klisnu jsme letos na podzim zakoupili s manželem v USA. Pochází z linie Hancock, což je jedna z nejstarších pracovních linií v Americe, a v ČR je zástupců této linie velmi málo. Navíc je březí, tudíž do ní vkládáme mnoho nadějí.
Máte tu také dva krásné plemeníky. Můžete je představit?
Armin Shining Spark (APH) se narodil v roce 2009, z matky Maurin Skip Bars po otci SR Hollywood Shiner. Ve svém původu má mnoho vynikajících koní, najdeme zde například Hollywood Dun It nebo Shining Spark. Navíc je velmi atraktivního zbarvení palomino overo a je také výstavně úspěšný, což z něj loni udělalo sedmého nejúspěšnějšího plemeníka v ČR. Armin získal tyto tituly na výstavách: v roce 2010 se stal vítězem kategorie jednoletých hřebců na Czech paint show. O rok později získal titul grand champion open halter Czech paint show, reserve champion amateur halter Czech paint show a vítěz kategorie dvouletých hřebců halter Czech paint show. Na ME v Kreuth v tomtéž roce získal 4. místo open halter, 4. místo trail in hand, na slovenské Paint show přidal 1. místo trail in hand, 2. místo lonch line, 3. místo open halter. V roce 2012 zvítězil v kategorii tříletých hřebců halter Czech paint show, vyhrál 3. místo halter open Czech paint show, 2. místo showmanship Czech paint show a 1. místo Get of sire Czech paint show. V roce 2014 získal opět několik 3. míst v Halter open, Color overo clas, showmanship na Czech Summer show. Druhý plemeník Red Fox Delmaso (QH) je zde na ustájení a na připouštění, jeho majitelem je Lubomír Rosík. Tento hřebec se narodil v roce 2007, v jeho původu najdeme například Smart Little Lena nebo Peppy San Badger. Ačkoliv byl pouze jednou na Quarter show, hned získal titul Grand Champion halter. Velmi atraktivní je na něm zbarvení red roan a také jeho povaha, protože to je velice hodný hřebec s krásnou stavbou těla.
Na co se váš ranč zaměří v budoucnu?
V současné době zde stavíme s manželem dům a časem bychom chtěli ranč i s pozemky odkoupit od původního majitele. Chceme se věnovat chovu kvalitních koní amerických plemen a také se s nimi účastnit výstav, které považuji za velmi důležité z hlediska dalšího využití koní pro chov. Je dobré vidět také koně ostatních majitelů, navzájem se poznat a mít přehled o tom, co se chová jinde. Myslím si, že v ČR již máme mnoho kvalitních koní, kteří uspějí i v zahraniční konkurenci, a český chov jde určitě správnou cestou, což dokazují i výsledky závodů po celé Evropě. Jinak bychom chtěli zachovat stávající klidný a pohodový režim ranče, který velmi svědčí koním i jejich majitelům. Ti zde mohou využít nádherného prostředí Českosaského Švýcarska k dlouhým vyjížďkám nebo vícedenním vandrům. Naši koně jsou celoročně venku ve velkých výbězích s přístřešky a nezamrzajícími napáječkami. Máme je rozdělené do menších stádeček, aby byli spokojení koně i jejich majitelé. Je zde i možnost boxového ustájení, k dispozici je písková jízdárna a budujeme i kruhovou jízdárnu. Jsme moc rádi, že původní majitel ranče je spokojený s tím, jak jej vedeme.
Děkuji za rozhovor.
