Serama

V Americe, ale i v Asii a v Evropě zaujalo toto malé plemeno zvláštního tvaru množství chovatelů, a to i přesto, že jeho chov není nijak snadný. Není totiž zahrnuto v našem platném vzorníku, a ať už jsou seramy jen módním výstřelkem, nebo si i v našich chovech najdou své stálé místo, ráda bych vám toto plemeno alespoň krátce představila.

Zařazení: původní zakrslá plemena (v našem Vzorníku plemen drůbeže zařazeny nejsou)

Původ: Malajsie

Kroužek: kohout 13 mm, slepice 11 mm

Vznik plemene

Seramy pocházejí z Malajsie, za místo vzniku se považuje stát Kelantan. Jejich předky byly pravděpodobně japonky čabo a místní krajová plemena. Pojmenování Sri Rama dostaly podle thajského krále Rámy, s nímž mají společné vznešené, vzpřímené držení trupu. Posuzuje se nejen vzhled, ale také to, jak se pohybují.

Moderní verze plemene vznikala kolem roku 1970, ale první zmínky o nich jsou již ze 17. století. Poprvé byly vystaveny roku 1990, v roce 2004 stavy plemene silně ovlivnila epidemie ptačí chřipky.

V roce 2004 byly také vystaveny v USA, a to v Louisianě. O několik let později se dostaly do Nizozemska a do dalších evropských zemí. V roce 2011 byly v USA uznány. Standardní komise Evropského svazu chovatelů schválila standard plemene na svém zasedání v březnu 2009, barevné rázy byly přidány v Toledu roku 2010.

Plemenné znaky

Důraz je kladen na typ, temperament, odolnost, plodnost a velikost. Jde o nejmenší a nejlehčí plemeno slepic na světě, podle velikosti se seramy dělí to tří skupin:

A – do 350 g

B – do 425 g

C – do 525 g

Zvířata, která jsou těžší, jsou diskvalifikována nebo přeřazena do odpovídající třídy. Slepice, která je pouze malá a nemá typický postoj, není serama. Trup seramy je velmi malý, široký a kompaktní, je pro ni typický majestátní postoj. Výška trupu je 15–25 cm. Při pohledu z boku připomíná serama písmeno S.

Hlava musí být krátká, široká a hluboká, dozadu skloněná, ozdobená malým až středně velkým listovým hřebenem, také laloky a červené ušnice by měly být spíše menší. Zobák by měl být silný mírně zahnutý, barva odpovídá zbarvení peří. Velké, živé oči mají oranžovou až červenohnědou barvu.

Krk se požaduje středně dlouhý esovitého tvaru, i on je ohnutý dozadu. Bohatý krční závěs spadá přes ramena. Velmi krátká, široká záda tvoří s krkem a ocasem linie písmene V. Bohatý sedlový závěs překrývá široká bedra a zajišťuje plynulý přechod do linie ocasu, který je téměř kolmý. Srpy musí být široké, dlouhé, tvaru šavle – tedy jen mírně zahnuté. Ocas se může dotýkat praporku hřebene. Krátké břicho je pokryto bohatým opeřením.

Velmi dobře vyvinutá, plná, široká a oblá prsa jsou vysoko nesená, dosahují až nad zobák.

Velká, široká a dlouhá křídla visí kolmo dolů, ale nedotýkají se země. Poměrně krátké, silné běháky jsou široce postavené. Opeření je bohaté, ale přilehlé.

Nejčastější exteriérové vady

Mezi nepřípustné vady patří velký, hrubý nebo úzký trup, dlouhá záda, úzká mělká prsa, vodorovně nesený trup, vpřed převážený postoj, nesprávné držení křídel, silně zahnuté velké srpy. Vyskytuje se také těžká hlava, převážně bílé ušnice a vady v utváření hřebene – ty bývají vysoké, laloky mívají záhyby.

Barevné rázy

Seramy byly evropským svazem uznány nejdříve v těchto rázech: bílé, černé, modré, bronzové, černé bíle skvrnité, modré bíle skvrnité, bronzové bíle skvrnité. V Toledu roku 2010 byly přidány rázy: zlatě pšeničné, stříbrné pšeničné a dále bronzové zlatě pšeničné, bronzové stříbrně pšeničné, pšeničné pestré, světlé pšeničné pestré, stříbrně pšeničné pestré, žluté s černým ocasem, červené s černým ocasem, krémové pšeničné, zlaté s bronzovým ocasem, zlaté s bronzovým ocasem s lemy, zlaté s bronzovým ocasem stříbrokrké (s lemy i bez nich), bronzové zlatě pšeničné pestré.

V zemi původu se plemeno může vyskytnout v jakémkoli barevném rázu, barvy se v Malajsii neposuzují.

Užitkovost

Minimální hmotnost násadových vajec je 23 g, vejce mají bílou až hnědou skořápku Slepičky začínají snášet ve 4–5 měsících, snášejí údajně celoročně.

Specifika chovu

Seramy jsou chovány jen k výstavním účelům, bývají nazývány malými uměleckými díly. Plemeno je klidné, dá se snadno ochočit. Kohoutci seram jsou tiší, což z nich činí ideální domácí mazlíčky.

Při chladném počasí vyžadují přitápění. Můžeme je chovat ve voliérách, ale milují výběhy. Hejno potřebuje 1,5–2 m2 plochy kurníku. Výběh i kurník musí být chráněny před škodnou. Vietnamské stránky uvádějí nutnost formovat postavu už u kuřat, která jsou chována ve speciálních klecích.

Při sestavení hejna počítáme se 4 slepicemi na kohouta. Agresivní i ustrašení jedinci se z chovu vylučují. Do chovu by měla být zařazena pouze klidná, tichá, přátelská zvířata. Seramy se dobře snášejí i mezi sebou, tolerantní jsou i vůči jiným plemenům.

Slepice seramy poměrně často kvokají. Inkubační doba je údajně jen 19–20 dní. Problémy jsou s líhnutím, po japonkách nesou smrtící gen a část kuřat se vůbec nevylíhne, další uhynou po vylíhnutí. Plně vyspělé jsou až mezi 15. a 18. měsícem věku. Předpokládá se, že se slepičky se dožijí 8–9 let.

U výstavních zvířat je nezbytná klecová drezura, začíná se již u kuřat. Na výstavách jsou občas zaměňovány s japonkami, seramy musí být ale velmi rozdílného postoje.

Zahraničí

Světová federace seram se prezentuje na stránkách http://www.seramaclub.nl/, německý klub založil stránky: http://www.serama-online.de/.

Klub

Klub chovatelů plemene serama u nás nepracuje. Na našich výstavách se čas od času objeví, zpravidla nejsou posouzeny s poznámkou chybí standard.

Pro u nás neuznaná plemena uvádí Vzorník plemen drůbeže následující:

Posuzovatel může posoudit plemeno nebo ráz, který není zařazený ve vzorníku ČR, pokud má k dispozici platný standard země původu, standard EE, případně standard některé členské země EE a domnívá se, že je schopen zvířata kvalifikovaně posoudit.