Srí Lanka aneb Letíme za zvířaty

Sleva na pivo: Bydleli jsme dva dny na samém jihu ostrova u města Mirissa. Je to oblast turistická se spoustou pláží. Vlny jsou tu vysoké, o to nižší jsou ceny místních specialit z ryb a jiné mořské havěti. Šéf hospody u našeho hotelu se nechal přesvědčit, že prodávat nám pivo za 400 rupií (= 60 korun – za to se dalo pořídit hlavní jídlo) je při naší spotřebě nelidské, a slevil na polovinu. Brzy mu došly zásoby, na což jsme byli zvyklí. Průvodce Nalin ovšem náhodou potkal kamaráda, který sloužil u námořnictva, a tak jsme vyrazili do jinačího podniku.

Hosty armády

Na vysokém útesu s krásným výhledem na přístav stálo několik menších ubikací, restaurace, bazén – a na jednu stranu vedlo schodiště k soukromé pláži. Byla částečně chráněna skalnatým výběžkem, o který se rozbíjely více než metrové vlny. Ty nejvyšší (vysledoval jsem, že zhruba každá šestá) ho přelily a v prohlubni u skály plné jemného bílého písku se tvořila hotová přírodní vířivka. Báječné místo na koupání! V tomhle směru jsem na Srí Lance nic lepšího nezkusil ani neviděl.

Hledání velryb

Ale proč jsme sem vlastně přijeli? Z Mirissy denně vyráží lodě plné natěšených cizáků na otevřené moře, aby místní námořníci suchozemcům nabídli božský pohled na velryby a delfíny. Mořští mazáci za ten cirkus kasírují slušné peníze a sebevědomě se zavazují: Pokud neuvidíte, co jsme slíbili, druhý den s námi můžete jet znova zadara. Ten reklamní slogan má háček: tady sice není zvykem podvádět, ale enormní snaha domorodců si občas žádá oběti. Oni přece jen ti vodní drobečci nejsou cvičené opice.

Vlnoblití

To ráno, kdy jsme vyrazili na moře, bylo mimořádně větrno, docela zima a s lodí to házelo, jako by to byla kůrová plachetnice. Když kamarád z darovaného sendviče vyhodil list salátu směr moře, vichr ho připlácl na obličej turistovi na opačné straně lodi. To ještě byla legrace. Místo velryb a delfínů se daly počítat dlouho jen použité blicí pytlíky, které posádka pečlivě vybírala, aby nekončily v moři. Zvracet přes palubu nešlo, to hrozilo pádem a tím, že by vše vichr usměrnil úplně jinam než do vody. Když jsem se dopočítal deseti pytlíků, mysl se upnula výhradně na to, abych taky jeden nenaplnil. Slovo vlnobití dostalo nový rozměr, tohle už bylo masivní vlnoblití…

Vzpoura potlačena

Asi po dvou hodinách se ženy v podpalubí, podle zvuků Francouzky, vzbouřily i s nazelenalými dětmi v náručí. Křičely cosi o tom, že je to celé podvod, žádné ryby, natož velryby, nikde nejsou, ať to kapitán okamžitě otočí a kouká plout ku břehu! Hoši z posádky s ledovým klidem a trochu pobavenými úsměvy na tvářích provedli bleskové referendum: každého se zeptali, zda se vrátit, nebo pokračovat. Co jsem viděl, muselo dopadnout jasně pro okamžitý návrat, ale výsledek byl vyhlášen opačný. Tortura pokračovala. Když se konečně v dáli objevil sotva viditelný hřbet velryby a na pravoboku vyskočilo pár delfínů, všichni si oddechli. Byť každý z jiného důvodu. Naštěstí tahle houpací nevolnost nemá dlouhého trvání. Krevety a steaky z tuňáka servírované večer v armádní restauraci žaludek kupodivu udobřily.